Založit webové stránky nebo eShop

ČLÁNKY - 2013

 

[ 353 – 9.12.2013 ] kniha Spirit Dancer – část třetí

                Důležitým člověkem který zachycoval nestřežené momenty byl hlavně fotograf Bruce Talamon  narozen v L.A. Byl hlavní hudební novinář který přispíval k různým TIME-LIFE publikacím . Bruce také pracoval jako cestující fotograf pro umělce jako byli : Earth , Wind and Fire a značně zdokumentoval jazzovou scénu západního pobřeží  (Dexter Gordon,Max Roach,Miles Davis)

                Talamonův první kontakt s Bobem přešel jako výsledek pracovního nasazení na SOUL! Editor magazínu Regina Jones která trvala na tom že fotografovi bude dán neomezený přístup k rychle stoupající reggae hvězdě. Bruceovi první fotky byly uvedeny v časopisu SOUL! V čísle které bylo vydáno devatenáctého září roku 1978. Bylo to poprvé co byl Bob Na titulní straně Africko-Americké publikace , od té doby navázali spolupráci. Vrcholem požadavků na Marleyho bylo , že ho bude Talamon doprovázet na jeho cestě do Afriky.

                S Bobem během kariéry doprovázelo značné množství fotoreportérů, ale talamonovo práce značně zastínila ostatní , jednoduše pro Buceúv nevnucující-se styl ,zprostředkovat vzhled Marleyho obyčejného života hvězdy na vrcholu světového uznání.

                Na obrázkách uvedených v této knize si můžeme povšimnout že Bobův pohled je často ponořen do hlubokých úvah .bob se záměrně podíval do očí včech kteří ho obklopovali , jakoby očekával že v nich objeví to , co chce zazpívat. Samozřejmě si byl Bob vědom úžasného života a jeho krátké pomíjivosti – jasnosti a ostrosti malých momentů a lidí co je způsobily : cizinci zkoušící uspět  v konverzaci , pokoj kde hráli fotbal , vyjednávání pouličních obchodníků.

                Na podzim roku 1980 když byla rakovina v pokročilém stádiu , učinila Boba prakticky neschopným , se stalo pro každého velice těžké napsat o něm dobrý článek , do jakéhokoli Amerického časopisu o hudbě.

                Toto období byl čas když se Marley zrovna stal celosvětově známý , úkaz objasňující vydání alb Survival a Uprising , kterým dokončil triologii , která začala albem Exodus v roce 1977, ukázkou neuvěřitelných show v roce 1980 , představeními v několika státech, a pozvání od Gabonského prezidenta El Hadj Omar Bonga. Měli tu čest zahrát si na oficiálním  dni nezávislosti nově vzniklé republiky Zimbabwe, dále pak následovala show v Itálii která se svými 100 000 vyprodanými místy byla poslední velkolepá show evropského turné.

                Gabon , který Bob navštívil během prvního týdne v lednu 1980, byl jednou částí Guinejského otrokářského kartelu , který zalidnil otroky jamajku a zbytek Karibiku .

                Gabon získal nezávislost v roce 1960 , o dva roky dříve než Jamajka.Systematická produkce ropy v bývalém teritoriu Francouzské rovníkové Afriky , to bylo až do roku 1967 , kdy byla země schopna využívat své přírodní zdroje s nějakým přínosem.Tahle cesta do Gabonu byla víc než symbolický návrat domů. Talamonovy fotky Boba zabraného do diskuze s místními mladíky na pláži  přez Libraville Ikoune Palace Inter Continental Hotelu jsou více než dojemné obrázky  které kdy byly nafoceny s rebelem ducha.

                Během jeho celoživotního přechodu do svého vlastního svědomí , Bob čelil důsledkům osobního naplnění ve stále více úpadkovém a šíleném světě. Udivoval se nahlas, proč všichni lidi neakceptují zodpovědnost za objevení jejich osobního osudu .“Nikdo, pouze my sami  můžeme osvobodit  svou mysl“- jak zpívá v Redemption Songu.

                Marley se díval zaujatě na problémy moderního světa, a odsuzoval bezpráví které ho obklopovalo.Avšak taky byl trochu zklamaný z lidkých povah  , neschopnosti najít a oslavovat smysl žití v božím stvoření.

                Bob Marley věřil , jestliže-je intelekt osvobozen od duchovního vězení , duše může svobodně stoupat a umožní každému z nás získat největší prospěch z života: moudrost oddělující tanečníka od tance.

[ 352 – 1.12.2013 ] kniha Spirit Dancer – část druhá

„Věřím že nebude jenom zkoušet vyhrávat , bude vítězit! . On je nesmrtelný , né protože jako jediný mezi stvořenými má nevyčerpatelný hlas , ale protože má duši , ducha schopného soucitu , trpělivosti a obětování se „ – Wiliam Faulkner

 

Jestliže život je nezbytné hledání , jak mnozí předpokládají , jít dál z jednoho původního směru k novému vědomí , k nové oblasti vlastního vyjádření se. Příprava na nezmapovanou trancsedentní cestu má méně co dočinění s pečlivou přípravou než vyjadřování důvěry. Velká duše vytuší tu správnou cestu , silné srdce ukáže směr. Čisté svědomí drží pochybnosti a odchylky stranou .A tak se tomu i stalo roku 1978, když poslední etapa odchodu jednoho muže už byla zahájena.


                V poslední dekádě roku 1978 až do jeho předčasného odchodu kvůli rakovině , ve věku 36 let v máji roku 1981 , Bob Marley  byl obvykle ponořený do svého světového velice úspěšného turné.Často se objevil před davem který ho znal jen kvůli hrůzostrašné reputaci která ho předcházela.Ale co viděli k jejich překvapení byla vážně založená ale dětsky přístupná osobnost , kterého lehkomyslné chování v zákulisí ostře kontrastovalo s úchvatnou silou jeho živého vystoupení.

                Požehnání obrovského prodeje desek ( přez čtyři miliony jen v USA) posmrtného vydání alba Legend v roce 1984 , je široce předpokládáno že jeho poslední  roky Marleyho byly vzestupně  rostoucí komerční zlatý důl. Pravda je že Marley  potom vstoupil do nejvíce problematického a vývojového období svého života, během této doby jeho image a dokonce i víra podstoupily dramatické proměny.

                Marley a the Wailers zasáhly hluboce americké publikum.

Bobovy singly „Exodus“ a „Waiting in Vain“ mu získali popularitu a stálou hranost na černošském rádiu ve spojených státech. V září 1979 Bob a The Wailers byli jako první reggae skupina uvedeni v divadle  Apollo v New Yorku , kde se odehrál nezapomenutelný koncert.

                Na dlouhém Kaya turné 1978 které začínalo v New Yorku , pokračovalo v jižní Kalifornii a v Torontu a zatoulalo se i do Stockholmu . Bobo charakteristické rebelské vystupování a tance musel omezit protože měl stále zavázaný palec , který si zranil v roce 1977 při fotbale . Problém byl v tom , že Bob si zranění moc nevšímal a neléčil ho , což mělo za následek že dostal Metastazing Melanoma.

                Bob Marley a The Wailers uváděli svou interpretací reggae celé publikum do tranzu , což je zaznamenáno na dvojalbu Babylon By Bus , album bylo vydáno v prosinci roku 1978. Avšak Bob neměl nikde soukromí a sociální vyrovnanost , jak je důvěrně zachyceno na fotografiíchBruceho Talmona které jsou uvedeny v této knize.

                Marleyho osobní magnetizmus docela slušně vibroval v uvnitř Talamonových fotek, odhalující Bobovo hlubokou zvědavost pro fanoušky , které potkal na koncertní sňůře , stejně jako zářící  charisma které dělalo Boba opravdu velkým , často novináře popletlo a zmínili se v Bobově výšsce , psali o něm že je vysoký muž , ale ve skutečnosti byl vysoký jenšest stop a pár palců .

                Jižní Kalifornie  se stala ohniskem reggae  nadšenců a Marley schledal toto místo jako příjemnou  náhradu za svůj ostrovní domov  když tam zrovna koncertoval. Mezi oblasti patří taky l.A- Starlite Bowl,Santa Barbara Country Bowl,Dśan Diego State Amphiteater, San Diego Sports Arena, Holywood  ROXY Club a U.C.L.A.

[ 351 – 29.11.2013 ] Kniha Spirit Dancer – část první

Kdysi dávno tu byla tato kniha ke stažení , pochybuju že by to někdo z vás četl , a já tu tak mám téma na dvacet pokračování . Romero snad mi to nebudeš mít za zlý , o I-Threes psát momentálně nebudu. Tuhle knížku  mi tenkrát přeložil někdo , koho tohle téma taky bavilo půl roku a pak už se neozval. A tak já jí zde budu pomalu přepisovat .

Spirit Dancer ( tanečník ducha ) autor : Bruce W.Talamon

On nechodil  on plul . Pozoroval jsem jeho vystupování a lidskost … související s jeho citlivostí která odpovídala jeho poslání .Jak staří příbuzní říkají , on neváhal. Jeho záměr byl něco co jsem neviděl nikdy předtím ani nikdy potom u nikoho jiného.

                V historii jsou určité události na které nikdy nezapomeneme . Pamatujeme si kde jsme byli a co jsme dělali v určitý moment. Když umřel Malcom X , bylo mi 15 let , bylo to 21.2.1965 , sekal jsem trávu u nás před barákem  a poslouchal rádio . Když umřel Bob Marley 11.5.1981 , pracoval jsem pro Twentieh-Century Fox film studio . Zrovna jsem s e vracel z oběda když v rádiu hlásili že Bob je mrtev. Pro většinu lidí kteří věřili Slovům Boba Marleyho a Malcoma X , tyto osobnosti nikdy nezemřeli ale žijí dál ve svém odkazu který nám zanechali.

                Jako mladík jsem Malcoma velice postrádal , bylo pro mě velice obtížné získat popis osobnosti který by překračoval veřejné mínění . Daly se najít nějaké údaje , kousky , fotografická esej od Gordona Parkse , ale to byl jen takový záblesk jednoho evropského časopisu , nic co by uhasilo mou žízeň vědět všechno. Kompletní vizuální dokument . Trvalo mi roky než jsem něco zjistil , věděl jsem že jsem nic nezmeškal, stejně jako to věděli  Bob Marley a Malcom X . Dnes ke mně přišli tato slova , jedna věta která v sobě obsahuje proč jsem toto vše zaznamenal : Chtěl jsem fotit Boba Marleyho a Malcoma X pro děti které ho nemohli poznat. Říkal jsem si , kéž by někdo udělal  něco podobného s Malcomem X  pro mě, když jsem byl dítě.

                Je to zarážející že jen velmi málo obrázků Boba Marleyho  je rozšířeno mezi veřejností . Ty samé fotky se objevují stále znovu dokola.S touto knížkou  se snažím přinést balanc . Snažím se ukázat dokumentaci ze zákulisí koncertů,zkoušek a všedních událostí.

                Když jste byli v zákulisí ,byli jste jenom účastníci , ne pozorovatel.Můžete se přít o to zda jednoduše účast a fotografování mohlo něco změnit.Asi né doslova , ale sdílel jsem ty magické  s umělci stejně jako jsem je zaznamenával. Víte byýt s Bobem Marleym , znamená být svědkem něčeho výjmečného.

                Saxofonista Eric Dolphy jednou řekl: „když slyšíš hudbu ve vzduchu , už je pryč.Nemůžeš to slyšet znova.“ . To samé platí i pro fotografie . Vybral jsem fotografie z koncertů a přidal vzpomínky z momentů které byly sdíleny jen pár lidmi.

                Naposled jsem Boba viděl v Paříži v lednu roku 1980 , na letišti Charles de Gaulle. Neřekl žádné sbohem , ahoj , jen jsme si potřásli rukou a byl pryč . 

[ 350 – 20.9.2013 ] Je zákaz vycházení

„Dneska ráno jsem se vzbudil a je zákaz vycházení , óó bože , vždyť já jsem uvězněnej“ tak nějak začíná text  skladby „Burnin and Lootin“ , skladba kterou mám rád , nutí mě pokaždý přemýšlet nad tím textem , a ne se jen unášet rytmy.

Spoustu let jsem si myslel že je titulní skladbou alba Burnin z roku 1973 , ale už jen podle obalu je to blbost . „Vypalovat a rabovat jo !“ . Dlouhou dobu jsem si lámal hlavu nad tím jak takhle skladba Boba napadla , nebo kde bral inspiraci .  Pro výsledek musíme ještě zaštrachat o 6 let dřív do roku 1967 kdy se na Jamajce rabovalo a vypalovalo , když se blížili volby. Situace byla nezvladatelná , šílená situace vedla Boba k napsání tohohle textu (podle knihy Dějiny Reggae Helene Lee kde se o tom píše). Otázkou zůstává , proč si skladbu Bob nechal až do roku 1973 kdy byla vydána na zmíněné desce . Zkoušel jsem vypátrat jestli není nějaká starší verze která ji alespoň trochu připomíná , bez výsledku . Singl skladby vyšel v Harry J Studiu opět až v roce 1973 ale ne jako „Burnin and Lootin“ ale její název zněl „Curfew“ .

Jednou se Boba při nějakém Interview ptali , co tím textem má přímo namysli .Řekl : „Iluzí může být také kapitalismus – Rabování a plenění může znamenat  lidi (šéfy) , kteří mají nařachaný bankovní účty a rabujou a plení podřízené protože „všechno co máme jsme , zdá se , ztratili a teď musíme zaplatit škody“ “.

Pokud je tato skladba nadčasová , mě se zdá že ano , vykreslila situaci kolem roku 1976 a 1978 , může ale taky hodně vybarvit svět kapitalizmu do které jsme se narodily my.

 
 
 

Bob jí hrál od roku 1973 a 1980 celkem často . Dávám sem časové rozmezí těchto let , tvář sklabdy se skoro nezměnila , já si myslím , že na této skladbě není co měnit . Jediné co bylo někdy jiné , bylo to , že jí Bob spojil se skladbou „Them Belly Full“ , oprávněně!

Taky si někdy myslíte že „nejde rozpoznat tváře lidí kolem nás , všichni jsou totiž oblečeni v uniformách brutality“ ?!… váš Eboko

[ 349 – 7.9.2013 ] Bob dobívá Anglii

Už jsem toho tady o turné Catch a Fire napsal hodně , ale musim se k tomu vrátit.

27.května 1973 se uskutečnil v Sundown hale v londýnské čtvrti Edmonton , koncert  kde byl hlavní hvězdou Desmond Dekker s Nickym Thomasem , na koncertu vystoupily i další reggae umělci té doby, The Cimaroons aj.  The Wailers zde měli úlohu jako speciální host.

Nevim co si slibovali lidé kteří na koncert šli . Mám takovej pocit že spíš čekali takové nějaké pohodové sluníčkové reggae , kde je v textech cejtit pláž  a letní radovánky .Možná měli takovej pocit pořád ,než se něco stalo .

Když vešel na jeviště Bob se svou partou orvaných  zarostlých jamajských rebelů,atmosféra zhoustla.To jak byli lidi opaření jde vypozorovat z mizerných aplausů mezi skladbami . Sice zde The Wailers zahráli pouze tři skladby , Bob přesně věděl jak na to . Úvodní skladbou „Slave Driver“ přišli všichni posluchači o iluze pohodového romantického reggae. Poté zazpíval Peter Tosh skladbu „Stop That Train“ která se ale podle mě do repertoáru moc nehodí , mohl raději zahrát „Cant blame the Youth“ nebo „400 Years“, i přesto to Bob později dorazil svou vypalovačkou „Get Up Stand Up“ která je podle mě v reggae absolutně nejlepší skladbou všech dob.

Dodneška je určitě pohled na Jamajské umělce trošku jiný .Dříve ale příchodem Boba Marleyho na scénu spoustu lidí asi utřelo nos ! váš eboko

[ 348 – 29.8.2013 ] Nový archív z Apolla 1979

Normálně bych nepsal, ale neskrývám nadšení z nově objeveného archívu .

Tak si tak v práci na noční listuju v archívech Survival turné a celkem hodně jsem se zasekl na koncertu z Apollo Theater z New Yorku 25.10.1979. Otevřel jsem složku s koncertem a v něm další složka téhož koncertu kde byly další dvě , pojmenované early a late show , říkám si : to je nějaká píčovina , to asi někdo blbě pojmenoval . Věřil jsem tomu do té doby než jsem ve složce early show našel verzi skladby „One Drop“ kterou jsem ještě nikdy neslyšel . Ostatní skladby byly chybně rozházeny z různých jiných koncertů , a dneska už to mám tak naposlouchané že jsem věděl , že jsem zhruba věděl odkud . Hned ráno , když jsem přišel z práce jsem začal hledat , nejdřív na www.bobmarleyconcerts.com a ejhle , koncerty jsou opravdu dva.

Rád se zasekávám na koncertech které se něčím liší od ostatních (rok 1979 je tímhle výjimečný) . A koncert z Apolla je jedním z nich (obzvláště první koncerty turné bývají zvláštní nejen tracklistem , ale atmosférou). Bob byl na nové turné jistě natěšenej , to musí z poslechu poznat snad uplně každý . v Late show (večerní) je pár takových zvláštností , jako jsou časté proluky  mezi slokamy v jednotlivých skladbách („Ambush In The Night“ nebo „Zimbabwe“) , uplně si představím jak Bob odskočí od mikrofonu , soustředí se , rozhodí obrovské dready a pokračuje dále v další sloce,a lidé v hledišti,kteří jsou Bobem naprosto hypnotyzovaní šílí .Na tomto koncertu uslyšíte třeba i nikdy jindy nehranou skladbu „So much trouble in the world“.

Early Show , se dost hodně liší tracklistem . Zatímco na tomto koncertu Bob zvolil úvodní skladbu „Positive Vibration“ , na tom večerní začíná velice ale velice netradičně skladbou „Natural Mystic“ , jsou zde určité rozdíly v hraní jednotlivých skladeb, „The Heathen“ nebo zmíněná „One Drop“ či „Running Away-Crazy Baldhead“  znějí trošku jinak. Koncert zakončuje skladba „Exodus“ , přesto si Bob neodpustí dvě bonusové skladby „No Woman No Cry“ a „Jammin . A i přesto že je večerní koncert delší , vůbec neskrývám radost z toho , že jsem si po hrozně moc dlouhé době poslechl něco poprvé ! tak třeba zase někdy něco napíšu , aspoň pro toho třísku, Jacoba a Petra J . Early koncert vkládám z Youtube.

Když by jste náhodou něco po mě chtěli , existuje můj mejl , na kterej už mi tak rok nikdo nic nenapsal . Dnešní uhoněná doba dělá fakt z lidí otroky . Lidi zamyslete se ! Marťas alias  Eboko.

[ 347 – 7.4.2013 ] 35. Výročí vydání desky KAYA

Tento rok si připomínáme 35.výročí této nezapomenutelné desky . Universal Music Enterprises ve spolupráci s Island Records a Studiem Tuff Gong chystá na 23,duben tohoto roku vydat rozšířené dvou cd s názvem Deluxe Edition Kaya.

První CD bude obsahovat původních 10 skladeb  + bonusovou skladbu „Smile Jamica“ Tato skladba byla původně vydána v roce 1978 jako B strana singlu „Satisfy My Soul“ , byla napsaná pro jamajský lid před volbami roku 1976 , byla titulní skladbou koncertu který Bob uskutečnil na Jamajce pár dní po neúspěšném atentátu na jeho osobu.

Druhé CD bude velice prestižní , má na něm být nikdy nevydaný záznam z koncertu z Rotterdamského Ahoy Hallen , zaznamenaný 7.července roku 1978. Půvdně bylo plánováno vydání celého tohoto koncertu na desku Babylon By Bus , ale nikdy se tak nestalo.  The Wailers byly na vrcholu formy , na koncertu zanechaly nezapomenutelný výkon.

 

 

V kolekci bude přidaný 23 stránkový booklet který bude obsahovat texty , vzácné fotky + rozsáhlé poznámky k nahrávkám. Máme se na co těšit !

„Zpívám  o utrpení , chci aby lidi žili správně! Chci aby lidé žili tak, jak chtějí žít .

Musíme společně zastavit utrpení .“ – Bob Marley

[ 346 – 9.3.2013 ] Soul Rebel a nějaké moje poznatky

Tak a mám tady další pecku , „Soul Rebel“  z roku 1970 pochází z produkce Lee Perryho , v době kdy se v The wailers sjednocuje jádro kapely , kdy se do kapely přidávají bratři Barrettové . V této době taky v kapele vypomáhali  kytarista Alwa Lewis (který letos zemřel) a klávesák  Glen Adams . Další verzi jsem vypozoroval na archívu Nash a Sims dema z roku 1971 . pak zase několik let uplná odmlka , až se oběvila na archívu studiové zkoušky (rehealsals) v Criteria Studiu v Miami 31.5.1978 ( >>> ZDE <<< poslech) . Mám zde ale také jednu hodně zajímavou verzi , kterou ale nedokážu datovat . Našel jsem jí na archívu 6 CD Ultra Rarities , jedná se o akustickou verzi, je velice krásná .

Často si člověk pokládá otázku , jestli zahrát to nebo to na koncertu . Nebo proč nezahrál tuhle skladbu . Proč se dál nezabýval aspoň na koncertech třeba těma milostnýma skladbama , jako třeba „Satisfy My Soul“ . Nebo měl připravené skjladby kterými chtěl začínat své vystoupení , např. „Pass It On“,“Time Will Tell“ a „Babylon Systém“ , říkám si , jak by asi zněli živě . Proč třeba ve studiu zkoušel různé verze skladeb které pak na koncertu nehrál . Jako třeba „Soul Rebel“ . Nebo jestli bylo reálné že by vytáhl někdy nečekaně z rukávu nějaké hodně staré  a v té době zapomenuté skladby , při nějaké příležitosti , jako třeba „Simmer Down“ . Myslim si , že se odpovědi nikdy nedočkáme. Akorát si na to může každý udělat vlastní názor . Nedá se to posoudit ani podle tracklistů archívů.Ikdyž  něco podobnýho lze vysledovat u historie skladby „Revolution“ kterou začal hrát až na vrcholu kariéry v roce 1980 , přitom jí od roku 1974 , kdy vyšla na albu Natty Dread nikde nezahrál.

Celkově si myslím , že tomu doba ještě nechtěla . Bob měl na koncertech nějaký harmonogram , který dodržoval a  protože ještě nebyl tak slavným , nebylo možné vytahovat na povrch neznámé skladby . Myslim si že se schválně držel těch u kterých věděl , že jsou mezi posluchači tak nějak rozšířené . Další věcí je  daný rozpoložení , Ty skladby jak jdou za sebou , jak na deskách , tak na koncertech jakoby vyprávěli jeho osobní život , jsou něco jako životopis . A někdo tomu asi i tak chtěl , proto je a vždy tomu tak bude spoustu skladeb zahrnutých tajemstvím.  Jakej na to máte názor vy? Váš Eboko.

[ 345 – 28.2.2013 ] Soul Shakedown Party

Vždycky když najdu nějakej novej archív , hned pátrám jestli je v něm nějaká zvláštní verze. Teď už teda ne , protože už mám vše , ale když jsem měl rozpis archívů a jednou za čas se mi podařil nějaký lapit , tak jsem takhle pátral . Tuhle skladbu sem vkládám jako ohromnou zajímavost protože původně jí Bob složil už v roce 1970 kdy vyšel na Jamajce i její singl , ve stejném roce vyšla i na desce „the Best Of The Wailers“ v Beverley Records , název desky zní skoro výmluvně , přece ta neobyčejná kariéra všechny členy (samozřejmě nejvíc Boba) ještě čekala.

 

         
 

 

Pak 9 let jako by se nechumelilo . Nevim , nechápu z jakýho důvodu jí Bob zahrál v Tuff Gong studiu roku 1979 na demíčku pro album Survival , přijde mi docela legrační že the Wailers věděli jak jí zahrát , když původní verzi nepamatuje ani jediný člen , je tudíž možný , že se hrála i víckrát . Nikdy se neobjevila na žádném rehealsals ani na koncertu , ani žádný další náznak . Už jsem se takhle párkrát setkal s tím že Bob hraje na demíčkách různý skladby kterým se dál nevěnoval , možná jen sloužily k jakýmusi uklidnění , aby trošku zvedl hudebníkům náladu , ono pořád zkoušet ty samé skladby asi nemělo smysl .To už si můžu ale jenom sám vymýšlet scénáře proč  atd.. každopádně je to rarita , vkládám sem obě verze z Youtube a taky text který mě posílal Larwitch z čáslavi už nějaký ten pátek zpátky, váš eboko.

Party Do Vypuštění Duše

 

Chystáme se mít party do vypuštění duše  tuhle noc

Chystáme se mít party do vypuštění duše tuhle noc

 

Cestou miluješ mě

Tak je to správné

Když dáš své něžné ruce kolem mě

A tvé sevření je pevné

(pevně mě držíš)

 

Toto je mé pozvání

Mám dovolenou zvláštní

Potřebuji tvé soustředění

Jen abych cítil tvé chvění

 

(V téhle) party do vypuštění duše  tuhle noc

Chystáme se mít party do vypuštění duše tuhle noc

 

Jane je na dvorku

Venkovní tanec provádí

 

Ale toto je mé pozvání

Mám dovolenou zvláštní

Potřebuji tvé soustředění

Jen abych cítil tvé chvění

 

Lásko Potřebuji tě tuhle noc

Chystáme se mít party do vypuštění duše tuhle noc

 

Cestou miluješ mě

Tak je to správné

Když dáš své něžné ruce kolem mě

A tvé sevření je pevné

(Pevně mě držíš)

Toto je mé pozvání

Mám dovolenou zvláštní

Potřebuji tvé soustředění

Jen abych cítil tvé chvění

 

(V téhle) party do vypuštění duše tuhle noc

Chystáme se mít party do vypuštění duše tuhle noc

 

[ 344 – 7.2.2013 ] Co se také událo v září roku 1980

V předešlém článku jsem nakousl to , že bych mohl sepsat události které byly uloženy do archívu v září 1980. O to jsem se dnes pokusil.

1-12 – bez záznamu

13 – Criteria Studio Rehealsals

14 – Criteria Studio Rehealsals  a Interview se Steviem Gilbertem

15 – Stephen Davis Interview

16 – JB Hynes Boston Live show a televizní interview v pořadu televize Channel 5 s Tyronem Downiem

17 – Meehan Rhode Island Live show a Interview pro rádio WRUV FM z Burlingtonu

18 – Essex House Instrumental

19 – MSG live show

20 - MSG live show

23 – Stanley Theatre Pittsburg live show

Samy vidíte že toho bylo mnoho . Objevuje se mnoho fotek které nemám kam zařadit , například fotky z fotbalu v Miami (shlédněte >>> ZDE <<< ) , je možné že jsou ze začátku září 1980 , kdy měl Bob relativně klid a relaxoval.  Na internetu je taky hodně rozšířený videoklip  ( zatím ale ne v plné délce) skladby „Redemption Song“ kde Boba doprovází Wya . Úplně všude , nebo spíše jsem se nesetkal s tím že by byl správně pojmenovaný , lidé si myslí že je z Jamajky , je to hloupost. Tento záznam přenášela jamajská televize , ale záznam je z Miami , rovněž ze začátku září 1980. Pak tu máme záznam stejné skladby , který se stal dnes komerční , najdete ho na DVD a WHS Legend , klasické kompilace a tento záznam je také z Miami přímo z Criteria Studia , kde Bob trávil spoustu času , jen je pro mě těžké určit , jestli je z tohoto období , nebo z počátku roku 1980. On totiž v Miami trávil mimo Jamajku také spoustu času , důvod byl logický , Bobova matka zde měla dům.

V září 1980 s Bobem vzniklo dnes známé interview s Gil Nobblem , jen nikdo nezná datum vzniku ani místo, což je mi docela záhadou .

Všem vám doporučuji poslechnout si všechny Interview z tohoto období , jsou velice zajímavá . Boba se zde většinou ptají na mládí ,na život v Kingstonu nebo  na to jak vznikali skladby . Je vidět – jako například v WRUV FM stanici z Burlingtonu (tento rozhovor byl veden přez telefon) – byli to odborníci na reggae a spíše než nejčastější otázky na marihuanu a Rastafari zde pátrají po různých zajímavých věcech , tento záznam je sice audio , ale je zřejmé že Bob má skvělou náladu a neodpovídá jen z donucení , není to žádná rutina , je happy , do telefonního sluchátka zpívá (např. skladbu „Nice Time“)  a je zkrátka rád že nemusí zodpovídat dokola stále to samé. Právě pro to má třeba toto interview pro mě obrovskou hodnotu a pouštím si ho rád.

Pak je tady Interview o kterém jsem tu už psal , ale z radostí to zopakuju. 14.9. se v Miamském rádiu (bohužel ze záznamu není pro mě zřejmé v jakém) uskutečnil pořad , kde mimo Stevieho Gilberta seděl I Bob Marley (ještě tam byl i někdo další ale jméno nevím) , šlo o to , že Bob bude odpovídat na telefonáty lidí . Někdy je to až směšné když do rádia volá 15 letá dívka s dotazem , jestli skladba „I Shot the Sheriff“ vykresluje romantickou situaci na Jamajce nebo je to nějaké snění , nato Bob vyprskne smíchy , přesto se snaží seriózně odpovědět . Proběhne pár telefonátů , a zase nějaký člověk volá na otázku k té stejné skladbě , kterou před 20 minutama rozebíral .Taky se tam rozebírá skladba „Could You Be Loved“ . Nebo ho tam někdo hrotí jak je marihuana škodlivá a že by ji neměl propagovat , a hustí do něj až ho musejí típnout . Bob stejně opět se snaží odpovědět . Pak tam volá slečna z Miami a ptá se , jestli tam někdy hodlá Bob koncertovat , on odpoví že v prosinci roku 1980 , stejně tak Trinidadu a Tobaga a Bob odpovídá „Někdy příští rok“. Taky  mu tam volá spousta fanoušků z USA nebo z Bahamských ostrovů , pro ně to musel být neskutečný zážitek a pro mě je to dnes také radost poslouchat.Tomuto záznamu dávám 10 hvězdiček a doporučuju!!!!

O dva dny později byl Bob s Tyronem pozváni do studia televizní stanice Channel 5 . Já nevím jestli záznam který se dnes dochoval je kompletní  a jestli byl součástí nějakého pořadu , nebo to byla nějaká krátká vsuvka .  Abych řekl pravdu , Bobovi zde špatně rozumím , musel by mě s tím někdo pomoct .Záznam zde nechávám s shlídnutí.

Nedávno jsem našel fotku (viz tento článek) , o který si myslím že je ze zákulisí některého z koncertů v Madison Square Garden v New Yorku . Fotka mě zarazila tím , že Interview byla přítomná kamera , je tak možné že se záznam třeba časem odněkud vynoří .  Každopádně pro dnešek už končím , případné dotazy , v sekci Vaše ohlasy nebo na naší stránce „Robert Nesta Marley – Archív“ na Facebooku , váš Eboko.

[ 343 – 4.2.2013 ] Poprvé v New Yorku 1980

Ani pro mě kolikrát není jednoduchý se vyznat v datumech , možná bych měl jednou sepsat všechny archívy jak šli datumama po sobě , nebo se v tom někdy ztrácim . Kor první polovina září roku 1980 je absolutně nejvíc natřískaná archívama (jako by to co přijde tušili) . 17.9. večer Bob Vystupuje v Meehanu na Provide Ostrově , další koncerty jsou naplánovány na 19.9. 20.9. v New Yorku .

Bob přijel do New Yorku už 18.9. ale kdy přesně nevim , to zase budu muset nějak vyštourat z pamětí růsných lidí , ikdyž si myslim že tyhle data zastírá to co se stalo později . Každopádně 18.9. odpoledne byl  zaznamenán  archív z Essex House , odkud známe skladbu „Comming In From The Cold“ a velmi dlouhou verzi skladby „Redemption Song“ .

 

V tomto období vzniklo celkem hodně fotografií , ale jenom těžko vám řeknu která kam patří . Pokud Bob upadl v parku až druhý den po druhém koncertu v MSG  tedy 21.9. , tato série z Hotelového pokoje v Essex house kde byla kapela ubytovaná ,kde je ještě Bob velice klidný a celkem bezstarostný , musela vzniknout někdy dříve. Kdo byl fotograf nevím , nepodařilo se mi to zjistit .

  

Závěrem ještě také zmíním první koncert v Madison Square Garden  ze dne 19.9.  , Musela to být magická show , tracklist je kratší přesto jsou na něm rozdíly . Zde poprvé a naposledy zahrál skladbu „Forever Loving Jah“ , kterou jsem zde často odsud vyzdvihl , ale co jsem zatím vyposlouchal , najdete zde příjemnou verzi skladby „I shot the sheriff“ , „Zion Train“ nebo „Zimbabwe“ , jediný co by mohlo přispět k atmosféře koncertu asi nejvíc , je kvalita zvuku , koncert je zachycen v tak mizerné kvalitě že je jeho poslech určen jen pro otrlé . I tak od půlky koncertu už to není tak mizerný poslech než se vám zrodí na první dojem . Poslední dvě skladby „Exodus“ a „Could You be Loved“ znějí celkem dobře.

 

 

Určitě se k tomuto tématu zas časem vrátím , na poslech jsem vložil z youtube celý koncert ,obrázek jaký si na tuto show uděláte , nechám pouze jen na vás. Váš Eboko

[ 342 – 1.2.2013 ] V Madison Square Garden 1980

Určitě jste si všimly , že jsou koncerty o kterých píšu už po několikáté a zase koncerty o kterých jsem ještě vůbec nenapsal , ale nemůžu si pomoct , show z 20.září 1980 , jakožto druhý koncert v hokejové svatyni  NY Rangers je mým nejoblíbenějším z tohoto roku .

Ve své sbírce mám 5 verzí jednoho a toho samého koncertu . Jedině si to vysvětluju tím , že byl někdy pouštěnej v nějakém rádiu , zvuk je totiž naprosto čistý , nijak nepoškozený majitelem pásky jako u mnoha a mnoha jiných případů .

V Tracklistu se konečně objevila skladba „Running Away“ nebo“ The Heathen“ , to mi prostě z evropského turné chybělo zase ale nepochopitelně vyřadil „Redemption Song“ .Taky byl konečně oproštěn od předkapely I-Threes , to mě taky nebaví furt posouvat ,nechápu , co mělo za cíl aby zpívali furt tich stejných 5 skladeb dokola , přitom nejsou snad ani nikde na singlu . Třeba se to někomu z vás líbí , mě moc ne (až na Juddy Mowatt to je paní zpěvačka , Rita Marley a Marcia Griffiths tam byli asi jen do počtu).

 

 

Tento koncert byl v pořadí čtvrtým z konečných pěti koncertů amerického turné , v obou koncertech v MSG dělali předskokany Bobovi The Commodores , kapela Lionela Richieho . Ve filmu MARLEY o tom mluvil Bob , nechápal že to není naopak , byl příliš skromný . Tyto koncerty měli za úkol přivézt do publika taky černé američany , protože Boba trápilo na turné po evropě , že jsou v hledišti s naprostou přesilou běloši.  Myslim si že byl spokojenej , protože opravdu hrál skoro jen pro samé černochy .  Co se týče fotek , nevím přesně která fotka kam patří , protože v obou Newyorských koncertech vystupoval ve stejných hadrech . Na poslech sem vkládám skladbu „No Woman No Cry“ a fotku kterou nám na facebook vložil Jacob , mějte se přátelé , zase někdy naviděnou,váš eboko.

 
[ 341 - 12.1.2013 ] Rozhovor pro JBC rádio

Jedná se o přepiš zhruba čtyřminutového rozhovoru Boba Marleyho s jedním z moderátorů Kingstonského JBC Radia probíhajícího jako živý vstup do vysílání. Moderátor Ron Sinclair Bobovi volal do New Yorku.



 Jsi v New Yorku, že Bobe?
 
Ano jsem.


Dobře. Jsme teď v živém vstupu na JBC Radiu. Doslechl jsem se mnoho věcí o nichž se ve spojitosti s Tebou na Jamajce mluví. Mezi jinými řečmi, spousta lidí říká, že jsi mrtvý.
 
Jsem mrtvý. Spousta lidí je mrtvých. Věř mi...


Je to opravdu tak? Je neuvěřitelné kolik různých zvěstí se kolem tvé osoby šíří.
 
No je to jak říkám, spousta lidí odejde a stále odchází... neustále... Je zajímavé, že když přijdou špatné zprávy, všichni se je dozví... ale když se objeví nějaká dobrá, k nikomu se nedostane. Zajímalo by mne proč to tak je. Co se mě týká, museli by udělat víc, než mě jen zabít.

 A to ani ty zvěsti nedokážou...
 
 
Lidi říkají, že máš rakovinu!
 
Ano, mám nádor... Opravdu.


Ve vzduchu je cítit napětí. Všichni napjatě čekají na 30.října. Spousta lidí má stále v paměti onen incident z roku 1976.
 
Jo, dobře si vzpomínám.
 
 
Vzpomínám si na jednoho mrtvého, zastřeleného. Nikdy asi nebudeme znát úplný konec toho příběhu.
 

Jo, nikdo to radši nechce vědět.
 
 

Mnozí také tvrdí, že jsi pryč, aby to celé vychladlo. Že prý je tu na Tebe teď příliš horko. Je to tak?
 
Ne, tak horko tam není... I když možná... možná na tom něco je.
 
 
Má otázka tedy zní, kdy Tě můžeme očekávat zpátky na Jamajce?

 
Jakmile to všechno utichne... a všechno bude v pohodě. Každý lidský život má svůj smysl, víš co tím myslím?!


Asi ano. Nicméně i přes to všechno co se událo kážeš svou hudbou lásku, bratrství a uvědomění...
 
Jo, je to tak správně.
 
 
Pravda. Ale to co se děje je prostě naprostým opakem toho, co tvá muzika šíří do světa.
 

No, já myslím... Vždycky jsem se zabýval jen těmi skutečně důležitými věcmi... Rastafari, chci si o něm číst... vidět ho. Všechno co musím udělat, je žít život. Víš, chci jenom mír. Chci být teď na Jamajce, protože... protože lidi mě chtěj slyšet... to je má práce. chápeš?


Pravda. Stále vzpomínám na rok 1975. Na to, myslím si, nikdy nezapomenu.
 
Jo.
 
 
Jo člověče. A v živé paměti mám tu událost jak si Michael Manley a Edward Seaga potřásli rukou na jevišti, pamatuješ?
 
V tu chvíli byl všude mír a láska.. Myslím.


Víš, ale bylo to spíš symbolické gesto.
 
Skutečně?
 
 
Tobě to tak nepřijde, když se ohlídneš zpátky?
 
Je to pár let. Nemůžu říct co se děje, ale něco určitě. Nikdy jsem se nemíchal do politiky. Nehájím nikoho z nich. Žádná politika... jsem Rasta.


Děkuju za rozhovor, Bobe.
 
Jah live, Jah live...
 
Interview lze stáhnout >>> ZDE <<<
 
Autor Mr3ska (www.onelove.cz)

 

TOPlist
aktualizováno: 08.11.2017 18:59:53