Robert Nesta Marley - ARCHÍV

[ 505 – 17.5.2021 ] „Hitler , Müller , Backenbauer „ - část 2

Před koncertem v Offenburgu byla kapela ubytována v malém zámečku v Ludwigsburgu.

Vystupování v německých provinciích v sedmdesátých letech s půl tuctem černochů s dlouhými dready přirozeně způsobilo velký rozruch , když si kapela šla do zámeckého parku zahrát fotbal , všichni s jointem v ústech , svatební hostina která se zrovna v zámečku také konala , všichni zírali.

Nehrálo se na góly , ale kopali si míč v kruhu . Na chvilku jsem si zakopal taky , ale po hodině a půl jsem byl vyčerpaný. „Člověče – budeme hrát celé hodiny“ - řekl mi Family Man . Čím dýl hráli , tím míň se míč dotýkal země . Nejvíc z toho byly ohromeni muži ve smokingu a ženy v šatech , kteří se shromažďovali ve skupinkách na terase , aby sledovali exotickou podívanou . Svatební hosté byly nejvíce překvapeni , že při kopání kouřily – je dobře že nevěděli o co jde.

Po zrušeném koncertu v Offenburgu byl další zastávkou Düsseldorf . V autobuse se mě členové kapely ptali , co znamená Východní a Západní Neměcko . Když jsem jim o tom řekl a taky jsem mluvil o Berlínské zdi , hranici smrti , někdo v dáli zakřičel „zeď padne“ . Byl to však rok 1976 a nic nenasvědčovalo tomu , že by se tak někdy stalo. Když jsem začal tvrdit , že tomu nevěřím a nikdy k tomu zřejmě nedojde , Bob řekl „Neboj se zeď padne !“

Marley mi na této cestě ukázal že je v něm prorok . Když policie zrušila koncert pod širým nebem v Offenburgu , protože na představení měli povolení pouze do 22,00 , reagoval naprosto klidně . „To je systém , nevadí“,řekl „Všechno bude v pořádku . Vyhrajeme , protože pravda je na naší straně. Němci budou také tančit na pravdu , protože pravda je reggae.“

Dokonce i tehdy na mě působil že ví o čem mluví . V druhé polovině 70.let se reggae stalo nesmírně důležité pro vývoj hudby po celém světě . Největší podíl na tom měl právě Marley , který byl až do své smrti neúnavný na hudebně misijní cestě .

 

Rozhodně asi nebylo snadné žít život Boba Marleyho , který byl oslavován jako mesiáš reggae . Jak zvládal tlak jako velvyslanec Jamajky a vlastně všech utlačovaných černochů po celém světě.

11.května 1981 mi zavolal přítel aby mi sdělil „Bob Marley je mrtvý“ . Čekal jsem to , protože v posledních měsících byl v klinice na léčení v Německu. O několik týdnů dříve mi nahrávací společnost nabídla , abych s ním provedl poslední rozhovor . Odmítl jsem to . Nechtěl jsem stát tváří v tvář odsouzenému muži a zeptat se ho na pár posledních slov. To jsem prostě udělat nemohl.

Moje první myšlenka , když jsem slyšel o jeho smrti v 36 letech byla : Asi to tak muselo být , protože byl tak vyčerpaný a jeho tělo bylo proti rakovině bezbranné . Bob Marley zpíval lidem svou duši po celá ta léta a nakonec mu nezbylo nic , co by drželo tělo pohromadě. Rád na rok 1976 a na něj vzpomínám .

[ 504 – 13.5.2021 ] „Hitler,Müller , Backenbauer“ - část 1

zdroj : achív https://www.spiegel.de/

Fotbal , kouření a koncerty ! V roce 1976 Bob Marley poprvé cestoval po Německu . Vždy po jeho boku ! T.Schwaner (na fotce s Bobem)  – hudební novinář si pamatuje biblické lekce v autobuse , fotbal v hotelové zahradě i zjevení Boba Marleyho v hotelovém pokoji.

Vždy se chlubím – Živé album prvního evropského koncertu Boba Marleyho je nahrávka, kde jsem jako první z mnoha jeho koncertů byl. Toho večera v Lyceum Ballroom dne 19.července 1975 mi bylo 30 let a nějakou dobu jsem pracoval jako novinář v hudebním časopise „Sounds“ . Byl jsem v publiku a s kamarádem jsme čekali na zahájení koncertu s takovým postojem – Uvidíme co s toho bude.

Pak přišel na pódium Bob „Pochází z Trenchtownu z Jamajky – Bob Marley and the Wailers“ byly upředstaveni hlasatelem. Byly jsme lapeni od první sekundy koncertu až do konce . Marley během celého vystoupení jen stěží něco řekl. Spojení mezi ním a publikem fungovalo tak nějak beze slov , dalo by se říct , fungovalo to jako chemie . Skoro jsem se rozplakal ,když jsem uslyšel skladbu No Woman No Cry , ta hudba se mě nějak dotkla . Je to první živé album které Bob vydal a můžete z něj opravdu poznat , jak byly všichni nadšení.

O rok později mělo přijít jeho první koncertní turné po Německu , a já jsem mohl jako V.I.P. doprovázet kapelu celé tři dny v autobuse. Stanice byly Offenburg, Düsseldorf a Hamburk (krátký videoklip-viz ukázka). Cesta začala v Mnichově , kde jsem se šel Bobovi představit , zeptal jsem se ho , co ví o Německu . Jeho odpověď zněla : „Hitler, Müller , Backenbauer“ .

 

Musím říct , že mi zprvu bylo velmi obtížné se s Bobem bavit. Ačkoli s novináři se snažil mluvit způsobem , aby mu dobře rozuměli , stejně ale mluvil s těžkým jamajským přízvukem. Jeho konzumace marihuany navíc nevytvořila tu správnou atmošku k rozhovoru. Pravděpodobně byl z 90% ve svém světě , to byl jeho normální stav. A tato strnulost mi pravděpodobně bránila v tom , abych kladl otázky které byly čistě racionální . Cítil jsem , že v tomto stavu není racionalita na denním pořádku.

V autobuse seděl Bob vždy úplně vepředu. Já jsem byl vždy většinu času vzadu a povídal si s klávesistou Tyronem Downiem a Nevillem Garickem . Nevile hrál v kapele občas na tradiční bubny , jeho hlavní práce ale byla vymýšlet obaly alb. Kapela měla sebou také svého vlastního kuchaře. Michael byl zodpovědný za vaření zdravých „Ital“ jídel , které striktně připravoval podle rastafariánských pravidel . Například tzv. „Irský mech“ byla šťáva ve které byly obsaženy mořské řasy . Tenhle želatinový nápoj se podával teplý z termosky , při zchlazení zgelovatěl , chutnalo to ale velice příjemně. Poté se kuchař Michael pustil do předčítání z Bible . Všichni se kolem něj shlukli , Michael otevřel náhodně knihu a stránku či dvě z ní přečetl , ostatní pak text dlouze společně probírali .

[ 503 – 12.5.2021 ] Dreadlock über Deutschland 1976

Ano stala se taková věc , na koncertě se určitě sešla veškerá černošská populace z Düsseldorfu , prosperujícího města obkročující se nad Rýnem , ano všech dvacet černochů. Ve většině případů se jednalo o černošky . Vypadalo to jakoby čekali na své milé od americké základny Air Force , ale byla zde i hrstka přímo jamajčanů kteří do Německa utekli za prací .

Mezi vzrušeně tleskající lidi před pódiem je těžké uhodnout , kdo je odkud, ozývá se jak němčina , angličtina i jamajské hlášky poletují davem , několik yardů před našimi hlavami. Marley je středem stage , oči zavřené , kvílející do mikrofonu „Vstaňte a braňte se ,za svá práva“ , udeřil pěstí ve vzduchu a rozhazuje svou hřívu ze strany na stranu , dav řve , kapela hypnotizuje a pulzuje. Rytmus se téměř nepostřehnutelně vlní a najednou se rozjede úplně jiný rytmus , který Marleyho hlas udeří kupředu , když zvedne zasažené paže „Dokud nebude filosofie , která drží jednu rasu nadřazenou a druhou podřadnou …. a úplně … zdiskreditovanou … opuštěnou … bude válka!!!“

Jak udeří poslední slovo , dav se rozruší . Jedna z černých dam za mnou spadne z židle na zem , pohledný blonďák co stojí po mé pravici ihned přiskočí dámě na pomoc. Vypadá přesně jako vystřižený z nacistické propagandy , úplný árijec.

Sám Marley se zdá být v transu , když zpívá další sloku : „A dokud barva lidské kůže nebude mít větší význam , než barva jeho očí“

Napadá mě , že právě teď se na světě asi nenajde žádný jiný umělec , který by poskytoval tak velký dojem pro světovou mládež . V šedi běžných dní nikdo na pódiu nekřičí o politickém a duchovním uvědoměním . Ne v tomto roce 1976 . Každý je příliš zaneprázdněný svými starostmi . Až na Boba Marleyho !

- Neil Spencer pro časopis New Musical Express , vydáno dne 19.června 1976

[ 502 – 30.4.2021 ] Santa Monica 1976 – dobová recenze časopisu SOUL NEWS

Na nedávném koncertu Boba Marleyho and The Wailers v Santa Monice se stalo moc věcí , čekala se naprostá pohroma . Původně se měla show uskutečnit v Shrine Auditorium , které se nachází na opačné straně města , asi 20 mil daleko . Ikdyž k propagaci nového místa bylo vynaloženo celkem dost úsilí , jistě se na něj nedostali všichni kteří chtěli. Na poslední chvíli bylo totiž rozhodnuto , že se místo odehrání koncertu změní na Civic Auditorium , důvodem bylo , že v Shrine Auditorium nebylo skoro žádné místo k sezení , jen malý plácek velmi daleko od podia. Další věcí bylo zdražení lístků z původních 4,50 USD na 6,50 USD ( ti co měli lístek na předešlé místo si museli 2 USD ještě doplatit).

„Koncertní sezení“ - to fungovalo velice dobře pro zahajující sestavu – předskokany The Little Anthony´s . Krom jejich pomalého rytmu kapela znějla jako teenageři z 50tých nebo 60tých let , zahráli pár svých hitů a ještě se s přídavkem vrátili .

Tento večer byl ale zaměřen hlavně na Boba Marleyho and The Wailers , když se The Little Anthony´s odporoučeli z podia , vlna davu se ihned přihrnula k podiu , přesto všechny pohltila vlna lidskosti , nevznikali žádné konflikty.

 

Když se Marley objevil , dav doslova šílel. Navzdory opakovaným výkřikům „posaďte se !!!“ od lidí nejblíže k podiu , dav zůstal po celou dobu koncertu teda 1:40 h stát. Nevěděl jsem co si mám od reggae které jsem do té doby nikdy neslyšel slibovat , čekal jsem spíš úplnou katastrofu. Vůbec to ale katastrofa nebyla , kapela má schopnost uchvátit publikum. Odehráli dobře vybraný materiál z jejich dosavadních čtyř alb.

Koncert odstartovala skladba Trenchtown Rock , Burning and Looting (do nichž Bob vložil nový úryvek „dnes večer spálíme všechny byliny „ - protože v obrovském hledišti se linula vůně různých druhů trávy) , pokračovali s Them Belly Full , I Shot the Sheriff , ultra funky verzí Want More , výbornými skladbami No Woman No Cry a Lively Up Yourself . Set ukončil vzrušujícími verzemi Roots Rock Reggae a Rat Race z jeho posledního alba Rastaman Vibration.

Marley poté opustil pódium . Vzrušené publikum aplaudovalo s křikem „Více ! Více ! Více !“ možná pět minut než se na pódiu opět objevila kapela a Marley se svým Rastafariánským pokřikem začal 45 minut dlouhý přídavek.

Marleyho kult fanoušků texty znal a proto se lidé pokoušeli zpívat s ním , když Bob zpíval směsici skladeb Positive Vibration ,Get Up Stand Up , War , No More Trouble a Kinky Reggae . Když koncert končil , Marley zpíval frázi „tohle je reggae hudba“ odskočil si do zákulisí ,když se hned vrátil s zarámovaným plakátem bývalého etiopského císaře Haile Selassieho , kterého tihle rastafariáni uznávají jako svého spasitele.

Navzdory Pan-Africkému revolučnímu postoji zaujatému v mnoha jeho písních se zdá , že se Marley zaměřuje především na bělošské posluchače . Tento jev je částečně způsoben marketinkovou politikou jeho nahrávací společnosti Island Records a skutečností , že většina reggae rytmické monotónosti nemusí vždy dopadnout dobře. Kromě vylepšení marketingu by Island udělal dobře , kdyby povzbudil i černošský tisk , k vyšší účasti černochů na jeho koncertech.

Náš časopis SOUL NEWS musel bojovat se svým oddělením pro styk s veřejností , aby se vůbec podařilo získat lístky . Jak s tímto přístupem mohou doufat , že si kapela získá popularitu i mezi černochy , pokud bude stále někdo znepříjemňovat se koncertů zúčastnit ?

Musíte jeho show zažít , aby jste si mohli Marleyho poselství vážit . Doufejme že v budoucnu si jeho hudby povšimne i černošské publikum. Positivum by mohla být účast v různých žebříčcích R&B a publicistika v médiích . Jeho muzika je dobře zpracovaná , má positivní energii a podporuje celosvětové Pan-Africké hnutí , a to je dobré .

- George Wanamaker pro časopis SOUL NEWS 19. července 1976

 

[ 501 – 3.4.2021 ] Párty v zahradě Crystal Palace 1980

Tak pojďme tančit ! Dobře . Dokonce i Marley , potenciálně nejdůležitější politický umělec dnešní doby , vypadal jako spokojený s faktem , že byl v sobotu 7.června se svými The Wailers jedním z účinkujících v Crystal Palace . Takový to byl den .

Ponuré texty houpavé hudby která přiměla desítky jinak ale zcela oblečených dospělých lidí se jít vykoupat do malého blátivého jezírka oddělující pódium od davu. Jak už bylo uvedeno , takový to byl den.

Marleyho význam jako umělce Crossoveru by neměl být přehlížen ani popírán. Ať už je svou vyzáží jen zajímavým lákadlem pro lidi – jeho krásně prožívaný zpěv , zvyšuje tóny the Wailers a má to co říct . Má postavení nezávidění hodné pozice „militantní hudebník“ a má potencionálně velké publikum. Podle jeho posledního alba Survival se dosud nevyhnul odpovědnosti.

Je zřejmé , že mnoho lidí přišlo na akci hlavně kvůli němu , pochybuji že někdo cítil nějaké zklamání , poté co se Bob s kapelou nedávno vrátili z oslav nezávislosti v africkém Zimbabwe , aby v současné době vyjádřili hudbou a svou víru v Rastafariánství kombinovanou s obejmutím duchovní láskou .

Porevoluční téma z alba Exodus se teď zdá více než vhodná . Skladbu Jammin následuje Exodus a tím se set uzavírá . The Wailers mají skvělé sebevědomí , jemné rytmy podporují Marleyho chraplavý hlas . Velice se mi líbila vylepšená verze skladby „Positive Vibration“ . Největším zážitkem byla ale pro mě akustická píseň „Redemption Song“ , kde ironicky zpíval soudě podle tónu hlasu „Nepomůžeš mi zpívat , další píseň svobody ,protože všechno co mám , je píseň o vykoupení“ . Zpíval to jakoby mazaně s náznakem výsměchu , popíral tak vážnost tématu , obchodování s otroky . Velice podivné . Nevím jak to napohled cítil , nedokážu se do něj vcítit , ale než si na tuto píseň udělám svůj názor , počkám si na vydaný singl , až si jí doma v klidu pustím.

Bob Marley s jeho The Wailers hráli zprvu ve velkém tempu , které možná podle délky koncertu spíše snižovali , zároveň ale Marleyho texty byly těmi drsnějšími a bojovník Marley ještě nesložil své zbraně. Jednoho dne bude možná čelit dalšími problémy spojené s politikou , jen aby udržel svou energii a ducha , přesto že jeho smysl života je hluboce zakořeněn v rastafariánství a svádění konkrétního boje s problémy zemí Třetího světa . Až na drobné odchylky (vydání desky Kaya) , pak se ale zase vrátil . S čerstvým vítězstvím v africkém Zimbabwe ho ale bude těžké zastavit.

- Chris Bohm pro časopis New Musical Express (vydáno 14.června 1980).

[ 500 – 21.3.2021 ] Fantastický Bob Marley !

Pro tuto událost 500 Článku na mém Webu , jsem si připravil takovou oddychovku která mě spíš donutila k překladu svým názvem než svým obsahem , jelikož se v něm nepíše nic extra pro mě zajímavého. Přesto že se jedná se o krátkou dobovou recenzi , která vyšla v The Sunday New York Gleaneru 10.srpna 1975 , napsal jí T. Harris .

Autoři zábavy v Severní Americe , Británii a dalších zemí sáhli do své zásoby superlativů , aby popsali fantastický talent vládnoucího krále Reggae – Boba Marleyho .

Na svém britském turné a v poslední době v Torontu a New Yorku každý sledovatel vychvaloval dynamiku a talent tohoto mladého muže , který svými spalujícími a přesvědčujícími rytmy a texty vešel do světa populární hudby se svým jamajským reggae.

 

Poslední lahůdka , s kterou Bob přišel je album Natty Dread , dosahuje s ním přesně tím o čem zpívá . Toto album je na dobré cestě aby se tak stalo v prodeji milionu kusů pro The Wailers . „Road Block“,“No Woman No Cry“,“So Jah Say“ i titulní skladba „Natty Dread“ jsou masivními kousky které by se mohli s dobrou propagací vyšplhat na vrchol hitparád v Británii nebo USA.

Na Jamajce toto album porazilo v žebříčcích všechny existující desky , zde by se mohlo stát albem desetiletí , říká Pete Wetson , jeden z vedoucích Micron , nahrávací společnosti která je zodpovědná za šíření tohoto alba .

 

[ 499 – 19.3.2021 ] Rozhovor pro časopis Black Music - červen 1976 ,část 2

Máte vy nebo vaši přátelé pocit , že vaše reggae hudba , je jakoby proti bělošská muzika ?

Moje hudba hájí spravedlnost . Ta je univerzální pro všechny (barvy pleti) . Je proti bělochům ? To jsem nikdy neřekl ! Vedu hudbou boj proti systému , který učí lidi žít a umírat .

 

Jak zjistíte , kdy bude vaše práce hotová ?

Protože se budu cítit spokojeně ale také unaveně . Bůh mi to řekne ale i lidé mi to poví . Teď jsou to písně o vykoupení víte , nikdo mě nemůže zastavit !

Cítíte jako jedna z nejdůležitějších postav současného reggae odpovědnost , nebo dokonce nervozitu ?

Ani na to nemyslím , víte ? Pokud mi to nikdo neřekne , tak ani nevím co se děje.

 

Ale čtete noviny a vidíte své jméno v titulkách …

Něco z toho vídám , ale moc mě to nebere . Nemám pocit že je to nějaké břemeno . Věci se nikdy nezhoršují , věci se zlepšují . To není můj problém.

 

Prý vydáte nové album , bude se jmenovat Rastaman Vibration ?

Ano to přijde . Nechci žádný ruch v hudbě . Album je téměř dokončené , ale není kam pospíchat .

 

Znamená to , že název napovídá ve smyslu hlavního tématu hudby , víc než kdy jindy – bude to zatím nejjasnější odkaz na rastafariánství ?

Album nahráli rastamani , takže název musí být rastaman Vibration ! A jak to myslím ve všech svých nahrávkách , nejen této . Teď je důležité ukázat světu , který o nás zatím možná jen slyšel ale neví přesně co my máme na mysli ,s Bob Marley & the Wailers je všechno o vibracích . Chceme aby mladí lidé na Jamajce ale i třeba v Americe to věděli . Tahle deska zaznamenává taky i něco jého než to co slyšíte , také to o čem přemýšlíte .

Jak vycházíte s lidmi kteří nejsou Rasta ?

Dávám lidem šanci ! Nechci ukřižovat člověka , jako oni ukřižovali Krista , jen proto že nebyl Rastaman.

 

Chtěli by jste mě a lidi mimo Jamajku proměnit v Rasta , abychom plně ocenily vaší hudbu ?

Jasně ! Rasta Vibrace zaplaví zemi . Stejně jako voda zaplavuje moře .

 

Využijete svojí slávu také jako misionář , nebo budete stále hudebníkem ?

Na to nemyslím . Slávu ? To je legrační slovo . Bůh má slávu ! Já nepřestávám pracovat ...

[ 498 – 9.2.2021 ] Rozhovor pro časopis Black Music , červen 1976 , část 1

(- Z dobového tisku ) 

Bob Marley je už velice blízko k tomu aby se stal hvězdou světového formátu . Redaktor časopisu Black Music Ray Coleman zastihl Boba na Jamajce v jeho domě na Hope Road , kde se připravuje jak na vydání nového alba Rastaman Vibration , tak na blížící se turné .

 

„Spravedlnost musí zaplavit zem, stejně jako voda zaplavila moře“

„Bůh mi dal písně které zpívám , kdyby mi je nedal , neměl bych co zpívat. Ty písně pochází od Boha . Pořád !“

„To co my chceme , je právo lidem říkat pravdu- Země se otáčí , jako vítězí dobro nad zlem.“

„Ne nechci úspěch – úspěch je k ničemu- víte co tím myslím ? Sledujte systém – systém zabíjí lidi.“

 

Bob Marley mluví rychle biblickými větami a zhruba každých 5 minut se mu z úst linou filosofické fráze , jako tyhle výše uvedené , ke kterým se bezesporu zavazuje.

Jsem cynický , vstupuji poprvé do světa Rastafariánství a zkoumám jamajskou scénu , je snadné zasmát se jednoduché víry , něco jako moderní paralely s idealismem plným fantazie jako co jsem již zažil u květinových dětí po roce 1967 .Ale počkejte , tentokrát je to něco jiného , protože tohle má rytmus,hudbu a kulturu , velice jedinečnou .

Marley je muž s posláním , reggae král , který otevřeně říká :“Až bude moje práce hotová , zabalím to“. To nemusí být déle , než si všichni myslíme . Popularita kapely nabírá na obrátkách , dosud triumfovali ve Velké Británii , Spojené Státy čekají , jsou další na řadě . A přes to všechno Marley sedí na židli a přemýšlí o složitých otázkách , vyhýbá se pasti slávy a stále víc a víc se učí o svém vlastním duchovním světě . Čím více do Babylónu vidí , tím větší je jeho přesvědčení.

Sedíme v jeho domě v Hope Road v Kingstonu , atmosféra tolik odlišná od našeho posledního rozhovoru ze zákulisí koncertu v londýnském Lyceu . Teď je daleko více připravený přemýšlet – samozřejmě mu v tom pomáhá obří zapálený spliff a stále mi opakuje : „Tohle uzdravuje národy ! Bylina je jako ovoce . Udržuje mysl zdravou a čistou.“

Neuznává svou roli superhvězdy reggae , protože věří , že pozice jeho lidu je teď k nezastavení , a i bez jeho pomoci by tomu tak bylo . Zapřemýšlí se a řekne : „Dnešní mládež v této generaci hledá spasitele“- dodá energicky . „Taky jsem byl velmi dlouho ztracen.“

Ale ano , tato hudba i hudba jeho Rasta přátel vznikla především proto , aby si svět uvědomil , že existuje lepší život , silnější budoucnost založený na duchovním světě.

 

A teď už k samotnému rozhovoru !

Je vaším cílem ,přimět k poslechu vaší hudby bělochy ? Nebo je to v podstatě černošská hudba určená černochům ? Běloši také hrají reggae ?

Reggae nic neudělá samo. Bůh říká : Dokud nebude filosofie , která nadřazuje jedné rase nad druhou podřazenou , konečně a trvale, zdiskreditovaná a opuštěná , pak nebudeme mít mír.

Chcete za tímto účelem použít reggae jako sociální nebo politickou propagandu ?

Pokud hrajete hudbu nebo posloucháte hudbu a nevíte , proč hrajete nebo posloucháte , s výjimkou uživení se nebo k potěšení , můžete mít vážný problém . Reggae něco říká . Může to ale něco znamenat , pokud to bude znamenat pro lidi , kteří hudbu skládají , nebo pro ty co jí poslouchají.

Jak spojujete svůj obrovský osobní úspěch se svými přáteli v kapele nebo tady v Kingstonu se svými starými přáteli ?

Moji přátelé ? Neví co se děje – dobře , vědí , ale jsou tak skvělí ! Nezáleží na tom . Nehladovím , po něčem , aby lidé po celé zemi zpívali moje písně . Hlavní je , aby se všichni moji přátelé cítili jako já – musíme bojovat proti systému , protože Bůh nikdy nerozlišoval mezi černou,bílou,modrou,růžovou nebo zelenou . Lidé jsou lidé , víte, to je poselství které se snažíme šířit.

To je skutečný vztah mezi vámi a dalšími jamajskými hudebníky , jako jsou Toots a Jimmy Cliff ? Mám pocit , že se pohybujete v této hudební společnosti společně.

Nevím. Příležitostně se setkáváme a. Vím že tvrdě pracují a jsou zaneprázdnění . Stále něco tvoří . Ale jsme dobří přátelé.

 

[ 497 – 25.1.2021 ] Steve Lake - „Burnin With Marley“ Leeds 1973

Z dobového tisku – vydáno v časopise Mellody Maker 1. prosince 1973

Reggae kapela the Wailers jsou uprostřed svého druhého turné po Británii . Steve Lake hlásí report z Leedsu .

Některé koncerty jsou okamžitě považovány za klasiku . Vládne optimistická atmosféra plna očekávání , existuje nějaká předtucha , že všechno bude v naprosté pohodě.

Tak nějak to bylo v pátek 27.11. v Polytechnics klubu v Leedsu . Polytechnics se může jevit jako ospalá díra na hraní koncertů . Samotný klub je takový pajzl . Dnes tu ale nebyl nikdo ospalý .

Už od samého začátku byl klub přeplněný zvědavým publikem , což jasně přispělo skvělé atmosféře . Před vystoupením kapely zde hráli DJ Soulovou muziku , která ladila kosmopolitnímu publiku , které bylo napůl černé napůl bílé .

„A teď přichází jedna z nejlepších reggae kapel na světě – The Wailers“ - jak byla kapela uvedena pořadatelem . Přišla kapela na pódium . Bez žádných namachrovaných superstar póz , prostě přišlo pět chlapů zahrát , a sakra dobře věděli jak to chtějí provézt .

Všichni si hned všimli že se jedná o pět chlapů a ne šest . Bunny Livingston , nejpřísnější rastafarián kapely odešel z kapely a vrátil se na Jamajku . Jeho absence znamená , že zpěv je teď méně harmonický než dřív . Přesto je to v některých ohledech možná dobře . Marley je osvobozen od širšího výběru skladeb , může si v klidu vybrat co bude hrát kdykoliv , kdy ho to napadne .

A v Leedsu to dělal často , během jednoho z nejzajímavějších představení jaké jsem kdy viděl co se týče jakýchkoli hudebníků v jakémkoli hudebním směru .

Přišlo mi , že ani jeden z kytaristů Tosh ani Marley , a nakonec i bass-kytarista Aston Family Man nejsou žádní technicky založení lidé a nejsou schopní si naladit svoje kytary . Všechny jejich nástroje vylazoval Wire Lindo . Stejně to ale nedokázalo oblivnit můj úsudek k nim . V zásadě dělali všechno „špatně“ ale všechno jak má funguje .

Marley se u mikrofonu šklebil , tam pod těmi ohavnými vlasy . Tančil a prožíval vše z úzkosti divokých rytmů , působil na mě jako nějaký oživený obrácený mop . „Ites“ zakřičel ! Okamžitě to dav z hlediště zopakoval .

Když kapela přešla do skladby „Slave Driver“ , bylo zjevné že se děje něco velmi zvláštního . Marley drhnul. Akordy na kytaře a pohyboval se po jevišti sem a tam , jako by to byl nějaký stroj . Vždycky z ničeho nic přestal hrát a na zlomek sekundy nehybně stál a svíral si hlavu . Pak se znovu ohnal po kytaře a vrátil se doprostřed rytmu .

Od této skladby hrála kapela víc a víc intenzivně , jak se ale stále více lidí v publiku dostával do varu , kapela jakoby schválně na intenzitě ubrala.

Kapela sehrála vesměs výběr ze svých prvních dvou alb u Island Records . „Midnight Raver – We Dont need No More Trouble – Burning and Looting - Get Up Stand Up - Put it On“ - posledně zmíněná skladba se mi zdála pro dnešek velice vhodná .

„Feel dem spirits“ zpíval Bob a zdálo se že většina z diváků to cítí společně . Při pohledu na jevištiě se mi ale nezdálo že by někdo na něco zrovna hrál . Marley měl zavřené oči a nebezpečně se houpal .

Bob zpíval refrén skladby „Burning And Looting“ , dávno když už kapela přestala hrát . Kolikrát to udělal při koncertu vícekrát , skrze jásot , tleskání a pískání publika .

Měli jsme před sebou kapelu , která nechápe show-bussiness , vytváření nějakých hudebních efektů je jim naprosto cizí . Na konci skladby „Kinky Reggae“ se prostě sebrali a odešli do šatny . Jakmile se ale po sami sobě zvolené pauze vrátili na podium , nechtěl je už dav tak snadno nechat odejít .

„Stir It Up“ zněla téměř blíž k verzi Johnyho Nashe , než k verzi z alba Catch A Fire .

Nejednou Marley rozjel kytarový rytmus , a začal zpívat jeho oblíbenou skladbu „Lively Up Yourself“ . Kapela letěla střemhlav s ním , až na pár nezvyklých úletů bubeníka Carlieho Barretta , ale musím uznat , byly efektivní . A najednou byl konec . Klubem se po této divočině rozmohlo takové divné ticho , které následovalo po závěrečném jásotu .

Poslech kapely bylo parádní , a zdálo se mi jak blízko ke kapele mám , abych si jich mohl zeptatna nějaké moje otázky , Domluvit si ale rozhovor bylo velmi ale velmi komplikované . Když jsem se konečně dočkal že vylezli Marley , Family Man a Lindo konečně z útrob klubu . Absolutně nereagovali na to , na co jsem se jich ptal . Pořád mluvily o Haile Selassiem a Rastafariánství , které mě až zas tak moc nezajímalo.

A´t už je chce nebo nechce člověk pochopit principy jejich hudby . Faktem je , že od jejich výkonu na jevišti by se spousty hudebníků mohli učit . Je vidět že existuje úplně jiný způsob , jak si získat publikum.

Steve Lake (1.12.1973)