Robert Nesta Marley - ARCHÍV

[ 587 – 20.4.2024 ] Mnichov , květen 1977

Vydáno v časopise Sounds , autorka Vivian Goldmanová

„Je to krásný pocit … je to krásný den .. je to krásný pocit“ Bob Marley zpívá a brnká na akustickou kytaru . Sedí na moderní pohovce , září z něj energie , v tomto sluncem prosvíceném pokoji .

Za posuvnými okny z tabulového skla je balkon . Postavíte li se na balkon , daleko pod vámi se ve žluté pěně žene řeka Isar , která bublá mezi zelenými listnatými stromy . Kde že to jsme ? Ach ano , Mnichov . Je to proto , protože například Aston Barrett nikdy neví , kde se nacházíme , The Wailers cestují po evropě autobusem tak uzavřeni do svého světa. „Mobilní dům v Babylónu“. Rozhlížím se po světlém , prostorném obývacím pokoji apartmá Hiltonu a někteří členové kapely si užívají pohodlí . Tato sobota je skvělá . Všude kolem proudí přirozená mystika , všechno je tak čisté.

Všichni buď zpívají , tlučou do stolu , nebo jen tak vnímají sladkou hudbu , která tančí místností jako sluneční svit . Otevřenými okny slyšíte bublání řeky , syčení větru mezi stromy , slyšíte také poměrně vzdálený zvuk aut jedoucí po dálnici a nad tím vším slyšíte Boba , jak zpívá tuhle melodii , mírnou jako řeka , svěží jako vítr. Melodie se linou vzduchem jako kadidlo a propojuje všechny do klidné jednoty , který synchronizuje. Tenis na barevné televizi je ztišený . Pozitivní vibrace jsou zesílené víc než nahlas . Takové to bylo pohodové sobotní ráno.

 

„Byl jsem na cestách s různými kapelami , ale nikdy jsem nebyl tak hermeticky uzavřen na turné s kapelou jako byla the Wailers „ říká Mike Carter , člověk který turné zařizoval a musím dodat velmi efektivně a ještě dodává : „ Je snadné zařizovat turné pro The wailers , jsou skromní , jediné co chtějí je místnost , kde jsou osamotě , aby mohli jíst své Ital pokrmy a nikdo je u toho neobtěžoval . Jediný důvod , proč jsou ubytováni v Hiltonech a podobně drahých hotelech je ta , že to jsou jediná místa , kde si můžou vařit svoje jídlo , dodává. The Wailers vyznávají tradiční rastafariánský styl , proto jsou rádi , když je vše přirozené . The Wailers jsou přesným opakem závisláků na nezdravém jídle . Nedokážu si představit , že by třeba Aston Barrett stál ve frontě u Blue Boar a na talíři měl kuřecí prsa s hranolkami , tak to prostě nefunguje. The Wailers mají vždy ssebou človíčka jménem Gilly , který se stará o jejich hladové žaludky . Gilly vypadá jako kříženec mořeplavce z dávných časů a obra z Arabských pohádek v turbanu . Při chůzi se tak nápadně houpe , při mluvení mu není skoro rozumět . Při koncertech má své místo u kláves Tyrone Downieho , na kraji pódia kde slavnostně přešlapuje ze strany na stranu . Pak ale spěchá do kuchyně uvařit ty neskutečně šťavnaté jamajské nápoje . Stojí přísně nad mixérem , přidá špetku toho špetku tohohle , když se ho zeptám co to je ? Odpoví „Yumyyumyyum“ , hmm na tohle nemám co dodat . Stejně jako všichni , kdo jsou ve spojení s The Wailers je i on velmi pohodový chlápek. Jednou se ale málem rozplakal , když jsme dorazily do hotelu v Heidelbergu , a zjistil že tam není kuchyně . Nakonec se ale zjistilo , že má zarezervované místo v hlavní hotelové kuchyni , takže se ukázalo , že je všechno v pořádku . S ničím si neděláme starosti“ .. dodal Mike.

 

Jedná se ale také o ukázku z knihy Vivian Goldmanové „ Exodus – Vznik a význam alba století“

- doporučuji si jí koupit a přečíst , je úžasná ! Nejlepší kniha kterou jsem kdy o Bobovi četl.

[ 586 – 29.3.2024 ] Dobová Recenze z koncertu v Chicagu 1976

Představte si frontu nedočkavých lidí která se táhne od divadla Auditorium až k Art Institutu v Chicagu . Chodníky jsou plné lidí kteří si povídají a smějí se. Muži v modrém stojí a sledují , jak se auta vyhýbají přemíře fanoušků reggae . Čekají až budou moci vstoupit do sálu na pozdní set koncertu Boba Marleyho and the Wailers . Takhle přesně se to dělo 11.května 1976 v Chicagu , kdy Wailers přijeli do města . I o pár dní dříve se tohle stejné dělo při hudebním večeru v Tower divadle ve Philadelphii ,při společném vystoupení Johna McLaughlina , Joe Cockera a Boba Marleyho , kdežto poslední jmenovaný ukradl svým repertoárem světla reflektorů , kdy při závěrečné skladbě celé publikum ve stoje tleskalo a jásalo.

Pod Etiopskou vlajkou s portrétem Haile Selassieho zahráli The Wailers směs písní z nového alba Rastaman Vibration a nejlepších starších nahrávek , včetně I shot The Sheriff a No Woman No Cry . Po zahájení koncertu tradiční skladbou Rastaman Chant . Dav byl netrpělivý po těchto starších písničkách , jelikož neznali slova nových písní z nového alba , přesto se neubránilo nadšením rasta vibrací z nových skladeb Johny Was a Roots Rock Reggae .

Zdá se , že I-Threes se stali nejdůležitějším prvkem hudby , která se konečně zdá být předurčena k tomu , aby se prosadila v USA .Jejich harmonie se silnými , častými tóny sólové kytary China Smitha a Marleyho vokálů od vokálů k Lively Up Yourself až po nejhladší reggae baladu Johny Was publikum tolik uchvátily , že si sotva všimlo že Rastamanův tanec byl přerušen tvrdým pádem na podlahu pódia . Jestli ale bylo něco na vystoupení iritující , tak to , že Marley po celé vystoupení nenabádal publikum , k oživení . Ale to se obrátilo v jeho prospěch , protože dav tleskal v reggae rytmu snad celou pauzu , než se Marley a the Wailers vrátili na pódium se závěrečnou písní Get Up Stand Up , se kterou tento výborný koncert uzavřeli .

- bohužel jsem nenašel jméno zdroje ze kterého byl tento úryvek vyjmut . Autor zde vystupoval pod uměleckým jménem Mr.Ganja :)

[ 585 – 28.3.2024 ] Rok 1978 a obal desky Kaya

Výňatek z knihy Rogera Steffense - So Much Things To Say – The Oral History of Bob Marley

Junior Murvin : V roce 1978 jsme v té době hodně koncertovali , kapela byla opravdu sehraná . Naslouchali jsme jeden druhému , dávali si navzájem ten správný prostor . Všichni jsme se ke kritice stavěli velmi pozitivně . A to nám hodně pomohlo , protože jsme se všichni snažili myslet hodně pozitivně a a tím udělat parádní atmosféru v kapele. Na tomto turné byly všichni velmi spokojeni , atmosféra , reakce publika , byly opravdu dobré . Na koncertech všichni zpívali vokály spolu s Bobem , všichni znali slova , bylo to pro nás velmi inspirativní . Já s Alem Andersonem jsme si vyměňovali sóla , navzájem jsme se burcovali , abychom byly ještě lepší . Když si poslechnete živé album „Babylon By Bus“ , zjistíte , že jsme byly opravdu dobří . A Bob z toho měl velkou radost.

Roger Steffens : Studiová deska Kaya se lišila stylem i pojetím . Slavná fotografka Kate Simonová pro něj pořídila ikonický snímek na obal , který byl později vybrán do žebříčku „100 fotografií historie „ Ve své knize Rebel Music popsala den , kdy fotku pořídila , Bob Marley s blaženým úsměvem na tváři.

Kate Simonová : V roce 1976 jsem byla v Kingstonu , kde jsem fotila natáčení alba Bunnyho Wailera Blackheart Man . Jednoho dne jsem si byla zazávodit v plavání v hotelu Sheraton s Chrisem Blackwellem . Chris mi dal trochu náskok , ale já jsem byla juniorská olympijská plavkyně , takže jsem bývala dost dobrá . Ale nakonec mě Chris porazil , vylezla jsem z bazénu a u jednoho z těch plechových stolků s plechovými deštníky seděl Bob . A tehdy jsem tuto fotku pořídila . Nebylo to žádné formální focení nebo tak něco . Ta fotografie je pro mě velmi výjmečná : Bobův obličej je tak otevřený , jeho úsměv je tak široký , jeho pohled tak ostrý , že se zdá , jakoby tahle fotografie vyzařovala světlo .

Neville Garrick : Na zadní straně obalu desky byla původně připravená moje kresba Boba mezi dvěma horami a západem slunce . Bob se na to podíval a řekl „Super a proč to bude na zadní straně a ne na přední ?“ Ne , odpověděl jsem , oni potřebovali to album rychle vydat , Tak jsem dostal od Paula Smykleho ten druhý obrázek , který znáte - listy ganji a obrovský joint . Ten se mi taky moc líbil . Takže Island Records mi to schválil , tak jsem prostě zavolal řekl :“ Hele , změníme zadní stranu obalu . Použijeme Smyklovu kresbu a dáme přes ní písmo „. A tak se to stalo , po telefonu .

 

[ 584 – 22.2.2024 ] One Love Peace Concert 1978

Vydáno 4. května 1978 v časopise The Black American . Autor neznámý .

Jamajka – největší plejáda reggae hvězd , která se sešla na jednom pódiu , v čele se superhvězdou Bobem Marleym bylo nazváno One Love Mírový Koncert , 22. dubna 1978 v Národním Stadionu v Kingstonu . Stadion byl obklíčen policií a pořádkovou hlídkou . Více než třiceti-tisícový dav včetně vládních ministrů , policie a armády plus asi sto členů světového tisku plus televizní štáby – si zřejmě uvědomovali riziko , naštěstí však nedošlo k žádnému incidentu .

Koncert byl maratonem trvajícím od 17h odpoledne do 2h rána dalšího dne , kdy reggae hrálo non-stop. Dillinger , Athea and Donna ,Big Youth , Peter Tosh , Ras Michael , Mighty Diamonds , Culture , Beres Hammond , Inner Circle , Dennis Brown , i desetiletá senzace Junior Tucker , který si podobně jako kdysi maličký Stevie Wonder získal srdce publika . Jediným drobným zklamáním byla neúčast Bunnyho Wailera , který se rozhodl nevystoupit , protože jeho astrologická znamení byla proti němu .

 

Peter Tosh uprostřed vystoupení , kdy rocková hvězda Mick Jagger stál po boku , zaútočil na premiéra Michaela Manleyho , který seděl ve třetí řadě . Tosh naléhavě mluvil o problémech Jamajky ve městech a naléhal za rovná práva pro všechny .“Nechci mír , chci spravedlnost“. Napětí se stupňovalo a chvíli to vypadalo , že jeho slova odstartují vzpouru , ale pak naštěstí změnil téma a pokračoval v přednostech marihuany a postil se do svého – zakázaného – songu Legalize It.

Marley byl ve své nejlepší formě , fascinující , nakažlivý , napůl bujarý – napůl unavený , pohyboval se na pódiu jako Mick Jagger ve své nejlepší formě . Koncert zakončili premiér Michael Manley a vůdce opozice Edward Seaga , kteří se na pódiu drželi za ruce s vůdci soupeřících politických gangsterů , a Bob Marley , který hlásal naději na trvalý mír.

Poselství z koncertu bylo jistě sděleno i lidem ve městě , kde nikdo , ať už jamajčan nebo turista , nechodí po dvanácté hodině raději po ulicích ve městě . Třicet tisíc lidí procházelo volně , klidně a v pohodě hlavní ale i vedlejšími ulicemi v Kingstonu , někteří do svých domovů , jiní do svých pokojů v hotelích , ve vzduchu se vznášel mír .

[ 583 -15.1.2024 ] Hodina za hodinou s očekáváním příchodu mocného Fénixe – San Siro 1980

Předpověď se stala skutečností . Do Milána se od brzkého rána začali sjíždět desetitisíce mladých lidí , mnozí z nich přijeli z daleka se spacáky , aby „nějak“ strávili dvě noci uprostřed hudební kocoviny , do nichž se nahrnula mládež z celého světa .

9:00 – V brzkých ranních hodinách dorazilo mnoho lidí , kteří byli prozíravější než ti co dorazili v 11 ,s velkým předstihem , začátek představení je naplánovaný na 16h.

11:15 – Zatímco na rozpáleném asfaltu už je dav asi 1000 lidí , je zde i 500 lidí naverbovaných organizací která koncert pořádá . Lidé byly poučeni aby z bezpečnostních důvodů zanechali lahve s pitím před zábranami.

12:00 – Do útrob stadionu San Siro přijíždějí první cizinci . Okamžitě je poznáte podle velkých břemen , která tíží jejich ramena , spacáků , skládacích židlí a různého jiného vybavení ke kempingu .Někteří dokonce naivně doufají že v trávě si postaví malý stan . „Jsme na cestě od včerejšího večera „ vysvětluje pravý Neapolan s nezaměnitelným hlasem. „Dostat se sem byla dřina , ale bude to stát za to“. Tranatá plocha pokrývající stadion už je plná nedopalků z cigaret .. již v tuto dobu je na stadionu skoro 20.000 polonahých lidí , panuje ohromná pohoda . Překupníci vstupenek před stadionem prodávají vstupné za 6000 lir.

16:45 - Na řadu přišel kytarista Roberto Ciotti , který se snažil prolomit ledy , ale nebyl to šťastný debut . Nástroje a hlas , společně moc neladily , nepříliš dobrá akustika stadionu znepříjemňovala vystoupení závěrem dostal z publika poěkování v podobě odhozených odpadků a ovoce. Naštěstí je ještě publikum docela rozptýleno , protože panuje obrovské horko a v „Kempu San Siro“ je stále dost atrakcí , i Marleyho stánek se suvenýry . Další představení byla na programu kapela „Shine“ známá svým dlouhým playlistem , ale předčasně opustila podium , pro odmítnutí hrát se vymluvily s tím , že vystoupit před tolika lidmi v takovém vedru se rovná žhavé rokli . Avarge White Band se dal na ústup rovnou , zatímco stadion skandoval jméno Boba Marleyho .

21:15 – před mořem nadšených tváří vystupuje Bob Marley , napůl hudebník , napůl kněz rastafariánského náboženství sounáležitosti s jamajským lidem a misionářem tamního hudebního průmyslu . Je ale zajímavé , že málokoho pojmy obsažené v jeho skladbách lidi zajímají . Přitom Jah , Babylon , Zion , to jsou právě pojmy , které se v jeho tvorbě nejčastěji objevují . Všechny mají kořeny v rasta filosofii , kterou Bob poznal v nejchudších jamajských slumech . Marley volá s jistotou , že Haile Selassie , jakožto reinkarnace Kristova není mrtvý , že se připravuje vykoupit. Boj o přežití který Marley hlásá je ale nenásilný .“Ve vyšší společnosti nemáme přátele“ se zpívá zase v jiné písni , a v další zní „že se z duchovního otroctví můžeme osvobodit jenom my sami“ . Bob v pozdějším rozhovoru řekl :“Pokud se naše hudba dostane na hitparády , bude se lépe šířit poselství Rasta , které odmítá kapitalismus i komunismus .. zvítězí Haile Selassie !“ . Ptám se ho : „On není mrtvý ?“ Odpověď přijde ihned : „A Kristus je mrtev ? Už 2000 let chodí lidé do kostela a přejí si jeho návrat !“ . Dále mě zajímá : „Kouřil Haile Selassie bylinu ganju ? „Jeho veličenstvo je živoucí bůh , ať si dělá to co se mu zlíbí . Není na nás abychom po něm chtěli aby se nám vyzpovídal za své chování „ .

 

autorka Cesare G. Romana , noviny neznámé .

[ 582 -12.1.2024 ] V Santa Barbaře 1978

Bylo pro mě snadné pochopit , proč nazývají Boba Marleyho králem reggae hudby , když v neděli vystoupil v Santa Barbara Country Bowl . Dynamický i magnetický , tančil na pódiu , pohazoval dready a natahoval ruce . „Rastafari , Rastafari“ skandoval , až jeho posluchači nadšeně opakovali s ním , jméno Kristovo v jeho druhé reinkarnaci .

Koncert byl chvílemi kultovním zážitkem , Marley jako by ukazoval cestu , oči měl intenzivně zavřené , i když zpíval nebo hrál na kytaru , když kázal svým posluchačům .Na pódiu byla vyvěšena vlajka červené , žluté a zelené barva a vedle ní portrét Haile Selassieho , Lva Judejského , v okolí splývali hnědé svahy Santa Barbary.

Každá skladba byla hudebním zážitkem , radostný Marley nepotřeboval k tanci vyzývat publikum , nepotřeboval je zapojovat potleskem a tancem , to vše přišlo samo od sebe . Bob Marley a ostatní Rastamani na pódiu rozvlnily skvělou náladu svou populární písničkou „Positive Vibration“ a takové vibrace pak drželi po celé vystoupení . Reggae muzika původem z Jamajky , stejně tak jako duchovní kult Rastafari vznikla z politických bojů a její lyrika je také brána jako protest proti systému . Přesto se v ní často objevuje láskyplné poselství , duchovně povznášející . Rytmus je mírný , opakující se , dá se na ěj snadno tančit .

 

Zazněli zde i některé písně z nově vydaného alba Kaya včetně „Easy Skanking“ , zaznělo zde i plno známých Marleyho titulů jako „Who the Cap fit“ nebo „No Woman No Cry“ . Marley zrychlil tempo až ke konci mocnou skladbou Lively Up Yourself , která měla na posluchače stejně takový účinek . „Postavte se za svá práva“ a lidé stáli nehnutě .. Marley dlouho na závěr skandoval větu „Nikdy nevzdávej svůj boj“ a opustil pódium . Není pochyb že se vzdá !

 

Napsal Debbie Seaman , vydáno v kalifornském STAR-FREE-PRESS 25.července 1978 .