Robert Nesta Marley - ARCHÍV

[ 593 – 5.9.2024 ] Hit Parader Magazine Interview 1976 – část první

Rozhovor Boba Marleyho s Davidem Rensinem z časopisu Hit Parader, září 1976. V tomto vzácném rozhovoru Bob Marley hovoří o politické agresivitě na Jamajce, o svém úspěchu a proslulosti v Americe a Evropě, o významu Tuff Gongu a o svém přístupu k tvorbě hudby.

 

Hit Paradarer : Proč se na Jamajce hraje tak málo reggae v rádiích ?

Bob Marley : Je to jen byznys chlape , ale máš pravdu . Pokud to máš v hlavě v pořádku tak by reggae měli hrát . Někdy je ve studiu chytrej DJ , ale většina z nich je úplně hloupých , nekreativní , neví co se děje .

HP : A co se děje ?

BM: V centru města probíhá válka . Lidé touží po moci . Dívej se na mě , systém ve kterém žijeme je špatný . Někdo na tý špíně vydělává . Nevím jestli si to právě teď uvědomujete , ale dokud bude jedna řasa nadřazená a druhá podřadná , bude válka.

HP : To je důvod proč se reggae texty tak často zaměřují na témata jako hlad , bůh a válka ?

BM: Ano pane !

HP: Existuje nějaké hnutí na Jamajce které usiluje aby se reggae hrálo v rádiích ?

BM: Když se občas v rádiu vyskytne , tak je to velká propagace . Když je to zakázané , moc se to k lidem nedostane , ale stejně mají lidé doma nějaký singl .

HP: Když píšeš nějakou píseň , uvědomuješ si , jaký může mít účinek pro lidi ?

BM : No , nevím jestli píšu opravdu písničky pro lidi . Je to Jah , který mi dává inspiraci a moudrost . Psát písničky je těžké , někdy to trvá měsíce , mám i skladby které píšu pět let a vždycky mám kousky , a když nadejde čas , poskládám je dohromady.

HP : Jste bohem inspirován když píšete ? Reggae hnutí se snaží uvědomovat si tedy své duchovní kořeny ?

BM : Ano pane . Reggae můžeš milovat pouze v tedy , když miluješ i sám sebe .

HP : někteří si stěžují na reggae , že je to pouze intelektuální rétorika , a že by se měla někdy vyvinout do taneční podoby .

BM: Já jsem Rasta , mé poselství celému světu je Ras Tafari !!!

HP: Myslíš si , že lidé v USA chápou , o čem ten pan Marley zpívá ?

BM: To netuším ,ale mám pro ně něco , co by měli slyšet , aby to pochopily .

HP: Takže bys byl pro , aby bílé děti v Clevelandu nosily Dready ?

BM: Jasně chlape (smích)

HP: Někteří z nejortodoxnějších Rastamanů tvrdí , že díky reggae prodáváte svou víru , je to pravda ?

BM: Ha . Kdyby mi bůh nedal píseň , kterou zazpívat mám , neměl bych co zazpívat . Měli by spíše být rádi , že děláme takovou práci , že díky nám lidé poznají pravdu .

HP : Takže reggae má tu moc , rozšiřovat Rasta po celém světě ?

BM: Reggae bylo léta odsouváno do pozadí , teď je čas , kdy začíná tato hudba žít svým životem a začíná mít kořeny. Vplíží se na vrchol v ten správný čas .

HP: Ale všichni reggae umělci nejsou Rasta , třeba Jimmy Cliff .

BM: To je pravda , ale mnozí ano .

HP: Slyšel jsi někdy Dylana ?

BM: Jo

HP : Jaký máš na něj názor ?

BM: Pochází ze stejného místa , tak i jemu dám trochu té inspirace

HP: Vnímáš Rasta jako něco srovnatelného s Hippie hnutím ? Mnoho návyků je podobných .

BM : To je právě ten typ lidí , kteří chodí na reggae koncerty .Ale když pravdu hledáš , tak jí nalezneš .

HP: Máš nové album a singl , můžeš mi k tomu něco říct ?

BM : Jasně chlape , Rastaman Vibration a singl Rat Race.

HP : Jsou texty stále tak kritické jako dříve ?

BM: Jasně chlape .

[ 592 – 19.7.2024 ] Martha Veléz – Útěk z Babylonu

Bob Marley má díky své umělecké tvorbě místo jednoho z nejvlivnějších umělců všech dob . Vzhledem k tomu , že mu nahrávání a koncertování zabíralo většinu tvůrčího času , zbylo málo času pro jeho podporu jiných umělců , přesto ale Gong vyprodukoval v roce 1976 album Escape from Babylon (útěk z Babylonu) Marthy Veléz , portorického původu .

Veléz přijela na Jamajku v roce 1975 a nahrála osmi písňový set s Marleyho kapelou The Wailers a vokálním triem I-Threes. Album Útěk z Babylonu vyšlo u Side Records , které například v 80. letech vydávalo platinové desky Madony.

Veléz se narodila v New Yorku a byla klasicky vzdělanou zpěvačkou . Je starší sestrou Jerryho Veléze , který hrál na bicí u Jimmyho Hendrixe na festivalu Woodstock v roce 1969. V tomto roce vyšlo Marthy první album Friends and Angels . Na albu se podílela hvězdná sestava hudebníků včetně Erica Claptona a Mitche Mitchella , bubeníka Hendrixovy skupiny The Experience .

Její sezení s Marleym a The Wailers probíhala ve studiu Harry J. Ve východním Kingstonu , kde reggae hvězda pracovala na albech Natty Dread a Rastaman Vibration . Charakteristický zvuk The Wailers je slyšet na celém albu , které obsahuje originály jako Monkey Man There You Are a Disco Night , které Velézová napsala společně s Marleym. Deska obsahuje také cover verze písní Bend Down Low , Get Up Stand Up a I am Hurting Inside ( pojmenovanou jako Happiness ) . V roce 2015 hovořila pro časopis Ethno Musicology Review o svém spojení s Bobem Marleym.

 

„Neměla jsem ani pomyšlení na spolupráci se samotným Bobem , Ale můj vydavatel ze Sire mi řekl , že mu poslal pár kousků z mého alba a že se mu líbil můj hlas a měl o něj zájem . Do té doby se můj smysl pro to , co jsem chtěla s hudbou dělat a co jsem prostřednictví ní chtěla říct , vyvíjel uplně jiným způsobem „ , vysvětlila . „ Při práci s ním jsem se opravdu snažila něco říct , a nebýt příliš okázalá , jelikož můj život a život jeho se velmi lišily . Nakonec jsme se dostali do rytmu reggae , i když spoustu vokálů jsem předělávala až poté v New Yorku sama . Celé to nahrávání alba bylo velice složité , na Jamajce často vypadává elektrický proud , a zvukový aparát nebyl kompatibilní s tím americkým , takže často byl zvuk velmi zkreslený . Po tomto albu jsem skutečně chtěla nahrávat více reggae , i když se dařilo dobře nahrávat skladby , nahrávací společnost o tento hudební styl neměla zájem“.

 

Veléz nahrála další dvě alba v roce 1989 a účinkovala v nejlépe hodnocených televizních seriálech Falcon Crest a L A Law. Nyní žije v Kalifornii.

Z>>>>>>> ZDE <<<<<<< vkládám ještě jednu zajímavou recenzi na toto album . Mě osobně se nejvíce líbí ta I am Hurting Inside. 

[ 591 – 3.7.2024 ] Prázdniny na Bahamách 1976-1977

Jedná se o mojí reakci na film , kde o Bahamách nepadlo ani slovo , tudíž jako mnohokrát se film nezakládá na pravdě .

Tento článek je výňatek z knihy Vivien Goldmanové – Exodus , knihu můžu vřele doporučit , je natřískaná informacema k prasknutí , vyplatí se si jí objednat a přečíst , pro toho , koho Bob opravdu zajímá , je to nejlepší kniha , kterou jsem kdy četl.

Zpráva o útoku zřejmě dorazila do Nassau . Imigrační úředníci se Boba ihned ptali . „Budete zde žádat o azyl ?“ , Bob odpověděl „Ne člověče , přijel jsem jako turista“ a zůstal zde čtrnáct týdnů .

Krátká doba kterou Bob s nejbližšími strávil v Nassau na Bahamách , sloužila k vydechnutí. „krásný čas“ vzpomíná Family Man . Většinou jsme se jen informovali tím , co se právě na jamajce děje , přesto jsme se často ptali „Co bude dál ?“. Cindy Breakspearová vzpomíná : „Bob byl v pořádku , víte , nebyl na dně , jen často přemýšlel o tom , co způsobilo to , že se něco takového mohlo stát. Svou zemi tolik miloval , své lidi tolik miloval . Možná že začal přemýšlet nad tím jestli si to vůbec zasloužil.Ale na druhou stranu měl bob stoický přístup k životu který říkal : „Nemusíš udělat vůbec nic , čím by sis něco měl zasloužit. Je to pozice ve které jsi“ . Nechtěli , aby někdo z venkova probudil lidi a říkal jim „Nesmiřte se s tímhle útlakem , postavte se za svá práva“ . Bylo to zraňující , ale myslím , že to pochopil“ .

Bob nebyl nikdy vděčnější za každou minutu a vychutnával si každé potěšení , které Nassau spravedlivému dreadovi poskytovalo . V Nassau si dokonce občas dopřával hracích automatů v Casinu . Hlavní zábavou byl ale koncert skupiny Staple Singers , byl to přesně ten druh soulové injekce , po které toužil . Když ho Mavis Staplesová přivítala z pódia , Bob byl velmi potěšen , stále neměl nálady na to , schovávat se v zákulisí . Potřeboval si uchovat veškerou energii . „Od té doby začal Bob psát „ říká Neville Garick vážně . „Byla to jeho reakce na atentát Z Boba začala tryskat hudba . Když přišel neustále měl sebou kytaru a neustále na ní hrál . První skladba kterou Bob po příletu na Bahamy složil byla „Ambush In The Night“ , která byla vydaná až mnohem později.

„Bobovi kompoziční metody mohou být spontánní , nebo může slova a hudbu pilovat celé měsíce . Bobův přístup k psaní písní byl podobný tomu , jako by měl nějaký argument, co chce říct , jako esej. Mám tu zkušenost , když jsem byl u toho jak psal novou píseň a on to měnil , osahával , dokud nenašel to pravé „ Vysvětluje Neville Garrick „Nikdy si nesedl už s napsanou písničkou , pokaždé jí měnil , stejně melodie , pokaždé je měnil.“ dodává.

Během pobytu v Nassau Bob zdokonaloval nápady , které si již dříve načrtl a pro které už dokonce v Kingstonu nahrál základní dema . Začal tvořit nový materiál a nechal svou krativitu , aby se rozlévala a vznášela . Vzniklo mnoho zárodků na písně Exodus a Kaya , jako Waiting In Vain , The Heathen , Jamming a Turn Your Lights Down Low . Na Jamajce už žádné nahrávání neprobíhalo . „Také to ale nebylo nucené , nikdo nás nenutil , byly jsme s ním na Bahamách ve vyhnanství dobrovolně, všichni jsme mu chtěli být nablízku“ pokračuje Garrick . „Vzpomínám si jak jsme pracovali na Waiting In Vain , Turn Your Lights Down Low a Three Little Birds . A pak jsme se rozhodli že pojedeme album nahrát do Anglie. Týdny meditace a rekreace zafungovali dobře . Bob s kapelou odletěli přímo do Londýna odpočatí a s chutí nahrát další album .

[ 590 – 13.6.2024 ] Perth , Austrálie 1979

Marley .. Ohnivý , hrozivý , tak zněl titulek místních novin ze dne 24 dubna 1979 .

Reggae , úžasná směsice jamajských rytmů a americké soulové hudby ,která vyrostla v chudinských ghettech v Kingstonu ,je od konce 60. let sále dominantnější silou současné hudby.

 

Proto by stačila jen mírná dávka cynismu nebo nadšení , aby člověk pocítil nelibost nad tím , že v Perthu se čekalo na první reggae koncert až do začátku roku 1979 . A zrovna do města přijel doposud nejlepší a nejznámější reggae umělec ze všech, Bob Marley byl včera v Zábavném Centru přivítán jako dlouho očekávaný mesiáš. Z jeho studiových nahrávek čiší nadšení , na pódiu je to však absolutní vzrušení . Jeho písně se zabývají dvěma tématy , zlem utlačovatele a náboženstvím .

Textově jsou obvykle jeho písně jednoduché , ale Marleyho zřejmá upřímnost mu umožňuje , aby toto zjednodušení bylo obzvlášť účinné .Například píseň pod názvem „Them belly full“ by byla v rukou bílé západí kapely spíše k smíchu , ale od Marleyho je to silná sugestivní obžaloba systému.

 

Na jevišti má hudba mnohem ostřejší zvuk než na studiové nahrávce , což dělá z podnětnějších písní více přesvědčivé a citlivé. Mnohé ze skladeb , které v minulé noci zazněly , pocházejí z období , které je považováno za umělecky nejúspěšnějších , což je zhruba rok až pět zpátky .Posluchači tak dostali dobrou představu o tom , o co celé roky přicházeli .

 

Napsal Lindsay Olney

[ 589 – 8.5.2024 ] Živě z Londýna , Speakeasy Club 1973

V 1:50 ráno se na pódiu londýnského klubu Speakeasy rozsvítila světla , přišli The Wailers. Začali skladbou Counta Ossieho „Rastaman Chant“ . Bob Marley zpíval hlavní chorály a hrál na bonga , druhý kytarista a zpěvák Petger Mackintosh mlátil palicí do velmi velkého , podomácku vyrobeného bubnu . Tetí zpěvák Bunny Livingstone hrál také na bonga , basa Aston bicí Carlton Barrettové a výborně je doplňovali varhany Earla Linda .

Po této první skladbě se kapele dostalo slušného potlesku , Bob a Peter si nasadily kytary a kapela se pustila do „Duppy Conquerer“ , následovala „Slave Driver“ a hned za ní „Stop That Train“ . Po těchto skladbách přišel daleko větší potlesk , něž bych od bílého publika v Speakeasy očekával , což svědší o tom , že reggae začíná být v britských hudebních kruzích široce přijímáno . Následovali tři starší nahrávky , a to „Small Axe“ , která měla až nesnesitelně dlouhé intro , „Lively Up Yourself“ a „Reincarnated Souls“ , než se opět kluci z The Wailers tématicky vrátily do nového alba a začali hrát „No More Trouble“ , „Stir It Up“ a fantastickou skladbu „Concrete Jungle“. Zatím byly velmi dobře přijati , byla by škoda koncert tak ukončit , takže se za velkého aplausu vrátili na podium se závěrečnou „Get Up Stand Up“.

The Wailers však odehráli velmi dobře secvičený hodinový set , až na drobné problémy se zvukem i dobře zahraný. Jediná věc , která mě trochu iritovala byla skutečnost , že přišli , zahráli a odešli . Žádné Ahoj , děkuji , na shledanou . Ale možná šlo o záměrnou snahu vytvoření rebelantské image . Když jsem se ale vydal za kapelou do jejich dočasného bydliště na Kine´s Road , byly všichni opravdu velmi přátelští . Nejprve jsem mluvil s Bobem a ten mi odvětil , že se jemu a kapele v Británii velice líbí. Zeptal jsem se ho na jeho inspiraci k psaní písní . Odpověděl :“ Jsou to písně podané tak , aby jim rozumělo širší publikum . Vždycky píšu o situacích a svých myšlenkách na život , pořád se snažím melodie vylepšovat a dávat dohromady . Vždycky se snažím aby to bylo lepší“ , dodal .

Bob mi také řekl , že momentálně pracují na nové desce , která bude obsahovat spoustu starého ale i novější materiál a mělo by vyjít přibližně v říjnu . Po rozhovoru s Bobem jsem byl pozván do vedlejší místnosti , kde byl zbytek kapely .. Povídali si , jen Aston Barrett tvrdě spal . Zeptal jsem se Bunnyho , který byl nejupovídanější , jak se mu tady hraje . Odpověděl : „No je zajímavé hrát tady , obzvlášť ve Speakeasy , protože tam hrají všechny ty bohatší kapely , chodí tam mladí lidé co hledají něco nového , takže jim dáváme reggae ať se cítí dobře“.

 

Chtěl jsem si povídat i s Peterem Toshem ( který byl loni celkem úspěšný se singlem „Maga Dog“ ) ale moc jsem mu nerozuměl co mi odpovídá , nebo Earl Lindo který odpovídal rozpačitě , když jsem po něm chtěl připomenout jeho rannou tvorbu . Asi jsem všechny překvapil znalostmi , dívali se na mě vyjeveně . Carlieho Barretta jsem se ptal na The Upsetters . „Nic takového jako The Uppsetters už neexistuje . Odešli jsme odtamtud“. Family Man ještě spal , a tak jsem se díval a poslouchal Bunnyho jak hlasitě nadával na Lee Perryho a ostatní jamajské hudební producenty.

Na toto téma bylo hodně řečeno , ale to nemůžu publikovat . Před dokončením této recenze musím černé na bílém poděkovat Carliemu , že mi věnoval své kopie singlu „Big Youth – Craven version by Good“ což je předělávka „Craven Choke Puppy“ od Boba Marleyho , tento disc nebyl nikdy oficiálně publikován , druhá zmíněná patří mezi reggae klasiky .

 

napsal Chris Lane

[ 588 – 3.5.2024 ] Jai Alai Miami 1978

Včerejší koncert jamajského reggae hudebníka byl zrušen, míní organizátor koncertu Larry Tarnofsky . Dodává : „Bob Marley je jedním z nejoriginálnějších umělců který jsem kdy viděl , přesto vůbec se nezajímá o zodpovědnost . Pokusím se nějak zmrazit veškeré tikety na vystoupení ve Spojených Státech , abych dostal své peníze zpět“ . Přesto Tarnofsky nechtěl uvézt , o kolik peněz přišel .

Tarnofského problémy s Marleym započali 9. července 1977 kdy začal propagovat v Miami Boba na dvou koncertech v tentýž den v Gusmanově divadle. Marley si poranil prst na noze a koncert zrušil tři dny před vystoupením , pak ve čtvrtek večer přišla další zpráva o zrušeném koncertu v Tampě .

„Ještě ten večer mi volal předseda Island Records a dali mi své slovo , že na koncertu v Jai Alai Bob vystoupí „ , řekl Tarnofsky . „Tak jsem se do toho pustil , obstaral jsem zvukaře , světla , všechno aby klapalo jak má . Pak včera ( 4. května 1978 ) chvíli před vystoupením v 17:15 volal ten samý člověk , že koncerty jsou zrušeny , a to bylo na včerejší koncert již prodáno něco málo přes 4000 vstupenek „.

„Návštěvníci kteří si koupili lístky na pokladně v Jai Alai , se tam mohou vrátit je reklamovat , své peníze dostanou zpět „ dodal naštvaně .

 

Pro Miami News Musical Magazine napsal John Marlowe

[ 587 – 20.4.2024 ] Mnichov , květen 1977

Vydáno v časopise Sounds , autorka Vivian Goldmanová

„Je to krásný pocit … je to krásný den .. je to krásný pocit“ Bob Marley zpívá a brnká na akustickou kytaru . Sedí na moderní pohovce , září z něj energie , v tomto sluncem prosvíceném pokoji .

Za posuvnými okny z tabulového skla je balkon . Postavíte li se na balkon , daleko pod vámi se ve žluté pěně žene řeka Isar , která bublá mezi zelenými listnatými stromy . Kde že to jsme ? Ach ano , Mnichov . Je to proto , protože například Aston Barrett nikdy neví , kde se nacházíme , The Wailers cestují po evropě autobusem tak uzavřeni do svého světa. „Mobilní dům v Babylónu“. Rozhlížím se po světlém , prostorném obývacím pokoji apartmá Hiltonu a někteří členové kapely si užívají pohodlí . Tato sobota je skvělá . Všude kolem proudí přirozená mystika , všechno je tak čisté.

Všichni buď zpívají , tlučou do stolu , nebo jen tak vnímají sladkou hudbu , která tančí místností jako sluneční svit . Otevřenými okny slyšíte bublání řeky , syčení větru mezi stromy , slyšíte také poměrně vzdálený zvuk aut jedoucí po dálnici a nad tím vším slyšíte Boba , jak zpívá tuhle melodii , mírnou jako řeka , svěží jako vítr. Melodie se linou vzduchem jako kadidlo a propojuje všechny do klidné jednoty , který synchronizuje. Tenis na barevné televizi je ztišený . Pozitivní vibrace jsou zesílené víc než nahlas . Takové to bylo pohodové sobotní ráno.

 

„Byl jsem na cestách s různými kapelami , ale nikdy jsem nebyl tak hermeticky uzavřen na turné s kapelou jako byla the Wailers „ říká Mike Carter , člověk který turné zařizoval a musím dodat velmi efektivně a ještě dodává : „ Je snadné zařizovat turné pro The wailers , jsou skromní , jediné co chtějí je místnost , kde jsou osamotě , aby mohli jíst své Ital pokrmy a nikdo je u toho neobtěžoval . Jediný důvod , proč jsou ubytováni v Hiltonech a podobně drahých hotelech je ta , že to jsou jediná místa , kde si můžou vařit svoje jídlo , dodává. The Wailers vyznávají tradiční rastafariánský styl , proto jsou rádi , když je vše přirozené . The Wailers jsou přesným opakem závisláků na nezdravém jídle . Nedokážu si představit , že by třeba Aston Barrett stál ve frontě u Blue Boar a na talíři měl kuřecí prsa s hranolkami , tak to prostě nefunguje. The Wailers mají vždy ssebou človíčka jménem Gilly , který se stará o jejich hladové žaludky . Gilly vypadá jako kříženec mořeplavce z dávných časů a obra z Arabských pohádek v turbanu . Při chůzi se tak nápadně houpe , při mluvení mu není skoro rozumět . Při koncertech má své místo u kláves Tyrone Downieho , na kraji pódia kde slavnostně přešlapuje ze strany na stranu . Pak ale spěchá do kuchyně uvařit ty neskutečně šťavnaté jamajské nápoje . Stojí přísně nad mixérem , přidá špetku toho špetku tohohle , když se ho zeptám co to je ? Odpoví „Yumyyumyyum“ , hmm na tohle nemám co dodat . Stejně jako všichni , kdo jsou ve spojení s The Wailers je i on velmi pohodový chlápek. Jednou se ale málem rozplakal , když jsme dorazily do hotelu v Heidelbergu , a zjistil že tam není kuchyně . Nakonec se ale zjistilo , že má zarezervované místo v hlavní hotelové kuchyni , takže se ukázalo , že je všechno v pořádku . S ničím si neděláme starosti“ .. dodal Mike.

 

Jedná se ale také o ukázku z knihy Vivian Goldmanové „ Exodus – Vznik a význam alba století“

- doporučuji si jí koupit a přečíst , je úžasná ! Nejlepší kniha kterou jsem kdy o Bobovi četl.

[ 586 – 29.3.2024 ] Dobová Recenze z koncertu v Chicagu 1976

Představte si frontu nedočkavých lidí která se táhne od divadla Auditorium až k Art Institutu v Chicagu . Chodníky jsou plné lidí kteří si povídají a smějí se. Muži v modrém stojí a sledují , jak se auta vyhýbají přemíře fanoušků reggae . Čekají až budou moci vstoupit do sálu na pozdní set koncertu Boba Marleyho and the Wailers . Takhle přesně se to dělo 11.května 1976 v Chicagu , kdy Wailers přijeli do města . I o pár dní dříve se tohle stejné dělo při hudebním večeru v Tower divadle ve Philadelphii ,při společném vystoupení Johna McLaughlina , Joe Cockera a Boba Marleyho , kdežto poslední jmenovaný ukradl svým repertoárem světla reflektorů , kdy při závěrečné skladbě celé publikum ve stoje tleskalo a jásalo.

Pod Etiopskou vlajkou s portrétem Haile Selassieho zahráli The Wailers směs písní z nového alba Rastaman Vibration a nejlepších starších nahrávek , včetně I shot The Sheriff a No Woman No Cry . Po zahájení koncertu tradiční skladbou Rastaman Chant . Dav byl netrpělivý po těchto starších písničkách , jelikož neznali slova nových písní z nového alba , přesto se neubránilo nadšením rasta vibrací z nových skladeb Johny Was a Roots Rock Reggae .

Zdá se , že I-Threes se stali nejdůležitějším prvkem hudby , která se konečně zdá být předurčena k tomu , aby se prosadila v USA .Jejich harmonie se silnými , častými tóny sólové kytary China Smitha a Marleyho vokálů od vokálů k Lively Up Yourself až po nejhladší reggae baladu Johny Was publikum tolik uchvátily , že si sotva všimlo že Rastamanův tanec byl přerušen tvrdým pádem na podlahu pódia . Jestli ale bylo něco na vystoupení iritující , tak to , že Marley po celé vystoupení nenabádal publikum , k oživení . Ale to se obrátilo v jeho prospěch , protože dav tleskal v reggae rytmu snad celou pauzu , než se Marley a the Wailers vrátili na pódium se závěrečnou písní Get Up Stand Up , se kterou tento výborný koncert uzavřeli .

- bohužel jsem nenašel jméno zdroje ze kterého byl tento úryvek vyjmut . Autor zde vystupoval pod uměleckým jménem Mr.Ganja :)

[ 585 – 28.3.2024 ] Rok 1978 a obal desky Kaya

Výňatek z knihy Rogera Steffense - So Much Things To Say – The Oral History of Bob Marley

Junior Murvin : V roce 1978 jsme v té době hodně koncertovali , kapela byla opravdu sehraná . Naslouchali jsme jeden druhému , dávali si navzájem ten správný prostor . Všichni jsme se ke kritice stavěli velmi pozitivně . A to nám hodně pomohlo , protože jsme se všichni snažili myslet hodně pozitivně a a tím udělat parádní atmosféru v kapele. Na tomto turné byly všichni velmi spokojeni , atmosféra , reakce publika , byly opravdu dobré . Na koncertech všichni zpívali vokály spolu s Bobem , všichni znali slova , bylo to pro nás velmi inspirativní . Já s Alem Andersonem jsme si vyměňovali sóla , navzájem jsme se burcovali , abychom byly ještě lepší . Když si poslechnete živé album „Babylon By Bus“ , zjistíte , že jsme byly opravdu dobří . A Bob z toho měl velkou radost.

Roger Steffens : Studiová deska Kaya se lišila stylem i pojetím . Slavná fotografka Kate Simonová pro něj pořídila ikonický snímek na obal , který byl později vybrán do žebříčku „100 fotografií historie „ Ve své knize Rebel Music popsala den , kdy fotku pořídila , Bob Marley s blaženým úsměvem na tváři.

Kate Simonová : V roce 1976 jsem byla v Kingstonu , kde jsem fotila natáčení alba Bunnyho Wailera Blackheart Man . Jednoho dne jsem si byla zazávodit v plavání v hotelu Sheraton s Chrisem Blackwellem . Chris mi dal trochu náskok , ale já jsem byla juniorská olympijská plavkyně , takže jsem bývala dost dobrá . Ale nakonec mě Chris porazil , vylezla jsem z bazénu a u jednoho z těch plechových stolků s plechovými deštníky seděl Bob . A tehdy jsem tuto fotku pořídila . Nebylo to žádné formální focení nebo tak něco . Ta fotografie je pro mě velmi výjmečná : Bobův obličej je tak otevřený , jeho úsměv je tak široký , jeho pohled tak ostrý , že se zdá , jakoby tahle fotografie vyzařovala světlo .

Neville Garrick : Na zadní straně obalu desky byla původně připravená moje kresba Boba mezi dvěma horami a západem slunce . Bob se na to podíval a řekl „Super a proč to bude na zadní straně a ne na přední ?“ Ne , odpověděl jsem , oni potřebovali to album rychle vydat , Tak jsem dostal od Paula Smykleho ten druhý obrázek , který znáte - listy ganji a obrovský joint . Ten se mi taky moc líbil . Takže Island Records mi to schválil , tak jsem prostě zavolal řekl :“ Hele , změníme zadní stranu obalu . Použijeme Smyklovu kresbu a dáme přes ní písmo „. A tak se to stalo , po telefonu .

 

[ 584 – 22.2.2024 ] One Love Peace Concert 1978

Vydáno 4. května 1978 v časopise The Black American . Autor neznámý .

Jamajka – největší plejáda reggae hvězd , která se sešla na jednom pódiu , v čele se superhvězdou Bobem Marleym bylo nazváno One Love Mírový Koncert , 22. dubna 1978 v Národním Stadionu v Kingstonu . Stadion byl obklíčen policií a pořádkovou hlídkou . Více než třiceti-tisícový dav včetně vládních ministrů , policie a armády plus asi sto členů světového tisku plus televizní štáby – si zřejmě uvědomovali riziko , naštěstí však nedošlo k žádnému incidentu .

Koncert byl maratonem trvajícím od 17h odpoledne do 2h rána dalšího dne , kdy reggae hrálo non-stop. Dillinger , Athea and Donna ,Big Youth , Peter Tosh , Ras Michael , Mighty Diamonds , Culture , Beres Hammond , Inner Circle , Dennis Brown , i desetiletá senzace Junior Tucker , který si podobně jako kdysi maličký Stevie Wonder získal srdce publika . Jediným drobným zklamáním byla neúčast Bunnyho Wailera , který se rozhodl nevystoupit , protože jeho astrologická znamení byla proti němu .

 

Peter Tosh uprostřed vystoupení , kdy rocková hvězda Mick Jagger stál po boku , zaútočil na premiéra Michaela Manleyho , který seděl ve třetí řadě . Tosh naléhavě mluvil o problémech Jamajky ve městech a naléhal za rovná práva pro všechny .“Nechci mír , chci spravedlnost“. Napětí se stupňovalo a chvíli to vypadalo , že jeho slova odstartují vzpouru , ale pak naštěstí změnil téma a pokračoval v přednostech marihuany a postil se do svého – zakázaného – songu Legalize It.

Marley byl ve své nejlepší formě , fascinující , nakažlivý , napůl bujarý – napůl unavený , pohyboval se na pódiu jako Mick Jagger ve své nejlepší formě . Koncert zakončili premiér Michael Manley a vůdce opozice Edward Seaga , kteří se na pódiu drželi za ruce s vůdci soupeřících politických gangsterů , a Bob Marley , který hlásal naději na trvalý mír.

Poselství z koncertu bylo jistě sděleno i lidem ve městě , kde nikdo , ať už jamajčan nebo turista , nechodí po dvanácté hodině raději po ulicích ve městě . Třicet tisíc lidí procházelo volně , klidně a v pohodě hlavní ale i vedlejšími ulicemi v Kingstonu , někteří do svých domovů , jiní do svých pokojů v hotelích , ve vzduchu se vznášel mír .

[ 583 -15.1.2024 ] Hodina za hodinou s očekáváním příchodu mocného Fénixe – San Siro 1980

Předpověď se stala skutečností . Do Milána se od brzkého rána začali sjíždět desetitisíce mladých lidí , mnozí z nich přijeli z daleka se spacáky , aby „nějak“ strávili dvě noci uprostřed hudební kocoviny , do nichž se nahrnula mládež z celého světa .

9:00 – V brzkých ranních hodinách dorazilo mnoho lidí , kteří byli prozíravější než ti co dorazili v 11 ,s velkým předstihem , začátek představení je naplánovaný na 16h.

11:15 – Zatímco na rozpáleném asfaltu už je dav asi 1000 lidí , je zde i 500 lidí naverbovaných organizací která koncert pořádá . Lidé byly poučeni aby z bezpečnostních důvodů zanechali lahve s pitím před zábranami.

12:00 – Do útrob stadionu San Siro přijíždějí první cizinci . Okamžitě je poznáte podle velkých břemen , která tíží jejich ramena , spacáků , skládacích židlí a různého jiného vybavení ke kempingu .Někteří dokonce naivně doufají že v trávě si postaví malý stan . „Jsme na cestě od včerejšího večera „ vysvětluje pravý Neapolan s nezaměnitelným hlasem. „Dostat se sem byla dřina , ale bude to stát za to“. Tranatá plocha pokrývající stadion už je plná nedopalků z cigaret .. již v tuto dobu je na stadionu skoro 20.000 polonahých lidí , panuje ohromná pohoda . Překupníci vstupenek před stadionem prodávají vstupné za 6000 lir.

16:45 - Na řadu přišel kytarista Roberto Ciotti , který se snažil prolomit ledy , ale nebyl to šťastný debut . Nástroje a hlas , společně moc neladily , nepříliš dobrá akustika stadionu znepříjemňovala vystoupení závěrem dostal z publika poěkování v podobě odhozených odpadků a ovoce. Naštěstí je ještě publikum docela rozptýleno , protože panuje obrovské horko a v „Kempu San Siro“ je stále dost atrakcí , i Marleyho stánek se suvenýry . Další představení byla na programu kapela „Shine“ známá svým dlouhým playlistem , ale předčasně opustila podium , pro odmítnutí hrát se vymluvily s tím , že vystoupit před tolika lidmi v takovém vedru se rovná žhavé rokli . Avarge White Band se dal na ústup rovnou , zatímco stadion skandoval jméno Boba Marleyho .

21:15 – před mořem nadšených tváří vystupuje Bob Marley , napůl hudebník , napůl kněz rastafariánského náboženství sounáležitosti s jamajským lidem a misionářem tamního hudebního průmyslu . Je ale zajímavé , že málokoho pojmy obsažené v jeho skladbách lidi zajímají . Přitom Jah , Babylon , Zion , to jsou právě pojmy , které se v jeho tvorbě nejčastěji objevují . Všechny mají kořeny v rasta filosofii , kterou Bob poznal v nejchudších jamajských slumech . Marley volá s jistotou , že Haile Selassie , jakožto reinkarnace Kristova není mrtvý , že se připravuje vykoupit. Boj o přežití který Marley hlásá je ale nenásilný .“Ve vyšší společnosti nemáme přátele“ se zpívá zase v jiné písni , a v další zní „že se z duchovního otroctví můžeme osvobodit jenom my sami“ . Bob v pozdějším rozhovoru řekl :“Pokud se naše hudba dostane na hitparády , bude se lépe šířit poselství Rasta , které odmítá kapitalismus i komunismus .. zvítězí Haile Selassie !“ . Ptám se ho : „On není mrtvý ?“ Odpověď přijde ihned : „A Kristus je mrtev ? Už 2000 let chodí lidé do kostela a přejí si jeho návrat !“ . Dále mě zajímá : „Kouřil Haile Selassie bylinu ganju ? „Jeho veličenstvo je živoucí bůh , ať si dělá to co se mu zlíbí . Není na nás abychom po něm chtěli aby se nám vyzpovídal za své chování „ .

 

autorka Cesare G. Romana , noviny neznámé .

[ 582 -12.1.2024 ] V Santa Barbaře 1978

Bylo pro mě snadné pochopit , proč nazývají Boba Marleyho králem reggae hudby , když v neděli vystoupil v Santa Barbara Country Bowl . Dynamický i magnetický , tančil na pódiu , pohazoval dready a natahoval ruce . „Rastafari , Rastafari“ skandoval , až jeho posluchači nadšeně opakovali s ním , jméno Kristovo v jeho druhé reinkarnaci .

Koncert byl chvílemi kultovním zážitkem , Marley jako by ukazoval cestu , oči měl intenzivně zavřené , i když zpíval nebo hrál na kytaru , když kázal svým posluchačům .Na pódiu byla vyvěšena vlajka červené , žluté a zelené barva a vedle ní portrét Haile Selassieho , Lva Judejského , v okolí splývali hnědé svahy Santa Barbary.

Každá skladba byla hudebním zážitkem , radostný Marley nepotřeboval k tanci vyzývat publikum , nepotřeboval je zapojovat potleskem a tancem , to vše přišlo samo od sebe . Bob Marley a ostatní Rastamani na pódiu rozvlnily skvělou náladu svou populární písničkou „Positive Vibration“ a takové vibrace pak drželi po celé vystoupení . Reggae muzika původem z Jamajky , stejně tak jako duchovní kult Rastafari vznikla z politických bojů a její lyrika je také brána jako protest proti systému . Přesto se v ní často objevuje láskyplné poselství , duchovně povznášející . Rytmus je mírný , opakující se , dá se na ěj snadno tančit .

 

Zazněli zde i některé písně z nově vydaného alba Kaya včetně „Easy Skanking“ , zaznělo zde i plno známých Marleyho titulů jako „Who the Cap fit“ nebo „No Woman No Cry“ . Marley zrychlil tempo až ke konci mocnou skladbou Lively Up Yourself , která měla na posluchače stejně takový účinek . „Postavte se za svá práva“ a lidé stáli nehnutě .. Marley dlouho na závěr skandoval větu „Nikdy nevzdávej svůj boj“ a opustil pódium . Není pochyb že se vzdá !

 

Napsal Debbie Seaman , vydáno v kalifornském STAR-FREE-PRESS 25.července 1978 .