Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

ČLÁNKY - 2014

[ 406 – 18.12.2014 ] Gronalund 1977

Bob Marley a The Wailers právě zahájili svoje turné po Evropě , v místě kde reggae do té doby snad nikdo neslyšel. Možná anižby to Bob věděl , že to je turné k jedné z nejúspěšnějších desek  historie – Exodus. Posmrtně uvedli BBC News , toto album albem tisíciletí. Pro Boba to v té době byla ale pouze jedna ze zastávek turné.

Článek jsem už jednou a to v roce 2009 o Gronalundu napsal , to se nechci opakovat , chci pouze vložit fotky , které jsem našel na netu a vystřihl z ústřižků novin , které jsem nikdy neviděl.

A nějaké  důvody čím je archív z Gronalundu z 20.5.1977 zajímavým:

  • Velice kvalitní zvuk , perfektní klávesy ikdyž kytara Juniora Murvina není tolik výrazná
  • Je to záznam z hlediště , kde slyšíte jak se lidi mezi sebou baví a taky zpívají s Bobem
  • Skvělá „The Heathen“ verze
  • Víc jak 10 minutová verze skladby „No Woman No Cry“
  • Perfektní atmosféra

>>> ZDE  <<< si koncert můžete poslechnout ,marťas alias Eboko.

 

[ 405 – 27.11.2014 ] Není poslední !

Dne 23. listopadu 1979 , tedy zhruba před 35 lety odehráli Bob Marley s The Wailers výborný koncert v UCLA Pauley Coliseu v Los Angeles . Sice se moc nedochovalo fotek , ale existuje kompletní audio záznam , který cirkuluje pod názvem UCLA a taky , to už moc lidí neví , videozáznam interview ze zákulisí  po koncertu  .

 
Dlouho byl tento videozáznam skrytý veřejnosti , než ho v roce 1998 někdo vytáhl ven . Tvůrce videa tvrdí že je to „Marleyho finální interview“ který se uskutečnilo v LA v roce 1981 , tři týdny před svou smrtí.

Zřejmě tím chtěli vydělat peníze , přesto netvdim že to není zajímavý archív , to rozhodně je !!

Rozhovor trvá 45 minut  ale nikde jsem nenašel bližší info , kým to bylo natočeno a kdo s Bobem a kapelou vede rozhovor.

Bob tady na záznamu vypadá hodně unavený , může to být únava z koncertu , může to být ale také únava kvůli nastupující nemoci nebo taky vyčerpání z cesty , protože pokud nebudete přeskakovat , a uděláte si na video čas a přehrajete si ho plnule , zjistíte že Bob se často omývá během rozhovoru , únava je zřejmá .  Tyrone Downie a i ostatní členové se často snaží odpovídat za něj na některý otázky a tím odvádět pozornost na sebe.  Každopádně je to další dlouhé video z hodně bohatého roku 1979 .

Dost psaní , užijte si video ! , Marťas alias Eboko.

[ 404 – 24.11.2014 ] Intervew z Essex House/květen 1978

Hromadu z vás ví o interview ze září 1980 ze stejného místa , našel jsem ale parádní rozhovor vedenej Basilem Wilsonem z července roku 1978 , oficiálně vydanýho v časopisu Everybody. Cíleně jsem vynechal otázky směřující na atentát z roku 1976,který se taky v interview objevuje, tam nové zkutečnosti nejsou , to jsem tady už psal několikrát.

WILSON: Bobe,Jaký je důvod , proč jsi tak dlouho nevystoupil ve spojených státech?

MARLEY: No důvod, nemohl jsem vystupovat na koncertech s tím zraněným palcem , opravdu to nešlo.  Ale místo koncertování jsem se vrátil na Jamajku.

WILSON: Jaký je to pocit vrátit se na jamajku?

MARLEY: Je to příjemné, jednoznačně! Neznám krásnější místo . Jamajka je jednou z nejhezčích zemí na světě a je to super dýchat zase vzduch bez jakýhokoli znečištění a unášet se vůní sladkých bylin které se pálí v mém dvoře. Bylo to krásné.

WILSON:Jaké je vaše nové album Kaya ?

MARLEY: Musíte být pořád něčím inspirován. Každá skladba má pro člověka jiný význam. Ikdyž někdy jsem překvapen tím, co si lidé nad určitými skladbami představují.

WILSON: Máte-li porovnat poslední dvě alba Exodus a Kayu , jaký je v nich rozdíl protože teď to nejsou moc protestní texty.

MARLEY: Ale jak dlouho musím protestovat za jedinou věc? Takže musím pořád zpívat „Get Up Stand Up“ . Nebudu přece zpívat znova stejnou skladbu . Chtěl bych aby se skladby dostali i do podvědomí bohatých lidí , aby si uvědomily svojí chybu.Nechci aby pouze poslouchali dobrou melodii , protože je za tím myslím si trefný text.

WILSON: Zdá se že tímto novým albem se posouváte na nový směr?

MARLEY: Člověk občas musí vyzkoušet něco nového , co potěší stejně lidi na Jamajce jako lidi v Americe.

WILSON: Jak by jste hodnotil kritiku na vaší muziku ?

MARLEY: Nikdo mě nemůže soudit.

Tak zase příště, Marťas alias Eboko.

[ 403 – 22.11.2014 ] ze studia 1977

Dneska opouštím po 2 měsících téma a vrhám se do roku 1977 , na midnightraver blogu jsem našel další informace na téma o kterém jsem velmi dávno v roce 2009 psal a to o zkoušce na Basing Street v Island studiu  Rehealsals z Londýna 1977.

Jedna z dvou zaznamenaných zkoušek z tohohle roku byla natočná dne 24.května 1977 , tudíž týden před prvním vystoupením v Londýnském Rainbow Theatre , kde nakonec mezi dny 1-4.června odehrál Bob s the Wailers celkem čtyři koncerty .

Tohle studio patřilo oficiálně Island Records a zkoušeli tu mimo Boba i jiní slavní muzikanti a kapely , třeba : iron maiden,Bad Company,Robert Palmer,Jimmy Cliff,Cat Stevens nebo Lighthouse Family.

Kromě toho v jenom z bytů studia Bob skoro rok bydlel v tomto roce , neměl to tudíž do studia daleko.

V roce 2012 studio , nyní známé spíš pod názvem SARM Studios bylo kompletně přestavěno a zmodernizováno.

Do dnešních dnů se uchoval celkem kvalitní záznam . Každého zde hned trkne velmi vzácný záznam skladby „Guiltiness“ , často se píše o skvělé studiové verzi „Crazy Baldhead/Runnning Away“ kde jde vyzdvihnout práci bubeníka Carlyho Baretta . Mě osobně se nejvíc líbí záznamy klasických skladeb jako „Jamming“ ,“No Woman No Cry“a „Lively Up Yourself“ druhá jmenovaná má přez 12 minut. Zajímavostí může být , že je to jediné rehealsals (tím myšleno archív) kde je zaznamenaná zmíněná  skladba „No Woman No Cry“,je taky jediným archívem kde jsou slyšet vokální hlasy I-Threes  .

Naštěstí je archív volně k poslechu na youtube , což mi ulehčuje práci .

Mam rád tyhle záznamy , nebo jsou to všechno rarity , pochybuju v tom , že budou někdy upravené a prodejné jako CD .  Slouží jako okýnko do zákulisí , uvolněná atmosféra ve studiu. Relax pro moje uši , mějte se , Marťas alias Eboko.

[ 402 – 12.11.2014 ] Eric vs. Bob

Možná první ze stěžejních skladeb je co se týče slávy Boba Marleyho v očích veřejnosti určitě skladba „I Shot The Sheriff“  Přesto to nebyl Bob který jí v první fázi proslavil,Byl jím Eric Clapton . Dá se to snadno vyčíst z Bobovo repertoáru z roku 1973 kde se při živých vystoupeních nevyskytuje ani jednou . Rok 1973 v Bobovo životě je kapitolou sama pro sebe , nekonečné rozpory s kolegama v kapele a rádoby restart kariéry u Island records čili vypovědění ze smlouvy u JAD Records (1968-1972) a na spoustu věcí nebyl čas .

Často se tvrdí , že stěžejní dílo Bobovo kariéry je album Catch A Fire , jakožto první reggae album vydané v Anglii , přesto si myslím že , stěžejní  rok kdy měl Bob čas na svojí tvorbu a nemusel se zaobírat věcmi okolo byl rok 1974 a 1975 . Album Natty Dread  a následné turné , kde Bob se vrací i k některým skladbám z roku 1973 , rozjelo Bobovo dráhu naplno .

Eric Clapton vydal tuhle skladbu jako coververzi v roce 1974 na svém albu 461 Ocean Boulevard , otázkou je pro mě , co na to Bob. Možná že skladbu přehlížel že ho v roce 1973 ani nebavila na koncertech  hrát. A tak by asi zapadla v zapomnění dějin , nebýt právě Erica , který za ní dostal v USA Zlatou desku za nejlepší hit roku 1974 protože se spoustu týdný se držela v předních patrech světových hitparádách  ( viz. fotka ,lepší kvalitu obrázku jsem nenašel). Zajímavej je pro mě fakt , že vlastně jestli ldi pochopili o čem zpívá . Ve skladbě je použito hodně slovních spojení , které se k Eriku nehodí  jako „Sherif John Brown vždycky nenáviděl mě , ale nevim proč , pokaždý když jsem zasel semínko říkal – zabiju to než to vyroste“…

Když se v roce 1975 logicky dostala na tracklisty Bobovo vystoupení , byla to pecka , kterou když Bob rozjel hned dostal aplaus od publika , a odehrál jí po svém , anižby možná lidi v publiku věděli , že je vlastně autorem skladby právě on.  >>> ZDE <<< je uložena skladba z titulního koncertu turné Natty Dread z Massey Hall v Torontu  z 8.června 1975 kde má skladba taky neskutečné tempo(jediný mínus je zkraje chybí kousek skladby,možná zmuchlaná páska) čímž taky trochu narážím na kraťoučký  archív nalezený v loňském roce  , ikdyž  našel jsem perfektní záznam taky Erica Claptona z Australského Brisbane taktéž z roku 1975 a je to taky bomba poslech., já když se do obou verzí zažeru dostávám se do jiné dimenze,neuškodil by ani váš názor,rád se šťourám do detajlů ale je jasné že právě tahle skladba byla tím prvním pojítkem se světem v té době neznámým reggae Boba Marleyho a Eric tak Bobovi hodně pomohl,ať už byl jeho záměr používání jeho coververzí jakejkoli .Marťas alias Eboko.

[ 401 – 5.11.2014 ] Kde se vzala tu se vzala?!

Dnes jen krátce . Cestou z práce jsem poslouchal album Talking Blues , album které prakticky celé se odehrává při turné z roku 73 ale je tu skladba která sem uplně dobově nepatří , (to by totiž nebyly Island Records, dělají to běžně-jako například v albu Babylon By Bus ) a tou skladbou je „I Shot the Sheriff“ . Doma po proštudování book listu , jsem zjistil že skladba pochází z roku 1975 (který poslední dobou hodně řešim) a pochází přímo z koncertu z 17.7.1975 z londýnského Lycea , čili z koncertu o den dříve než je famozní vystoupení které nakonec vyšlo na první Bobovo živé desce, viz minulý článek.

Kvalita zvuku mě hodně zaráží , navíc je to další část archívu neboť na záznamu kterou někdo dal do digitálu a převedl to z audio kazety ,protože archív který znám je nahraný z hlediště a nedosahuje takových zvukových  kvalit. Nedokážu posoudit jestli je to počítačově upravená , jak voni říkaj dolby surround skladba ze stejného archívu , který běhá po netu , ikdyž je to hodně těžký oříšek a prakticky sehnat nejde, teda mimo mě.

K samotnýmu koncertu se vyjádřim zase jindy , mě právě dneska večer uchvátila přímo jenom ta skladba „I shot The Sheriff“ a musím to dát na papír , nebo v tom roce 1975 jí až na pár výjimek z pozdějších vystoupení , dokázal Bob s kapelou perfektně zahrát !. V tomhle roce nacházim 8 nebo 12 minutové vérze . není nijak odfláklá , Bob v ní kolikrát představuje členy kapely , ale tady zrovna ne , přesto je to uvolně ná verze na konci s dvouma instrumentálníma pasážema v závěru skladby a to mě lezl mráz po zádech , nebo to k tomu taky patří . nejen skvělý text ale i skvělé podání , nijak uspěchané a to miluju v tom se vyžívám. Užijte si skladbu , házim jí sem na poslech , náhodou jí někdo hodil na Youtube .  Čus Marťas alias Eboko.

[ 400 – 26.10.2014 ] Živě z Londýna 1975

Tak jak jsem letos slíbil tak to i vyšlo , ale bylo to  celkem jasný s tím tempem letošním , se na konci roku možná vyšplhám na 410 . dneska je to 46 letošní článek , čož je celkem dost a jsem rád že jsem se opět dostal do tempa a že je furt co studovat . Dneska budu psát o koncertu z Londýnskýho Lycea 18.července 1975, Koncert který jsem tu taky snad 4x zmínil , i přesto třeba se zase najde něco nového a opakování matka moudrosti.Opět na mém oblíbeném Blogu Midnight Ravers jsem našel článek o záznamu který hráli v britském rádiu Kinga Biscuit při Flower Hour roku 1976.

Záznam >>> ZDE <<< začíná rytmicky silnou skladbou „Burning and Looting“ přechodně se dostává k skladbě  „No Woman No ry“ které zpívá publiku společně s Marleym a „Kinky  Reggae“ kde Bob představuje všechny svoje členy kapely.

Bob Marley byl neskutečně akční při tomhle vystoupení ale i přesto je tento koncert výběrem skladeb zvláštní ,Bob se většinou soustřeďuje na protipolitické skladby přičemž tohle vysdtoupení je výjimkou.  Marley se snaží zapojit do vystouení i lidi v hledišti , „Lively Up Yourself“ je dokonalým příkladem toho , kdy rytmus dokonale zblbne publikum  které ale vlastně slyší reggae možná prvně. „Stir It Up“ je další rytmický klenot . Bob zpívá radostně a míchá svůj hlas mezi vokály I –Threes ale speciálně se zaměřuje na hlas manželky Rity. Tyrone Downie na své elektrické klávesy přidává šťávu a dostává tak zvuk do nové dimenze.

Mezi další skvoty patří „I Shot The Sheriff“ , která se stala mezinárodním hitem díky hvězdnému  Ericu Claptonovi a všechno zakončuje klasická „Get Up Stand Up“ .

Je to téměř kompletní  záznam živého alba LIVE!!! , chybí akorát úvodní „Trenchtown Rock“, ještě takéskladba „Stir It Up byla posmrtně přidána na živou desku Babylon By Bus. Verze skladby „No Woman No Cry“  je vlastně nejznámější Marleyho verzí , často hraná v rádiích celého světa.

Tento koncert je nádherný a svědčí o genialitě Marleyho a jeho schopnosti bavit jakékoliv na hudbu zaměřené publikum . Obě skladby „Lively Up Yourself“ a „Get Up Stand Up“ byli na oficiální desce sníženy na přibližných 6 minut z původního celku , který  máme možnost slyšet  tady z původního záznamu koncertu který možná odstartoval větší celosvětový zájem  o reggae hudbu.

Mějte se přátelé . Příjemný poslech a zase naviděnou ,Marťas alias Eboko.

[ 399 – 15.10.2014 ] Trocha královského reggae

Kdo si všiml ,v článku 397 jsem dával odkaz na recenzi vystoupení z chicagských novin ze dne 11.6.1975 kde se autorka a hudební kritička Lynn Van Matre rozepisuje o show kterou v Chiagu dne 9.6.1975 viděla (tudíž první show která nemá audio záznam) . Proto jsem poprosil mého překladatele Vincenta Vegu o překlad tohohle článku , kterej je v originále uloženej >>> ZDE<<< . A protože z Chicaga je zatím dohledaná pouze jediná fotka ,kterou jsem sem už vložil,fotky k tomuhle článku jsou jen orientační.Ještě chci říct - Kámo díky moc za překlad!!

Trocha královského reggae od Wailers

Nemůže o něm vypovídat natřáskaný sál a bouřlivé publikum v klubu Quiet Knight. Spousta z těch lidí o Wailers nikdy neslyšela a pouze navazují známost s reggae hudbou, jako s dalším " zbožím v obchodě". Reggae bylo označeno jako další velká věc v popové hudbě. Nikdo však nepředpokládal, že se z něj stane osobitý beat s perkusemi a rytmy lehce melancholického calypsa které zasáhne vašeho ducha, což ovlivnilo i Paula Simona v písni Mother And Child Reunion nebo Claptonovo I shot the sheriff. 

V pozadí této události je spousta věcí. Jde o to, že Wailers jsou nefalšovaný artikl vycházející z Kingstonu, z města chatrčí kde reggae kraluje a představuje současně i nejrychlejší lístek "pryč" z betonové džungle ghetta. Wailers navštívili Quiet Knight po dva večery. " Na plný plyn "

Jako ostatní reggae skupiny zpívají o svém prostředí, jejich společnosti, a o hrdinech, psancích jakož je " Natty Dread " a spirituální cestou hledí dopředu k lepším zítřkům. Nezáleží jaký je námět skladeb, nesou totiž většinou typický rytmický beat který někteří kritici označují za monotoní a opakující se. Ostatní lidé jako já, kteří doslova protančili noc v Quiet Knight mezi stoly v klubu tu první noc, poznali reggae na vlastní kůži, reagovali zcela odlišně a s výbornou odezvou. Jak už je u Wailers zvykem, praktikují hypnotickou hudbu, která se vymyká čemukoli na hudební scéně. Osmičlená kapela která čítá kytary, perkuse, klávesy a dvě vokalistky s hlavním zpěvákem Bobem Marleym. Hlavní vizuální bod kapely je Marleyho kroužení, otáčení a jeho kuriózní účes který připomíná "spanish moss" (strom pozn. př.) Marley nejenže zpívá - tančí - dokonce málem vráží do vokálního ženského dua. 

První noc zahrnuje I shot the sheriff - verzi která by totálně zostudila Erica Claptona. Dále Concrete jungle, Burning and looting a další skladby které mají lidé oblíbené a něco nového z alba Natty Dread. Marley se na koncertě dokonce objevil s tričkem "Natty Dread" (marketingový tah) v němž propotil několik skladeb. Vokální duo dokonce během písně hodilo mezi diváky míčky na kterých bylo jméno kapely (nenápadně) Nicméně Wailers není kapela která se chce prodat za každou cenu. Chystá se další představení a jestli předvedou něco podobného jako na prvním, určitě se bude na co dívat.

[ 398 – 7.10.2014 ] Intervijů s Fikishou Cumbo

Fikisha Cumbo je umělkyní , která měla tu možnost setkat se v 70.letech s Bobem Marleym.Fikisha se narodila v Houstonu , v Texasu ikdyž si hafo lidí myslí že pochází z Jamajky. Studovala biologii a chemii v New Yorku , kde se taky s oběma zpěvákama poprvé setkala. V roce 1975 se zkoušela živit fotografováním a novinařinou.Dnes je autorka mnoha knih.

20.června 1975 Fikisha Cumbo se s ním poprvé setkala , a bylo to v 24.patře hotelu Plaza v New Yorku  kde byl Bob s kapelou ubytovaní  před koncertem na Festivalu Schaefer (Článek 396) .

Zatímco většina tich co z Bobem vedli Interview byli běloši , Fikisha byla snad první černoškou mimo domov co s ním udělala rozhovor, Navíc to byla fanynka zamilovaná do alba Natty Dread.

Záznam je i v mém archívu , ale >>> TADY <<< si ho můžete poslechnout. A jestli by mě ho i někdo přeložil tak ho budu všude chválit .

Marťas alias Eboko.

[ 397 – 2.10.2014 ] Opět živě z Chicaga 1975

Existuje spoustu skvělých archívů  o kterých jsem tady už psal , ale zase musim se vrátit k tématu na které jsem tu  psal . Díky blogu midnightraver jsem ojevil nahrávku která je sice digitálně upravená , ale díky tomu se dostává zvuk do dalšího levelu a je to opravdovej skvost . tenhle koncert  proběhl 10.června 1975 a ikdyž už jsem o něm psal , zopakuju to , třeba v tom dnešnim objevíte něco novýho krom                                                     >>> digitálně upravenýho ZÁZNAMU z koncertu. <<<

Existuje pár zajímavostí , například zde v triu chyběla Marcia Griffith . kapelu doplnil nový člen z New Yorku , Al Anderson zde zahrál svoje první vystoupení s kapelou . Bílej hipík Lee Jaffe , hraje na foukací harmoniku u skladeb „3 O Clock Roadblock“ a „Talking Blues“ a zajímavostí je že s kapelou už nikdy dál jak při turné v r 1975 nevystupoval , pak ještě další rok pomáhal  jako producent u alba Petera Toshe Legalize It a je autorem série fotek z nichž jedna (kultovní) je na titulní straně desky.

Největší  bomba je ale výkon Boba . Syrovej zvuk , odvážnej výkon v takový špinavý díře zahulený od cigár , ušmudlanej klub. Koncert jede bez přeztávky a Bob jede naplno , snaží se hodně , zazpívat perfektně ale zahulený prostředí mu dává zabrat a na konci už trochu chraptí. Dav je divokej , protože , představte si, že nikdy  předtím nic podobnýho nikdo neviděl a reggae nikdy neslyšel. Atmosféra musela bejt perfektní , Bob byl pro všechny tak blízko.(moje tichá závist)

The Quiet Knight klub folku a jazzu 60.a 70.let vlastnil Richard harg vznil nejdřív na North Wells v Chicagu ale krátce po otevření  se přestěhoval na 953 West Belmont . hromada hudebníků hráli ve svých začátcích tady , třeba Bruce Springsteen tady byl předkapelou pro the Persuasions. Bluesová legenda Muddy Waters tady měla dokonce týdenní vystoupení. V klubu taky vystupovalo spoustu hudebníku nově vzniklého hudebního stylu punk .

Dneska už klub neexistuje , namísto hudebního klubu se tu nachází kadeřnictví Milio . Ale stěny malého Milio kadeřnictví pamatují koncerty takových velikánů jako  Tom Waits, REM,Prince , Run DMC ,The Crams, Echo and the Bunnymen ale taky vlastně Boba Marleyho and the Wailers .

Bob tady vystoupil 2x jak je vidět na útržku z novin , první koncert z pondělí 9.6.1975 >>> tady <<< máte v písemný podobě , článek vyšel v novinách Chicago Tribune druhý den . Druhý koncert v úterý je zaznamenaný a dneska je jedním z tak myslim TOP5 rozšířených archívů vůbec.

Doufám že těch 5 lidí denně co sem pravidelně denně chodíte si ten záznam pořádně vychutnáte , nebo i já jsem tomu dneska odpoledne propadl. Mějte se , Marťas alias Eboko.

[ 396 – 28.9.2014 ] Schaefer music festival 75

V červnu roku 1975 Bob Marley pořádně ohromil hudební scénu koncertem  v New Yorku, o pár měsíců později , v říjnu 1975 se kompletně celý záznam koncertu pouštěl v rádiu WNEW-FM  a díky tomu je i dnes  celkem snadno kmání.

Schaefer Music Festival byl hudební festival kterej se konal každý léto v letech 1968 až 1976 na Wollman Skating Central Parku v New Yorku. Hlavním sponzorem byla firma F. and M. Schaefer Brewing Company , sládek piva Scheafer . Vstupenky na koncerty byly v ceně jednoho dolaru  až roku 1976 stál koncert 3 dolary . Zatímco kapacita Wollman Skating byla obvykle omezena na nějakých 6 až 7000 , říká se že Bob Marley přilákal skoro 15 000 lidí.

Bob Marley s The Wailers  odehráli koncert 21.června 1975 , takovou malou zajímavostí může být vystoupení jediněho bělošského muzikanta v The Wailers , Lee Jaffe hrál na foukací harmoniku ve skladbách „Talking Blues“ a „Rebel Music“ . Ale taky v reakci na vystoupení dal starosta New Yorku Abraham D. Beame Bobovi symbolicky klíč od města New York ,který se obvykle dává váženým návštěvníkům města .

Na poslech jsem ze své sbírky k tomuto koncertu vybral skladbu >>> „Midnight Ravers“ <<< , příjemný poslech , Marťas alias eboko.

[ 395 – 18.9.2014 ] 3 O‘ Clock Roadblock

Nějak se nemůžu zase pořádně rozhoupat a tak tu mam jeden poznatek , kterej bych normálně snad i přehlíd , jako že asi určitě , kterej mi na FB dohodil Vincent Vega takže zase velkej dík.

Skladba  „Rebel Music (3 O’Clock Roadblock)“ která vyšla původně na desce Natty Dread v roce 1974 v překladu znamená něco jako : proč se nemůžeme volně toulat po zemi? proč nemůžeme být to co chceme být? my chceme být volní... tří hodinový zátaras (silniční) - policejní hodinka, a já musim zahodit můj malý stonek od byliny, vem si mou duši a proklej mě, ověř si můj život když jsem na pochybách, tři hodinový zátaras, hej poldo, nemáte o mě žádnej rodnej list,vezmi si mou duši a proklej mě, zkontroluj muj život když jsem na pochybách // a tak dokola (překlad Vincent Vega)

Připomíná mi to scénu z Filmu countryman kdy jedou ty dva chlápci na tej motorce a před fízlama schovávaj jointy , nebudu to nák rozempisovat , učený věděj! A v pozadí hrála právě „Rebel Music“

No zase jsem se přesvědčil jak nás ten Island Records ojebal na videu chybí kousek záznamu , kterej právě já bych taky přehlíd. Celkově je to v úvodu dokumentu Rebel Music. Nevim o co jim šlo , přitom ten koncert z 77 z Londýna je absolutně luxusní , nevim proč to tak ořezávali. Je to přesně to , co Bob nechtěl , je to byznys . on říká --When you speak about rastafari it touch the heart -- když mluvíš o rastafari tak se to dotýká srdce(překl. V.V.)

Tak zase příště , Marťas alias Eboko.

[ 394 – 10.9.2014] Lively Up Yourself

Dneska jsem si tady projížděl seznam skladeb o kterejch jsem už psal a psal jsem už o hromadě  ale zajímavý na tuhle se nedostalo , tak dneska . je to jedna z nejklasičtějších Bobovo skladeb , což nechápu proč není  třeba na výběru Legend .

Bob jí hrál od roku 1973 skoro na všech svojich koncertech , a co se týče archívů je to jedna ze skladeb ke který je spoustu vieozáznamů (Londýn 74,Exeter 76,Londýn 77,Sunsplash 79,New Zealand 79,Dortmund 80 a jestli jsem zapomněl  tak pardon…) a tak stovka audiozáznamů .

Tady jde hodně dobře vypozorovat ten vývoj skladby , z bluesového pomalého rytmu až po nekonečné kytarové sóla Juniora Murvina a rychlý tempo , jako třeba na albu Babylon By Bus nebo v Dortmundu , kde se ještě jako druhej kytarista přidal Al Anderson.Většinou byla na tracklistu vložena po skladbě „No Woman No Cry“ aby trošku rozproudila krev .

Je jednou ze skladeb které Bob vrátil lesk když jí po 3 letech vytáhl z šuplíku a nahrál jí na nové album Natty Dread.Video které vkládám je svým způsobem rarita , protože je to jediné video z roku 1974. Klip  zkrácený na 2:24 z původních asi 5 minut byl propagačním materiálem k nově vydané desce Natty Dread , také to byl okamžik , kdy se ke kapele přidal Al Anderson,  skladba zní trochu jinak  jak na desce ale dejme tomu , líbí se mi i tak.

Není nad pořádnou klasiku ! Marťas alias Eboko.

[ 393 – 9.9.2014 ] Mírová cena OSN

Nejraděj bych byl kdybych našel někde přeloženě přesně to , co říká . Holt musím dneska poskromnu.

OSN medajle pro mír obdržel Bob Marley 15.června 1978 v New Yorku. Zpěvák získal tuto poctu za jeho příkladnou práci za boj proti nespravedlnosti v době politických nepokojů na Jamajce.

Uděliloval jí vyslanec  OSN a prezident senegalské mládeže Mohmmad „Johny“ Seka jménem 500 miliónů afričanů.

 Podle výrazu v obličeji to Boba hodně potěšilo , osobně si myslím že to pro něj mělo větší váhu než některé zlaté desky které za svojí kariéru obdržel . za další 2 dny zahájil s kapelou turné Kaya v místní hokejové hale Madison Square Garden, pro zajímavost uvedu , že při druhé polovině koncertu měl na sobě stejnou košili jako ve slavnostní den , kdy mu byla v Walldorf Astoria hotelu při tiskové konferenci medajle předána .Snadno se tahle skutečnost promlčuje , nevím proč , ale v žádném z dokumentů nevyjímaje filmu Marley z roku 2012 se o události nikdo nezmiňuje-to je chyba.

Na videu čas 18:33 , Marťas alias Eboko.

[ 392 – 4.9.2014 ] Zrušená show 1980

Zase po malé přestávce pokračuju , ikdyž teď jsem nemusel hnout brvou , překlad z původního článku otištěnýho v novinách udělal opět „Vincent Vega“ , čímž mu děkuju za pomoc ,já bych se s tím moc natrápil. Díky moc,vážím si každýho projevení zájmu!!

______________________________________________________________________

Marleyho show zrušena, 10 000 lidí čeká na vrácení peněz.

Marleyho koncert plánováný v Cole Field dnes večer zrušen poté, co bylo prodáno téměř 10 000 lístků. S odvoláním na Marleyho managera organizátoři sdělili, že Marley je vážně nemocen a je na cestě do nemocnice v Miami. Jody Teich z organizace howarda blooma řekl, že interpretova nemoc není dosud známa a tak je jeho celé americké turné nyní přerušené. Tiech také řekl, že není známo, zdali by mohl být koncert přesunut, říkajíc, že možné pokračování turné budou určovat zdravotní testy v miamské nemocnici. 

"Říkal jsem to, že Marley zkolaboval kvůli vyčerpání" , řekl Robert Fudderman, předseda student entertainment enterprises (univerzita) která měla 60% prospěch ze show (prodej lístků). Zatímco neměl Fudderman přesné údaje, označil show za "téměř vyprodanou", registrujíce, že se prodalo 10 000 lístků a 75 000 $ bylo celkem vybráno. " Byl to špatný den " řekl Fudderman. " tahle show vypadala tak hladce... vyprodaný Cole Field bez promotéra zvenčí ..." Náhrada pro držitele vstupenek bude k dispozici od pondělka, řekl Michael Jaworek, SEE advisor. Lístky zakoupené přes Ticketron se mohou vrátit na konkrténí pobočky kde byly zakoupeny. Všechny ostatní vtupenky se mohou vrátit do student union box office. V případě, že bude koncert přesunut na jiné datum, vstupenky budou uznány. V té době kdy bylo zrušení koncertu oznámeno, podium už stálo, řekl Fudderman a neodpustil si tak ostrou poznámku že i do reklamy už byly vloženy peníze. Zatímco Fudderman neví ještě přesnou výši částky, řekl že uvažuje o konzultaci se svými právníky o vymáhání částky po Marleyho agentech. Sumu totiž uhradilo SEE, Black student union a pár dalších organizací které zajišťovali koncert. Toto vystoupení mělo být pátou zastávku v průběhu amerického turné. Reggae hvězda odehrála poslední koncert v úterý v Pittsburgu navzdory nevolnosti během něj, a Marley plánoval i vystoupení následující den na univerzitě v pensylvánii. " Myslím že Marleymu pošlu květiny a pohled od 10 000 držtelů lístku" zavtipkoval Fudderman. Tohle je první zrušený koncert v tomto areálu od doby kdy Bruce Springsteen zrušil tehdy show už 6 dní předem. "Cole field house - to je místo ze kterého moc nevyždímeme" řekl Fudderman. Navíc koncert Ricka Danko a přátel který se měl konat zítra v tanečním sále Student union byl také odložen, ale na definitivní datum.Danko a spol vystoupí 19 října s tím, že vstupenky budou stále platné, nebo mohou být vráceny do student union box což dohodl Jim Finn, člen rady Student Uinon, která sponzorovala tuto show.

 

[ 391 – 17.8.2014 ] Blackheart  Man

Bunny Wailer v roce 1976 vydává mistrovské dílo , album jménem „Blackheart Man“. Je to jedno z nejklasičtějších roots reggae alb všech dob . Carlton Barrett na bicí , Family Man na basu , Tyrone Downie na varhany , Neville Garick na bonga a Karl Pitterson na akustickou kytaru a dokonce i Bob Marley tady jako jeden z doprovodných vokálových zpěváků. Kytarista Earl „Chinna“ Smith melodika a harmonika Peter Tosh. Oběvují se zde ale také legendární rytmycká dvojčata Sly And Robbie, všichni se podíleli svým dílem na této desce.

A co na tento počin řekl Bob Marley:

„No Muž s černým srdcem , to je říkanka kterou jsem slýchával často jako malý chlapec.Často nám rodiče nebo prarodiče říkali : „Buď opatrný až budeš sám mimo domov,v přírodě nebo někde v rokli , mohl by jsi se ocitnout v situaci že se střetneš s takovým člověkem , je to zjev a vytrhne ti srdce z těla“. Takže nás vlastně takhle strašily , a fungovalo to, když jsem viděl rastamana měl jsem ohromný strach ! …. Smích. Bunny udělal album které vychází z těhle  zkušeností“

Bunny Wailer sám považuje toto album i po letech za jeho nejlepší sólové album , tady je jeho reakce na rozhovor pro jamajský deník Daily Gleaner, z června 2009:

„Myslím si že jsem udělal dobrá alba , Liberation,Protest,Struggle ,My faters House, Rock and Groove a Marketplace . Ale Blackheart Man bylo opravdu výjmečné album , pokud jde o to kolik lidí jsme díky němu inspiroval , jak kulturně tak duchovně, v tématech o kterých toto album je.“

>>> ZDE <<<  si ho můžete celé v klidku  poslechnout  , patří do úzkýho seznamu alb, které si pouštím pořád rád , je to příjemná relaxace. Marťas alias Eboko.

[ 390 – 12.8.2014 ] Dready , bitky a krev

Konec  roku 1976 a soupeřící politické frakce v ulicích Kingstonu na Jamajce . Pouze Bob Marley volá po míru. Mám tu exkluzivní výřez z knihy Vivie Goldmanové , našel jsem krásnej článek o atmosféře která panovala , co se dělo potom , jsem psal v únoru 2009. Takže jde se na to .

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Peníze jsou jako voda v moři“ prohlásil , když jsem s ním měla rozhovor u bazénu hotelu Sheraton v Kingstonu , když se obrátil na mě s odpovědí na téma politika. „lidi makaj jen za peníze, rozděluje je to, jako druh závisti“ pokračoval pohrdavě. „Ti kluci se snaží mít moc , jako kdyby neměli vůbec nic jinýho. Nemám pocit , že je všechno v pořádku. Lidi se perou o prachy , a jsou pak spokojený . Přežije nejsilnělší , ale přece má každej právo žít. Michael Manley i Edward Seaga  chtějí pomáhat i těm chudejm. , ikdyž mám pocit že se něco stane“ … řekl zamyšleně, pak pokračoval „potřebujeme změnu , aby to ještě nebylo horší jak je to teď.Ikdyž to možná zní politicky , lidi se musí probrat“.

Bobovo poslední poznámka zní celkem zvláštně. Proč by měl tak upřímný revoluční básník mít takové obavy o něčí nesprávný politický výklad? Možná proto že byl rozhovor vedenej jen chvíli před původně plánovaným Smile Jamaica koncertem. Problém byl v už tak vypjaté situaci udržet velké davy lidí  a Bob si byl vědom extrémně zvýšeného napětí mezi voliči. Jeho upřímný volání o humanitu by mohlo být třeba chápáno socialisticky. Lidi by si mohli říct , že přímo podporuje Michael Manley z Lidové národní Strany , který přátelí s Castrem a přijmá názory z Ruska úplně odmítá Jamajskou Labouristickou Stranu v čele s Edwardem Seagou , přezdívaná jakou „CIA-ga“ se zjevnou podporou americké tajné služby   , to by mohlo znamenat problémy.

V roce 1972 při minulých volbách ještě neměl Bob Marley takové slovo jako teď. Ikdyž ostrov se zdál plnej zbraní. Lidi byli zoufalejší a násilnější.Bob teď byl osobností a se mít extra na pozoru aby jeho slova nebyla špatně pochopena.V té době dosáhl mezinárodního uznání , ale teď bylo slovo „mezinárodní „ tu tam , každej chtěl mít Marleyho na své straně.

Méně jak dvě desetiletí nezávislosti , před kterým tu nechali britové nefunkční systém a rozpadlou infrastrukturu Přijela jsem na ostrov z Los Angeles , de jsem den před tím nakupovala různé potraviny v supermarketu a dnes , když si na to vzpomenu a vidím prázdné regály v jamajských obchodech , všude policie a zatarasený ulice který u každý ulice s takovou pravidelností , jako denodenní  výpadky elektrickýho proudu.  Vláda si mnula prsty s tím kdo z nich bude u moci , ale přitom v ulicích proti sobě bojovali obyčejní lidé , rodiny se obrátili proti sobě.Lidé riskovali život průchodem mezi ulicemi Kingstonu, kde e utábořili vojáci a drsně zmasakrovali každého , kdo se k nim jakkoli přiblížil.

Bob měl vlastní způsob jak je s tím vyrovnat. V dalším rozhovoru , jsem se ho ptala jaké má zušenosti s policií , odpověděl : „Jsem doma“ odpověděl lakonicky .

Když jeho plán s uskutečnění bezplatného vstupného na jeho koncert vyšel najevo. Ikhned byl osloven samostatně lídry jak JLP a PNP, kteří toužili po jeho podporu. Michael Manley se chopil příležitosti  a navrhl Bobovi aby koncert odehrál na jeho pozemku blízko jeho oficiálního bydliště, ale Bob trval na neutrálním místě .  Neustále vtěrný Manley na Boba neustále s něčím otravoval až to vypadalo , že Bob s Michaelem Manleym opravdu spolupracuje ………. No  jak to pokračovalo dál je vám všem asi jasný!

Článek jsem také doplnil dvěma fotkama (dole) z tiskový konference na které byl přítomen Bob i členové kapely , ke se s novináři diskutoval průběh koncertu Smile Jamaica . Plány nakonec stejně vzali díky okolnostem za své. Jsou to screen shoty z kraťoučkého videa , které je kousek v životopisném dokumentu Rebel Music.  Třeba později vyleze o videu víc informací. Uvidíme. Snad jsem vám zase trochu navodil atmosféru tohoto období , a zase příště nazdar . Marťas alias Eboko.

[ 389 – 2.8.2014 ] Interview s Ray Colemanem 1976

Jsem nesmírně radostnej že jsou tady lidi jako Martin M. (přezdívanej Vincent Vega) kteří taky přihodí ruku k dílu a že se i já něco dozvym . takhle dlouhý Interview bych já sám přlouskával měsíc . SUPER PRÁCE  a moc ti děkuju chlape , Interview z roku 1976 tu ještě nemáme . Pro ty , kteří neví vo co go , článek přímo navazuje na předchozí článek !!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Marley :Spravedlnost musí pokrýt zem, tak jako voda pokrývá moře .Pokud mi Bůh nedá skladbu kterou bych mohl zpívat, tak nebudu mít co zpívat. To co my (černí lidé) opravdu chceme je právo na to mít pravdu a právo na to se zmýlit. Země musí fungovat co se týče vítezství dobra nad zlem. Ne, já nechci úspěch. Uspěch je nic - víš jak to myslím? Následuješ systém a ten tě zabije. 

Novinář: Je záměrem vaší hudby konvertovat bílé lidi aby poslouchali vaší muziku, nebo je reggae jen hudba tvořená černochy pro černochy? Může běloch vůbec umět hrát reggae? 

Marley: Reggae nemůže udělat nic sobě vlastní. Bůh řiká: dokud filosofie udržuje jednu rasu nadřazenou a podřazenou a ta je permanentně zdiskreditována...nemůžeme tu mít nikdy mír.

Novinář: Takže nakonec, vy chcete komeční úspěch pro reggae jako hudbu takovou, která by mohla být úspěšným nástrojem pro sociální a politickou propagandu?

Marley: Když hrajete hubdu, nebo jí posloucháte, a nevíte proč jí hrajete nebo posloucháte, kromě peněz a potěšení...no... to můžeš mít vážně potíže. Reggae něco sděluje, ale může to mít význam jen tehdy, kdy to něco znamená pro hudebníky kteří reggae hrajou a zároveň pro lidi kteří ho poslouchají.

Novinář: Jakou má souvislost váš obrovský osobní úspěch s vašimi přáteli, hudebníky ve vaší skupině a s vašema starýma kamarádama z Kingstonu?

Marley: Mý kamarádi? Oni neví o co jde - dobře, oni to vědí, ale jsou tak KLIDNÍ! V tomhle nejsou žádné rozdíly. Nebyl jsem po ničem hladový předtím než jsem začal zívat mé písně na mezinárodní úrovni. Hlavní věc je ta, aby se mý kamarádi cítili stejně jako já - musíme bojovat proti systému, protože Bůh nerozlišuje černé, bílé, modré, růžové nebo zelené. Lidi jsou lidi, víš jak? Tohle je zpráva kterou se snažíme šířit.

Novinář: Jak momentálně vypadá přátelství mezi vámi a ostatními jamajskými hudeníky jako jsou Toots a Jimmy Cliff? Je zde podobný pocit že každý z vás je ve stejném hnutí? 

Marley: Já nevím. Vidíme se jen občas, ale nenavštěvujem se tu mezi sebou. Podívej, každej tvrdě maká. Jsme zaneprázdněni. Tvoříme každým okamžikem. Ale jsme dobrý kámoši.

Novinář: Máte vy, nebo vaši přátelé pocit, že reggae je anti-bělošská muzika? 

Marley: Má hudba brání spravedlnost. Když jsi černoch a jsi špatným člověkem, tak jsi špatný. Pokud jsi běloch a jsi špatným člověkem, tak jsi špatný. Pokud jsi indián a jsi špatným člověkem, tak jsi špatný. Je to univerzální. Takže proti bělochům? To nemůžu říct. Má hudba bojuje proti systému který učí žít a zemřít.

Novinář: Jakou hudbu posloucháte kromě reggae? 

Marley: Soul, jazz, calypso, blues. Líbí se mi spousta dobré muziky. Jazz je kompletní hudba. Hudba ve které je cit. Nemám rád hudbu, nebo cokoli co pojednává o zlých věcech v životě, protože já se chci zabývat pouze pravdou. Když příliš brzo poznáte zlé věci, tak se ve vás zakoření, a protože nejsme dokonalí tak se změníte v tom nejhorším slova smyslu. Teď mám takový pocit že se texty skrz nahrávky dostávají do celého světa. Ale jasně, nejsem to já kdo sděluje tyto věci, ale Bůh. Ale když je vše hotové a slovo bylo vyřčeno a já dodělal všechny části mého džobu v americe a všude jinde, tak to je konec celé mé práce kvůli které jsem tady. Nechystám se to udržet stylem "dělej,dělej!" Já prokazju službu sdělovat pravdu, tak jak jsem říkal. Budu to dělat do té doby dokud neuspokojím lidi zprávou že Rastafari je všemocný a my černí lidé dosáhmene vykoupení, ostatně tak jako všichni ostatní. Nedělám to pro peníze, chlape. Dělám to pro to, že to musím dělat. Tady by neměla být válka mezi bílými a černými! Ale dokud bílí lidé posulochají černé s nastraženýma ušima, tak potom tady musí být-----, noo....... TUŠENÍ!

Novinář: Jak poznáte že je vaše práce hotová?

Marley: Protože se budu cítit spokojený a také pocítím únavu. A Bůh i lidé mi to sdělí. Je to vykoupení, víš? Tohle nikdo nemůže zastavit.

Novinář: Vy jako jedna z nejdůležitšjčích postav které reggae produkuje, necítíte určitou zodpovědnost, nebo nejste z toho nervózní? 

Marley: Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, víš? Když se se mnou o tomhle nikdo nebaví, nepřemýšlím o tom.

Novinář: Ale čtete noviny a vidíte své jméno v záři reflektorů...

Marley: Něco zhlédnu, ale není toho tolik. Víš, já to necítím jako něco co by mě tížilo. Nic nemůže být špatné napořád. Věci se zlepšují. Pro mě to není žádný problém.

Novinář: Vaše nové album se jmenuje Rastaman Vibration...

Marley: Joo.. Chýlí se to k úspěšnému konci. V hudbě na nic nepospíchám. Album je téměř hotové, ale nechci to uspěchat.

Novinář: Bude album obsahovat více témat o Rastafari než kdy jindy? Název tomu napovídá.

Marley: Je to rasta hudba tak to musí být rasta vibrace! My vibrace bereme vážně a jsou obsaženy ve všech nahrávkách, ne jen v této. Teď je důležité ukázat světu, kerý o nás možná něco slyšel, ale neví nic o významu naší hudbu, že s Bobem Marley a Wailers je vše o vibracích. Chceme aby tato nahrávka byla poznána různým způsobem, jak u mladých lidí na jamajce tak v americe. Není to jen o poslechu, ale také o přemýšlení.

Novinář: Budede vycházet i s lidma kteří nejsou rasta? 

Marley: Dejte lidem šanci, ok? Nechci je ukřižovat tak jako byl ukřižován Ježíš Kristus, jen proto že nebyl rastaman! Není problém když lidi nejsou rasta, ale když ze z rasta člověka stane někdo jiný, který by měl u rasta zůstat. 

Novinář: Chtěl byste publikum mimo jamajku konvertovat k rasta aby plně chápalo vaší hudbu? 

Marley: Jasně chlape! Rasta vibrace pokryjí zem, tak jako voda pokrývá moře!

Novinář: Jste vegetarián? 

Marley: Jo..

Novinář: Je to striktní záležitost Rastafari? 

Marley: Nejím maso a je to jednoduché - bible říká co dělat. Nejíst vepřové, koně, opice, kachny..ale můžeš jíst důbež.

Novinář: A alkohol --- pijete? 

Marley: Ne, občas trošku vína, jinak nic. Duše tím trpí. Když se lidé chtějí uvolnit tak pijí alkoho, ale ze stejného důvodu já kouřím bylinu. Každý se potřebuje uvonit ale někteří lidé to dělají špatným způsobem. Alkohol je zlo. Bylina roste..

Novinář: Jak moc kouříte? 

Marley: Hojně. Moji přátelé cítí to samé jako já, když kouří. Dosahujeme stejné úrovně, chápeš? To je to čeho se babylon bojí - že lidé budou smýšlet stejným způsobem.

Novinář: Může být člověk rastaman a nekouřit? 

Marley: Jasně. Ale pokud budeš proti bylině bojovat, tak se mýlíš. Nejde proti tomu bojovat. Je to léčba národů..

Novinář: Ale kouření byliny je na Jamajce nelegální..

Marley: Ďábel zakazuje kouření proto, aby lidi nemysleli jednotně. Babylon nechce aby lidé smýšleli stejným způsobem. Babylon tě chce klamat až do smrti. Tak proto ďábel říká, že kouření je nelegální. Někdo hledá moc. Bůh jí hledat nemusí, protože jí má. Ďábel potřebuje moc a tak řiká věci jako že je bylina ilegální. Pokud mají moc jedinci, nemusí jí používat.

Novinář: Využil by jste eventuálně vlivu na ostatní lidi pomocí moci v podobě muzikanta nebo misionáře? 

Marley: (dlouhá odmlka) Nepřemýšlím o ... moci. To je vtipné slovo. Bůh má moc a nedá se zastavit..

 

[ 388 – 30.7.2014 ] Black Music 1976

Další ze skvělých  rozhovorů z časů kdy je Bob blízko tomu aby se stal mezinárodní hvězdou.

Touhle dobou je už hodně slavnej doma na Jamajce ale také v Británii, díky obrovské propagaci živé desky Live!!!

Je to doba , kdy se vydává album Rastaman Vibration a skupina se připravuje na turné v Severní Americe . Ale také je to doba , kdy kapelu místo vystupování v malých hudebních klubech čeká vystupování ve velých sálech a divadlech či festivalech.

Rozhovor zní poněkud prorocky.Novinář Ray Coleman z časopisu Black Music se ptá:  „Kdy už budete vědět, že jste splnil úkol ?“

Bob Marley odpoví „Cejtím se spokojenej , ikdyž jsem někdy unavenej.Bůh mi řekne . Lidi to poznají , je to vykoupení , víš , nikdo to nemůže zastavit!“

Přitom nevědomky používá slova z textu skladby „Redemption Song“ , finální skladby na svém posledním albu. Je to zajímavé , skoro jakoby plánovitě , až člověka zamrazí .

Celej rozhovor je k shlídnutí >>> ZDE <<<  . Kdyby to někdo zvládnul celý přeložit , udělal by mě radost. Tak zase příště , Marťas.

[ 387 – 17.7.2014 ] Deeside Leisure Center 1980

Chci to nějak postupně trošku víc kompletovat a věnovat se víc jednotlivým koncertům , pěkně to zabírat do detajlů , a když to jde a info jsou , co by ne …

Donedávna jsem měl záznam kterej začínal „Marley Intro" a končil skladbou „Work“ nedávno jsem ale objevil záznam kterej obsahuje 4 skladby I Threes a končí ve čtvrtce useklou skladbou „Could You Be Loved“ , pěkně se mi to začíná kompletovat .

Opět jsem listoval ifo na webu midnightraverblog.com , což je ve světě reggae super web napráskanej hromadama super věcma . Oni tam píšou o tomhle koncertu nějaké informace které vyšli v červenci roku 1980 v britskym tisku Chester Chronicle, tak je budu taky citovat.

V té době už karieéra Boba Marleyho činila obrovskou hromadu repertoáru.Ikdyž hrál pár klasických skladeb které si myslím zná spousty lidí,nebylo Deeside Leisure Center vyprodáno. Nebylo to ale vůbec špatné vystoupení .ti co přišli , si koncert náležitě vychutnali.

Přesto na malém podiu bylo kolem 4.500 lidí. Koncert zahájili čtyřmi skladbami I-Threes doprovodná kapela , přesto ale bylo jasné , na koho lidé přišli . Pomalu kostelní ticho přehlušil jásot lidu při úvodní skladbě „Natural Mystic“ .Bob  přišel , pozdravil a v bílé záři reflektorů rozhodil obrovské dready.

Koncert začal jak bylo řečeno skladbou „Natural Mystic“ až do skladby „Jammin“ kdy bob nachvilku opustil podium. Bylo jasné ře nenechá 4.500 lidí stát jen tak . Po malé pauzičce se vrátil a skladbou „Exodus“ dále šířil svoje poselství.

Po hudební stránce  naprostá paráda . Bob anižby se striktně držel originálů , promlouval k lidu . Bylo to velmi profesionální a bylo vidět jakou mají the Wailers fantazii a jsou fleksibilní, na rozdíl od některých kapel co zahrají skladby stejně , tak jsou jsou na cd, které podporují k prodeji.

Skladbou „Get Up Stand Up“ koncert uzavírá za hlasitého skandování publika .

Hodnocení – Vynikající!!! AF Chester Chronicle ,červenec 1980.

Ta už ale bohužel na pásce není . Četl jsem , že na koncertu ještě zazaněla „Roots Rock Reggae“ a „Kinky Reggae“ . Archív se dochoval ve vysoké kvalitě , proto je dodnes jedním z nejoblíbenějších z roku 1980.         >>> ZDE <<< si ho můžete celej  poslechnout. Tak zas někdy jak bude nálada něco napsat,                           Marťas alias Eboko.

[ 386 – 4.7.2014 ] V Orleáns 1980

Píše se 11.červen 1980 , Bob marley se svými the wailers vystupuje na jeviště festivalu v Orleáns,před 9.000 trochu překvapenými diváky.

Císař Reggae - Ikona Rasta kultury se v roce 1980 vyskytla v rodném městě Johanky z Arku vůbec poprvé, rozhejbat Le Parc des Expos , volně přeloženo – výstaviště Expo 1980.

„Pamatuji si na ten den , toho 11 června ,sotva 9.000 lidí čeká na tenhle okamžik na Expu“ připomíná Jacques Fichet,  pamětník onoho koncertu . „Musím říct , že v té době , to byla hlavní mezinárodní hvězda. Byla to obrovská událost v Orleáns . Našli se ale taky takový blbci co si mysleli že jde o podvod. Ale byl to opravdu on , v té době jsem u nikoho jiného neviděl tak dlouhé dready. Spoustu lidí se mě na ten zážitek později ptalo ," doplňuje Jacques. Mám pocit že on nepotřeboval aby mu lidi šíleně tleskali, podmanil si je hudbou . Myslím si že to stálo město hodně peněz , přivést někoho tak slavného , ale opravdu to stálo za to . V jeho textech se odrážel obyčejnej život, a bylo to taky příjemné reggae“

„V zákulisí nevoněla marihuana , jak si všichni mysleli .Ani kapka alkoholu. Musím říct , že Bob mě překvapil svou zodpovědností , možná si zapálil na hotelu ale to už byla jeho věc.  Bylo to poprvé ale také naposledy , kdy jsem ho viděl, zemřel , následujícího roku , bylo mi to líto . Ikdyž , viděl jsem a nadosmrti si to budu pamatovat“ doplňuje závěrem Jacques.

Zajímavej je krátkej videozáznam , natočený francouzskou televizí  Ina.fr ,kterej se taky počítá do archívu roku 1980.Celej ke shlédnutí >>> ZDE <<<. Tak zase příště  přátelé . marťas alias Eboko.

[ 385 – 2.7.2014 ] Na letišti Le Bourget 1980

Často slýchám o koncertu v Itálii kam na něj se přišlo podívat 100.000 lidí , ale v důsledku toho že se zrovna v Milánu konalo Mistrovství světa ve Volejbale,kterej Italové zbožňujou , možná proto tam přišlo tolika lidu. Jak tomu bylo v Paříži  3.července 1980 nevim , faktem ale je že koncert se uskutečnil na letišti Le Bourget a koncertu se zůčastnilo neskutečných 50.000 lidí. Zajímavostí může být vzácný  kraťoučký videozáznam z přípravy na koncert + „No Woman No Cry“ živě .To by mě zajímalo , jestli v archívu www.ina.fr jsou alespoň skladby celé , z čehož je stříháno, uvidíme v průběhu let.

Archív koncertu je v celkem dobré kvalitě. Zajímavostí je , že koncert je rozdělený na dva archívy , stejné zvukové kvality , liší se akorát skladbou „Work“, jaký to má smysl nevim. Chaoz do věci vrazil nějaký kokot který omylem  také pojmenoval štítkem Le Bourget , Live in Paris 80 ale jedná se vlastně o koncert z Dijonu o měsíc dřív , ve skladbách je pak strašnej chaoz, je toho plnej internet a je to k posrání pak něco hledat!!! Ale ten kdo má ve věci jasno, pozná to snadno.

Zajímavostí je taky že na koncertu chybí záznam skladby „Redemtion Song“ . A jsem si na 100% jistej že na koncertu zazněla! Je to potvrzené i fotkou z >>> novin <<< odkazující na tenhle koncert. Nikdo moc neví jestli je skladba vůbec zaznamenána. Je možné (a už jsem se s tím párkrát setkal) že v okamžiku zahrání skladby nahrávajícímu došla v magiči , z kterýho šou nahrával páska a než si toho všiml , byla skladba dávno pryč. Druhou možností je pokud majitel originální pásky to vůbec do světa pustil. Uvidíme!

Byl to ale posledné koncert v paříži a předposlední  ne Evropském kontinentě, vkládám sem i zmíněnou skladbu „Work“ + trošku jinak zahranou skaldbu "Could You Be Loved" . Tak zas jindy , Marťas alias Eboko.

[ 384 – 29.6.2014 ] V Toulonu 1980

Už tady dva dni shraňuju  materiály k dnešnímu tématu , ikdyž jsem to chtěl vydat dřív abych se trefil přesně 34 let po koncertu , byl uskutečněn 26.června 1980 ale nebyl to poslední francouzský koncert.

Je to už pět let co jsem se o tomto koncertu tady zmínil , a dlouhou dobu jsem tu měl na titulní straně fotku , právě z Toulonu. Zajímavé je , že i Tanatik z bob-marley.es také před 2 dny o tomto okamžiku psal, ale je to shoda náhod.Píšu zrovna na co mám chuť , nenechávám se ovlivňovat okolím!!!

Nejzajímavější věcí , když se mi vybaví Toulon 1980, je skladba „Africa United“ a strašně mizerný audiozáznam, pořízený z největší pravděpodobností z publika. Je tu ale ještě nekonečná hromada fotek které se dají snadno poznat. Bob měl na sobě fialové addidas tepláky , světle modré tričko s nápisem „In Pursuit Of Human Rights“ a sako , což když se nad tim dneska zamyslim , působil jako dokonalý ekzot ,bezurážky … Super je snímek , přímo Bobem podepsanej.

Měl jsem kdysi na starém pc uloženou stránku s galerií  fotek ze zákulisí , za boha to nemůžu najít, kdyby třeba někdo z vás věděl, hoďte mi to prosim do vzkazů. Není to snadný vypátrat, událost kolem tohohle dne fotily dva fotografové : Jean-Pierre Weiller , Serge Assier  a  možná  jich  bylo víc, protože  jsou tu ještě snímky pro           >>> tisk <<< .

Na koncertu bylo něco málo přez 22 tisíc lidí , což není málo . Jeden z francouzských novinářů , Claude Ardid potvrdil , že před koncertem si šel Bob na parkoviště zakopat fotbal s náhodnýma lidma , nikde žádná ochranka , to si dnes nedokáže nikdo představit. „Bylo to neskutečné a tenhle zážitek zahrát zakopat si s Bobem fotbal , patří k mým nejcennějším zážitkům v životě, tenhle zážitek překonal i grandiozní výkon na koncertu,který jsem viděl“ .

Také  skladba „Roots Rock Reggae“ která celkově při Uprising turné byla spíše vzácností. Marťas alias eboko.

[ 383 – 19.6.2014 ] Vzácné video z Berlína 1977

Je to zhruba půl roku co jsem poprvý uviděl tenhle kraťoučkej videozáznam „Lively Up Yourself“ z koncertu který proběho 18.5.1977 v Eissporthalle v Berlíně (hokejovej stadion kde hrajou Berlínští medvědi) . Záznam je sice v hodně podprůměrné kvalitě , ale já fanatik v tomhle směru když můžu vidět něco pro mě nového tak je mi to uplně u prdele.

Říkal jsem si jestli neexistuje delší záznam a kdo to nahrával, ale nedohledal jsem to. Zjistil jsem jen , že je to výňatek z německého dokumentárního filmu „Auf Den Spruren Des Reggae“ („On The Trail Of Reggae“) který spatřil světlo světa v roce 1978.

Koncerty v tomhle roce 1977 se vyznačovali stoupajícím obrovským tempem v průběhu koncertu ale zranění Bobovo palce u nohy to zhatilo a turné bylo brzo ukončeno . Naštěstí i na tu bídu existuje spoustu archivního materiálu . Dokážu si představit jak koncert v závěru gradoval a >>> ZDE <<< jsem si ještě dovolil uložit na poslech závěrečnou dvojskladbu „Get Up Stand Up > Exodus“ z koncertu v Heidelbergu hraným o dva dni dříve . Pokud takto zahráli the Wailers i v Berlíně , musela to bejt pařba jako hovado!! 18 minutová verze skladby Exodus je absolutní luxus pro uši náročného posluchače , jako jsem já . Věřim že vás tim potěšim , tak zase příště, Marťas alias eboko.

[ 382 – 14.6.2014 ] Vzpomínky na Chicago 79

Web  http://midnightraverblog.com/ mě pořád zásobuje skvělejma článkama a tak já je předávám i lidem v Česku, snad se na mě majitel nebude zlobit za překlad do češtiny.

Uptown Theatre je malé divadlo v Chicagu, a právě zde se 13.listopadu 1979 odehrál koncert Boba Marleyho and The Wailers.

Koncert to mohl být dost zajímavý protože existuje videozáznam zhurba půlky skladeb které tu zazněli , kdyby se z něj zaznamenalo to co vím že zde zaznělo .Například skladba „Survival“ .Veřejnost možná ví , že se jí podařilo zachytit zhruba pouze 20 sec. (otázkou je jestli je to opravdu tak , a nebo je zaznamenaná celá a nemá jí někdo ve sbírce, uvidíme časem).Soundboard (SBD)verze koncertu,kterou pouštělo o několik dní místní rádio je o dost delší . K videozáznamu  se přidává další zhruba polovina skladeb , v zhruba přesném pořadí , na jaké jsem v turné Survival zvyklej.Líbí se mi „Ambush In The Night“ a tak jí >>> ZDE <<< dám na poslech.

Na webu z kterého čerpám , jsou informace o emailu s fotkama který zaslal jistý „Pappa Dave“ majiteli stránek a ten je  u sebe zveřejnil . Abych si už nedovoloval moc , >>> ZDE <<< je odkaz na  fotky z hlediště z tohoto koncertu a závěrem zde přidávám vzpomínky Pappa Daveho na zmiňovaný koncert:

„Co já si z koncertu pamatuji bylo to , že bob nepřestal celý koncert tančit a byl pořád v pohybu.Byl jsem z koncertu unavenej , trval více jak hodinu , snad hodinu a půl. Po několika letech jsem si pustil koncert na youtube a měl jsem zvláštní pocit. Už skoro 35 let od toho momentu uplynulo ale já bych to chtěl prožít znovu.“

 … Doplnim to slovy „ Ale já bych toho taky chtěl " …. Marťas alias eboko

[ 381 – 30.5.2014 ] Zkouška 1980

Jsou tady dohady mezi mezinárodním idiotem Paratou a majitelem www.midnightraverblog.com jestli je záznam klasické zkoušky v TUFF GONG studiu ze dne 1ho nebo 5ho května 1980.Konečně jsem záznam našel celej , nesestříhanej zato ale mu trošku škodí úprava videa , ta černá tabulka jak tam jezdí sem a tam mě prostě sere.Je to záznam , jak všichni víte kterej je hodně používanej do různých dokumentů,Natočil ho Dermot Hussey .V tomto záznamu chybí akorát skladba „Revolution“, nevim z jakýho důvodu.

Z tohohle roku se zachovalo spoustu materiálu ze zkoušek. Pokud teda trochu odstrčím zkoušky ze září , kde už nemá náká moje polemika smysl , soustředím se přímo na tuhle zkoušku .. je potom velká škoda , že se na některé skladby v živém repertoáru prostě nedostalo.

Říká se sice že „Pimpers Paradise“ zazněla v Crystal Palace a v Dublinu (viz. fotka) ale ani jeden záznam prostě není. „Real Situation“ která se objevuje i na „Uprising demu“ tu už vůbec  nehrál . „Forever Loving Jah“ zazněla pouze jednou v Madison Square Garden a a „Bad Card“ jen 2x , v Grenoble a v Bostonu.  Nechápu to , že měl v tom roce 1980 ty tracklisty tak nalajnovaný bez ohledu na nějaké změny, připomíná mi to turné Rastaman Vibration, škoda.

Skladby zkoušené v této zkoušce „Wake Up And Live“ a „Concrete Jungle“ v turné nezazněli vůbec , přitom druhou jmenovanou hrál od roku 1973 pravidelně a v roce 1979 už měla slušnou vizáž , ve studiu s krásným , velice klidným kytarovým sólem od Juniora Murvina.Zato „I Shot the Sheriff“ byla nutnost.

Je pravdou že alespoň skladby „Comming In From The Cold“,“Work“,“We an Them“,“Redemption Song“ a „Could You Be loved“ hrál celkem často , přesto nepochopim právě to , že je nehrál všechny.Když už místo Selassieho na plachtě za Bobem vlála vlajka alba Uprising. Je tu místo i na vaše reakce….tak zase příště, Marťas alias eboko .

[ 380 – 22.5.2014 ] Legend 30.let výročí

Ze světa novinek:

V červenci roku 2014 Universal Music Enterprises bude vydávat pamětní verzi alba Legend , které je dodnes nejprodávanějším Bobovo albem .

„Legend 30th Anniversary Edition“ jak se album má jmenovat , má vyjít také na blue ray audio disku v 5,1  kvalitě surround zvuku.

Obal cd a Blue-Ray disku bude na přední straně původní , akorát přibyde 28 stránková knížečka obsahující rozšířené čtení k nahrávkám a také nevydané fotografie .

Fanoušci Boba se prej nemusí rozčilovat že na albu bude místo živé verze „No Woman No Cry“ ta studiová a přibudou dvě skladby „Easy Skanking“ a „Punky reggae Party“.

LP bude vydáno v barvách etiopské trikolory.

To je tak to co jsem zjistil na www.bobmarley.com . Ale teď já:

Netvrdím že album Legend bylo v dané době , když se psal rok 1984 opravdová bomba a obrovskej byznys pro Bobovu familii. Nevim ale co si pod tím představujou dnes . V dnešní době kdy se spíše hledají nahrávky raritní jsem opravdu moc zvědavý jaký blázen si koupí takovýhle album , které mi z poloviny nepřijde ani jako best of…  Kde jsou skladby „Running Away“,“Rebel Music“ ,“War“, „Rat Race“ , „Concrete Jungle“  a další …   A přitom už po vydání alba Kaya Deluxe to vypadalo že je slušně nakročeno , a tase tahle blamáž , no je nad slunce jasný , že já si tohle album nekoupím! Jestli jsem album Legend dodnes poslouchal 2x …Marťas (alias eboko)

[ 379 – 17.5.2014 ] Yvette Bedroom Tape

Narazil jsem na perfektní stránku http://midnightraverblog.com/ odkud poslední dobou překládám . Náhodně jsem tam našel informace i o Pásce jak jsem zmínil v nadpisu. Dlouho jsem bezúspěšně hledal info. Tak dneska můžu něco málo o tom napsat.

Původ pásky je z domu Bobovo přítelkyně Yvette (matka Juliana Marleyho) , obsahuje spoustu skladeb , které nebyly nikdy nikde vydané. Nálada je fakticky uvolněná a Bob se zdá bejt v opravdu pohodový náladěa často se směje některejm věcem který ve skladbách zpívá , ikdyž někdy se zdá bejt vážnej  , a soustředěnej , jako u skladby „God of All Ages“ kterou hraje za doprovodu bubnu bongo.

„Rumours“ je taky jednou z neznámých skladeb , do toho všeho zamotá dneska klasickou „Jammin“ a v té době jednu z prvních verzí skladby „Easy Skanking“ , což když si uvědomíme , že páska je z roku 1976 , dalo by se i o těchto skladbách říct , že je to sběratelský skvost . Páska končí nekonečně dlouhou skladbou „Oh What A Day“ , což je vlastně jedna z předchůdkyň skladby „Místy Morning“.

>>> ZDE <<< si poslechněte druhou v pořadí skladbu „When I Get To You“  která se mi z pásky líbí nejvíc akorát škoda že není delší. Díky veliké rozšířenosti archívu si myslím že je základním kamenem sbírek všech Bobovo fanoušků na světě.Příjemný poslech , Marťas alias eboko

[ 378 – 14.5.2014 ]  V Music Inn 1978

Už je to dlouhýh skoro 7 let co jsem tady o tomto koncertu psal,hrůza jako by to bylo včera. Byl to článek kterej může sloužit jako taková skromná charakteristika. Ale tím že tady něco napíšu o tématu , můj zájem o informace nekončí , jak jste si mohli několikrát všimnout.Kdykoli když něco objevím , napíšu na jedno téma článků třebas pět.

Původně byl koncert v Music Inn v Lenoxu naplánovanej už na  rok 1976 jakožto jeden z koncertů šňůry Rastaman Vibration turné.Zatím se mi nepovedlo zjistit proč se tak nekonalo.Poté přeplánovali koncert na 20.srpen 1977 (viz foto/ústřižek z novin) , ale z důvodů Bobovo léčení zraněného palce u nohy  se koncert podruhé zrušil.Napotřetí to ale už vyšlo a koncert byl uskutečněnej 18.června 1978.

Furt jsem si říkal proč najednou tak dlouhý koncert , měl přez 2 hodiny .Říká se že to bylo kvůli hlavnímu šéfovi co zprostředkoval koncert , že chtěl po Bobovi dlouhý koncert , ale asi to byla jen domněnka. Skutečností bylo že v místě kde byla kapacita 5000 míst , se vměstnalo přez 8000 , navíc ten den pronásledoval od rána hustý déšť.

Proto se Bob sám od sebe rozhodl z minuty na minutu pozměnit , dřív přímo danej rozvrh skladeb , které měl připravené.Proto na koncertu zazněli skladby , které by jinak nehrál živě snad vůbec, jako třeba „Time Will Tell“ . Dneska existuje díky Rogeru Steffensovi záznam , a už podle poslechu zjistíte že skladby znějí až příliš syrově.Bob sám po koncertu přiznal, že skladby předtím ve studiu vůbec nezkoušel, a tak zněli spíše improvizovaně, přesto šlo ale o parádní Bobovo gesto !

Původně měl koncert začít tradičně skladbou „Positive Vibration“ ,když to Bob na poslední chvíli změnil , když zjistil , že přestalo pršet a vylezlo slunce , skladbou „Sun Is Shining“ ,Bylo to poprvé co skladbu zahrál naživo. Včetně zmíněné skladby „Time Will Tell“ přidal ještě další zřídka hrané skladby jako „Who The Cap Fit“ ,“So Much Things To Say“ nebo „Rat Race“ spojenou se skladbou „Roots Rock Reggae“ ,poslední dvě zmíněné byly v Kaya turné 1978 rovněž vzácností.

Fotograf Dave Suarez o koncertu řekl:

„Music Inn Bylo krásné místo na koncert.Byl to středně velký amfiteátr,ačkoli tam bylo asi 8000 lidí pořád měli všichni pohodlí.Vzpomínám si že jsem vůbec neměl problém sejít do přední části k jevišti a fotit.Byl to krásný večer , byl červen a Marley jako obvykle vytvořil neuvěřitelné představení na hranici náboženského meditace“.

Koncert si poslechněte >>> ZDE <<< , má opravdu neuvěřitelné 2h 10min ,viz foto Dave Suarez.

Marťas alias eboko

[ 377 – 6.5.2014 ] Vzpomínky na lyceum 1975

Článkem bych chtěl navázat k tomu předešlému , neboť jsou zde dvě fotografie které jsem schválně nekomentoval. Na Midnight raver Blogu jsem našel rozsáhlejší info , hromadu ústřižků z novin které odkazujou na tenhle koncert . Není to ale to pravé ořechové čtivo , většinou se zde prezentuje kapela a rastafariánství což mě moc nebaví.Neni vždycky snadný najít to správný čtení , který nám vykreslí tu atmosféru , tak tady jsem snad konečně našel.A tak si přečtěte ,co o koncertu napsal Denis Moris.

„To Byl koncert koncertů , jeden z nejlepších který jsem kdy viděl. Jednou ráno se Bob probudil a chtěl si jít zahrát fotbal , Venku sněžilo. Vzpomínám si na to jako dneska , jak Bob říká :“Co to ?“  Odpověděl jsem mu , to sněží Bobe. On zavzpomínal na pověrčivého Petera Toshe , který pořád říkal že sníh je zlé boží znamení , že by měl opustit babylon a vrátit se domů, ale to samé říkal i když venku pršelo. A Tak se taky stalo ,Peter  nakonec  kapelu opustil a vrátil se na Jamajku.

Když Bob v roce 1975 uviděl sníh, rozhodl jse neopakovat stejnou chybu znova , řekl . Ten koncert dneska zahraju stúj co stůj , není úniku.“

„Narvaný klub z půlky černochů a půlky bělochů , spoustu hipíků či náhodných fanoušků muziky, se stůj co stůj chtěli dostat co nejblíž jevišti . Venku byla mlha a pršelo , Bob v tom viděl znamení. Uvnitř byl vzduch na padnutí , obrovský horko , ale Bob ze sebe vydal všechno. Výsledkem byla jedna z nejlepších  živých desek v historii hudby“.

[ 376 – 3.5.2014 ] D.Moris - jen pár fotek

Světovej časopis o hudbě Rolling Stones vydal edici 17 neznámých fotek a k nim komentáře. Věřim tomu že minimálně 3 lidi tim potěšim , i sebe , nebo informace o některých z nich jsem dodneška neznal. Opět to sem nebudu dávat celé , ale takové ty snímky o kterých si myslím že moc informací Petře,Jacobe a tomáši neznáte. Já sám se o tom dozvídám přímo z opisu. Takže jdeme na to !!!

Známá kuřácká fotka , která se hodně vyskytuje na různých šátkách atd.. je dílem britského fotografa Denise Morise . On byl v té době ,psal se rok 1973 studentem střední školy v Londýně , když se poprvé setkal s Bobem Marleym . „Tou dobou jsem hodně četl o jamajské muzice, když jsem se dozvěděl že sem přijede Bob na turné.Tak jsem jednou mimo do školy šel na jeho koncert ve Speak Easy Clubu a v zázemí jsem se ho zeptal , Bobe můžu si vás vyfotit? „ – „Jen pojď dál člověče se ozvalo , ukážu ti jak se kouří spliff“ –„Tak jsem byl zasvědcenej“  (směje se Denis). V ten moment vznikl Denisovo přátelský vztah s Bobem , a kdykoli pak když Bob přijel do Londýna , mu byl Denis nablízku .

Všechny snímky jsou jeho dílem a jsou plné vzpomínek.

Tohle je první Morisovo fotka z roku 1974 , je to focený ve Fordu Tranzit . co se dělo je jasné na první pohled . „Měl jsem připravenej fotoaparát a Bob se jen otočil a povídá“ – „Denisi jsi připravenej?“ …“dobrodružství začalo“.

Zákulisí – „je to ze zákulisí  jednoho  z prvních koncertů turné Burnin .. Bylo to ve městě Bournemouth“ – „Byl jedním z prvních jamajských hudebníků který pochopil sílu fotek , většina jamajských hudebníků do té doby neměla zájem se nechat fotit. Jen nahrávat  a dostat za to zaplaceno. Bob pochopil sílu obrazu … a já jsem si v té době uvědomil že bych mohl vyfotit , co bych chtěl“ – říká Moris.

Takle fotka pochází z roku 1979 , kdy Bob pobýval krátkou dobu na adrese Kings Road v Chelsea v Londýně . „Myslím si že byl na vrcholu svých sil“ říká Moris. Bylo to před turné Survival. „jeho přítomnost byla pro lidi v okolí obrovky inspirativní , věděl přesně proč žije , síla jeho hudby , snažil se aby lidi pochopily spoustu věcí“. Dále ještě Moris připomíná : „Moc lidí si neuvědomuje fakt že jeho vzestup byl mezi roky 1977 a 1981 a v té době byl skoro pořád na cestách mimo domov, během těch let si podmanil svět. Svou hudbou se dotkl každého kdo měl možnost ho v tak krátkém čase  vidět , byl to neuvěřitelný výkon“.

Fotbal – „Tady je jedna fotka z nákupu“ bylo to v roce 1975 při Natty Draed Turné . „Pokaždé když měl chvilku volného času , navštívil obchod se sportovníma věcma a koupil vždycky kolem 20 míčů a 20 párů kopaček , říkal jsem si proboha proč tolik ? Bob  to nekupoval pro sebe ale pro děti v Trench Townu- byl to velice štědrý člověk“.

„Tohle jsou velice upřímné fotky – Byly pořízené v roce 1975 – Seděli jsme spolu v hotelu a kecali o všem možném když Bob vyskočil a říká :“Denisi podívej se , ukážu ti jak se cítím volnej“… „Udělal jsem tyhle tři momentky … dodnes je mám v archívu pojmenované - „Freedom“

Na jevišti „Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších záběrů z jeho koncertů , obrázek pochází ze show v londýnském Hammersmith Odeon z roku 1976. Měl neuvěřitelnou schopnost prožívat své písně .Například v Japonsku o tři roky později , tam lidi nerouměli ani slovo ale mnohé pochopili z jeho výrazu ve tváři“.

Redemption Song – „Tohle je poslední fotka kterou jsem s ním pořídil , bylo to také naposledy kdy jsem ho viděl. Psal se rok 1980 a Bob se chystal v létě tohohle roku na koncert v Deeside leisure centru v Londýně . Zazvonil mi telefon , v něm Bob říká : musíš přijít , jsem na hotelu v Londýně.Tak jsem šel, bylo to zvláštní , skoro vždycky když jsem u něj byl na návštěvě, tam byl ještě někdo další, ale teď jsem tam byl jen já a Bob . Což mě jako mladého černého pankáče z Anglie bylo teda něco. Ten rozhovor byl zvláštní , nezačínal běžnou větou: „Co děláš ,poflakuješ se jak ostatní pankáči“? ale spíš byl tichý , moc nemluvil , nikdy předtím jsem ho tkhle neviděl. Pak si sedl na židli , vzal kytaru a něco zabrnkal. V té době jsem si neuvědomil , že mi zahrál „Redemption Song“ . Když Bob v následujícím roce umřel , koukal jsem se do svého archívu na fotky které jsem za ty léta udělal , všechny měli v sobě nějakou jiskru , ale tahle poslední byla smutná , byl hodně vyzáblý .. Moc o tom nemluvil , ale byl v té době hodně nemocný.

Pozitivní Vibrace – „Tohle je portrét kterej sem udělal někdy v roce 1975 – barvy jsem přidal nohem později. Protože když si vzpomenu na to co mi říkal Bob . „Denisi přece můžeš dělat fotky jaké chceš , je to jenom tvoje volba , nemusíš se nikoho ptát!“ – „A tak jsem je takle zbarvil . Bylo to mé mládí , práce byla můj koníček , byl jsem fotograf a uživil jsem se tím V životě jsem si mockrát vzpomněl na slova mého kamaráda „Denisi hlavně věř v sebe samotnýho , systém chce abys padl ale ty můžeš povstát“ – to byly slova které mě celý život motivují  v tom co dělám , mám na něj krásné vzpomínky“-dodává Moris.

Tak snad vás to zase trošku obohatilo jako mě ,a už mi někdo kurva něco napište do fora :) Marťas (eboko).

 

[ 375 – 29.4.2014 ] Rozhovor s R.Steffensem

Na tohle Interview jsem narazil uplnou náhodou na www.bobmarleymagazine.com , Rozhovor s Rogerem (což jak všichni víme je největší sběratel Bobovo hudby na světě) vedl Ival Serra.

Z tohohle rozhovoru jsem si vybral to , co mi přišlo zajímavé , takže celý přeložený není.

IVAN: Která byla poslední píseň , kterou Bob napsal?

ROGER:  Těžko říct , snad „Leah and rachel“ . Naposledy pracoval na skladbách „All on Board“ a „Real Good Times“  během jeho poslední zvukové zkoušky v miami 14.září 1980

 

IVAN: Jaká byla nejpodivnější anekdota , příběh kterej se týká Boba?

ROGER: Jednou mi Bunny Wailer vyprávěl, připadá mi to dost poučné , co se týče jeho povahy.V roce 1967 se Bob a Bunny vrátili na Nine Mile . Když jednou makali s motykama na poli , Bob si sekl motyčkou do nohy , ale místo toho aby šel domů si to ošetřit , svlíknul si košili , omotal nohu a pracoval dál až do večera.

IVAN: Víte kdy Bob poprvé zpíval legendární „Woyoe-Wojojojo“ve skladbě „Get Up Stand Up“ ?

ROGER: Spoustu lidí říká že poprvé to použil v ROXY v LA na koncertu roku 1976 ale já si myslím že už  75 roce . Budu si muset opět naposlouchat některé pásky.

 

IVAN: Víte, kde si Bob kupoval šaty? Obychod?

ROGER: vidíte , nad tím jsem nikdy nepřemýšlel , ale modré džíny šli sehnat kdekoli , bylo to v té době v modě.

 

IVAN: Měl Bob nějaké Bodyguardy , když se oběvil na veřejnosti?

ROGER: Ne tak docela. Měl spoustu přátel kolem sebe. Když jel do Etiopie , měl sebou bodyguarda jménem Lips , později po Bobovo smrti byl v Kingstonském ghettu obětí násilí.

 

IVAN: Kdy jsi viděl Boba Naposledy ? Jel jsi se s ním setkat do Bavorska ? Byl jsi přítomen na jeho pohřbu?

ROGER: Ne do bavorska ani na pohřeb jsem nejel.  Naposledy jsem ho viděl na konci listopadu 79 v Los Angeles po koncertu v Roxy ,což byl charitativní koncert na podporu Robinsonovo asociace. V hotelu po koncertu brnkal na kytaru některé své skladby , a já jsem poslouchal , vůbec jsem ty skladby neznal , zazněla tu i „Redemption Song“ , Byl jsem uchvácenej.

IVAN: Byl jsi někdy svědkem toho co se dělo v zákulisí koncertu , před vystoupením?

ROGER: Jasně. Obvykle si kopal s Fotbalovým míčem , pokud byla šatna dost velká , jako v UCLA a v San Diegu . Jednou v Santa Cruz v roce 1978 vykouřil ohromnou hromadu trávy , a vůbec nebyl upovídanej . Byl to hlídač víc než řečník . Rád sledoval  co se kolem něho děje , rád poslouchal o čem se lidi baví.

 

IVAN: Víte co se stalo s jeho kytarou značky Gibson?

ROGER: Pravděpodobně jí má jeden ze synů , možná Rohan.

 

IVAN: Jaká je vaše oblíbená vzpomínka s Bobem?

ROGER: To odpoledne v ROXY , Když jsem pro něj vytvořil dokument „Usměj se Jamajko“ , a „Heartland Reggae“ kde jsou záběry z One Love Peace Koncertu“ . Ptal jsem se ho : Bobe co jte cítil když jste stiskl ruce těm dvoum politikům co mají na svědomí  na Jamajce tolika vražd? Řekl : „jsem člověk ne politik, ale pokud bych byl politik , zabil bych je oba“.

 

IVAN: Jaký byl Bob  v soukromí , nebo když byl obklopen fanoušky?

ROGER: milující,štědrý , pokorný

 

Ještě bych chtěl závěrem , komu se zdá hloupost že hrál „Redemption Song“ , sice jen při oddechu na hotelu , je to pravda , tahle skladba opravdu vznikla spolu s „Could You Be Loved“ v roce 1979, prolistujte si články , už jsem o tom psal.Foto č.2 je ze zákulisí koncertu v San Diegu,autor snímku přímo Steffens. Marťas alias Eboko

 

[ 374 – 26.4.2014 ] Nová svědectví z Apolla 1979

Už jsem  tady za ty roky asi 3x se zmínil o koncertech v Apollu.  Je psáno že od 25.10.do 28.10.1979 zde Bob zahrál 7 koncertů , každý den dva a poslední den pouze jeden. Mluvil jsem o skladbě „So much Trouble in the World“ jakožto velice vzácném živém záznamu , neboť do dnešních dnů jsem si myslel že je zaznamenanej pouze koncert z prvního dne. Poté asi o 6 let později jsem objevil z tohoto dne další záznam koncertu s vzácnou verzí „One Drop“ . No a momentálně vás můžu potěšit tím , že existují ještě útržky záznamů z dnů 26.10.a 27.10. a jeden celý kompletně zachovalý archív koncertu z 28.10.1979 jakožto ze závěrečné show. Dnes ale nemam v plánu se o těchto koncertech rozepisovat, musím si je nejprv pořádně naposlouchat – Ikdyž na první pohled verze skladby „Zimbabwe“ je absolutní rarita , >>> ZDE <<< z poslechu určitě poznáte proč.

Dneska chci hlavně citovat fanouška , kterej se  onich koncertů  zůčastnil.Článeček, z kterýho mam i já sám radost , tohle mě děsně baví.

"Pokud jde o koncerty v Apollu Boba Marleyho a The Wailers , bylo tam snad sedum představení ve třech dnech . Já jsem byl přítomen na třech večerních koncertech  ,každej koncert byl jinej , ale každej jedinečnej. Apollo Theater má dva balkony , já jsem byl v prvním, myslel jsem si že mam nejlepší sedadla v divadle. Bob s tím hodně otřásl. A to kolikrát tolik až jsem měl strach jestli ten dupot lidu ty balkony vydrží. Na konci třetího koncertu , při posledním koncertu , si Bob přesvědčil lidi aby povstali při závěrečné skladbě „Get Up Stand Up“, samozřejmě všichni jsme vstali, celej balkon se třásl, ale opravdu třásl , doufal jsem že se na mě nezřítí. Apollo je stařičké divadlo . Po koncertech jsem vždy odcházel domů vyčerpaný s naplňujícím pocitem . Bob mi sebral veškerou energii , Kdykoli později , když hrál v New Yorku , musel jsem to vidět!  Závěrem se přiznávám , že jsem v životě už neviděl žádné vystoupení , které by nějak předčilo vystoupení Boba Marleyho a  jeho The Wailers."

Marťas (alias eboko)

[ 373 – 20.4.2014 ] Rozhovor s Mumia Abu Jamal 1979

V listopadu 1979 se Bob Marley and the Wailers vydávají na turné poSeverní Americe na podporu alba Survival , které se hlavně zabývalo černošským nacionalizmem, repatriací a Pan-africké solidarity. Podle mnoha zdrojů se Survival mělo původně jmenovat“Black“ Survival a zdůraznit tak naléhavost na ustanovení africké jednoty , nakonec byl ale název zkrácen, aby se zabránilo nesprávné interpretace témat alba.

Turné začalo v Bostonu v druhé polovině října 1979 a skončila v Librevile v Gabonu 6.ledna 1980. Během roku 1979 , který byl mezinárodním rokem dětí kapela vystoupila v několika benefičních koncertech pro děti,jako třeba 10.srpna na jamajce před tímto turné a 15.prosince v Bahamském Nassau. Turné Probíhalo většinou po USA ale také v Karibiku a v Africe.

V první části severoamerického turné , navštívil Bob s kapelou Philadelphii, kde zahrál koncert v Spectrum Theatre.Před koncertem byl zasihnut místním novinářem Mumia-Abu Jamalem v Warwick Hotelu , kde byla kapela ubytovaná. Rozhovor v plné délce je uložen >>> ZDE <<< , poděkujme opět hlavně Rogerovi Steffensovi a jeho mega sbírce.

Mumia-Abu Jamal byl později v roce 1981 v Philadelphii odsouzen za vraždu policisty Daniela Faulknera k trestu smrti. Je možná nejznámnějším trestancem cely smrti a jeho odsouzení bylo jedním z nejdiskutovanějších témat. Až v roce 2011 státní návladní v Philadelphii R.Seth Williams  rozhodl , že mu trest smrti nebude udělen , místo toho ale je v cele na doživotí , bez možnosti jakéhokoli odvolání . (Tam se s nima neserou!!!)

Wikipedie nabízí  kompletní životopis , koho to více zajímá. Marťas (eboko).

[ 372 – 18.4.2014 ]  Snímky z Crystal Palace 1980

O tomto koncertu jsem už jednou psal v roce 2009 (to už  je tak dávno)když jsem zhruba vypisoval jednotlivý místa koncertního turné Uprising v létě 1980.Co si tak pamatuju,popisoval jsem právě ono zvláštní místo kde se konali koncerty i to že se udává špatný datum. Největší radost ale mám , když se můžu k jednotlivým místům zase vrátit a napsat další , třeba jen kraťoučký článek.

Začnu tím , že jsem objevil další sérii snímků . Mrkejte >>> ZDE <<< , jsou dílem fotografa Lorenza Maffeiho, jen nedokážu odpovědět jestli i ty ostatní série fotil on . Každopádně tenhle koncert je zachycenej až neskutečně , snad nejvíc z roku 1980 , a počítám s tím že ještě mnoho snímků vyleze ven . Dnes má totiž internet každej blbec a poptávka po Bobovo fotkách je obrovská.

Po hudební stránce jsem zmiňoval že z koncertu se zachovala pouze necelá skladba „Natural Mystic“ (1,5 minutovej záznam) . Přišel jsem se zjištěním , že je toho zachováno mnohem víc. Tanatik z bob-marley.es , zjistil , že se skladba shoduje se záznamem Interview Nevila Wiloughbyho , kde jako podklad běží některé Bobovo skladby , čímž dokumentuje to , že z tohoto koncertu jsou ještě zachovány krátké útržky „Revolution“ a „Roots Rock Reggae“

Dále zjistil , že na koncertu zazněli další skladby jako „Natty Dread“,“We and Them“,“Work“,“Lively Up Yourself“,“No Woman No Cry“, „Jammin“ , „Exodus“ , „Redemption Song“ a „Comming In From The Cold“. Ono se to podle mě dá zjistit i jinák , co by na koncertu mohlo teoreticky zaznít , když se podíváte na Tracklisty jednotlivých koncertů , napadne vás automaticky , co mohlo zaznít. Ale mě jako lovci záznamů , by to potěšilo J .>>> ZDE <<< jsem uložil to Interview , tím pro dnešek končím,tak zase příště , Marťas (eboko)

 

[ 371 – 15.4.2014 ] Obal desky  Confrontation

Obal této desky nebyla výsledkem nějakého rozmaru  nebo nějaké improvizace . Pro Neville Garicka , který vlastně řídil v Tuff Gong grafiku a vymýšlel obaly desek , bylo toto album možností ,jak obnovit starou myšlenku.

Marley tady představuje Svatého Jiří , který poráží draka . Je to obrázek který pochází z Etiopské koptské církve a Sv.Jiří je tak zobrazen ve spoustě kostelích a chrámech po celé Etiopii , Nejznámější je obraz z Lalibele. Jde o tzv Křesťanský symbol , který ale Vatikán jako centrum křesťanství popírá jako vymyšlenost. V Lalibele je podle legendy uzavřena Archa Úmluvy , tzv truhla obsahující nejcennější židovské náboženské předměty , což vlastně také Vatikán  popírá.

Neville garick chtěl původně tento obrázek dát na přední obal desky Kaya , nápad ale zavrhnul Chris Blackwell , který  to považoval za nebezpečí ,  symbolika totiž mohla být  vnímána jako agresivní vůdči římskokatlické církvi.

Jen ale nevím , podle čeho se deska jmenuje „Confrontation“ když v ní žádná taková skladba není !

Marťas (eboko)

[ 370 – 5.4.2014 ] J.Strausser-poslední rozhovor

Loni  jsem tu prezentoval článek Mr3sky z OneLove.cz , kde Tomáš psal že poslední rozhovor  z Bobem byl v říjnu 1980 , kde moderátor JBC rádia volal Bobovi do New Yorku , a jedna z prvních vět zněla „Bobe říká se že jsi mrtvý?“ , tak dneska jsem objevil Intervijů které je asi úplně poslední a  je vedený v otimistyčtějším duchu , než ten zmíněnej rozhovor , který je jako článek 341 ze dne 12.1.2013.

Jay Strausser z WRUV Burlingtonu , byl ten ,co naposledy udělal s Bobem Intervijů (bylo to 5 listopadu 1980), v jeho pořadu Trenchtown Rock . Strausser mluvil s Bobem taky telefonicky. Přez sérii otázek týkající se výceméně historie kapely kde Bob vysvětlil vývoj jamajské hudby a dynamiků jednotlivých přechodů v jamajské hudbě.Bob také mluví o první zkušenosti v anglii v roce 1973, říká přímo „byly jsme první kteří nahrávali album mimo jamajku“ . Vyprávěl o zkušenostech když v Maxs kansas City v USA The Wailers dělali přeskokany Bruce Springsteenovi, při jeho Catch A Fire Turné.

V poslední půli Bob vypráví své záměry kdy chce na Jamajce vydat další album , ale všichni víme že tomu už mu osud nedopřál. V závěru říká Bob „One Love – One Heart – One Destiny a brzo se uvidíme“ (protože Jay Strausser už s Bobem mluvil osobně ve studiu v Burlingtonu před tím v roce 1979 a Bob se těšil na další shledání).

Bob zanechal dědictví , které z něj udělalo dnes jednoho z nejuznávanějších  hudebníků planety. Jeho hudba obstála ve zkoušce času , překročila  jazykové bariéry , rasy či fyzické hranice.Interview je taková vzpomínka člověka , který nás stále učí respektu , lásce a pokoře dnes , 33 let po jeho smrti .

Interview si poslechněte >>> ZDE <<< , Marťas (eboko). 

[ 369 – 22.3.2014 ] Black Progress

Trošku jsem poposkočil v letech jsem se přesunul až do roku 1970 . Říká se , co Bobovo skladba , to nějaký „jeho“ příběh . Je zajímavý co všechno musel Bob zahrát než k tomu došel . Je zajímavé hledat původ starších skladeb , a laik se v tom totálně ztratí . Vždycky jsem si myslel že cover verze hráli The Wailers  pouze ve Studiu One , neboť to bylo moderní přezpívávat slavné skladby , nevěřim tomu že to dělali jenom v té době uplně neznámí The Wailers. Ale tenhle trend se objevuje i později  , kdy už dávno dali Studiu One sbohem . od roku konce roku 1966 kdy se Bob vrátil u USA vydávají The Wailers některé skladby ve své režii , pod štítkem Wailing Souls . Většinou krom chudého roku 1969 ale nahrávají pro JAD records.

V roce 1970 , kdy The Wailers právě ukončují spolupráci s Lesliem Kongem , vznikly dvě skladby v jeden den , a opět to jsou cover verze . Právě zde je zajímavé že je to z jejich hlav a né úkol od šéfa Records. Začali skladbou „Black Progress“ která je adaptací  skladby Jamese Browna „Said It loud, I am Black and I am proud“ (překl. „Říkám to nahlas – Jsem černoch a jsem na to hrdý“) a druhá je klasický Motown hit „Hold On this Feeling“ původně od Juniora Walkera and The All Stars , který přezpíval Bob společně s Ritou , jako duet společně s vokály the Soulettes, tuto známou skladbu si poslechněte >>> ZDE <<< . Příjmený poslech , marťas (eboko).

[ 368 – 19.3.2014 ] Pořád mě ještě  miluješ?

Jeden by řekl že o roce 1962 už nejde nic napsat , ale já se tam stejně ještě vracím nebo jsem na něco zapomněl. Všem se připomíná že první Bobovo skladba byla „Judge Not“ z roku 1962 ale historici reggae , se domnívají že nahrávání počalo už v prosinci roku 1961.Tam už ale nehraje nic moc roli .

Co vím , tak první  nahrávání se konalo v únoru roku 1962 . Vyšla první skladba „Judge Not“ (nesuďte) na singlu strany A a na B straně skladba „Do you still  love me“ (Pořád mě ještě miluješ?). Poté v dubnu vyšel singl „One Cup Of Coffie“(jeden šálek kávy) . A také skladba „Terror“ která ale asi byla propadák , protože se jí v Beverley records rozhodli vůbec nevydat, takže jak zněla ví asi jenom oni sami.

Faktem ale je , že skladby jako „Judge Not“ a „One Cup Of Coffie“ zná hromadu lidí , díky jejich šíření na různých  posmrtných CD (LP) , třeba čtyř disková  produkce Island records – s názvem Songs OFreedom .Ale na skladbu „Do You still love me“  se jaksi uplně zapomnělo .

A tak si ji tady poslechněte . je rozšířená v mnoha sbírkách , příjemná  skladba a Bobovo mladistvej hlas , má to svoje kouzlo !

Na fotce je ještě hodně mladej Bob s Matkou a nevlastní sestrou Pearl (Cedella Marley jí měla s Bunnyho otcem Toddym Livingstonem , takže byly i po rodinné stránce v kapele propojeni.

Marťas (eboko)

[ 367 – 17.3.2014 ] Evangelia

Vrátim se zase do roku 1965 do jeho posledních měsíců , je tu spoustu zajímavých verzí , jako třeba například skladba „This Train“ , která se později  dočkala ještě dalších dvou verzí . Tato skladba je klasickým evangeliem , i přesto že ji později zahráli tradičně i na nyahbinghi bubny , a mnoho lidí si myslí že se jedná o nějaký rastafariánský popěvek , není to pravda !

V listopadu 65 zpíval Bob  dvě písně , další typická evangelia . První s názvem „Just In Time“ která se původně měla jmenovat „Down By The River“ . Ve skladbě rádoby ženský sbor , tvoří dvě členky  skupiny The Soulettes: Rita Anderson a Marlene Gifford. Členky se k the Wailers připojili poté co v prosinci 1965 vzal Bob čáru do Delaware v USA a společně s Bunnym a Peterem pokračovali v roce 1966 v nahrávání jako by se nechumelilo.O tom třeba zase někdy příště.

Ten stejnej měsíc v listopadu 1965 zazpíval Bob svojí verzi skladby „Ten Commendments of Love“, která vznikla v roce 1958 a složili jí The Moonglows , kupodivu  její popularita přišla až v roce 1981 kdy jí napotřetí přezpívali The Neville Brothers , ale dal jsem sem původní verzi společně s tou Bobovo.  Je to trošičku změna od divokých ska skladeb , o kterých jsem psal minule.Příjemný poslech , Marťas (eboko).

[ 366 – 15.3.2014 ] Jumbie Jamboree/Hooligan

Dneska se posuneme do roku 1965 kdy the Wailers stále spolupracují s dnes legendárními The Skatalites (které jsem mimochodem viděl v roce 2007 naživo) . Peter tosh zde zpívá skladbu se zajímavým názvem „Jumbie Jamboree“ , název kterej nedokážu přeložit , až jsem na bob-marley.es dohledal že skladba je adaptací populární skladby z roku 1962 od Harryho Belafontena „Zombie Jamboree“ (má herešment klip) a ta je zase adaptací z klasické „Calypso Jamboree“.Jinak Bob zpíval většinu skladeb. Většinou se v tomto roce zpívali coververze  ,  z 31 skladeb to bylo zhruba polovina .

Zajímavá je skladba „Hooligan“ , která je také rozšířena i pod názvem „Hooligan Ska“ jedná se ale o jednu a tu samou skladu. Které předcházela skladba „Rude Boy“ ,nebo „Good Good Rudie“,si myslím není třeba moc rozvádět , že v té době znamenalo „být drsný kluk“ , „být moderní“.

Zase je tady oblíbené téma „dědictví“ . V tomhle případě se ale povedlo že autorská práva se dělí mezi Boba  a Clementa Dodda , je to tak uvedeno i na spousty štítků na LP. Dodd jakoby dopředu věděl , že všechno co bude mít štítek „Bob Marley“ bude dobrej byznys. Bobova dementní rodina se například dneska soudí o autorství slavné „Simmer Down“ . Clement coxone Dodd už je sice dneska pár let mrtev , přesto jeho dědicové si z takových tatínkovo triků přišli ke slušnému dědictv, a já jim to přeju, a doufám že souzení  Marleyové prohrajou.Co se týče skladby „Holigan“ tak ta byla údajně napsaná Mainier S. Burkem , takže té se spory vyhly . Ikdyž je to pecka jako hrom i dneska!

Všechen poslech jsem uložil poklikáním na jednotlivé skladby.

Tak zase příště budeme pokračovat, Marťas (eboko).

[ 365 – 13.3.2014 ] Začátky ve Studiu 1

Dneska budu psát o počátcích ve Studiu 1 , aby jste měli trošku přehled jak to bylo . Je to docela piplačka něco jako archeologický výzkum J

Tvrdí se že právě zde vznikl název kapely The Wailers ( do té doby si říkali „The Teenagers“).

Původní sestava byla samozřejmě Bunny ,Peter a Bob ale ještě taky Junior Braithweite a Beverley Kelso jako zpěvačka. Poprvé zkoušeli ve Studiu 1 u sira Clementa „Coxone“ Dodda v prosinci roku 1963 a zkouška zahrnovala pět skladeb: „I don´t need your love“ , „I am Going Home“ , „Do You Remember“ , „Straight and Narrow way“ a „Simmer Down“.

Poslední jmenovaná skladba se roku 1964 stala na Jamajce obrovsky slavnou a byl to dlouhou dobu jamajský taneční hit číslo 1.

Také  ve Studiu 1 byli u The Wailers  jako doprovodná kapela legendární The Skatalites a nahráli s nimi 8 skladeb na 4 singlech.

„Simmer Down“ a „I dont need your love“ byly v pořadí na stranách A a B jejich první společný singl.„I am Going Home“ (A) s „Destiny“ (B) druhý . „Strainght and Narrow way“  (A) ,na  byla na B straně verze kterou zpíval  Junior Braithweite  „Climb the Ladder“ , to byl třetí. „Do You Remember“ (A)  a „Hoot Nany Hoot“ (B)  byl čtvrtý singl .

Poslední zmíněná skladba byla první v historii kapely kterou zpíval jako hlavní zpěvák Peter Tosh ,na štítku bylo chybně napsáno PETER TOUCH . Kéž by se mi někdy nějaké to originální LP dostalo do rukou,to bych skákal radostí, myslim si že to nebude levná záležitost, J Marťas (eboko).

[ 364 – 11.3.2014 ] Kde je ta holka pro mě?

Zase trošku se zavrtám do hodně starých záznamů ,baví mě zjišťovat pořád nové informace a nenechám si je jen pro sebe.

The Wailers vznikli roku 1966 , ale ještě o rok dříve už v některých skladbách zpívali jen tři (Bob,Bunny a Peter) , bez pomoci Braithawaita , Cherrie nebo někoho jiného z Beverley records.Vyštrachal jsem , že se tak stalo v lednu 1965.

„Zkoušení“ bylo zajímavé tím , že na něm bylo zaznamenáno spoustu skladeb , jako například : „Diamond Baby“ coververze „Talking About My Baby“ od Curtise Mayfielda , „Play Boy“ jakoby „Do You Love Me“ od The Contours (ČLÁNEK 238 z 12.1.2011) a „Hooligan“.

A ještě skladba co jsem uvedl  překlad v názvu orig.: „Where is the girl for me“, kterou složil Bob ,kde vokály zpívá Peter Tosh , na poslech  je >>> ZDE <<< . Bob zpívá celkem semtimentálně ,pochybuji , že je mezi vámi někdo , kdo skladbu zná, i já jsem je sháněl velice těžce,nebyly mimo singl nikde vydány .

A moje otázka zní : Líbí se vám tyhle staré skladby ? Marťas (eboko)

 

[ 363 – 8.3.2014 ] Bend Down low

Jamajské verze byly vždy překvapující , na rozdíl od oficiálního záznamu z Island Records . Dneska mluvím o skladbě „Bend Down Low“ , která sice vznikla už v roce 1968 , Na desce Natty Dread v roce 1975 ale ve stejném roce také ve studiu bláznivého Lee Scratch Perryho ve studiu Black Arch .V roce 1991 vyšla skladba , její alternativní verze ( pro desku Natty Dread) na posmrtném albu Talking Blues.

V desce Natty Dread se odkatuje na tuhle verzi  a říká to i Roger Steffens, ale ta se mi zdá trošku jiná ,je to trošku jiný mix kde jsou víc přidané kytary a flétny , který nejsou v oné oficiální verzi moc slyšet.

Kapela zní víc kompaktněji , parádní zvuk !!

Je zajímavý že Bob začal skladbu hrát už na Catch A Fire Turné  a to celkem často , V Max Kansas City s ní dokonce začínal všechny své koncerty. Skladba i přesto že zní hodně syrově , je to naprostá senzace , kam se hrabou všechny její oficiální verze , je zde cítit atmosféra , z malého klubu , kam přišlo jen pár lidí , škoda jen že páska je pokaždé zkraje trochu pomuchlaná , ale co bychom chtěli , je to  už 41 let starej záznam. Tuto skladbu hrál až do roku 1976 sice poskromnu ale později už nikdy nezazněla.

Příjemný poslech přeju,přílohy jsou >>> ZDE <<< (eboko).

[ 362 – 28.2.2014 ] Betonová Džungle

Tohle je absolutně perfektní skladba . Líbí se mi každá verze , Tahle skladba prošla asi největší  zvukovou proměnou , možná ze všech Bobovo skladeb , přesto vždycky si zachovala obrovskou úroveň .  Bob jí hrál na všech svých turné  , spolu se skladbou „Get Up Stand Up“ je tím nejlepším z Bobovo repertoáru . Možná mohla být i titulní skladbou debutového alba Catch A Fire.

„No Sun Will Shine in my day to day“  nepotřebuju překlad .. je jasné že skladba popisuje život v Trenchtownu , jak slum huntuje lidi , dělá z nich otroky atd atd …. Na každého to působí jinak . Bob napsal skladbu v roce 1971 , ale uznání se jí dostalo až na zmíněné desce z roku 1973.

Zajímavý poslech dává posluchači verze z DELUXE verze tohohle alba , kde je skladba „ochuzena“ o kdytarové solo Wayne perkinse z Island records . Cílem  bylo vytvořit delší skladbu než 3 minuty , myslim si že to byl povedenej krok Chrise Blackwella . On měl vizi udělat z the Wailers Black Rockers kapelu , a to se mu povedlo , na turné potom hrál tyhle sola Peter Tosh.


Našel jsem ale parádní demo verzi , která pochází z Jamajky , kde se zkoušelo v Harry J. studiu v Kingstonu skladby zahrát , je to absolutně syrová verze a je obrovskej rozdíl v tom jakým způsobem pak na skladbě zapracovali v Island Records v Anglii . Tuhle syrovou verze z dema alba Catch A Fire , který se mi taky neschánělo lehce , dávám >>> ZDE <<<.

V každém následujícím roce bylo ze skladby něco ubráno ale zase něco přidáno , ale pořád zní neskutečně , například doporučuju poslech z Australského Petrhu z roku 1979 nebo o rok dříve v ranní show z Orphenum Theatre , kde má snad 3 minutové zahájení.

Na Youtube najdete také spoustu živých verzí,příjemnej poslech  .  Marťas (eboko)

[ 361 – 21.2.2014 ] Excelentní show z roku  1976

Do dnešního dne jsem napočítal 20 záznamů kompletních koncertů , které jsou zachovány z Rastaman Vibration turné. O tomto turné jsem už hodněkrát psal , když se podíváte do souhrnu článků , lepší by bylo kdyby tu existoval nějakej „hledač“ ale to bych musel doménu platit a to se mi nějak nechce , kdo chce , může si všechno ručně dohledat .

Vždycky když jsem psal nějaký článek  k různému datu koncertu , hledal jsem hlavně něco , co je jiného , co se v ostatních koncertech liší a co je pro posluchače zajímavé . O tomto turné psát není vůbec jednoduché , neboť se track list po celou šňůru skoro neliší, až na pár výjimek je to doslovný.

Každý koncert má ale v sobě nějaké to svoje kouzlo , proto jsem také všechno tak namáhavě scháněl , a dodnes nemám v čechách konkurenci. Pořád jsem vymejšlel o nějakých repro soustavách kde bych měl lepší a kvalitnější poslech , došel jsem k závěru , že nejlepší j si sednout v klidu a dát muziku do sluchátek, člověk se uplně oprostí od všech vlivů okolí co ho nějakým způsobem ruší.

Show kterou představím dnes, úvodní koncert (Early Show) V Newyorském Beacon Theatre 30.4.1976  , si myslim si zaslouží štítek „excelentní show 1976“ protože je zkrátka bombastická , ikdyž na ní není nic extra navíc, snad až na Bobovo jmenování všech členů kapely v závěrečné skladbě „Get Up Stand Up“,zážitek je to jedinečný .

   

Obzvlášť například pojetí skladby „Want More“ Kterou Bob s kapelou skouší trošku přenést do dubu.Skladbu si můžete užít pouze na tomto turné , možná pro její jednoduchý rytmus už nebyla nikdy po roce 1976 zahraná živě.Skladba je uložena >>> ZDE <<<.

Pak je tu například skladba „Johny Was“ smutná balada , o tom jak matka klečí na ulici a rukama svírá obličej že jejího syna zastřelili na ulici … Johny Was byl dobrej chlap , nikomu nic neudělal ale trefila ho zbloudilá kulka … Wya Lindo odvedl na klávesy fakt  excelentní práci. Škoda že se skladba neobjevila i později , totiž reklamovala  skutečnej život na ulicích v jamajských ghettech .

Co jsem překvapenej , na koncertu chybí „No Woman No Cry“ , ale třeba „Lively Up Yourself“ je o stupínek nadupanější  než jsem z tohohle turné zvyklej . Je tu i vzácně (samostatně) hraná skladba  „Crazy Baldhead“ a další libovka o nekonečnejch nočních směnách ve fabrice na auťáky Chrysler , nebudu to rozvádět , všichni víme o co jde … čili „Night Shift“ . „Rat Race“ taky nehrál každej koncert, ikdyž je spojená se skladbou „War“ a závěrečnou skladbou „Get Up Stand Up“ … Early show se kapele fakt hodně povedla . Pokud jsem na něco zapomněl , můžete mě doplnit!

V Beacon Theatre strávil Bob s The Wailers celkově dva dni , zahrál zde 4 koncerty , každý den dva Early a Late. Už jsem tu psal o tich dalších dvou v článku 297 ze dne 7.11.2011 stačí si vyhledat.

Závěrem dodám že early koncert z 30.4. není tak snadné na netu dohledat, i přesto že se objevil k poslechu teprve nedávno. Přeju vám příjemný poslech a brzy naviděnou , Marťas (eboko).

[ 360 – 17.2.2014 ] Nesuďte

Skladba „Judge Not“ („Nesuďte“) byla vydána pod štítkem beverley Records Leslieho Konga na Jamajce v roce 1962. To je první Záznam Boba , bylo mu 16 nebo 17 let ,jak lze vypolouchat z mladistvého hlasu.Melodie v rytmu SKA nebyla ale kdovíjaký hit , čímž ale už v té době nastartovala růst mladého zpěváka.

18 let později byla vydána deska Uprising a i na ní se objevuje prvek ze stařičké skladby . Ve skladbě dnes již klasického hitu „Could You Be Loved“ , mezi první a druhou slokou , uslyšíte harmonické vokály I-Threes zpívající část textu „Judge Not“ :“the road of life is rocky; and you may stumble too; so while you point a finger; someone else is judging you.” (Přeložím zhruba: „Cesta života je hrbolatá a můžeš narazit taky , takže ikdyž ukážeš prstem , někdo jinej soudí tebe“) . váš Eboko.

[ 359 – 13.2.2014 ] Nice Time

Je opravdu krásnej čas ? A já myslim že každej by si ho měl doma udělat . Žít v klidu , nenechávat se vytáčet blbcema každej den, stresovat se z hloupostma . Některé skladby  Boba Marleyho jsou plný optimizmu , tak proč si z nich nevzít ponaučení !

„Nice Time“ je skladbou, kterou Bob v roce 1975 často hrával na turné, přesto že poslední singl vyšel v roce 1968 (B strana skladba "Hypocrites") . A novější  studiová verze z období roku 1975  prakticky neexistuje. Tahle skladba je proto takovou třešničkou na dortu Natty Dread vystoupení. Je zahrána pokaždé jinak …. Existuje spoustu dochovaných  živých verzí . Mezi nejhezčí řadím záznam z Toronta  a nebo tu kterou sem dávám , z Agory Ballroom  z Clevelandu .. Krásnej čistej zvuk , parádní poslech . nezapomenu nakonec zmínit  i jediný  video záznam z Manhattanu  .

 

 

 

Nevim jestli si tracklisty turné vymyslel Bob … ale dát na turné prakticky neznámou skladbu a skladby které měl také si myslím s větší četností hrát , nehrál . („Talking Blues“,“Bend Down Low“,“So Jah Seh“) . Dneska se to nikdo nedozví , alespoň je to málo co je zaznamenáno , vzácné . Příjemný poslech , váš Eboko.

[ 358 – 3.2.2014 ] Kinky Reggae živě

Když jsem si tenkrát v roce 2003 koupil oficiální CD LIVE!!! Z Lycea … jako bonusová skladba tam byla navíc živá verze skladby „Kinky Reggae“ . Jedná se asi o její nejlepší verzi , zde představuje Bob své členy kapely , verze je to velmi dlouhá  ale má grády .

Dnes jsem se do onoho , dnes už hodně používaného cd opět zaposlouchal , a napadlo mne , jak to bylo kdysi , v původním znění LP formátu desky . Samozřejmně tam tato skladba není . Při pátrání jsem našel informace o tom , že nejprodávanější Bobovo singl v roce 1975 byl se skladbou „No Woman No Cry“ z onoho koncertu , kde jako B strana je právě tato skladba,viz foto . >>> ZDE <<< si ji přímo sejmutou z desky můžete poslechnout . A případ je vyřešen , váš eboko.

[ 357 – 1.2.2014 ] Colleen plakát z Berkeley 1978

Bylo to v roce 1978 , bylo mi 23 let a dostala jsem příležitost , navrhnout propagační plakát pro koncert v řeckém divadle na kampusu univerzity v Berkeley . Právě jsem se stala absolventkou Stanfordské univerzity s titulem umění / fotografování  a měla jsem se přestěhovat do Berkeley, kde jsem se měla cítit mnohem pohodlněji.

Nosila jsem dredy , byla jsem vegetariánkou a můj umělecký životní styl byl pro mé konzervativní kolegy ve Stanfordu trnem v oku. Naštěstí ,  tam bylo i pár lidí hippie s akademickým titulem jako já .Tam jsem poprvé narazila na hudbu Boba Marleyho , bylo to v polovině 70.let .

Byl to můj profesor psychologie  který mě na tu hudbu poprvé nasměroval. Já , jako mnoho dalších přátel jsme byli okamžitě fanoušky a poslouchali jsme Rastamanovo vibrace .

To že jsem právě já byla tou kdo vymyslela onen propagační plakát byl jenom akt osudu.Pracovala jsem zrovna v Oaklandu jako zaměstnankyně fotografa v jediném černošském deníku Beat. 

Později bylo vrcholem mé krátké kariéry , stejně jako fotografování Michaela Jacksona s Jackson five v kanceláři starosty , programu který předcházel  jejich koncertu v Oakland Standionu.

Celé se mi to překládat nechce , tak si nažhavte Google Translator , celý článek čtěte >>> ZDE <<< .

Váš Eboko

[ 356 – 30.1.2014 ] Bob a Dermot Hussey 1979

V roce 1979  Bob marley pozval svého přítele a JBC hlasatele Dermota Hussey na 56 hope Road pna rozhovor a natáčení ve zkušebně v nově vybudovaném Tuff Gong Studiu . V té době , měl dermot v televizi show s názvem Nommo , a plánoval věnovat celou epizodu Bobovi a jeho novému studiu.

Co získal za ten den , je dle názorů lidí co to celé viděli , jeden z nejlepších video nahrávek vůbec . Dermot ale dodnes drží veškeré práva na videozáznam . Přesto dal licenci , aby krátký střih použili tvůrci v dokumentu Rebel Music .

Nevim za jakého důvodu vznikl tenhle audio  výňatek  >>> ZDE <<< kde Bob mluví s Dermotem  , v záhlaví skladeb „So much trouble in the world“ , „Rat Race“ a „Concrete Jungle“.

Také jsem >>> ZDE <<< uložil skvělý článek Viveina Goldmana , který vyšel  11.srpna 1979 v časopise Melody Maker, titulní stránka viz. fotka .  Článek je přeložen z archívu stránek blogu Midnight Raver . Váš eboko.

[ 355 – 29.1.2014 ] Video z Burbanku 1978 !!!

24.července 1978 se v Starlight amfiteátru v Burbanku (19km od Los Angeles) uskutečnil koncert Kaya turné.  Skoro všichni si vzpomenou když se řekne Burbank na audiozáznam duetu Petera Toshe a Boba Marleyho ve skladbě „Get Up Stand Up“  na závěr koncertu . škoda jen že to audio není kdovíjak kvalitní záznam (ikdyž znám mnohem horší).

Z roku 1978 se toho moc nedochovalo , prakticky ani jedinej videozáznam kompletního koncertu . Jen pár útržků z Bostonu , Toronta, Ibizy , Jamajky nebo Norska . Co se týče audiozáznamů , tak perfektnější turné neznám .The wailers byli nejsehrannějšími než za celou svojí kariéru , Kaya turné poslouchám hrozně rád. Dneska k tomu všemu přibude kraťoučkej 41 sec záznam skladby „crisis“ z hlediště v Burbanku . Na první pohled si říkám , super , bombastika ,a zrovna Crisis skladba . na druhou stranu si říkám , proč ten blbec co to nahrával nenahrál aspon 3 minutovej záznam .

 

 

Ale abychom se nedivili . Třeba je to u někoho v soukromý sbírce  , polepený páskou „Vstup Zakázán“ a vyleze to zase za dalších xx let . Přesto je vidět že audiozáznam nečerpal z videa , jak tomu často bejvá . Takže se koncert nahrával z dvouch různých úhlů . Přesto , ikdyž je to tak krátký , užijte si to !!!

Váš Eboko

 

[ 354 – 16.1.2014 ] V Zurichu 1980

 

Nový rok začínám ve velkém stylu . Nový archív na světě !!!!!!!!!!

V Zurichu Bob zahajoval 30.května 1980  své velkolepé turné Uprising . Dlouhá léta jsem byl odkázaný na 1,5 minutový videozáznam .Dochovalo se taky veliký množství fotek . Bob vystupoval v khaki vojenské vestě . Koncert se ale zachoval v luxusní kvalitě , přesto ale chybí pár úvodních skladeb a koncert jakoby začíná skladbou Zimbabwe .

 

 

Je dobře poznat že je to úvodní koncert turné , podle nasazení .

Třeba časem napíšu víc , už jsem tu psal o tom i dost , důležité je že jsem se dočkal a jsem nadmíru potěšenej , popravdě , když jsem to našel – PADLA MI DRŽKA !!!! příjemný poslech , váš eboko

TOPlist
aktualizováno: 16.02.2017 21:33:48