Robert Nesta Marley - ARCHÍV

[ 558 -24.12.2022 ] Vzpomínka na MSG 1980

Když si vzpomenu na koncert v Madison Square Garden v 80 roce , kde Bob předskakoval The Commodores . Akustika v hale byla příšerná a my jsme měli špatná místa . Na koncert jsem šel se dvěma kamarády , z nichž jeden z nich byl jamajský rodák a v roce 1975 mě přivedl k reggae .

Bohužel jsme většinu koncertu strávily přesunem blíž k pódiu , což nás rozptylovalo od sledování The Wailers . Koncert nebyl moc příjemný zážitek , tempo bylo rychlé , akustika šílená . Podium bylo velmi daleko . Když jsme se už konečně dostali do sektoru 100 a líp jsem Boba slyšel , říkal jsem si v duchu , kam Bob tolik spěchá , proč zahrál jen tak málo ze svého repertoáru ? Pamatuju si pořádně pouze na skladbu Exodus . Po koncertě jsme nebyly součástí těch , co počkali na the Commodore , Nebyl jsem se vědom , že se tvoří historie . Po koncertu si jediné , co si pamatuju bylo , na 7 avenue jsem si koupil plakát Boba , který mám uschovaný dodnes .

 

Lowell B. Taubman – MSG , New York 19. září 1980

[ 557 – 29.11.2022 ] V Ghettu na předměstí – část 1

Autorem článku je Vivien Goldman , byl vydaný 11.srpna 1979 v časopise Mellody Maker.

Když přijíždíte v Kingstonu na Hope Road 56 , všimnete si především toho , že silnice je děravá jako cedník . Velké kameny jsou odvalené na kraji silnice a v příkopech . Říkají nám , že je to důsledek povodně , faktem je ale že na dvorku u Boba Marleyho je asfalt nový , bez poskvrny .

Z jedné strany domu jsou přez okna vidět do místností , kde je obchod s deskami , na stěnách visí trička s „Babylon By Bus“ a „Tuff Gong“ , nejzápadnější technika prodeje zboží , jaké jsem na Jamajce viděl . Na pultě je dokonce brožura fanklubu the Wailers včetně vegetariánské kuchařky . Na sloupech před příjezdovou cestou je stále napsáno Island House , protože než se do něj nastěhoval Marley , býval to dům Island Records , na jeho místě je dnes nahrávací společnost TUFF GONG . Z nádvoří se stalo parkoviště , kde je široká paleta nových vozů včetně Marleyho BMW . Zajímavé je , že to co má na Jamajce kola jsou nevzhledné popelnice , většinou smontované z mnoha vraků . Svět ale stále odsuzuje Rastafariány , že dělají ostudu .Zde to rozhodně na ostudu nevypadá.

Dům je důkazem toho , že Marley se snaží hodně investovat do místního průmyslu . 24Stopé studiu je na ostrově jedinečné , například Studio Harry J. Teprve nedávno zvýšil ze 4 na 16 stop . Studio Boba Marleyho je velmi malé , ale zato má styl . Někdo říká že vypadá podobně jako Criteria Studio v Miami , ale podle mě je ve stylu západního pobřeží , díky stěnám pokrytýma borovicovým dřevem . Když obejdeme dům z druhé strany , projdeme krásně vyřezávanými dveřmi do kanceláře , která je vybavena starým nábytkem , zato ale modernizována psacími stroji IBM , telefony a dokonce interkom systémem.

[ 556 – 16.11.2022 ] Originální recenze desky Survival

I po sedmi letech ve stínu reflektorů nebyla snížena přitažlivost Roberta Nesty Marleyho . Jeho nespoutaná tvořivost , tísnivá upřímnost kterou vidí mladí lidé z třetího světa jako svůj idol . Fanoušky i kritiky , ale také mezi svými kolegy z řad jamajských hudebníků je nezpochybnitelný jako „Král Reggae“ . Například zpěvák skupiny The Gladiators  A. Griffiths na Bobovo osobu říká : „ Nemůžu o něm říct cokoli zlého , on je můj žhavý kandidát na tento trůn“.

Bob vypadá , jako by se ani po 18 letech v hudebním průmyslu neunavil , jeho kreativita je opravdu nezlomná . Jeho písně jsou stále originální , důkazem je jeho poslední album Survival. Je to album , které silně kontrastuje s tím předešlým . Kaya bylo klidné album s tichými baladami a písněmi o lásce . Marley je ale proti-politický rebel , který se snaží vzdorovat hudbou , Jako například ve skladbě „Ambush in the Night“ . Přepadení v noci je rozzlobenou proti-koloniální písní , „Snaží se nás podplatit penězi , naše vědomosti by na ně měli platit . Jejich politická strategie nás nechává hladovět , noční přepadení , chtějí na mě začít střílet“.

Píseň „Babylon System“ , Co je Babylon System ? „Upír který vysává z dětí krev den co den , stavějí kostely a univerzity , a já vám říkám , tam se umírá . Odmítáme být takový , jak si přejete ..jak si přejete , abychom byly“ . Bob si stěžuje kolik je bídy ve světě („So Much Trouble In The World“) , on ale nerezignuje , vyzývá své bratry a sestry aby se probudily a žily („Wake Up And Live“) v jednotě , a byly solidární . Proti útlaku lze bojovat . Ve dvou písních „Zimbabwe“ a „Africa Unite“ oslovuje své africké bratry k sjednocení .

 

V písni „Zimbabwe“ zpívá toto : „Člověk má právo se rozhodnout sám za sebe , ruku v ruce , i se zbraní v ruce vyhrajeme tuto malou bitvu . Protože to je jediný způsob , jak překonat malé potíže . Bratři vy jste v právu . Máte pravdu , my musíme bojovat , bojovat , bojovat za naše práva.“ Skladba je mnohem radikálnější , než byla „War“ na albu Rastaman Vibration. Bob podporuje všechny militantní snahy o převzetí moci ze zbytků bělošských kolonií v Africe . Toto je pro Boba Marleyho základní forma přežití , i proto se tak jmenuje jeho poslední album .

 

Vydáno v německém časopise Change 5. května 1980 .

[ 555 – 12.11.2022] Opět Spectrum Theatre ale jiná recenze - časopisu The Arts

Ti kteří věří v rozkvět reggae v populární hudbě , domnívající se , že jamajský zvuk překoná období , kdy disco spadlo na dno sledovanosti , byly jistě silně otřeseni , pokud ne - 5. června 1978 v pondělí večer ve Spctrum Theatre , kde se sešlo skoro 7000 lidí , kteří se přišli podívat na nezpochybnitelnou hudební událost – Krále reggae Boba Marleyho.

Byl to právě přední činitel reggae Bob Marley , který prožil debut ve velké aréně , po předchozích vystoupeních , které se konaly spíše v malých prostorách , bylo možná sklamání pro publikum. Marley a jeho neméně slavní The Wailers , byli v posledních letech centrem rozruchu , lákají stále více fanoušků , ale asi ne tolik , kolik se předpokládalo .

Velká většina Marleyho hudby vychází z Rastafariánského učení , které vidí Haile Selassieho jako boha a marihuanu , která tohoto boha oslavuje. Marley se svým divokým účesem a stylem vystupování oči lidí přitahuje. Jen nekonečně se opakující rytmus , je možná to , co lidi od poslechu této hudby odrazuje. Výhodou je pro lidi kteří jsou rasta nevěřící , texty jsou situované tak , aby se s nimi ztotožnili i nevěřící .

I když Marley se v tomto roce spíše zaměřil díky poslednímu albu na komerčnější hudbu . Přesto jeho kultovní reggae hudbu jistě budoucnost má , ale je jen malá naděje , že se dočká masového zájmu.

©Jack Lloyd

 

[ 554 – 9.11.2022 ] „ Marley změknul“ - Spectrum Philadelphia 1978

Na pondělním vystouení v Philadelpském Spectru , tančilo celé publikum , když Marley v závěrečné skladbě „Get Up Stand Up“ stále opakoval „Stand up for your right“ Aston Family Man vybrousil tak intenzivní reggae beat . Mnozí kritici ale tvrdí , že Bob Marley v posledních letech hodně zmírnil , že srovnání je jiné , od počátků z jamajských slumů do relativně řirokého přijetí v USA.

Co se ale ukázalo během pondělní noci bylo zřejmé . Energie Marleyho hudby je velmi silná . Spíše se ale podobá Soulu nebo Funku , než Rockové hudbě. Rytmus se stále opakuje , i hudební doprovod I-Threes . Marley skanduje téměř zaklínací texty .

Podstatou je stále stejné reggae , ale přesto existuje mnoho způsobů, kterými Marley jakoby„změknul“ . Za prvé : Z jeho nových textů se ztratila kousavost starých militantních písní , které vyjadřovaly potřeby vyděděných Jamajčanů. Za druhé : Marleyho hlas se zjemnil. Ve starých písních snadno sklouzával ke skřekům a sténání . Nyní se jeho příjemný , poněkud nosový hlas drží na stejné úrovni . Nejdůležitější je však posun směrem k Soulové hudbě , který je zřejmě pokusem o rozšíření základny jeho nových příznivců .I přesto se tato jamajská reggae hudba dostává k stále většímu okruhu posluchačů. Nevím ale o který okruh je skutečně zájem . V pondělí večer bylo v hledišti maximálně 20% černochů. Reggae většinou přitahuje spíš bělošské obecenstvo v této zemi.

Během pondělní show , která začala se spožděním velmi pozdě , až po 23 h a trvala asi hodinu a půl tancovali běloši společně s černochy . Marley byl spokojený . Publiku se líbila i před kapela – multi-rasová funková skupina Tower & Power , zdá se byla vybrána aby se k Marleyho stylu trošku hodila . Na druhou stranu na show přišlo pouze 6541 lidí ,což je jen o něco málo více než polovina kapacity Spectrum Theatre. A ti , kteří se sem dostali , se zdáli být fanoušky reggae , nikoliv nová vlna , poznali totiž Bobovo skladby a zpívali si s ním.

 

Marley míchal písně ze svého nového alba Kaya, se staršími , jako je například „I Shot The Sheriff“, „Burning and Looting“ a „No Woman No Cry“ , která ale podle mě postrádala jiskru , jako na vystoupení v Londýně roku 1975 . The Wailers byly jako vždy krásně sehraní . Tyrone Downie na klávesy který občas doplňoval vokálové zpěvačky z I-Threes , Junior Murvin na elektrickou kytaru , který občas přebíral hlavní slovo. Ať už se Marley vydá na své turné kamkoli , je to velká zábava ho poslouchat.

V originálním znění článek napsal Gary Mullinax , pro Wilmingtonský Evening Journal , vydáno 7.června 1978

[ 553 – 8.11.2022 ] Ze vzpomínek Mika Van der Lindeho - Rotterdam 1980

„Dobře si pamatuju , jak jsme přijeli do Sport Palace Ahoy. V té době jsem bydlel nedaleko městečka Zuidplein , takže Ahoy bylo na dosah . Pokud vím , Bob bydlel v hotelu právě v Zuidplein . Když jsme ten večer (23 června) dorazily do Ahoy , dovnitř se mohlo jen v přítomnosti dospělého , takže jsem šel s otcem. Bylo tam několik rasta rodin s dětmi . Uvnitř byla řada stánků , kde se prodávali suvenýry , samolepky , šály nebo trička . Vybral jsem si šálu a protože jsme už s tátou znali mnoho lidí z reggae scény , mohli jsme si stoupnout blíž k pódiu.

V sále visel obrovský transparent s titulním obrázkem alba Uprising . Udělal jsem tam pár fotek s mým starým foťákem Kodak . Představení mělo začít v 20:15 , ale čekali jsme poměrně dlouho , když si táta šel pro pití , zůstal jsem tam s tou skupinkou rastů sám. Když se otec vrátil , najednou zhasla světla . Několik reflektorů mířilo právě na ten velký transparent . Na pódium přišel Earl Vire Lindo a za ním bratři Barrettovi . Kytary byly zapojené . Na vteřinu bylo slyšet slabé echo , když začali The Wailers hrát úvodem krátké intro , po kterém následovala píseň Marcii Griffithové „Stepping Out Of Babylon“ . Zíral jsem , Woow , tak silný a hutný zvuk (!) , tuhle píseň jsem slyšel poprvé , ale refrény jsem zpíval s ní . Všechny ty krásné barvy , celé pódium bylo osvětlené s Ritou , Judy a Marciou v čele. Poté se na chvilku rozhostilo ticho , než následovalo Marleyho intro.

Znělo mi to povědomě . Viděl jsem , jak Bob po straně vychází po schodech na pódium , a než jsem se nadál , stál přímo předemnou ! „Ve jménu Haile Selassieho I. Rastafari !“ otočil se , a ihned se spustila skladba „Natural Mystic“. Woow , takový zvuk jsem nečekal , bylo to velmi emotivní , silná souhra bratrů Barrettových a Natural Mystic začala . Bob začal s prvním textem „vzduchem se vane přírodní mystika“ , , Marley se zdá zcela uchvácen , několika gesty má celé publikum ve své moci . Rastafari je to , co lidé kolem nás křičí .Pozitivní vibrace k nám znějí , Bob tančí , zejména u písně „Exodus“ . Je tak úžasný a intenzivní , úplně v tranzu. Poté znějí písně jako „Work“ a „Could You Be Loved“ , obzvlášť první jmenovaná je zbrusu nová píseň ,co mnozí neznají , druhá zmíněná je naopak pro mnoho lidí hit.

Po velmi krátké pauze , se Bob opět vrací na pódium a začíná hrát pouze na kytaru „Redemption Song“ , když se kapela přidává , Bob vypadá , že je skladnou zcela pohlcen , publikum je k nezastavení . Jaký zvuk , jaký pocit , jaké kouzlo . Bob Marley ve své nejlepší formě tančí , s kytarou v ruce , s širokým úsměvem na tváři , zcela propocený , opouští pódium , schází se svou kytarou po schodech do zákulisí . Lidé křičí : „Bob Marley“ ! „Bob Marley!“ .. je tohle opravdu poslední píseň ?! Bohužel ano .. společně s tátou opouštíme sál . To byla moje poslední chvíle s Bobem Marleym ,v Ahoy v roce 1980!, zároveň dodnes živá vzpomínka“.

[ 552 – 5.11.2022 ] Z Central Parku 1975

Úvodem pár slov : nevím kdo původně článek napsal , autor je podepsaný pouze Kirb. Článek vyšel v originálním znění v magazínu Large Variety 25.června 1975 .

©Jim Anderson

Reggae hudba měla ve středu večer v New Yorku svůj vrchol , Bob Marley & The Wailers zaplnili více než 7000 míst v osmitisícové hale na Music Shaefer Festivalu nejen fanoušky , ale i hudebníky . Pulzující kombinace rocku , soulu a calypsa , je momentálně pro Jamajku nejúspěšnější export .

Marley - řádil na pódiu , i zpěvem , magnetizoval publikum svými protestními písněmi . Některé uličky byly ucpané , mnoho lidí tančilo a zpívalo s nimi , Při skladbě „Talking Blues“ se ke kapele přidal bílý harmonikář Lee Jaffe , jen zde maličko zastínil vynikajícího kytaristu Ala Andersona .

 

V 105 minutovém setu zazněla většina Marleyho originálů , které byly vydané pod štítkem Island Records , snad s výjimkou „Stir It Up“ . Skladba „I Shot The Sheriff“ přivedla většinu posluchačů do varu . Byl to strhující večer . Kirb.

[ 551 – 8.10.2022 ] Krátce z Trinidadu 1979

 

17. prosince 1979 vystoupily Bob Marley and The Wailers poprvé v Trinidadu a Tobagu , Neville Garick vzpomíná :

„ Přijeli jsme ihned po vystoupení v bahamském Nassau , ubytování jsme dostali ve vojenské základně Shagarasmus Bay . Na letišti nás čekali naši hostitelé , kluci z Trinidadské armády. Vzpomínám na Boba ,jak pózoval fotografům s vojáky.

Data na plakátu show jsou nepřesná , vystupovali jsme tam 2x – 17. a 18. 12. 1979 . Obě vstoupení byla vyprodaná , „A december to remember“ . Pamatuji si , že kapela už dávno odletěla na Jamajku , kdežto já spolu s Tyronem Downiem jsme tu ještě asi týden zůstali , na konci Survival turné nebylo už kam pospíchat.“

[ 550 – 26.9.2022 ] Benefiční koncert pro Sugar Raye Robinsona (1979)

27. listopadu 1979 odehrál Bob Marley a the Wailers svůj poslední koncert v kalifornské části v Roxy Theatre v Hollywoodu. Výtěžek z této show byl věnovaný nadaci legendárního a ikonického boxera Sugar Ray Robinsona.

Pro mnohé fanoušky je určitě dnes neznámou , že Bob byl mimo fotbalu i velkým fanouškem boxu , zároveň obdivovatelem Sugara Raye a byl ohromně nadšený , že pro nadaci svého hrdiny může udělat benefiční koncert.

 

Bob si i na své poslední turné vzal sebou dva páry boxerských rukavic. Často zápasil s Desi Smithem v Miami a na cestách. Na začátku Survival turné vystupoval Bob v Apollu , ubytovaný byl v Essex House v New Yorku . Neville Garrick vzpomíná : „Ve stejném místě byl v té době ubytovaný i Muhammad Ali . Navrhl jsem Bobovi , že že by si třeba mohli i sjednat soukromou schůzku . Bob byl povahou stydlivý a můj návrh odmítl. Místo toho jsme čekali v hotelové hale a mávali mu jako obyčejní fanoušci , když Ali vystupoval se svým doprovodem do čekající limuzíny“

Na Fotografii je Bob po vynikajícím vystoupení v Roxy , které bylo po celou jeho kariéru jeho oblíbeným místem. Uprostřed jeviště mu dává vzpomínkový list sám Sugar Ray Robinson.

[ 549 – 25.9.2022 ] V Progresive Art Centru – Chicago 1979

Po druhém koncertu v Uptown Theatre v Chicagu 14.11.1979 byl Bob Marley pozván Centrem Progresivního umění na speciální ceremonii. Neville Garrick oslovil Floyda Webba , který pořídil tuto fotografii , aby mu poskytl vzpomínku na tuto událost .

„Jednou během hodiny afrického tance , kterou vedl instruktor a kněz Akan John Jontua se diskutovalo o tom , že by měl Bob Marley s kapelou koncertovat v Chicagu . Bob byl v naší komunitě uctíván jako uvědomělý umělec. Všechna jeho poselství v jeho písních nám v Severní Americe přinášela slunce a útěchu do všedních dní . Jak se to stalo , že naše malá komunita chtěla dát Bobovi africké jméno , mi už není jasné , ale všichni jsme souhlasily. Zjistil jsem tedy , kde se Bob zdržuje a poslal mu telegram Western Union s časem a datem , že ho tu čekáme , a nechal to být .Jak jsme se v té době kdy nebyly mobily a emaily dozvěděli že opravdu přijde ? Někdo asi musel odněkud zavolat Obiemu Creedovi na telefonní číslo Centra.

Bob se nakonec v Centru objevil s malou skupinkou svých přátel a bylo to . Hudbu obstarali členové místních kapel Juntua a Muntu Dance Trupe . Juntua pak v jednoduchém ceremoniálu udělil jméno OSAHENE osobě Roberta Nesty Marleyho , znamená to – ten kdo se vrátil.

Byl to legendární den pro malou komunitu umělců v Chicagu . Bylo uspokojivé , že jsme udělali něco z lásky , která byla nabízena ale i přijata : Jak se k nám choval , jak objímal děti a mluvil k nám od srdce , nálada byla velmi uvolněná. Nikdy nezapomenu na den , kdy k nám přišel OSAHENE a zase odešel.“

[ 548 – 24.9.2022 ] Reggae se vrací do Uptownu (1979)

Ačkoli to již bylo řečeno , nebyl to rock , Bob Marely and The Wailers hráli v úterý večer v Uptown. Bylo to reggae , hudební forma o které mnozí říkali , nebo předpovídali že bude mrtvé , rozhodně se ale ukázalo , že je to živý strhující zvuk , který tvořil jedno z nejlepších show letošního podzimu . Před představením určité pochybnosti vyvstali. Ačkoli se o Marleym říkalo , že se už plně zotavil po incidentu na Jamajce , poslední album se zdá být nezáživné . Když večerní show začala , zdálo se , že Marley rozhodně nezáživný není. Na jevišti tančil , publikum reagovalo nadšeně , jejich obavy se rozplynuly.

Slyšel jsem vášnivé vokály – ale je nutné poznamenat , že Marley nezpívá o ležení na pláži , zpívá písně o přežití a politických sporech. Byť zažívá jemnější roky , není to ten mladý agresor s chraplavým hlasem , je to spíš mírný , výmluvný muž. Ač reggae písně začnou po chvíli znít znepokojivě podobně , nikdy tomu tak není . Každé číslo bylo dobře definované , rostlo až do ohromně výbušného přídavku „Get Up Stand Up“.

 

Ve skutečnosti bylo v úterý večer těžké myslet na problémy . Je proto těžké zvážit důvody , proč reggae , kdysi hojně propagované jako velká rocková odnož , nikdy nezaujalo velké publikum. Tak nakažlivý zvuk nikdy moc nepronikl do veřejnosti , nebyl zřejmě natolik přitažlivý , zaujmout masy .Těm v Uptownu to ale mohlo být jedno . Tančili a křičeli , milovali každou minutu tohoto stylu zvaného reggae a proč ne ? Když hráli Bob Marley a The Wailers , nebyl na otázky čas. Zbýval pouze čas jim naslouchat.

- článek vyšel v časopise Chicago Sun-Times , napsal Rick Kagan

[ 547 – 8.9.2022 ] Madison Square Garden 1978 : Na programu Reggae

Madison Square Garden zůstává silným symbolem pro mnoho umělců populární hudby , osvědčení , že umělec dosáhl statutu superhvězdy. I když to není vždy pravdou , občas zde hráli i i umělci , kteří aniž by se někdy dostali do hlavního amerického proudu.

Na vystoupení Boba Marleyho v sobotu večer by se spíše dalo pohlížet , tím druhým způsobem. Marley ani hudební styl , jehož je předním představitelem , se nikdy nedostal v americké hitparádě do TOP10. Koncert byl ale přesto triumfem , pro reggae obecně , ale pro mistra Marleyho zvlášť. Po mírném startu , koncert vrcholil , což bylo opravdu nádherné , v obrovském zápalu a jásotu.

Reggae je forma karibské hudby , která se silně opírá o basovou linku , je to jakási odnož soulové hudby 60 let. K tomu se přidává mýtus o jamajské Rastafariánské sektě , která věří v božství Haile Selassieho I. , v osud černochů vrátit se do skutečné nebo duchovní vlasti , ve zlepšení sociálních podmínek a v ozařující sílu marihuany.

Marley je skvělý skladatel a hudebník , tak skvělý showman , mistr tohoto druhu , který dosahuje svého nejvyššího umění tím , že působí zcela přirozeně . Jako zpěvák ale není výjimečný , ve srovnání s hlasem Jimmyho Cliffa . Ale dobře frázuje , jeho písně jsou pozoruhodně kvalitní , jeho kapele The Wailers to ladí a jejich image přesvědčivá .

Pro příležitostné posluchače by se neustálé a houpavé akcepty této hudby mohly zdát až příliš neměnné , zejména s minimálními pauzami mezi skladbami s častým přecházením z jedné písně do druhé. Ale členové kapely překrývají tep sóly v tradičním jazzovém a rockovém stylu tak, že vzduchem plyne určitá rozmanitost. První půlhodina koncertu přesto připomínala fakt , že Marley ještě nenašel svou tradiční stopu , ale s ostrým popisem jeho „I shot The Sheriff“ opět ožil , od té doby dokonce i v pomalých písních , jako například strhující „No Woman No Cry“ , kdy si hudba udržela svou pozitivní energii .

 

Po závěrečné skladbě „Jamming“ a zejména v přídavcích „Get UP Stand Up“ , „War“ a „Exodus“ byla energie v hale mimořádná . Kdo by předtím někdy uvěřil , že v Madison Square Gadren bude někdy oslavován Selassieho projev o válce ? Vlivu jeho rastafariánství , tak úspěchu spojení mystiky a politiky vznikl výborný koncert . Obrazy Exodu , odporu a ráji na zemi nejsou nakonec jen jamajskoé nebo dokonce omezené v zaostalé části světa , mohou promlouvat ke každému silou této hudby , jako moderní utopické vize.

 

Vydáno 19.června 1978 v časopise The New York Times , napsal John Rockwell .

[ 546 – 2.9.2022 ] Vybroušený styl Boba Marleyho v divadle Beacon 1976

Bob Marley , který se objevil loni v létě na Schafer hudebním festivalu a Bob Marley , který měl v pátek večer první ze svých čtyř vyprodaných představení v divadle Beacon , mohla být jedna a ta samá osoba , ale nakonec byl efekt jeho houpavého stylu reggae hudby stejný . Přestože obsah a i obal byl rozhodně jiný – vybroušenější .

Vlastně i v loni v létě se Mr. Marley a jeho kapela The Wailers museli potýkat s kritikou , že obětovali rebelského ducha Trenchtownského reggae a rastafariánské čistoty pro komerci. Přesto ale bylo divadlo alespoň plné kymácejících se jamajčanů , kteří se houfně nahrnuli do Států a proměnily hodinu dlouhý set Mr. Marleyho ve skutečnou společenskou akci .V pátek hrál Mr. Marley 80 minut , jeho show byla plná promyšlených a atraktivních vychytávek , zjevné nadšení publika přineslo mnoho přídavků.

Nezáleželo na tom , že Mr. Marley je přitažlivá postava populární hudby , jeho písně mají hypnotickou svůdnost , jeho zpěv je neohrabaný – plný vášně , zbytek kapely je parádně sehraný , s doprovodem vokálů I-Threes . Někteří lidé ale namítají , že rastafariánské náboženství a politika Mr. Marleyho upadla do ohraných vzorců a že jeho písně jsou si až příliš podobné .

Pro tohoto posluchače náruživosti hudby snadno převyšuje jakoukoli naivitu ve svém myšlenkovém obsahu a kumulativní rozmach podobně znějících písní je spíše přesvědčivým stylistickým atributem než omezením. V každém případě se ty nejlepší Marleyho písně , jako je „No Woman No Cry“ vynořují , jako strážci.

 

Je stále těžké pochopit , jak se má tato umělecká forma zakořenit , v této vzdálené americké kultuře , jak může tato „exotická kultura“ dosáhnout masového přijetí , čemuž se dá pochybovat , toto musí američanům připadat jako nevůle v téhle čisté formě.

Mr.Marley možná ví přesně co dělá , než naznačují jeho úskoky. Stále je to ale divoký muž (Wild Man) v kontextu populární hudby sedmdesátých let , a proto mu stejně jako kdokoli jiný , přeji hodně štěstí .

- Pro New York Times napsal John Rachwell , publikováno 2.května 1976

 

[ 545 – 1.9.2022 ] Junior Marvin – Jsem Rasta srdcem – část třetí

Nedávno se hodně mluvilo o vazbách mezi reggae a punkem, a The Wailers nahráli píseň „Punky Reggae Party“ . Zeptal jsem se Juniora , jaký na to má názor .

„Punk založili proto , aby mladí měli možnost něco změnit. Ať už je to rebelství , proti – Establishmentu nebo cokoli jiného , je to hlas , který stojí za to poslouchat , protože všechno se počítá a i z toho špatného se naučíte něco dobrého . Nemusíte být nejlepší hráč aby jste byl členem nějaké punkové kapely“

Zdá se mi však , že často násilné nebo nihilistické postoje spojené s punkem mají k pozitivnímu a dokonce i duchovnímu poselství reggae velmi daleko.

„Vidím že existuje východisko , pokud ale váš systém hraje agresivně , ale abych kázal agresi , nemůžu se s tím skutečně ztotožnit . Existují punkové kapely , které prostřednictvím asociálního cítění říkají , co se jim ve společnosti nebo v systému nelíbí . Tyto typy kapel se mohou ztotožnit , můžou být úhlem pohledu na který bychom mohli nějak koukat . Ale pokud jde o agresivní stránku , nemyslím si , že je to nějak spojeno s reggae“.

[ 544 – 28.8.2022] Junior Marvin – Jsem Rasta srdcem – část druhá

Jste teď stálým členem kapely ? „Jediný způsob jak by se mě mohli zbavit , je mě vyhodit ! Přece když už jsem se připojil k mé oblíbené kapele , neodejdu !

Máte pocit , že i vaše různorodost může pomoci The Wailers ,aby se dostali ještě k širšímu publiku ? „To že jsem vyrůstal v Anglii a v USA mi trochu pomohlo , abych se mohl někam podívat , abych měl příležitost pomoci lidem , aby se seznámili s hudbou . S rockovou hudbou se dokážu ztotožnit stejně jako s reggae , protože jsem s ním vyrůstal. Vždy jsem cítil , že se můžu stejně tak držet bassové linky , jako hrát rock. Hodně mi pomohl Bob , vždycky jsem poznal , kdy je to správné , protože na jeho ústech byl široký úsměv.

Exodus byl převážně nahraný v Anglii . Nahráno bylo více než 20 písní a některé , které zde nebyly použity , se nejspíše objeví na dalším albu spolu s novým materiálem. I když ho baví práce ve studiu , Junior stále více prožívá živá vystoupení a rád by s The Wailers udělal další živé album. „Ve studiu kapela spíše funguje jako tým , než jen jako doprovodná kapela Boba Marleyho“,říká.

„Když přijdeme do studia , každý řekne svůj nápad . Bob předloží text , chvíli na toto téma jammujeme . Vybírá si věci , které se mu líbí , my říkáme věci , které se líbí nám ,jako tým. Nikdo nás neřídí . Každý hraje to svoje . Kdyby to někdo měl řídit , ztratili by jsme rovnováhu.“

„Kapela spolu tráví hodně času . Žije pospolu jako rodina možná 15 let . Z klávesisty i ze mě udělali součást rodiny . Je to týmová práce a oni žijí reggae.“

Texty Boba Marleyho vždy nesly mnoho positivního poselství , ale Junior necítí , že by byla kapela vložena do politiky jako takové . Cítí , že politický výklad Marleyho textů je příliš strohý , ale že mají The Wailers světu stále co říct , což doufejme , může je to ovlivnit k lepšímu.

Cítíte se jako Rasta ? „Ne , protože se to teprve učím a nejsem z těch , co by šli do něčeho o čem nemají páru . V srdci jsem Rasta , protože je tu Rasta každý . Můžete svého boha nazývat různými jmény . Pokud je Rasta víra v boha , pokud máte boha ve svém srdci , pak jste Rasta. Rasta je pro mě někdo , kdo je si vědom božské přítomnosti . Učím se hodně o Rasta náboženství . Ve své podstatě je to věc velmi pozitivní!“

[ 543 – 14.8.2022 ] Junior Marvin – jsem Rasta srdcem – část první

Pro časopis Mellody Maker napsal dne 15.října 1977 Dave Remsden.

Julian „Junior“ Murvin je nejnovějším členem The Wailers. Jeho hra na kytaru přidává kapele nový zvuk , jak může potvrdit každý , kdo je viděl nedávno na turné, přesto do kapely dokonale zapadl. Jeho styl vyjadřuje širokou škálu vlivů , čerpá jak z rockové hudby , ale i soulu , blues ale i reggae.

Narodil se na Jamajce , ale odtud odešel když mu bylo sedm let , od té doby strávil spoustu času v Anglii a Americe. V Anglii udržoval kontakt s reggae přes Sound System svého strýce a pak chvíli žil u své babičky v USA , kde se začal zajímat o Rhythm and Blues a Rockovou hudbu. V poledních letech začal spolupracovat s celou řadou hudebníků.

„Když mi bylo něco málo přes 20 let , bylo vždycky mým snem , setkat se osobně s nějakým bluesmanem ze staré školy a od něho se učit. Naštěstí jsem se seznámil s T.B.Walkrem . Pozval mě do USA a strávil jsem tam s ním rok . Na cestách jsem se učil blues , což bylo opravdu fascinující . Strávil jsem nějaký čas v Bostonu , New Yorku a LA vyučováním muziky s různými soukromými učiteli . Poté jsem začal i hrát s různými skupinami , jako například : Stevie Winwood , Ike a Tina Turner , Billy Preston , Toots and the Maytals nebo také s Delroyem Williamsem.“

Jak se to stalo , že jsi se připojil k the Wailers ?

„Vždy jsem si moc přál , abych jednoho dne si s nimi zahrál. Cítil jsem , že by bylo skvělé přispět i jamajské hudbě a The Wailers , kteří jsou nejlepší. Jednoho dne z ničeho nic zamnou přišel Chris Blackwell a řekl „Chtěl by jste se přidat k the Wailers ? „ Řekl : „Ne , nedělám si legraci!“

Pak jsem strávil týden s Bobem a klávesistou Tyrone Downiem , jen jsme jammovali a poflakovali se . Procházeli jsme si nový materiál k desce Exodus a dařilo se . Pak jsme si řekli – Pojďme jdeme něco nahrát! Živé koncerty při turné pro mě byly něco jako , mít každé odpoledne párty , moc jsem si to letos užil.

 

[ 542 – 13.8.2022 ] Punky Reggae Party

Marley z pochopitelných důvodů v druhé polovině roku 1977 příliš nenahrával. Aby se odreagoval z pochmurné zdravotní prognózy , udělal si v létě čas a natočil jednu ze svých nejneobvyklejších nahrávek své kariéry . Punky Reggae Party produkoval Lee Perry a nahrávka posluchače vyzývala k tomu , aby si ji užili – jak jinak – punkový reggae mejdan nejen s Wailers , ale i s britskými nebo punk rockovými kapelami jako Clash , Dammed a Jam.

Byť by se na první pohled mohlo zdát , že punk a reggae nemají nic společného ,opak je pravdou . Hudebníky z obou táborů spojoval pocit , že jsou outsidery , minimálně v ranných fázích jejich kariéry , kdy punk a reggae platili za okrajové undergroundové styly , bouřící se proti hudebnímu a společenskému statu quo . Mnozí punkoví muzikanti byly velkými fanoušky reggae a někteří z nich (třeba kapely Clash,Slits , nebo zpěvák Sex Pistols John Loydon) později vlivy reggae využijí na svých albech.

 

„Pankáči jsou vyvrhelové společnosti“ prohlásil Marley v časopise Sounds „A Rastamani tay . Takže oni bojujou proti tomu samému , co my .Docela mě baví pozorovat , jak se zdobí těmi spínacími špendlíky a tak . Hele , já bych do toho dám nešel , ale respektuju , když člověk podstupuje bolest , a nebrečí u toho.“

Popravdě řečeno , většina reggae muzikantů neměla tušení , že nějaký punk existuje a punkových fanoušků unešených z reggae by se taky moc nenašlo. Punkové hvězdy sice reggae často s nadšením poslouchali , ale jeho ideologie rastafariánství , šla mimo ně. „Reggae a Punk jsou muzika , kterou člověk z rádia moc často neslyší „, prohlásil ve stejném článku v časopise Sound baskytarista Clash Paul Simonon .“Reggae ale obsahuje něco , s čím se člověk může ztotožnit . Jsou koneckonců stejně starý jako my bojují svoje bitvy , my zas ty naše. Černoši jsou utlačovaný , my taky , takže máme něco společného.“

 

„Osobně mě ale všechny ty věci kolem rastafariánství nudí. Ty lidi nám rozumí , protože zpíváme o sociálních problémech . Oni o nich zpívají taky , protože je prožívají . Kdybychom ale začli zpívat o bohu , bylo by to fantazírování – jako že až umřeš , bude všechno v pohodě , protože jsi žil správně . Pochybuju , že kdy vznikne nějaká punková kapela zasvědcená bohu , protože pankáči chtějí svrhnout veškerý establishment , církevní stejně jako policejní“.

 

- převzato z knihy Bob Marley – kompletní ilustrovaná historie od Richieho Unterbergera

[ 541 – 21.7.2022 ] Bingley Hall Staffordshire 1978

Ahoj přátelé , dnes jsem se zaposlouchal na youtube do tohoto koncertu , napadlo mě jestli existuje nějaký dokument a náhodou jsem našel v originálním znění z časopisu Mellody Maker , který vyšel 1. července 1978 , autorem článku byl Mike Davies.

Bingley Hall v Staffordshire byl jediný koncert v britském království v turné Boba Marleyho a the Wailers . Koncert se odehrál minulý týden a zdálo se že o něm věděla půlka světa . Velká většina kapacity haly byly běloši . Ale Marley v žádném případě neztratil nic ze své pozitivní energie.

Rastafariáni kteří ho obviňují za to , že hraje pro bělochy , by si měli dávat na svá ústa pozor , protože co říkají je obsaženo ve skladbě „War“ , převzaté z projevu Haile Selassieho I. .

„Dokud nebude filosofie , podle níž je jedna rasa nadřazená a druhá podřazená , konečně a trvale zdiskreditována a opuštěna , bude válka!“. Bob Marley se svou hudbou a poselstvím v ní uložené poukazuje na určitý způsob , jak sladit rozdíly mezi lidmi.

Celý večer byl nejen nabitý výbornou hudbou , ale také byl bezproblémový . Steel Pulse zahájily jako před kapela večer svým setem , který nade vší pochybnost dokazoval , že z místního kultovního outfitu vyzráli v solidní reggae kapelu mezinárodního významu.

Aplaus přivítal Marleyho , který se pustil přímo do skladby „Positive Vibration“ a „Them Belly Full“ , čímž už od začátku nastolil řád , s nímž transformoval základní reggae rytmus v sílu mocnou , tak hypnotickou , aniž by se kdy kapela The Wailers usadila ve stereotypu.

Skladby šli postupně : „Concrete Jungle“ , „Rebel Music“ ,“War – No More Trouble“ , přes naaranžovanou skladbu „I Shot the Sheriff“ do velké klasiky „No Woman No Cry“. „Livel Up Yourself“ a „Jamming“ nabrali rychlejší tempo , než jak jsme byli zvyklí z předchozích vystoupení , tím kapela ukončila jednu část koncertu za velkého potlesku . Ale nebylo to nic ve srovnání s přídavkem.

 

Kapela nakopla těžkou basovou rytmiku a přídavek odstartovala skladbou „Punky Reggae Party“ , následující „Get Up Stand Up“. Nejlepší svou skladbu „Exodus“ si nechal Bob na konec , po níž Bob a holky z I-Threes odtancovali z pódia . Nic nedokázalo zastínit tyto závěrečné okamžiky a tak skončilo vystoupení v Staffordshire , a všichni mohli jít v poklidu domů .

[ 540 – 19.7.2022 ] 60. minut CBS TV

60. minut je dodnes klasický pořad vysílaný více než 50 let v televizní stanici CBS , pořad je na programu v USA vždy v neděli večer.

Bob Marley se v tomto pořadu objevil v roce 1979 . Myslím si , že se jedná o fascinující výpovědi a pohled na způsob života , který je ale i dnes v 21. století spoustu lidem cizí. Americká prezentace i propagace Rastafariánství byla v té době velmi kritická , velký důraz se kladl na užívání marihuany (dnes tomu asi není jinak). Dan Rather , který rozhovor s Bobem vedl byl velice kritický a zaujatý , předsudky rozhodně neskrýval.

 

Shodou okolností se tomto roce objevil podobný pořad na téma Rastafariánství i v Austrálii , tento pořad uváděl George Negus. Přesto že se pořad vysílal na druhé straně zeměkoule , Rasta opět dostává pečeť ignoranství – chudí černoši s bláznivými vlasy , kteří nepracují a většinu dne se poflakují skouření.

 

Úryvek z americké verze :

Dan : Vydělal jsi na své hudbě dostatek peněz !

Bob: Peněz ? Kolik je pro tebe hodně peněz ?

Dan: To je dobrá otázka . Vyděláváš miliony dolarů !

Bob: Ne

Dan: Jsi bohatý muž?

Bob: Co tím myslíš bohatý ?

Dan: Máš hodně majetku ? Hodně peněz uložených v bance ?

Bob: Majetkem zbohatneš ? Neznám žádný podobný druh bohatství ! Moje bohatství je život , navždy ...

[ 539 – 15.7.2022 ] Vytváření spravedlnosti

Ahoj přátelé , jedná se o další dobovou recenzi na desku Kaya .

Málokdy v historii hudby bylo některé album tak krutě odsouzeno jako Kaya . Než si někdo vůbec koupil album a pořádně poslechl , byla už jeho kritická recenze na světě. Publikována jako kompilace „odmítnutých“ skladeb z Exodusu , s několika předělávkama starých hitů , které album vyplňují. Jistý důkaz – jak se kritici domnívali – Marley konečně klesl na dno své kreativity !

Ale realita , kterou jsme nyní mohli konečně slyšet , je opačná. Je pravda , že album obsahuje skladby napsané ve stejném období , kdy vzniklo album Exodus. Ale opět pravdou je , že realita starých písní se opět stává přítomností. Tento materiál pro album Exodus mohl být logicky odmítnut proto , protože se tam už nevešel.

Zejména dvě skladby poukazují , že Bobova inspirace je stále žhavější než žhavá . Misty Morning (mlhavé ráno) s třpytivým rytmem a neskutečně vokálně zazpívaná Running Away (utíkej pryč) , jejíchž klamně jednoduchý text , obsahuje významy s kdejak možným opakováním. Předělávky Kaya – Sun Is Shining (slunce svítí) a Satisfy my Soul (Uspokoj mou duši) jsou všechny parádní , je to více než vítaná aktualizace nadčasových klasik the Wailers. Jsou působivě naaranžované a neztrácejí ani špetku své původní duše ghetta tím , že byly jen znovu nahrané s novým kabátem. Jak řekl Bob v jiné recenzi „Vytvářím spravedlnost“. Kaya je oblak devíti smyslných písní.

 

A tonení všechno . Album Kaya končí skladbou , která jak se zdá předznamenává blížící se nový radikální směr – Time Will Tell (Čas ukáže víc) . Je to ohromná lidová píseň , na hony vzdálená tomu , co jamajčani do dnešních dnů vyprodukovali. Introspektivní , pomalý a snový s charakteristickou tradiční atmosférou , zvuky perkusí , vyznačující se Bobovou kytarovou linkou. Time Will Tell má pokračování , říká Bob . Bude to nejčastějším předmětem v jeho hudbě od dob Mr.Browna a Duppy Conquerera.

 

© Chris May

[ 538 – 11.6.2022 ] Essex House Interview 1980 – část 2

Earl : Je to velký tlak být Bobem Marleym

Bob : Tlak?

Earl : To jo . Myslím že jsi superstar !

Bob : Nejsem žádná superstar !

Earl : No , očima Babylóňanů ..

Bob: No , nevidím se očima Babylóňanů ..

Earl : Myslím ostatní lidi , víš ?

Bob : No abych ti řekl pravdu necítím se jako superstar , pouze lidem doručuju zprávy . Jsem prostý člověk , jsem jen Rasta.

Earl: Jak se ti líbilo v Zimbabwe ?

Bob : Jo , chlape.

Earl: Byla to taková situace , která se měla stát .

Bob : Jo chlape , dobrá věc se stala – jet do Afriky hrát hudbu.

Earl : Je to místo , odkud to všechno vzešlo , zpět ke svým kořenům viď ! Líbí se ti trend , kterým se teď reggae hudba ubírá ?

Bob : Hudebně ? Čas je pokrok víš

Earl : Stále kupředu ! Nepřetržitě ! Hodně bělochů hraje hudbu zvanou „Nová vlna“ , kde je základem reggae , co si o tom myslíš ?

Bob : Jak to cítím ? Jde o to že hudba je v jistém smyslu reggae hudba , ví někdo , co je reggae hudba ? Ale nemyslím si , že existuje nějaký zákon , který rozlišuje lidi kteří mají právo reggae hrát a kteří ne . Jde o to , že kdokoli si chce hudbu zahrát , si to vyzkouší , a pak zase může přijít s něčím úplně novým , a pojmenovat si to podle sebe. Protože to , co cítím z reggae hudby je to , že hudba musí skutečně pocházet z kořenů , mám pak pocit že je v tom něco tradičního . Atmoféra odkud ta hudba pochází . Víš proč mám hudbu tolik rád ? Někteří jí můžou hrát jen kvůli zvuku . To je taky správné , je to přirozené . Když si lidé v americe nebo někde jinde udělají na hlavě Rasta účes , říkají si Rasta , říkají že je to stylové .

Earl : Takže to by taky mohl být příklad toho , co se teď s hudbou děje, viď ? Co by jsi vzkázal dnešní mládeži ?

Bob : Co bych jim mohl vzkázat ? Totéž co říká Jeho Výsost ! Víš co tím myslím ? Totéž co říká Jeho Výsost říkám i já . A všichni mladí vědí , co on říká , protože je to v nich.

Earl : Víš chci říct , co jsem v New Yorku párkrát viděl , je nový účes zvaný „Bo Derek“ ale ve skutečnosti si lidé splétají pouze copánky. Osobně si myslím , že nejsou připraveni na to , vrátit se ke kořenům . A teď k turné ! Jak bude dlouhé ?

Bob : Asi do prosince .

Earl : To bude tak dlouhé turné ? Máte s kapelou v plánu vystupovat v kolika místech ? Tak ve 40 ?

Bob : To jo .

Earl : No rozhodně by mělo ovlivnit vzestup alba , protože se drží velmi dobře. Řekni mi Bobe , máš na tomto albu nějakou oblíbenou skladbu ?

Bob : Všechny skladby z alba jsou oblíbené .

 

Earl : Víš , když jsem album poprvé slyšel , nejvíc se mi líbila Pimpers Pradise ale i titulní Comming In From The Cold , ale jak jsem řekl už na začátku , zasáhl mě Redemption Song , ne jako melodie ale spíš z duchovního hlediska . Jak je to dlouho co jsi tuhle písničku napsal ?

Bob : Víš , už si to tak přesně nepamatuju ale bylo to nedávno , nebylo to v 60. letech . Pravděpodobně v prosinci 1979 .

Earl : Dobře , děkuju za odpovědi.

[ 537 – 5.6.2022 ] Essex House Interview 1980 – část 1

Jedná se o výňatek velice známého interview , který se takto po ústřižkách vyskytuje v různých životopisných dokumentech . Byl zaznamenaný 20.9.1980 , prakticky chvíli před tragédií v Central Parku . Rozhovor vedl Earl Chin .

Earl: Vítej zpět v ROCKERS TV 80‘s . Je to radost mít tady takovou návštěvu . Jak se cítíš ?

Bob: Je tu chladno .

Earl: Víš na co se ti chci zeptat ? Redemption song , má výborný rytmus , zvládl by jsi tý skladbě udělat i jinou melodii ?

Bob : Ano , má to rytmiku.

Earl : Ten styl se mi líbí . Zatím je to moje nejoblíbenější skladba od tebe .

Bob : Co na ní říkáš ?

Earl : Ten styl se mi líbí . Taky ti chci pogratulovat k novému albu Uprising . Myslím si že to bude další smeč. Takže když jsme měli naposledy možnost spolu mluvit , připravoval jsi se na turné , a zdá se shodou okolností , že teď se to děje tak znova. Právě jsi dokončil Evropské turné ?

Bob: To ano.

Earl : Dnes jsem četl . Píše se že jsi letos udělal jedno z nejnavštěvovanějších turné v Evropě.

Bob : To jo .

Earl: Jo chlape . To je pozoruhodná věc pro tebe ale i pro reggae , protože si myslím , že to svědčí o tom , že je tato hudba dobře přijímána a to je hezké .

Bob : Myslíš ?

Earl: Jo chlape . A Uprising je zatím tvoje poslední album , jak to dlouho tvalo ho nahrát ? Bylo to současně s albem Survival ?

Bob : Ne , bylo to zvlášť. Ikdyž už loni jsem nějaké skladby pro toto album napsal.

Earl: Kdy začalo turné ?

Bob : Patnáctého tohoto měsíce .

Earl Patnáctého ? To už jsi tu vystupoval ? Tady v New Yorku ?

Bob : V Bostonu

Earl : Dobře . Myslím si , že toto album by se mělo dostat do top 10 , protože současně si v hitparádách vede dost dobře .

Bob : Je to tak ?

Earl : Jo čti Billboard a další odborné hudební časopisy . To jo . Takže si myslíš , že černoši v americe jsou připraveni tuto hudbu přijmout ?

Bob: Nevím jestli jsou připravení ale už se to na ně valí .

Earl: Nemají jinou možnost že jo . Chápu to tak , že teď budeš koncertovat v Garden s Commodores . Poprvé když jsem tuto novinu slyšel , byl jsem trochu zmatený . Protože vím , že jsi schopen vyprodat arénu sám. To by mě zajímalo , co za tím stojí , že jsi se tak rozhodl .

Bob: To je taková věc víš ! Ikdyž jsou věci někdy neobvyklé , chci to tak udělat .

Earl : Je v tom nějaká taktika ?

Bob : Ne není.

Earl : Tak jsem zvědavý kolik lidí přijde na tebe a kolik na Commodores. Budeš vystupovat jen v Garden , nebo taky někde v okolí ?

Bob : No přál bych si , aby lidi přišli bez ohledu na to kde budeme hrát. V halách je místa dost pro každého . Kdo chce ať přijde.

Earl : Tady v NY budeš mít jeden koncert ?

Bob : dva

Earl : Osobně si myslím , že tvoje hudba nyní udává trend , toho co se právě děje . Všiml jsem si , že některé rádiové stanice , které se zdráhali reggae hudbu pouštět , ji nyní hrají , což je podle mě zásadní obrat.

Bob: Toto je právě to , že postupem času ti lidé zjišťují , že tato hudba je skutečná.

 

 

[ 536 – 4.6.2022 ] Živě v Agoře 75 – dobová recenze

Recenzi  pro hudební časopis SCENE napsal v roce 1975 Mark Kmetzko

Kriticky posoudit výkon the Wailers z vysoupení v Agora Ballroom z minulého pondělí vůbec není snadné. Reggae hudba je jako avangardní jazz a velmi moderní umění . Neustále se ptáte sami sebe , co je dobrým a co špatným příkladem . Reggae jako styl je horší ohodnotit , více než dvě zmíněná umění.

Reggae je odjakživa povrchně přinejmenším velmi nudná hudba . Nemá žádnou dynamiku a je jen velmi málo melodická . Jedinou věc kterou reggae má , je podivná rytmika , ale po hodině poslechu melodií se stejný rytmus začíná dost opotřebovávat.

Bob Marley and the Wailers mají být jedním z hlavních představitelů nově vzniklého hudebního stylu reggae , původem z Jamajky .Soudím podle ohlasu z davu , který aplaudoval u každé melodie , to musela kapela dělat dobře . Mě ale dokazovat nic nemuseli.

 

Jedině , co mě zachránilo od úplného unudění na tomto koncertu The Wailers , byl občasný doprovodný vokál obou zpěvaček , nebo ojedinělá kytarová linka. Kromě toho z reproduktorů v Agoře vycházel neustále ten jednotvárný uvolněný rytmus a Marleyho slabé vokály.

Závěrem dodávám : Marley a spol mě vůbec nebavily . Hráli i některé jejich nové materiály , zahrány byly tak hrozně , že si myslím , kdyby je vynechali , udělali by líp .

[ 535 – 21.4.2022 ] V Riu 1980 – část druhá

Večírek se konal ve stejný den , 19.března v Urca Hill . Bylo zde více jak 1000 pozvaných hostů . Byla zde velká hostina a večer ohňostroj . Marley se svými přáteli dorazil v 22h a šel přímo k rezervovanému stolu. Na to jak byl v obležení zvědavců byl velmi klidný . Hodně si povídal s  Morais Moreirou a s hráči z fotbalového zápasu . Lidé při pohledu na něj byli udiveni , že Marley vůbec nepije alkohol , ale bylo zjevné , že je to kvůli jeho přesvědčení Rasta.

Po debatě s ředitelem nahrávací společnosti se Marley přesunul k sledování show Moraise Moreiry , která začala v 23h a zaplnila taneční parket . Byl tam obrovský rozruch . Byla zde i naděje , že Marley vystoupí na podiu pro improvizované představení . Moreira zavolal Consuela na podium , aby zazpíval svou verzi Marleyho písně a doufal , že ho tím přesvědčí , aby vystoupil . Ten ale už byl na odchodu v obležení fotografů , reportérů i kolemjdoucích .

 

Tisková konference byla naplánovaná na následující ráno , ale skončila v extrémním spěchu , protože

 novináři dorazily pozdě a Marleyho odjezd byl naplánován na 16:00 téhož dne . O Brazilcích řekl „Je snadné vidět , že lidé zde mají rytmus a pocit , a to nejen ve způsobu , jak se pohybují , ale i v řeči a zájmu , který se projevuje prostřednictvím hudby v jakýchkoli jejich projevů“ . Pro něj je poselství reggae velmi důležité  :“Hudebníci musí být mluvčí utlačovaných mas . V případě je odpovědnost ještě větší kvůli našemu náboženskému přesvědčení . Filosofie reggae sama o sobě to vše vysvětluje . Reggae vzešlo z ghetta a vždy bylo loajální ke svým počátkům , vždy přinášelo světu poselství vzpoury , protestu a volání po lidských právech .“ Svět kolem něj byl vidět v jasných barvách : „Apokalypsa je v ulicích , v každodenním životě každého . Jsou to moji lidé , kteří trpí , lidé na ulici , chudí , jsou to oni , o kterých mluvím:“ Nicméně , on byl prorocký ve svém optimismu  ohledně budoucnosti reggae : „Reggae není výstřelek , nyní má ska revival . Lidé , kteří poslouchají reggae , jsou mladá generace , dokonce i bílí . To je zdravé , stejně jako dobře zavlažované semeno , není to módní výstřelek . A bude to růst , jen počkejte lidi ! „ Cesta domů , byla naplánovaná na 20.března odpoledne.

Sen o Marleyho show v Brazílii se ale nikdy už nestala skutečností , ale alespoň jsme měli možnost vidět jinou stránku jeho osobnosti, že mimo pódia a studia je jako všichni ostatní . Všechny noviny , které psali o jeho návštěvě , upozorňovali na skutečnost , že byl vždy přístupný a ochotný , ne stereotypní „hvězda“. Tato jeho cesta do Brazílie ale skončila v Marleyho biografii zapomenuta a to kvůli jeho koncertu v Zimbabwe na oslavě nezávislosti , která se konala necelý měsíc , po jeho příletu z Ria. Ale pro každého , kdo cítí , že jeho hudba ho zasáhla celou svou silou , by cítil bolest , jeho návštěva je neocenitelnou vzpomínkou .

[ 534 – 20.4.2022 ] V Riu 1980 – část první

Jednalo se o jeho vůbec první cestu do Jižní Ameriky . Bob Marley , Junior Murvin , Jacob Miller , Chris Blackwell a jeho manželka Natalie přiletěli do Brazílie soukromým letadlem , by se zůčastnily oslav u příležitosti brazilského uvedení německého labelu Ariola . Island Records , původní nahrávací studio The Wailers , bylo už v té době součástí Arioly . Marley  přerušil nahrávání alba Uprising . Na zastávce kvůli načerpání paliva  v Manausu ( uprostřed amazonského pralesa) bylo letadlo na několik hodin pozdrženo . Místní vládě se příliš nelíbil vzhled kouřové skupiny . Po několika hodinách vyjednávání jim ale nakonec dovolily pokračovat v cestě , ale bez pracovních víz , což naštvalo hlavně ty , kteří chtěli vidět improvizovaná představení Marleyho v Brazílii . Poté už letěli přímo do Rio De Janeira.

Na letišti Santos Dumont v Riu přiletěli v úterý 18. března v 18:30 , okamžitě se letiště zaplnilo reportéry . Marley byl v té době nejvíce známý jako autor písně No Woman No Cry , kterou přezpíval místní umělec Gilberto Gil a které se v Brazílii prodalo 500 000 kopií . Marleyho první komentáře se týkali brazilské hudby : „Samba a reggae jsou totéž , mají stejného ducha afrických kořenů“ . Unaveni z cesty se skupina rychle vydala do paláce hotelu Copacabana .

Následujícího rána se vydali prozkoumat „Úžasné město“ včetně zastávky v chudinské čtvrti Rocinha , o které si mysleli , že je docela podobná ghettům na Jamajce . Marley, Marvin a Miller , kteří si sebou nevzali kuchaře , aby jim na  cestě připravoval I-Tal  pokrmy , pily pouze ovocné šťávy . Podle brazilce , který je doprovázel , každý z nich vypil patnáct sklenic šťávy a Marley měl nejraději mango a mučenku . Po cestě do chudinské čtvrti se všichni tři vydali hledat obchody se sportovními potřebami , aby si koupily dresy a nějaké to další vybavení .

V 16:00 jamajská trojice dorazila s tříhodinovým zpožděním na Sernambetiba Avenue . Úředníci z Arioly měli domluvený fotbalový zápas proti některým hudebníkům z brazilského nahrávacího studia , jako byl Chico Buarque , Toquinho , Alceau Valenca a další . Jakmile dorazily , vytvořily se dva týmy . Před začátkem zápasu dostal Marley dres s číslem 10 jako Pelé , což ho rozesmálo . Marley hrál útočníka , skóre bylo pro jeho tým 3:0 , gól dal on , Chico a Paulo Cézar . Poslední zmíněný hrál na Mistrovství Světa v roce 1970 . Marley ho vřele pozdravil „Jsem vaším fanouškem“ , na což Cézar odpověděl „A já , vaší hudby“  . Marley poznamenal , že na Jamajce milují fotbal a fandí hlavně Brazílii . Ale hlavním důvodem návštěvy Brazílie nebyl fotbal , ale oslava nahrávací společnosti , takže ihned po skončení zápasu se všichni tři odebrali zpátky na hotel .

[ 533 – 17.4.2022 ] Jacob Miller a Bob Marley – Rozhovor ze Sv. Martina

Rozhlasový rozhovor z  roku 1980 , kde Bob Marley  odsuzuje Rusko a USA za to , že se snaží dostat do Karibiku , a Jacob Miller který přirovnal tyto dvě globální supervelmoci k poválečným animovaným kresleným postavičkám Heckleovi a Jeckleovi začal kolovat na sociálních sítích od února 2022.

Tento rozhovor , který se konal v březnu roku 1980 na karibském ostrově Saint Maarten vedl novinář Dave Douglas , během mezipřistání  zpáteční cesty obou ikon z brazilského Rio De Janeira . Marley a Miller (kteří byli blízkými přáteli) si vyměňovali názory  v jejich nejkontroverznější době , kdy se zabývali otázkami rasy a mezinárodní politiky v éře studené války , přičemž Gong prohlásil , že jak USA tak Rusko byly vystřiženy ze stejné látky .

Když se tazatel zmínil Bobovi , že v Karibiku možná dojde k „velkému boji“ a že Spojené státy a Rusko se „chystají ovládnout některé z Karibských  ostrovů , Gong odpověděl :“Bude to studený a smrtící“. „no můj odhad těchto dvou zlodějů je , že Rusko a Amerika jsou dva největší F-cking kamarádi . Dělá jim dobře , když můžou vézt psychologickou válku proti chudým lidem , aby lidé pořád mysleli na to co přijde , zatímco tito hajzlové si všechno hlídají . Pokud není něco pod kontrolou Ameriky , tak to kontroluje Rusko . Jsou to dva velice podobné přístupy „ prohlásil Marley bez obalu , s odkazem na bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera a ruského vůdce Michaila Gorbačova.

Během rozhovoru kde se prvních cca 10 minut řešila také „opět“ marihuana , padla otázka i na to zda-li by Bob zahrál na koncertě v Grenadě.

Marley však jako Rasta řekl , že je apolitický a že vystoupení na tomto ostrově by vyvolalo dojem , že podporuje marxistický režim Maurice Bishopa , tudíž odmítl na toto téma diskutovat. Celý rozhovor , který ale zcela jistě byl i posledním záznamem v Životě Jacoba Millera , který o 2 dny později tragicky zahynul při autonehodě , si můžete poslechnout pod článkem.

 

[ 532 – 16.4.2022 ] Natty Dread v Babylonu

Pro časopis Ann Arbor Sun napsali 20. června 1975 Marc Gregory a Mike Dunitz.

„Jedna věc je dobrá na hudbě , když udeří , necítíte žádnou bolest , udeř mě hudbou , udeř mě hudbou , tohle je Trenchtown Rock“

Reggae šílenství zasáhlo tento týden . Vynikající výkon Boba Marleyho a The Wailers v nově otevřeném Showcase Theatre v Detriotu přenášelo živě rádio WCBN tuto jamajskou hudbu , která pomalu ale jistě pohlcuje severního souseda tropického ostrova. Vliv reggae na americkou populární hudbu se stává poměrně výrazným , od nejnovějšího LP Taj Mahal , které je reggae , až po úspěch Erica Claptona s rozhodně slabší verzí skladby I shot The Sheriff Boba Marleyho.  

Jamajka je místem , kde se břehy , hory , vesnice a města chvějí v rytmu reggae . Hudba přichází z každého otevřeného okna a dveří , jukeboxy se třesou bassovým overdrive . „Reggae je vibrace „ , řekl nám Bob Marley ve svém hotelu před vystoupením . „Reggae se liší od všech ostatních druhů hudby“.

Marley cítí vibrace – v kopcích , kde byl vychován , kde kreativní hudebníci hrají na podomácky vyrobených nástrojích . Duchovní a lidová hudba je zde nedílnou součástí náboženského života. „Koho jsem poprvé slyšel zpívat byla moje matka , které zpívala evangelium . Můj dědeček jrával na housle „.

Na začátku roku 1960 spolu začli zpívat Bob Marley , Peter Tosh a Bunny Livingstone . Pomohli vytvořit beat , který býval tou dobou známý pod zkratkou Rocksteady  , byl to jedinečný jamajský protějšek amerického RNB . Některé dřívější pirátské nahrávky byly nedávno vydané v Trojan Records , jedná se o alba African Herbsman a Rasta Revolution  . Později přišli do kapely bratři Barrettové . Tahle rozšířená kapela nahráli pro Island Records dvě albe Catch a Fire a Burnin . Nyní tu máme Natty Dread , kde se k Marleymu a bratrům Barrettovým přidává i Al Anderon , varhaník Downie a doprovodné zpěvačky z I-Threes.

Přesto během těchto 15 let a mnoha změn zůstali The Wailers v USA neznámí . Možná taky proto , že zde lidé nejsou připraveni na tak odlišný beat a zvuk . Nebo to také může být povahou bezohledného jamajského hudebního průmyslu , který leta nepodporoval umělce k širšímu uznání .

 

Marley potvrdil v rozhovoru některé z hudebně obchodních situací , tak živě vylíčených ve filmu The Harder They Come . Film ukazuje produkci a distribuci nahrávek na Jamajce podle nálady firemních magnátů a vedoucích pracovníků , spíš než skutečný talent nebo reakci publika na živého umělce . „Spousta věcí , které jsou pravdivé“ vysvětlil Bob . „Když jdu do kanceláře Trojan Records , vidím chlápka , který je zloděj . Poté co jsme dokončili I shot The Sheriff , se aniž by se pořádně skladba vyvážila a propracovala , hned se pouští za ziskem do světa . Některé nahrávací společnosti na Jamajce je banda podvodníků , nemají zájem na kvalitě , zajímají je peníze , nezajímá je talent , to je známá pohádka , není snadné najít opravdu dobré nahrávací studio“.

Kapitalismus vs. Rebelové

Marley nabízí postřeh , že spory ve velkých městech po celém světě jsou jednoduše obrazem nerovných ekonomických podmínek. „V Kapitalistickém světě se stává že jeden člověk má 7 milionů dolarů , druhý 7 tisíc a třetí nic . Není nic v rovnováze . Já jdu po ulici a ty se svýma miliónama mě vidíš , máš pocit že ti to chci ukrást . Vaše miliony vás zabíjí . Kapitalismus je naprosté šílenství. Výsledkem toho všeho bude pád – Slyším říkat Rastamana – Babylóne tvůj trůn sestoupí , dolů – Babylóne ty spadneš ….“

„Když mluvím o člověku , který vládne Americe“ , míní Marley . „Je tu spoustu hlav , moc bezcenných politiků . Spoustu věcí se ještě nestane , protože je spoustu věcí , které se musí stát. Mnoho lidí zemře , protože spravedlnost musí řídit zemi – Armagedon přijde . Část země se musí zničit , aby se muselo něco změnit.“

Mnoho Rasta věcí je příliš kontroverzních , ale je tu Marleyho hudba . Přístup k životu a filosofie která poskytuje nádherný zážitek . Jeho vystoupení v Showcase bylo naprosto ohromující . Nenechte si ujít The Wailers , pokud budou vystupovat někde blízko vašeho bydliště. Poslední slova která na koncertě Marley pronesl byla : „Dáváme všem vědět o Rastafari , to je naše práce . To znamená , co uděláš až skončíme je tvoje věc – já se jen ujišťuji , že jsme odvedli svou práci „.

[ 531 – 2.4.2022 ] The British Bluesman  : Kdo zastřelil Šerifa ?

Minulý měsíc jsem si koupil 6 LP kolekci Song of Freedom , v bookletu jsem narazil na tento článek ...

 

„Kdybych měl Boba Marleyho popsat několika slovy“ říká Eric Clapton , který se umístil na prvním místě v US singlové hitparádě roku 1974 s Marleyho hitem „I shot the sheriff“ . „Řekl bych , že to byl skvělý textař a hudební génius.

Clapton byl poprvé  ve styku s Marleyho hudbou v dubnu 1974 , během nahrávání alba 461 Ocean Bouleveard . Měl jsem tam album Burnin , na kterém byla tato skladba I shot the Sheriff.To bylo poprvé . Chvíli mi trvalo , než jsem se do toho dostal , abych vám řekl pravdu . Bylo pro mě velice těžké se asimilovat , abych prolomil bariéru , toto byl opravdu velmi odlišný styl , na který jsem do té doby nebyl zvyklý.

Ale Eric se ukázal jako trpělivý žák . Řekl jsem mu „Dej rytmu trochu času“ říká přítel George Terry . „Ten pocit byl tak odlišný , od bluesu . Ale všímal jsem si jak se vžívá do rytmu a duše , Marleyho skvělého textu. Strávili jsme celý den jamováním I Shot The Sheriff , a diskutovali jsme o tom . Nikdo z nás moc nechápal politickou situaci na Jamajce , ale všichni jsme podlehli kouzlu té písně , Marley jí dal kouzlo textu „Šerif“  a oživil tím napjatou situaci. Když jsme tak celý den jammovali , Eric se na mě otočil a řekl „To dáme!“.

 

„Nahrávka vyšla a šla furt nahoru v žebříčcích“ vzpomíná Clapton „Krátce nato mi zavolal Bob . Pořád jsme se ho ptal , jestli je to pravdivý příběh – opravdu jsi zastřelil šerifa ? o čem to všechno je ? Řekl že některé části skladby jsou vymyšlené , ale některé jsou pravdivé , ale které neprozradil „.

Přesto se z Claptonova ztvárnění stala jeho koncertní klasika . Sedmiminutová živá verze je obsažená i na jeho klasickém živém albu Crossroads z roku 1988 , natočená během show v Hammersmith Odeonu v Londýně , dokumentuje její potenci potěšující publikum , stejně jako pouto , které přenášela energii mezi hudebníkem a publikem hudba Boba Marleyho . A bylo to právě zde , kde Clapton s Marleym někdy v roce 1978 poprvé potkali , kdy se spojilo jejich přátelské pouto.

„Vešel jsem do šatny , kde jsem kvůli kouři neviděl na druhou stranu“ říká Clapton se smíchem . „Seděl jsem a mluvil s Bobem a byl to prostě skvělej chlap , byl tak vstřícný a vřelý . Myslel to všechno velice vážně“.

 

 

[ 530 – 2.4.2022 ] Rozhovor z Paříže 1978 – část druhá

Müller : Když jsme se viděli naposledy , chystal jste se jet poprvé do Afriky . Vyšlo to ?

Marley: Ne , ještě ne . Ale tentokrát to vyjde , chci jet do Nigérie , do Ghany a ještě na jedno nebo na dvě místa .

Müller : Mám pro vás starou otázku : opravdu si myslíte , že evropské publikum rozumí všem těm věcem spojených s Rasta ?

Marley : Nevím , jestli tomu rozumějí , ale mají docela dobré reakce . To je realita , ne vtip nebo sen . Může se vám to zdát divné náboženství  , protože Rasta je realita . Pro lidi , kteří přijmuli a podstupují vymývání mozků , je to těžké pochopit , co my Rastamani říkáme . Být Rastou znamená žít život šťastně , ale víme , že s námi bude bojovat celý svět .

Müller : Když jsme se naposledy setkali , řekl jsi mi , že pokud reggae zpěváci zpívají o Rastech , je to tím že všichni Rasta milují.

Marley : Ano , ale ne každý . Pokud jde o mě , čím více lidí o tom mluví , tím je to lepší … lidi vědí , že je na světě spoustu bojů , ale nedokážou vysvětlit proč . Všichni bojují , zároveň ale nikdo nechce přijmout žádnou zodpovědnost .Je v tom něco špatného , psychologického . Pokud bojujeme , měli bychom schopni vysvětlit důvod , jinak ….

Müller : Myslíš , že lidé , kteří mají rádi tvé písničky , tohle všechno chápou ?

Marley : Hodně lidí dokáže ocenit to , co děláme . Nikdy se nevzdám víry v lidi , protože to je všechno co máme , víte …. Když jsem se narodil , učili mě to samé jako všechny , dokud jsem sám nezjistil , že existuje něco jiného . Každý z nás na to přijde v nějaké době sám.¨

Müller : Myslíte si , že jamajští hudebníci , kteří vyrostli v Londýně , jako třeba Steel Pulse , mají jiný přístup k reggae ?

Marley :  Snaží se … protože reggae , z jakékoli analýzy nebo rozhovoru , je o pocitu . A každý má ten zvláštní pocit a načasování . Všichni reggae hudebníci to mají . Je to něco velmi hlubokého . Když jsme s The Wailers začali nahrávat písně jako třeba Duppy Conquerer , udělali jsme to s čistým a profesionálním způsobem . Ten pocit tam je , ale je profesionální . Tato skladba by nemohla být přijata na celosvětovém trhu s deskami , kdyby nebyla profesionální .

Müller : Myslíte , že reggae hudebníci se stali profesionálnějšími ?

Marley : Ano , neměli na výběr .

Müller : Neztratili v tom procesu něco ?

Marley : Nechápu co mohli ztratit ( smích) . Ale vidím , co vyhráli !

 

© Rock & Folk Magazine 1978

 

 

[ 529 – 27.3.2022 ] Rozhovor z Paříže 1978 – část první

 

Originál vyšel v  časopise Rock  a Folk , rozhovor udělal H. Müller .

 

Müller :  Nemyslíte si , že skutečnost , že jste strávily hodně času mimo Jamajku , změnila nějak vaši hudbu ?

Marley: My jsme ti , kteří jí hrají , není to Jamajka , která jí hraje .(smích)

Müller : Ale hrajete pro velmi odlišné publikum , jako to pařížské .

Marley : Ano , ale všichni tito lidé chtějí hudbu z Jamajky . Ani v Paříži nemůžeme změnit hudbu , kterou hrajeme . Chápete , co tím myslím ?

Müller :  Potěšila vás přítomnost Juniora Murvina ?

Marley : Ano , Junior kapelu posílil , je v pohodě.

Müller : Myslíš jako muzikanta nebo jako člověka ?

Marley : Obojí . Je v pohodě . Rozumíme si .

Müller : Myslíte , že se sestava The Wailers už nezmění ?

Marley : Možná že to zůstane stejné , možná ne  .

Müller :  Hráči na trubky ?

Marley : (smích) Ano pane .. může být !

Müller : Chtěl by jste mít v kapele zase rytmickou sekci trubek , jako ve starých dobách éry SKA ?

Marley : Ano ! Ano pane , to by bylo skvělé , jako v dobách SKA . V současné době  a již poměrně dlouho jsme se soustředili na rytmiku . Ale teď když všichni soucítí , bychom mohli použít i trubky .Ano .

Müller : Způsob , jakým jsou vaše nahrávky produkovány , je poněkud odlišný od většiny jamajské produkce . Nikdy jste se nezajímal o DUB ?

Marley : Já ? Ne , nikdy se mi moc tyto DUBové věci nelíbily . DUB je jiný žánr , který nemůžu následovat , protožre dávám přednost hudbě které obsahuje nějaké poselství , víte.

Müller : Proč znovu nahráváte staré písně jako je Kaya ?

Marley: Nojo , Kaya , to je pěkná melodie . Tu noc , kdy jsem jí napsal , jsme byli v odlehlé části venkova . V noci pršelo , my jsme byli v hrozně malém domku a .. neměli jsme žádnou bylinu . Proto jsme zpívali „Musím mít Kayu teď , protože padá déšť…“

Müller : Kdy to bylo ?

Marley : byl to rok 1970

Müller :  Také jste předělal mnohem starší písničky , které pocházejí z období SKA , jako je třeba One Love . Jaký je to pocit udělat ztvárnění melodie , kterou jste napsal někdy před 10 nebo 15 lety ?

Marley : Někdy to funguje , někdy ne , to je otázka vibrací . Nemohl jsem ani vědět o Jedné lásce , hudebně jsem to nikdy tak dobře necítil .

Müller : A co texty ?

Marley : Je to , jako bych jim porozuměl teď líp jak předtím . Podruhé je to hlubší porozumění . Písně se vyvíjejí , ale nevím jak a proč . Jsdou písničky , kterým moc nerozumím , dokud nevidím reakce , u lidí na ulici . Někdo jiný zjistí jejich význam a pak to snáz pochopím .

Müller : Považujete Wailers za kapelu Boba Marleyho , nebo budou ostatní členové přispívat aktivnějším způsobem ?

Marley : Všichni píšou písničky . Junior píše album . Tyrone taky ..

Müller : Ano , ale skládali by i pro The Wailers ?

Marley : Ano ,pokud chtějí . Každý musí být svobodný .

Müller : Ale sestava kapely je jiná než v době , kdy Buny a Peter byli její součástí ?

Marley : Ano , můžete zůstat celý život na jednom místě , které znáte . Rostou i stromy . (smích)

Müller : Myslíte že by jste s nimi mohl jednoho dne opět pracovat ?

Marley : Jistě člověče , kdykoliv ..

[ 528 – 12.3.2022 ] Chanel 5 - Bob & Tyrone Interview 1980

Tento rozhovor byl pořízen těsně po koncertě v Hynes Auditorium v Bostonu 16. září 1980

 

Novinář: Je tu s námi dnes večer Bob Marley a s ním Tyrone Downie klávesista z kapely The Wailers . Vystupujete aby jste přilákali davy , neuvěřitelné davy po celévropě a Americe, a naposledy i v Africe . Hudba je nakažlivá , má poselství a vliv na lidi  , jstem rád , že tu Bobe a Tyrone dnes večer s námi jste.

Bob , Tyrone : Ahoj

Novinář: Rád vás vidím . Právě jste se vrátily z večerního vystoupení , dobře jste se bavily ? Měli jste dobrou show ?

Bob : Dobře jsme se bavily , ale doufám že příště to zvládneme lépe

Novinář: Vy jste opravdu perfektcionista že ?

Bob : Někdy ano

Novinář: Viděl jsem pár vašich koncertů naživo a myslím si , že i spoustu lidí z publika si myslí , že to bylo nejlepší vystoupení co v poslední době viděli , a vy chcete ještě něco vylepšovat ?

Bob: ano zkoušíme nové tóny .

Novinář: Jak poznáte , že je to tam správně  a že je vše v pořádku ?

Bob : Když je to tak správě , emoce , vibrace , hudba , to poznáte.

Novinář: Takže je to i o pocitu ?

Bob : Ano , cítím se dobře .

Novinář: Právě jste uprostřed poměrně dlouhého turné že ? V USA jste zahájily v New Yorku .

Bob : Ano , toto je první vystoupení tady

Novinář : Přemýšlel jsem , vy už jste tu ale hráli ne , v divadle Apollo?

Bob : Ne , to bylo loni .

Novinář : Jaké je to hrát v Apollu ?

Bob : Bylo to dobré , zcela nová zkušenost.

Novinář: A bylo to skutečně poprvé , kdy jste tam zahráli ? Jaký byl cíl ? Přilákat co nejvíce černých američanů ?

Bob : Jo jo , je to dobrý pocit tam zahrát . Je to něco jako si zajet na muziku na Trnidad , Jamajku nebo do Zimbabwe.

Tyrone : Bylo to poprvé , kdy jsme skutečně pronikly do černošské komunity jako takové . Takováhle první americká zkušenost .

Novinář : Vím , že jste hráli v Zimbabwe při oslavách jejich dne nezávislosti , což musel taky bejt zcela výjmečný den.

Bob : Ano bylo to to nejlepší co jsme mohli udělat . Byly jsme pozváni jedním členem nově vzniklé Zimbabwské vlády , a navíc jsme hráli pro lidi úplně zdarma .

Novinář : Cítil jste to jako splněný sen , když jste přijeli hrát do Afriky v tento významný den , muselo to pro vás být opravdu něco speciálního .

Bob : Ano , byla to síla . Lidi co uznávají pravdu , a hájí ji , tak tam přišli .

[ 527 – 10.3.2022 ] Bob mluví ( výňatek z rozhovoru z CCTV v Atlantě 1979 )

 

„Babylon systém je upír,

Vysává lidi den co den ,

Staví kostely a univerzity“

 

„Podívejte se na církev . Říkají že ctí bibli , bible něco odhaluje. Přijde na zemi zpátky Kristus v podobě Krále Králů a Pána Pánů .Když se nad tím rozumně zamyslíme , je jím Haile Selassie I.“

„Podívejte se na školství . Můj názor je ten , že škola lidi nenaučí o jejich přirozené historii a tradicích , odkud lidstvo pochází. Možná se tam naučíte něco o historii Ameriky nebo Jamajky … Ale co historie člověka , od začátku .Cpou lidem do hlav , že lidstvo pochází z opice . Copak opice může změnit ? Víte , myslím tím , že to , co řešíme je , že lidé stvořil bůh , a že nejsou jednoduchými bytostmi. Jen proto že je někdo takto vzdělává – stávají se vzdělanými .“

„Jo , svět je velmi složitý ,musíte být sami sebou“

[ 526 – 17.2.2022 ] Bob mluví (výňatek z rozhovoru z Toronta 1979)

No vidíte , lidi si sami na sebe musí udělat vlastní názor . Problémy jsou všude , protože pokud nejsou lidé jednotní , dostanou se snadno pod tlak a mají deprese . Rozdíl je pokud si říkáte jsem člověk nebo jsem Rasta. A když to víte , to je jiná věc , je to skutečné , to čím jste , s tím nemůžete bojovat , je to přirozené být ve spojení s bohem.

S čím máme co dočinění , víte , to je něco vyššího . Myslím si , že to není falešná realita , která se nestane. Je to něco vyššího než je člověk sám, který je ve své podstatě tak malý přesto hrdý . Je to něco , co se nemůže zastavit , protože náš národ je před všemi  , a jednou přijde den kdy ti ostatní řeknou – „Jo , máte pravdu“ . To je pravda , právo žít , víte .

Když se naučíte správně žít , ve správném duchu , tuhle vibraci ti přinese Rasta . Takhle to prostě je a všichni lidé na této zemi se s tím musí vypořádat . Protože oni sami se snaží najít tu správnou cestu . Každý den sledují TV a čtou noviny , ale víte zde se žádné pravdy nedohledají , tam není .Proto ten muž říká , revoluce bude telepatická , rozumíte!

[ 525 – 28.1.2022 ] Rozhovor z LA 1979

Možná jste si všimli , už nějaký čas hledám spíše rozhovory , samotného mě zajímá pohled Boba na svět , právě v rozhovorech se to člověk pomalu dovídá , věci které třeba nikdy nevěděl . Musím říct že mě to ohromně baví a inspiruje. Zajímalo by mě jestli je na této stránce něco co vás donutilo přemýšlet , o tom to vlastně celé je , a je to i cíl mého psaní , překládání pro vás . Slyšíme ze všech stran zmatenosti co máme dělat a nemáme , důležité  je mít něco , nebo někoho , ke komu můžeme vzhlížet , nebo se alespoň nechat pozitivně inspirovat , motivovat .Protože je dobré, cítit se dobře !  V tomto rozhovoru jsem si nikde nevšiml představení tázajících , vyskytuje se zde nějaký Chris a nějaká Julie , rozhovor je veden s kapelou , tudíž občas odpoví ten , občas onen . bude mít víc pokračování .

 

Chris: Co je to reggae a jaká je pozice žen v rastafariánské víře ?

Bob : Oh – můj bože , asi žádná , nevím , nejsem tolik radikální .

Julie : nerozumím pořádně vaší odpovědi !

Bob : Je tady Juddy Mowatt , ta vám na vaši otázku

stavení žen v tomto hnutí .

Judy : Ano , zpočátku byla moje pozice v tomto hnutí spíše „domácí“ , starala jsem se hlavně o děti a o mého muže .Ale zjistila jsem mám jakýsi talent , který je darem od boha a musím ho využít . Teď když jsme na cestě , manžel je doma a stará se o domácnost a o děti.

Julie: Promiňte , máme takové otázky proto ,protože vás tady máme všechny pohromadě , můžeme se vás dotknout , jsme ale také zvědaví , jestli existují také nějaké reggae umělkyně , vím hloupá otázka. Po vydání nového alba Survival se mi zdá , že je v něm pozůstatek něčeho osobního , nějaké tragédie kterou jste prožily . Co vás inspirovalo k sepsání některých textů ?

Bob : Víte , tlak doby.

Julie : Byla bych ráda kdyby jste mi něco k tomu řekl .

Bob : Nechte mě prosím . Te to o tom , staráte se o sebe jak nejlépe umíte a pak se nechtěně postavíte nebezpečí . Nemůžete se schovávat před lidma za obránci v kuklách na hlavách . Dnes se snažím vyhýbat se takovým situacím . Teď je to správné Rasta !

Chris : Hlavní postava víry Haile Selassie už není mezi námy v fyzické podobě , co je v současnosti vaší hlavní silou a energií ?

Bob : V tomto bodě zní otázka podivně . Víte , odpověď najdete v bibli . Zjevuje se jako stvořitel . Dobré je vědět , to co se děje teď , být v místnosti s lidmi teď. Já pořád nechápu lidi , co nás odsuzují . Je rozdíl , jestli uctíváte něčí obraz , fyzicky a jestli posloucháte svoje vědomí . Najdete si své místo , vstoupit tam a vystoupit můžete jedině sami . Někteří lidé si myslí , že bůh je někde na mracích na obloze , tak sedí a pořád koukají nahoru na mraky , jiní zase říkají nějaké nesmysly o Jeho Výsosti . Teď sice zní moje myšlenka až příliš filosoficky , ale pravý bůh je uvnitř každého z nás.

Chris: odkud pochází rytmus reggae ?

Odpovím já , moje jméno je Earl „Wya“ . Reggae pochází z jamajské ale i z africké hudby , je to vzpoura proti pouhému bezduchému hraní hudby . Není to hudba která se hraje aby někoho pobavila , víte ! Touto hudbou osvobozujete svou mysl . Spousta hudby je sice dobré , ale vy víte , jak to myslím. Není to něco co vás nutí k fantazírování a snění , nutí vás k pocitům , pouštíte se do boje s realitou . Je spoustu problémů , kterým musíte čelit.

Chris: Slyšel jsem , že je to africká hudba s jamajskou duší .

Judy : Byla jsem letos v létě v Ghaně a všichni tam milují The Wailers , prostě je milují , ale sehnat tam nějakou naši desku je obrovský problém , a když už , je hrozně drahá . Mluvila jsem o tom s Nevillem a on mi řekl , že zakládáš v Západní Africe nějakou základnu .

Bob : Klidně tam můžu jet , ale nic nezmůžu , o ceně nerozhoduju . Sama ale víš , že se zbalím a klidně tam pojedu .

Chris : Jak skládáte své písně ? Odkud přicházejí tvé největší objevy a podněty , víš , spousta lidí by mohla říct , že cestou v autobuse , uvědomuješ si to , když je pozdě večer , nebo když pokouříš nějakou tu bylinu ? Nebo na tebe přicházejí nějaké myšlenky ohledně boha ?

Bob : Smích , nemůžu teď odpovědět , odpověděl jste si sám.

Earl Wya : Je možné , že ta inspirace k Bobovi opravdu přichází ve stavu , kdy cítí , že k němu jde nějaké poselství , které chce , určitým způsobem v hudbě veřejnosti nějak sdělit.  

[ 524 – 21.1.2022 ] Výňatek z Interview v Zürichu 1980

Ve tvých písních se často odkazuješ na bibli , ale mnoho mladých lidí kteří přijdou na tvůj koncert v bibli nevěří .

Protože je to způsob jakým nás o bibli učili . Víš , myslím , kdybych žil ve světě , kde probíhá každodenní výklad z bible , jak jinak bych o ní slyšel ? Věz , že lidé právě tak k bibli nacházejí cestu .

Bibli je potřeba milovat , protože je to svědectví o stvoření člověka . Je to jediná kniha , která ti může ukázat , jak lidstvo vzniklo . Bez jakýkoli nebo čehokoli takového , nechvástá se pýchou nebo něčím podobným . No , všichni křesťané , ale nejen ti , všichni lidé , kteří chodí do kostela , vykládají bibli , říkají si kazatelé , říkají že toto není správná cesta . Protože největší a nejhodnotnější věc je život , víte , je to život . Máme se omlouvat kazatelům kteří čtou bibli a říkají nám , že musíte žít aby jste se dostali do nebe . To ale ve skutečnosti znamená , že bibli nečte . Protože ona vám říká – váš život je v nebi . Neumřeš a nepůjdeš do nebe , musíš žít v nebi , víš ! Spoustu míst na zemí jím může být , ale Afrika je naše nebe , protože odsud pocházíme . Víš , možná jsi Švýcar , možná jsi ze Švýcarska kde lidé znají boha , pak bys možná mohl žít v míru a harmonii . Ale víš , lidé žijí na této zemi hlavně kvůli materiální marnivosti.

Jak velký je dnes vliv Rasta komunity na jamajskou politiku a kulturu . Můžeš uvést prosím nějaký příklad ?

Dobře víš , že jako Rastas nemáme co dočinění s žádnou politikou . Naše vlastní tradice jsou vytvořeny z tradic stvoření lidstva . Takže jako Rastas víme , vracíme se ke svým kořenům , kterým je bůh. Jak víš , politika má rozdělovat a panovat . Politika ti říká jak máš co dělat  , ale my víme že vše co vidíš , řídí bůh. Když mluvíš s bohem , nezabýváš se politikou , protože politika rozděluje a panuje.

[ 523 – 7.1.2022 ] „Rottach-Egern ! Nejchladnější místo , kde jsem byl“ – část 2

Bobovo cesta do Bavorska byla držena v přísně tajném duchu .Tisku bylo řečeno , že se stáhl do Etiopie , svaté země rastafariánského hnutí , kvůli „vyčerpání“ . Ve svém posledním telefonickém rozhovoru  na začátku listopadu roku 1980 slíbil Bob svým fanouškům , že se v dubnu vrátí s novou deskou : „Stále mám mnoho nápadů , neměli by jste zapomínat – Bob se brzy ukáže . Chápu že novináři a tisk jsou velmi znepokojeni mým zdravím . Rád bych vám poděkoval za váš zájem , a řekl vám , že se mi daří dobře a že se v roce 1981 vrátím znovu na cestu , abych vystupoval s fanoušky , pro které rádi nahráváme . Pořádně poslouchej , Bob s tebou mluví. Nepochybuj.“

Zvěsti o Marleyho nemoci a jeho cestě rychle kolovaly . Dokonce ani u jezera Tegernsee nezůstal dlouho bez povšimnutí . „Byl to jen odhad : že je Bob Marley v Německu . Náhodou jsem se dozvěděl že je Bob v Isselsovo klinice , vysvětloval Anton Altrichter , manžel Isselsovo asistentky . Pak hned zavolal do kanceláře novin Bild , protože právě oni se nejvíc zajímali o tom co Marley dělá , kde je a jak se mu daří , pak jsem o tom informoval i Dr. Isselse, a tak se poté hodně snížil zájem o Boba v Bavorsku :“ V časopise Bild se krátce poté objevil titulek : „Může nová krev zachránit Boba Marleyho , který je evyléčitelně nemocný ?“ V lednu 1981 časopis Musik Exspress vyzval k „míru a odloučení“ aby mohl rakovinu porazit – „I jeho nejoddanější obdivovatelé by se měli zdržet k pouti k němu“.

Nicméně v únoru 1981 se dva reportéři z mnichovského Abendzeitungu ocitli v parku nemocničního areálu Ringberské kliniky . Jejich černobílé snímky patří mezi poslední fotografie . „Samozřejmě jsme ho hned poznali“, říká fotoreportér Guido Krzikowski .“Vycházeli akorát ven z kliniky , Bob měl na sobě sluneční brýle a dlouhou zimní bundu , byl tam společně s Alanem Colem a doktorem Frezeerem . Bob ale z našeho setkání velkou radost neměl , pořád koukal do země a nohou šoupal sníh, nezněl moc přátelsky“.

Na konci března Marley znovu změnil své ubytování . Stal se sousedem vojenského veterána Rottachu Otty Lederera , který dnes ve svých 91 letech na Boba vzpomíná : „Byl to velmi příjemný soused , kolikrát semnou šel na procházku až do Weissachau“. Nedaleko vede panoramatická stezka kolem 1772m vysokého Wallbergu do přírodní rezervace Weissachau . Rottach-Egern je přírodní idyla , koupající se v křišťálově čisté horské vodě . Na některých uličkách voní stáje , jinde můžete tlumeně slyšet bavorské zvonce a zpěv ptáků.

Bob byl v posledních týdnech svého života touto krajinou fascinován . Pravděpodobně poslední publikovaná fotka ho ukazuje při procházce u jednoho z místních rustikálních plotů které oddělují pozemky , vedle něj jde jeho právnička a důvěrnice Diane Jobsenová . Podle jejích slov : „Vzpomínám si na to jak mi Bob říkal , že miluje chodit po této stezce do přírody každý den“. Nestala se turistickou stezkou Boba Marleyho – žádné grafitti s Bobovou podobiznou , žádná infoc-cedule . Ale vzpomínka na tohoto přátelského a zdvořilého návštěvníka je stále přítomna mnohým u jezera Tegernsee . Podobně jako v rodném Nine Mile se zde mohl Bob pohybovat poklidně a volně.

[ 522 – 3.1.2022 ] „Rottach-Egern ! Nejchladnější místo , kde jsem byl“ – část 1 ( zdroj : www.spiegel.de )

Naděje na uzdravení vedla Boba Marleyho z Jamajky k jezeru Tegernsee . Když světová hvězda v listopadu 1980 projížděla Bavorskem , Rottach Egern mu připomínal jeho rodiště Nine Mile . Příběh není zaručený , ale možná to mohl být zkoumavý pohled nevyléčitelně nemocného muže , který nechtěl zemřít . Krátce předtím mu byla diagnostikována rakovina.U jezera Tegernsee mu kontroverzní „doplňkový lékař“ měl dát novou naději.

Zpočátku žil Marley s několika přáteli v luxusním hotelu Bachamir na jezeře , přímo na jeho jižním břehu . „Ale necítili se tam dobře“ říká Christian von Schweinitz , „všichni ostatní hosté na ně moc zírali, kvůli barevným čepicím ,které nosily na hlavách“,dodává.

Nyní 60 letý muž sedí se svou sestrou Christinou Brandl na terase před domem , do kterého se Bob přestěhoval. Téměř 250 let stará farma vypadá přesně jako vystřižená z brožury o Bavorsku , pokoje jsou malé , stropy nízké , dřevo vám vrže pod nohama cestou do kuchyně. V té době bez digestoře , byl starý bavorský obývák přeměněn na karibskou kouřovou kuchyni . „Přes okna jsme dovnitř skoro neviděli – ale měli jsme od rodičů pokyn , abychom zasahovali do chodu co nejméně“.

Bob byl skutečnou globální hudební hvězdou , „Vrhá své verše do publika biblickou silou a nejvyšší intenzitou „ , napsal časopis Spiegel v roce 1975 .“Hlas utlačovaných – Mick Jagger reggae“ to byl přesně on. Marleyho turné byly po celém světě uznávané a vyprodané – ale v Rottach-Egern reggae nehrálo žádnou roli.  „Jméno mi jako dítěti nic neříkalo“, říká Christina Brandl , které bylo tehdy 14 let . Ale autogram jsem od něj dostala , Bob mi na obal desky Uprising napsal „One Love“.

Zima 1980/81 nebyla na místní poměry nijak výjimečná , přesto sněhu bylo hodně. Chrstian von Schweinitz  si stále dobře pamatuje , jak mu Bob často pomáhal ráno odhazovat sníh , než šel pěšky do nedaleké kliniky . „Nedělal křehký dojem ,protože byl často navlečen do těžké zimní bundy , viděl jsem jen obličej“. „Jeho dlouhé dready byly pro velkou zátěž ostříhány , přesto některé kratší na hlavě měl , narostli mu i nové vlasy „ vysvětluje Neville Garrick   , který ho v únoru 1981 a s dalšími přáteli v Bavorsku navštívil . „Uspořádali jsme oslavu jeho 36 narozenin . Na některých fotografiích z oslavy je vidět dort ve tvaru kytary , on už ale na kytaru kvůli mrtvici hrát nemohl“ , dodává .To ho velmi frustrovalo , a přesto „měl prostě positivní charisma“ vypráví Schweinitz – „Bob mě vždycky každé ráno pozdravil v němčině – Dobré ráno – jak se máš ?“  

Říká se , že Bob Marley zde napsal více písní , ale „Slogan“ byla jednou z posledních , Garrick jí nahrál v Rottachu na kazetu . „Už nemůžu vystát vaše slogany – už žádné sladké rozhovory“ zpíval Bob svým výrazným hlasem . Mělo by prý existovat více spontálně zaznamenaných kazet . Zdá se však , že u jezera Tegernsee téměř nezpíval , ani nikdo ze sousedů si nepamatuje , že by třeba kdy nějakou hudbu poslouchal.

 

Fotbal byl jeho druhou láskou . Bob s kapelou vždy před svými koncerty ještě v hotelových pokojích si kopali , „říkali jsme tomu – Money Ball , protože jsme skoro pokaždé něco rozbily a museli jsme to zaplatit“ dodává Garrick . „V Rottachu si chodil Bob často si trošku zakopat do školní sportovní haly . V té době jsme hráli v Okresní lize , na naše zápasy chodilo dost lidí , občas se mezi fanoušky objevil i sám Bob „ , říká Gerhard Hofmann , jehož otec býval v klubovém představenstvu .