ČLÁNKY - 2018/2019

[ 447 – 22.5.2019 ] Hodně věcí jde říct – Smile Jamaica 1976,část 5

Bob skrze všechna nebezpečí , rozhodl se na koncertu 5.12.1976 vystoupit .

Jeff Walker : „Byli jsme na Jamajce s filmovým štábem , kvůli této neobyčejné situaci , chtěli jsme udělat videozáznam. Byl jsem domluvený s Chrisem Blackwellem , který byl v té době ubytovaný v Sheraton hotelu v Kingstonu , že nahrajeme tento záznam , protože to byla doba kdy hudba vysílaná v televizi , začínala mít velký dopad na trh v Americe . Bobovo turné nebylo dlouhé a bylo vzácné ho někde odchytit a my jsme ho potřebovali dostat na film . Koncert Smile Jamaica byl tak ideální způsob jak toho dosáhnout.“

„Nefilmovali jsme ale sami , zájem byl tak velký , proto se jednalo o konglomeraci filmařů z New Yorku . Natáčení bylo svěřeno kameramanovi Perry Hanzelovi , který pracoval pro Petera Franka , kteří už The Wailers nahrávali klip „Kinky Reggae“ v The Manhattan Transfer Show loňského roku.

Byli jsme domluveni že budeme spolupracovat a že natočíme ještě film o dění před koncertem , z kterého ale sešlo když jsme se dozvěděli že byl Bob postřelen.“

Ti kteří přišli aby zabily Boba se setkali s řadou osudů , dodnes ale nebyl atentát na jeho osobu řádně vyšetřen , tudíš osudy osob v něm zapletené nejsou známé a existují pouze domněnky.

Bob u poslední skladby „So Jah Seh“ rozepnul košili , ukázal davu své rány a odešel z pódia .Opustil tak na dlouhé měsíce z Jamajskou scénu .

 

[ 446 – 18.5.2019 ] Hodně věcí jde říct – Smile Jamaica 1976 ,část 4

Pátek 3.prosince  pozdě odpoledne se sešli členové kapely the Wailers v Hope Road aby zde nacvičili skladby na nadcházející koncert.

Dům ve kterém Bob žil byl starý dřevěný zámek na Hope Road , ulice která je v centru Kingstonu , byl po celá léta v majetku paní Goughové. Ona byla zřejmě velice zajímavá žena , byla to bílá jamajská dáma , provdaná za černocha, a zřejmě proto že jí bílá komunita díky tomu zavrhovala , rozhodla se dům prodat.  Koupil ho Chris Blackwell , původně to byl dům který sloužil k podnájmu .

Kolem domu byla velká betonová zeď s železnou bránou . Dům byl všem dostupný , kdo chtěl dovnitř , prostě si zajel na zahradu. V zadní straně domu stál velký strom (mango). Předek domu byl vydlážděn dlažbou , bylo to velké sídlo , muselo mít tak tucet pokojů.  Dům po roce 1974 kdy ho dostal od Blackwella Bob nenabyl žádné změny , pouze v oknech přibyly okenice.

Věci se dali do pohybu onen den večer kolem 20:30 . Dva bílé jeepy projely bránou Island House , kde v osudnou dobu zrovna nebyla žádná ochranka.  Přesný počet ozbrojenců kteří z aut vyskákali , je dodnes předmětem dohadů , mohlo to být sedm nebo osm mužů , vyzbrojený kulomety a pistolemi . Šli do místnosti a začali divoce střílet.

Tyrone Downie vzpomíná :

„Ve chvíli kdy se ozbrojenci vloupali , jsme nacičovali skladbu „I shot The Sheriff“ . takže kapela byla ve zkušebně rozmístěna po všechn rozích místnosti . Bob mlčel a jen sledoval zkoušku , když přišel Don Taylor aby s ním šel Bob do vedlejší místnosti. Díky bohu že šel s ním , protože přesně v tu chvíli jsme slyšeli přijíždějící auta , a během chvilky vlítli do místnosti a střelba.“

„Byl jsem chvíli  v šoku , nemohl jsem uvěřit že je to vůbec možné ale když jsem si rychle uvědomil situaci , lehl jsem si na zem . Když střelba ustala a útočníci začali v chaozu prchat , všichni jsme hned vstali omámeni v šoku a zamířili jsme do koupelny . Měli jsme hrůzu že se útočníci vrátí a své dílo dokončí.  Byl jsem tam já , Carly , Family man , Glen Da Costa , Dave Madden  a Donald Kinsey. Byla to malá místnůstka ale všichni jsme se tam vměstnali a čekali to nejhorší . Najednou vyběhl z vedlejší místnosti Bob a zařval hlasitě : „Do prdele , to je fakt , přijdou sem a dodělaj nás“ . Co se odehrávalo v mojí hlavě ? Na co jsem myslel ? myslel jsem si že přišli si vyrovnat účty s Donem Taylorem , byl totiž hazardní hráč. Nebo že by Skill Cole , ten taky měl nějaký problémy se sázkami na dostihy.

Najednou přiběhla zakrvácená Rita která zařvala „Co Bob je v pořádku ? A co Stephanie ? (Dcera Rity) je v pořádku ? . Bob když ji uviděl tak se jí snažil uklidnit „Ššššš“ a na košili měl krev . My všichni zbylý jsme byly ve vaně možná pět nás tam bylo. Když jsme po chvilce vylezli z koupelny , tak ve vedlejší místnosti ležel na zemi celý zakrvácený Don Taylor a říkám „Do prdele – Don je mrtvý“ zařval jsem nahlas , jdu domů chlapi , potřeboval jsem se odtamtud nějak dostat pryč.“

Kytarista The Wailers Don Kinsey , který byl v okamžiku střelby ve vedlejší místnosti s Bobem a Donem taylorem vypověděl :

„útočník který vběhl sem do místnosti měl automatickou zbraň , podíval se na Boba a očividně ho klidně mohl zabít , protože zrovna stál v rohu místnosti . namísto toho aby na něj namířil zbraň , vystřelil do neurčitýho místa , kulka se odněkud zřejmě odrazila a Boba trefila přez hruď pod levé rameno. Jsem si zcela jistý  , pokud útočník by chtěl Boba zabít , tak mohl , namísto toho schytal čtyři kulky Don Taylor“

„Všude byly díry po kulkách . V kuchyni , v koupelně , v obývacím pokoji , na podlahách , na stropě , ve dveřích .Byl jsem tam ještě půl hodiny po útoku abych pomohl vyčistit kaluže krve. Není pochybu o tom , že pokud by to byli opravsdoví profíci , mohlo dojít k masakru .“

 

[ 445 – 17.5.2019 ] Hodně věcí jde říct – Smile Jamaica 1976,část 3

Norman St. John Hamilton který byl v roce 1976 manažerem I-Threes a sölové hvězdy Marcia Griffith také cítil strašlivé vibrace , které byly v té době v ovzduší.

„Ačkoli byla hudba Boba Marleyho  nedílnou součástí mého života , poprvé jsem se s ním setkal až v létě 1976 , po koncertu v Newyorkském divadle Beacon , když byla kapela na Rastaman Vibration turné . Byla to památná show a změnila můj život navždy , dodnes mi jde mráz po zádech když si vzpomenu na „Přírodního mystika“ a jeho nezapomenutelné vystoupení.  Přerušilo to moje chození na londýnskou ekonomku , a už nikdy jsem nedosáhl právního titulu , stal jsem se manažerem Marcie Griffith a úzce jsem se zapojil do podnikání v reggae.“

„Bob a já jsme se návzájem respektovali , stejně tak jsme se respektovali s Donem Taylorem , jeho manažerem. Nezasahoval jsem do jejich podnikání , oni nezasahovali do mého. Nastavil jsem Marcii sólové vystupování s ohledem na Boba , s jednou výjimkou . Když jsem se dozvěděl že tehdejší premiér Manley trvá na vystupování Boba Marleyho and the Wailers v heroes Parku v Kingstonu , cítil jsem veliké znepokojení , cítil jsem že budou problémy. Řekl jsem Marcii že jsem jí naplánoval dvě vystoupení , v pátek a sobotu večer , toho osudného víkendu . Řekl jsem jí , že musí přiletět už ve středu do New Yorku na zkoušku. Neochotně dorazila teda až ve čtvrtek s tím , že byl Bob naštvaný , že opustila na plánované vystoupení na Smile Jamaica koncert kapelu.“

"Po příletu do New Yorku jsem jí vysvětlil , že jsem si to celé vymyslel , že není žádná show v plánu , že můj úmysl byl , dostat jí z Jamajky , protože jsem se velice bál o její bezpečnost. Ulevilo se jí protože s blížícími se dny do vyvrcholení koncertu v noci nemohla vůbec spát a často jí probouzeli noční můry.“

[ 444 – 16.5.2019 ] Hodně věcí jde říct – Smile Jamaica 1976 , část 2

Koncert Smile Jamaica měl dát lidem pozitivní znamení , že Rastafariánství je způsob , jak se sjednotit a žít smyslnější život.Na organizaci akce se podíleli i další lidí kromě Charlese Cambbella a PNP . Bobovo nedávné konvertování do rastafariánské větve dvanácti kmenů bylo upevněno přátelstvím s lidmi jako Skill Cole (známý jamajský fotbalista té doby) a s klávesistou Pablo Blackem , kteří byli klíčovými členy tohoto hnutí.

Pablo Black , uznávaný umělec ze Studia One , student medicíny a léčitel až v roce 1998 poprvé mluvil o jistém nebezpečí které , díky důležitosti přítomnosti hnutí 12 kmenů mohlo být na Bobovi spácháno. Uznal tím nebezpečí , že hudba byla spojena s politikou.

  

„Dvanáct kmenů provozuje hudební podnikání na Jamajce ! Protože jsme byli jediní , kdo drží kulturu. Všichni ostatní se k nám otočily zády , dokonce i Bob se musel stát naší součástí , ikdyž 3 měsíce před volbami jsme nebyly pro žádného politika , pro žádnou stranu.“

„Dost lidí z města , s nimiž začal Bob spolupracovat , jsou lidé ,s kterými jsem jako mladý vyrůstal. Byly to šmejdi , bylo jim jedno kdo za jakým účelem půjde krz jejich pozemek , byli to vesměs grázlové kteří pro pár dolarů byly schopni všeho , bylo jim jedno že Boba zneužívají ke svému prospěchu , je to opravdu špatný příklad ale i takový lidé se našli a nebylo jich na Jamajce málo – o samotném Babylonu , využily Boba , aby  vzal svou Lyrickou munici a aby začal s ní střílet. „

„Všiml jsem si , jak Bob dělá různá rozhodnutí jak trávit svůj volný čas , což bylo u něj vzácné . Důvod byl pravděpodobně odraz jeho lásky k Cindy.  Bob byl vždy velmi disciplinovaný a pracovitý . Slýchával jsem v Uptownu patois že Bob si tuhle bílou dívku zaplatil . A když jsem mu to řekl , jen se zasmál a řekl : „Víš nikdy jsem si nemyslel že jsi žárlivý a já se nikoho nebojím“ ale já jsem se ho snažil přesvědčit o mých obavách , co něm ti které považuje za přátelé říkají .. Prostě mě vždy utnul nějakými poznámkami „Můžu mít Miss World ! tak můžu mít i Miss Universe! „ A hrozně se u toho smál .“

 

[ 443 – 3.5.2019 ] Hodně věcí jde říct – Smile Jamaica 1976, část 1

Nedávno vyšla nová kniha Reggae historika Rogera Steffense „So much things to say“ , chtěl bych se s vámi podělit o některté výňatky z života hudebníka , které se zaměřují na rok 1976 a nepovedený atentát.

Stevie Wonder udělal koncert na Jamajce v prosinci 75 na podporu slepým dětem . Bob chtěl udělat něco podobného , benefiční koncert . byl naplánovaný na 4.prosinec na stadionu Národní Park Hrdinů v Kingstonu. Neměl  mít žádný politický podtext , kromě jednoho velkého problému ,byla tu obrovská bitva o přízeň obyvatelstva , byl to rok voleb. A protože Bob v minulosti podporoval Lidovou národní stranu premiéra Manleyho , tak se zdálo že koncert bude politický manifest k podpoře právě zmíněné politické strany , a protože v té době bylo nutné mít na koncert v Kingstonu souhlas vlády , bylo naivní když si Bob myslel že koncert nebude mít politický podtext. Takže pro všechny záměry a účely a dokonce i pro ostatní okolnosti , se zdálo , že Bobovo vystoupení v Kingstonu bude podpora Lidové národní strany.

Ačkoli byla snaha Boba Marleyho do politiky zatáhnout , Bob se stranil , nechtěl se do politiky zaplést , ale byl si vědom , že tento koncert může být politicky vnímán , nemohl už koncert zrušit .

Název koncertu zněl Usměj se Jamajko „Smile Jamaica“ , byl převzatý z posledního hitu , Neville Garick vzpomíná : „Vím o dvou verzích písně , rychlé a pomalé . Vzpomínám na to že se demo i singl nahrál v Black Arch studiu , první rychlejší verze byla určena pro jamajský trh , ale paradoxně  jako singl byla vydána ta druhá pomalejší verze . Oficiálně byla vydána v den kdy Boba postřelili.

Někteří lidé si mysleli že „Smile Jamaica“ bude jednoduchá píseň pro turisty , jiní měli pocit , že je to to co rád Bob říká – „Hej kámo , radši se usměj !“ ale myšleno ironicky – „Úsměv tady na Jamajce ? tak to je hrůza“ . Název měl Dvojí smysl .

Byla to doba kdy se Jamajka potácela v obrovských ekonomických problémech . A Bob vnímal problémy jiných lidí , říkal „Úsměv a je to v pohodě“ zlehčoval situaci která vyznívala jako když lejete vodu do studny ale přitom je stále všude sucho a lidi potřebují pomoc.  Lidé často říkali že Bobovo skladby jsou plné hrůzy a utrpení , proto když přišel se skladbou „Usměj se Jamajko“ bylo to pro lidi povznášející , prostě viděli to jinak než jaký byl ve skutečnosti záměr skladby , ale to lidi rádi dělají , zlehčují si své problemy.  Dokonce v Kingstonu na letišti , visel slogan „Úsměv !!! jste na Jamajce“.

[ 442 – 24.8.2018 ] Peckham 1973

První koncert Catch A Fire turné bylo naplánováno na 20.duben 1973 v klubu Boucing Ball Admiral Ken v anglickém Peckhamu. Tu ale sám Marley ruší.  Hudební novinář Penny Reel v roce 2003 o tom píše proč tomu tak bylo.

„rok 1973 a vydání alba Catch A Fire . Lístky se tu distribuují zdama mezi místní černošské komunity , aby se vytvořily fanoušci dosud neznámé černošské muziky. Před koncertem navštíví někdo z Island Records místo vystoupení a olepí stěny klubu plakáty rebela co kouří trávu.“

Když kapela přijíždí na místo  konání , všimnou si že všechny tyto plakáty jsou odstraněny a zajdou teda za ředitelem klubu , to je pán v obleku pan Ken a od něj dostanou odpověď : „Nemůžete mi olepit klub s plakátem kde černoch kouří trávu , budu mít problémy , co když přijede policie ?“

Bob odpoví , nebudu tady hrát a poté co odejde tak klub je nucenej vrátit peníze všem sklamaným fanouškům , ikdyž značný podíl měli hosté kteří měli lístek zdarma.

Po půl roce se kapela do Peckhamu vrací , cíl je vystoupení konané 4.9. v High Street na 43 Evenue . Tato show se ale na rozdíl od předešlých má velmi dobrou účast , anižby se rozdávali zdarma lístky tak byla nezvakle vysoká návštěvnost , hlavně mezi karibskými přistěhovalci.

Koncert  obsahoval 8-10 písní , jak vzpomíná majitel klubu , také zde zahrál „Reggae on Broadway“ a po vystoupení ve dvoře si šel Bob zahrát fotbal s fanoušky.

TOPlist