Robert Nesta Marley - ARCHÍV

[ 501 – 3.4.2021 ] Párty v zahradě Crystal Palace 1980

Tak pojďme tančit ! Dobře . Dokonce i Marley , potenciálně nejdůležitější politický umělec dnešní doby , vypadal jako spokojený s faktem , že byl v sobotu 7.června se svými The Wailers jedním z účinkujících v Crystal Palace . Takový to byl den .

Ponuré texty houpavé hudby která přiměla desítky jinak ale zcela oblečených dospělých lidí se jít vykoupat do malého blátivého jezírka oddělující pódium od davu. Jak už bylo uvedeno , takový to byl den.

Marleyho význam jako umělce Crossoveru by neměl být přehlížen ani popírán. Ať už je svou vyzáží jen zajímavým lákadlem pro lidi – jeho krásně prožívaný zpěv , zvyšuje tóny the Wailers a má to co říct . Má postavení nezávidění hodné pozice „militantní hudebník“ a má potencionálně velké publikum. Podle jeho posledního alba Survival se dosud nevyhnul odpovědnosti.

Je zřejmé , že mnoho lidí přišlo na akci hlavně kvůli němu , pochybuji že někdo cítil nějaké zklamání , poté co se Bob s kapelou nedávno vrátili z oslav nezávislosti v africkém Zimbabwe , aby v současné době vyjádřili hudbou a svou víru v Rastafariánství kombinovanou s obejmutím duchovní láskou .

Porevoluční téma z alba Exodus se teď zdá více než vhodná . Skladbu Jammin následuje Exodus a tím se set uzavírá . The Wailers mají skvělé sebevědomí , jemné rytmy podporují Marleyho chraplavý hlas . Velice se mi líbila vylepšená verze skladby „Positive Vibration“ . Největším zážitkem byla ale pro mě akustická píseň „Redemption Song“ , kde ironicky zpíval soudě podle tónu hlasu „Nepomůžeš mi zpívat , další píseň svobody ,protože všechno co mám , je píseň o vykoupení“ . Zpíval to jakoby mazaně s náznakem výsměchu , popíral tak vážnost tématu , obchodování s otroky . Velice podivné . Nevím jak to napohled cítil , nedokážu se do něj vcítit , ale než si na tuto píseň udělám svůj názor , počkám si na vydaný singl , až si jí doma v klidu pustím.

Bob Marley s jeho The Wailers hráli zprvu ve velkém tempu , které možná podle délky koncertu spíše snižovali , zároveň ale Marleyho texty byly těmi drsnějšími a bojovník Marley ještě nesložil své zbraně. Jednoho dne bude možná čelit dalšími problémy spojené s politikou , jen aby udržel svou energii a ducha , přesto že jeho smysl života je hluboce zakořeněn v rastafariánství a svádění konkrétního boje s problémy zemí Třetího světa . Až na drobné odchylky (vydání desky Kaya) , pak se ale zase vrátil . S čerstvým vítězstvím v africkém Zimbabwe ho ale bude těžké zastavit.

- Chris Bohm pro časopis New Musical Express (vydáno 14.června 1980).

[ 500 – 21.3.2021 ] Fantastický Bob Marley !

Pro tuto událost 500 Článku na mém Webu , jsem si připravil takovou oddychovku která mě spíš donutila k překladu svým názvem než svým obsahem , jelikož se v něm nepíše nic extra pro mě zajímavého. Přesto že se jedná se o krátkou dobovou recenzi , která vyšla v The Sunday New York Gleaneru 10.srpna 1975 , napsal jí T. Harris .

Autoři zábavy v Severní Americe , Británii a dalších zemí sáhli do své zásoby superlativů , aby popsali fantastický talent vládnoucího krále Reggae – Boba Marleyho .

Na svém britském turné a v poslední době v Torontu a New Yorku každý sledovatel vychvaloval dynamiku a talent tohoto mladého muže , který svými spalujícími a přesvědčujícími rytmy a texty vešel do světa populární hudby se svým jamajským reggae.

 

Poslední lahůdka , s kterou Bob přišel je album Natty Dread , dosahuje s ním přesně tím o čem zpívá . Toto album je na dobré cestě aby se tak stalo v prodeji milionu kusů pro The Wailers . „Road Block“,“No Woman No Cry“,“So Jah Say“ i titulní skladba „Natty Dread“ jsou masivními kousky které by se mohli s dobrou propagací vyšplhat na vrchol hitparád v Británii nebo USA.

Na Jamajce toto album porazilo v žebříčcích všechny existující desky , zde by se mohlo stát albem desetiletí , říká Pete Wetson , jeden z vedoucích Micron , nahrávací společnosti která je zodpovědná za šíření tohoto alba .

 

[ 499 – 19.3.2021 ] Rozhovor pro časopis Black Music - červen 1976 ,část 2

Máte vy nebo vaši přátelé pocit , že vaše reggae hudba , je jakoby proti bělošská muzika ?

Moje hudba hájí spravedlnost . Ta je univerzální pro všechny (barvy pleti) . Je proti bělochům ? To jsem nikdy neřekl ! Vedu hudbou boj proti systému , který učí lidi žít a umírat .

 

Jak zjistíte , kdy bude vaše práce hotová ?

Protože se budu cítit spokojeně ale také unaveně . Bůh mi to řekne ale i lidé mi to poví . Teď jsou to písně o vykoupení víte , nikdo mě nemůže zastavit !

Cítíte jako jedna z nejdůležitějších postav současného reggae odpovědnost , nebo dokonce nervozitu ?

Ani na to nemyslím , víte ? Pokud mi to nikdo neřekne , tak ani nevím co se děje.

 

Ale čtete noviny a vidíte své jméno v titulkách …

Něco z toho vídám , ale moc mě to nebere . Nemám pocit že je to nějaké břemeno . Věci se nikdy nezhoršují , věci se zlepšují . To není můj problém.

 

Prý vydáte nové album , bude se jmenovat Rastaman Vibration ?

Ano to přijde . Nechci žádný ruch v hudbě . Album je téměř dokončené , ale není kam pospíchat .

 

Znamená to , že název napovídá ve smyslu hlavního tématu hudby , víc než kdy jindy – bude to zatím nejjasnější odkaz na rastafariánství ?

Album nahráli rastamani , takže název musí být rastaman Vibration ! A jak to myslím ve všech svých nahrávkách , nejen této . Teď je důležité ukázat světu , který o nás zatím možná jen slyšel ale neví přesně co my máme na mysli ,s Bob Marley & the Wailers je všechno o vibracích . Chceme aby mladí lidé na Jamajce ale i třeba v Americe to věděli . Tahle deska zaznamenává taky i něco jého než to co slyšíte , také to o čem přemýšlíte .

Jak vycházíte s lidmi kteří nejsou Rasta ?

Dávám lidem šanci ! Nechci ukřižovat člověka , jako oni ukřižovali Krista , jen proto že nebyl Rastaman.

 

Chtěli by jste mě a lidi mimo Jamajku proměnit v Rasta , abychom plně ocenily vaší hudbu ?

Jasně ! Rasta Vibrace zaplaví zemi . Stejně jako voda zaplavuje moře .

 

Využijete svojí slávu také jako misionář , nebo budete stále hudebníkem ?

Na to nemyslím . Slávu ? To je legrační slovo . Bůh má slávu ! Já nepřestávám pracovat ...

[ 498 – 9.2.2021 ] Rozhovor pro časopis Black Music , červen 1976 , část 1

(- Z dobového tisku ) 

Bob Marley je už velice blízko k tomu aby se stal hvězdou světového formátu . Redaktor časopisu Black Music Ray Coleman zastihl Boba na Jamajce v jeho domě na Hope Road , kde se připravuje jak na vydání nového alba Rastaman Vibration , tak na blížící se turné .

 

„Spravedlnost musí zaplavit zem, stejně jako voda zaplavila moře“

„Bůh mi dal písně které zpívám , kdyby mi je nedal , neměl bych co zpívat. Ty písně pochází od Boha . Pořád !“

„To co my chceme , je právo lidem říkat pravdu- Země se otáčí , jako vítězí dobro nad zlem.“

„Ne nechci úspěch – úspěch je k ničemu- víte co tím myslím ? Sledujte systém – systém zabíjí lidi.“

 

Bob Marley mluví rychle biblickými větami a zhruba každých 5 minut se mu z úst linou filosofické fráze , jako tyhle výše uvedené , ke kterým se bezesporu zavazuje.

Jsem cynický , vstupuji poprvé do světa Rastafariánství a zkoumám jamajskou scénu , je snadné zasmát se jednoduché víry , něco jako moderní paralely s idealismem plným fantazie jako co jsem již zažil u květinových dětí po roce 1967 .Ale počkejte , tentokrát je to něco jiného , protože tohle má rytmus,hudbu a kulturu , velice jedinečnou .

Marley je muž s posláním , reggae král , který otevřeně říká :“Až bude moje práce hotová , zabalím to“. To nemusí být déle , než si všichni myslíme . Popularita kapely nabírá na obrátkách , dosud triumfovali ve Velké Británii , Spojené Státy čekají , jsou další na řadě . A přes to všechno Marley sedí na židli a přemýšlí o složitých otázkách , vyhýbá se pasti slávy a stále víc a víc se učí o svém vlastním duchovním světě . Čím více do Babylónu vidí , tím větší je jeho přesvědčení.

Sedíme v jeho domě v Hope Road v Kingstonu , atmosféra tolik odlišná od našeho posledního rozhovoru ze zákulisí koncertu v londýnském Lyceu . Teď je daleko více připravený přemýšlet – samozřejmě mu v tom pomáhá obří zapálený spliff a stále mi opakuje : „Tohle uzdravuje národy ! Bylina je jako ovoce . Udržuje mysl zdravou a čistou.“

Neuznává svou roli superhvězdy reggae , protože věří , že pozice jeho lidu je teď k nezastavení , a i bez jeho pomoci by tomu tak bylo . Zapřemýšlí se a řekne : „Dnešní mládež v této generaci hledá spasitele“- dodá energicky . „Taky jsem byl velmi dlouho ztracen.“

Ale ano , tato hudba i hudba jeho Rasta přátel vznikla především proto , aby si svět uvědomil , že existuje lepší život , silnější budoucnost založený na duchovním světě.

 

A teď už k samotnému rozhovoru !

Je vaším cílem ,přimět k poslechu vaší hudby bělochy ? Nebo je to v podstatě černošská hudba určená černochům ? Běloši také hrají reggae ?

Reggae nic neudělá samo. Bůh říká : Dokud nebude filosofie , která nadřazuje jedné rase nad druhou podřazenou , konečně a trvale, zdiskreditovaná a opuštěná , pak nebudeme mít mír.

Chcete za tímto účelem použít reggae jako sociální nebo politickou propagandu ?

Pokud hrajete hudbu nebo posloucháte hudbu a nevíte , proč hrajete nebo posloucháte , s výjimkou uživení se nebo k potěšení , můžete mít vážný problém . Reggae něco říká . Může to ale něco znamenat , pokud to bude znamenat pro lidi , kteří hudbu skládají , nebo pro ty co jí poslouchají.

Jak spojujete svůj obrovský osobní úspěch se svými přáteli v kapele nebo tady v Kingstonu se svými starými přáteli ?

Moji přátelé ? Neví co se děje – dobře , vědí , ale jsou tak skvělí ! Nezáleží na tom . Nehladovím , po něčem , aby lidé po celé zemi zpívali moje písně . Hlavní je , aby se všichni moji přátelé cítili jako já – musíme bojovat proti systému , protože Bůh nikdy nerozlišoval mezi černou,bílou,modrou,růžovou nebo zelenou . Lidé jsou lidé , víte, to je poselství které se snažíme šířit.

To je skutečný vztah mezi vámi a dalšími jamajskými hudebníky , jako jsou Toots a Jimmy Cliff ? Mám pocit , že se pohybujete v této hudební společnosti společně.

Nevím. Příležitostně se setkáváme a. Vím že tvrdě pracují a jsou zaneprázdnění . Stále něco tvoří . Ale jsme dobří přátelé.

 

[ 497 – 25.1.2021 ] Steve Lake - „Burnin With Marley“ Leeds 1973

Z dobového tisku – vydáno v časopise Mellody Maker 1. prosince 1973

Reggae kapela the Wailers jsou uprostřed svého druhého turné po Británii . Steve Lake hlásí report z Leedsu .

Některé koncerty jsou okamžitě považovány za klasiku . Vládne optimistická atmosféra plna očekávání , existuje nějaká předtucha , že všechno bude v naprosté pohodě.

Tak nějak to bylo v pátek 27.11. v Polytechnics klubu v Leedsu . Polytechnics se může jevit jako ospalá díra na hraní koncertů . Samotný klub je takový pajzl . Dnes tu ale nebyl nikdo ospalý .

Už od samého začátku byl klub přeplněný zvědavým publikem , což jasně přispělo skvělé atmosféře . Před vystoupením kapely zde hráli DJ Soulovou muziku , která ladila kosmopolitnímu publiku , které bylo napůl černé napůl bílé .

„A teď přichází jedna z nejlepších reggae kapel na světě – The Wailers“ - jak byla kapela uvedena pořadatelem . Přišla kapela na pódium . Bez žádných namachrovaných superstar póz , prostě přišlo pět chlapů zahrát , a sakra dobře věděli jak to chtějí provézt .

Všichni si hned všimli že se jedná o pět chlapů a ne šest . Bunny Livingston , nejpřísnější rastafarián kapely odešel z kapely a vrátil se na Jamajku . Jeho absence znamená , že zpěv je teď méně harmonický než dřív . Přesto je to v některých ohledech možná dobře . Marley je osvobozen od širšího výběru skladeb , může si v klidu vybrat co bude hrát kdykoliv , kdy ho to napadne .

A v Leedsu to dělal často , během jednoho z nejzajímavějších představení jaké jsem kdy viděl co se týče jakýchkoli hudebníků v jakémkoli hudebním směru .

Přišlo mi , že ani jeden z kytaristů Tosh ani Marley , a nakonec i bass-kytarista Aston Family Man nejsou žádní technicky založení lidé a nejsou schopní si naladit svoje kytary . Všechny jejich nástroje vylazoval Wire Lindo . Stejně to ale nedokázalo oblivnit můj úsudek k nim . V zásadě dělali všechno „špatně“ ale všechno jak má funguje .

Marley se u mikrofonu šklebil , tam pod těmi ohavnými vlasy . Tančil a prožíval vše z úzkosti divokých rytmů , působil na mě jako nějaký oživený obrácený mop . „Ites“ zakřičel ! Okamžitě to dav z hlediště zopakoval .

Když kapela přešla do skladby „Slave Driver“ , bylo zjevné že se děje něco velmi zvláštního . Marley drhnul. Akordy na kytaře a pohyboval se po jevišti sem a tam , jako by to byl nějaký stroj . Vždycky z ničeho nic přestal hrát a na zlomek sekundy nehybně stál a svíral si hlavu . Pak se znovu ohnal po kytaře a vrátil se doprostřed rytmu .

Od této skladby hrála kapela víc a víc intenzivně , jak se ale stále více lidí v publiku dostával do varu , kapela jakoby schválně na intenzitě ubrala.

Kapela sehrála vesměs výběr ze svých prvních dvou alb u Island Records . „Midnight Raver – We Dont need No More Trouble – Burning and Looting - Get Up Stand Up - Put it On“ - posledně zmíněná skladba se mi zdála pro dnešek velice vhodná .

„Feel dem spirits“ zpíval Bob a zdálo se že většina z diváků to cítí společně . Při pohledu na jevištiě se mi ale nezdálo že by někdo na něco zrovna hrál . Marley měl zavřené oči a nebezpečně se houpal .

Bob zpíval refrén skladby „Burning And Looting“ , dávno když už kapela přestala hrát . Kolikrát to udělal při koncertu vícekrát , skrze jásot , tleskání a pískání publika .

Měli jsme před sebou kapelu , která nechápe show-bussiness , vytváření nějakých hudebních efektů je jim naprosto cizí . Na konci skladby „Kinky Reggae“ se prostě sebrali a odešli do šatny . Jakmile se ale po sami sobě zvolené pauze vrátili na podium , nechtěl je už dav tak snadno nechat odejít .

„Stir It Up“ zněla téměř blíž k verzi Johnyho Nashe , než k verzi z alba Catch A Fire .

Nejednou Marley rozjel kytarový rytmus , a začal zpívat jeho oblíbenou skladbu „Lively Up Yourself“ . Kapela letěla střemhlav s ním , až na pár nezvyklých úletů bubeníka Carlieho Barretta , ale musím uznat , byly efektivní . A najednou byl konec . Klubem se po této divočině rozmohlo takové divné ticho , které následovalo po závěrečném jásotu .

Poslech kapely bylo parádní , a zdálo se mi jak blízko ke kapele mám , abych si jich mohl zeptatna nějaké moje otázky , Domluvit si ale rozhovor bylo velmi ale velmi komplikované . Když jsem se konečně dočkal že vylezli Marley , Family Man a Lindo konečně z útrob klubu . Absolutně nereagovali na to , na co jsem se jich ptal . Pořád mluvily o Haile Selassiem a Rastafariánství , které mě až zas tak moc nezajímalo.

A´t už je chce nebo nechce člověk pochopit principy jejich hudby . Faktem je , že od jejich výkonu na jevišti by se spousty hudebníků mohli učit . Je vidět že existuje úplně jiný způsob , jak si získat publikum.

Steve Lake (1.12.1973)