Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránkyZaložit e-shop

ČLÁNKY - 2010

[ 234 – 31.12.2010 ] Závěrem

 

Popravdě , nechce se mi nic dnes vymýšlet , ale mám jeden článek připravený už na zítra 1.1.2011 .

Do dalšího roku 2011 vám přeju hodně úspěchů a spokojenosti , stejně jako seto  každý rok přeje .Tento rok ve který jsem tu vydal  nějakých 83 článků , mnohdy jsem možná nebyl tak aktivní jako loni ale to je jen taková statistika . Důležité je , že mě to stále baví .

 

 

 

Jak možná víte , Bob své koncerty zakončoval ve velkém stylu , Buď to použil skladbu „Get Up Stand Up“ nebo , a naleznete ji

>>> ZDE <<< ukončil koncert skladbou „Exodus“ a já tento rok , i tuto sekci „ČLÁNKY 2010“ také ukončím ve velkém stylu , poslechněte si tedy tuto vynikající verzi z Newyorské hokejové haly  Madison Square Garden z 17.6.1978. Video jsem také vložil spíše jen tak pro radost , váš Eboko.

 

[ 233 – 28.12.2010 ] Jen 500 kopíií (!)

 

Dneska jsem se registroval na Aukru , mám totiž nějaké knihy na prodej a tak mne zajímalo co na této aukci najdu když zadám „Bob Marley“ no a hned prvnímu odkazu jsem se zasmál.

 

 

 

Někdo zde se snaží prodat archív „Exodus – Scrath – Kaya Demos“ za 289 korun , >>> ZDE <<< se podívejte sami , to je opravdu drzost tyto archívy (které jsou vlastně volně na internetu k sehnání)  prodávat (!) a zajímalo by mne taky který blbec si to koupí , když je zde vtipně přidán hned na obalu desky s vymyšleným názvem Bob Marley Aftershock Rare štítek „hodně vzácné - pouze 500 kopií“.

Na co lidé v Čechách už nepřijdou , Váš Eboko.

 

[ 232 – 21.12.2010 ] Zase spolu

 

„Zase spolu“ byl projekt který vznikl pomocí Bunnyho Wailera krátce po Bobovo smrti , bohužel  v té době kdy probíhali časté spory s kapelou The Wailers a členy Bobovo rodiny na téma autorských práv nebyl Bunny schopen pro tyto účely zajistit více hudebního materiálu, takže projekt téměř ihned zanikl.

 

Až mnohem později v roce 1985 se za spolupráce JAD Records podařilo soustředit mnohem více materiálu a Bunny se tak dostal k nahrávkám o kterých se mu minule mohlo jen zdát  a mohl tak na nich začít pracovat.

 

Myšlenka byla jednoduchá , opět zachytit The Wailers pohromadě.  Domluvil se na spolupráci s Peterem Toshem , Juniorem Brathwaitem (jenž kapelu v roce 1965 opustil a odstěhoval se do Chicaga) a také s Constantinem ‘Vision‘ Walkerem (bratranec Rity Marleyové , zpěvák skupiny Soulettes který v The Wailers zaskakoval v době kdy byl Bob v roce 1966 v Delaware) , na zvuku spolupracovalo hvězdné duo Sly & Robbie .

 

  

 

Tento nápad vedl k vydání singlu na straně A – s uměle vytvořeným  duetem Boba a Bunnyho „Music Lesson“ jejíchž kořeny sahají do roku 1969 , kdy Bob nahrál u Jad Records její jakousi demo verzi ( z něhož je vyjmut Bobovo hlas) a na straně B – byla vydána nová verze skladby „Nice Time“ kde je zachycen hlas Bunnyho Wailera a Petera Toshe , obě verze naleznete  >>> ZDE <<< , obě MP3 jsou sejmuty přímo z gramodesky což myslím si dokonale spestřuje poslech .

 

Až Toshova smrt a právní záležitosti  které se motali kolem jeho autorských práv vedla k ukončení tohoto projektu v roce 1989 což je škoda ale dodávám že měli alespoň snahu , příjemný poslech , váš Eboko.

 

[ 231 – 17.12.2010 ] Sny o svobodě

 

Čas od času každý člověk pociťuje únavu a chce si odpočinout , tato deska je pro mě odreagováním na plné čáře . Nevím jestli se dají tyto verze (těchto 11 verzí) označit jako Dub  , přinejmenším ale tři čtvrtiny těchto zremixovaných verzí stojí opravdu za to.

 

I když některé skladby jsou částečně zremixované až příliš a než se samotná skladba trošku rozjede , má posluchač docela problém samotnou skladbu poznat . Nehledejte v této desce ani kapku reggae , je to spíše takové připomenutí Bobovo tvorby , toho kdo Boba příliš neposlouchá deska samozřejmě nemusí hned nadchnout ,protože si myslím že spoustu lidí kdo Boba poslouchá táhne spíše prostředí odkud pocházel . Tato deska je spíše pro zasvěcené fanoušky jaký jsem bezesporu já .

 

   

 

Jen podotknu že tato deska pojmenovaná „Dreams of Freedom“ byla vydaná v roce 1997 , remixy  jsou součástí produkce Billa Laswella kterého hodně podporoval samotný Chris Blackwell, všechny verze vznikly v Greenpoint Studiu v Newyorském Brooklynu . Nechám zde k poslechu  mou velmi oblíbenou skladbu „Rebel Music“ , jejíchž remix se myslím si , moc povedl ale jak říkám , ne každý z vás mi dá za pravdu , váš Eboko .

 

[ 230 – 14.12.2010 ] Turín 1980

 

Tento koncert který se konal 28.června 1980 v Turínském fotbalovém stadionu Communale je možná trošku zastíněný tím , který se uskutečnil minulého dne v Miláně .Zde už nebyla ani taková návštěva , zde bylo zhruba 20 000 lidí , nevím proč je v takové míře zastíněn , je také skvělý .

 

  

 

Existují dvě verze archívů ale ani jedna není dotažena až do konce , první verze končí skladbou „Exodus“  a druhá skladbou „Roots Rock Reggae“ , která je ale stejně useklá v polovině a protože obě verze byly natočeny z publika , tuším že za to může samotný autor který netrefil dobře délku koncertu a nahrával na kratší pásku . Vlastně i začátek koncertu je pro mě tajemstvím , skoro všechny koncerty evropského turné Uprising začínali členky vokální skupiny I-Threes , zde tomu tak není a myslet si o tom také můžu co chci , buď autor chtěl zachytit pouze koncert Boba a úvod koncertu zachytil od Intra na které navazovala přímo skladba „Natural Mystic“ a nebo se přímo kapela domluvila , že žádný předskok nebude.

 

K poslechu >>> ZDE <<< vkládám skladbu Zimbabwe která jako jediná byla obsažena ve všech vystoupení Uprising Turné , ať už po Evropě tak i po USA a odsud se mi hrozně líbí. Tato skladba se mě zdá dost nadčasová . Po koncertu v Zimbabwe se Boba na interview ptali , kde že dostal inspiraci k napsání této skladby . Odpověděl : „Inspirací byl pobyt mezi bratry  v Shashamane v Etiopii kde jsem na začátku minulého  roku (1979)  byl na návštěvě , přál jsem si aby i jedna z posledních kolonií  Rhodesie ( jak zněl její koloniální název ) , se osamostatnila . Že tomu bude ale tak rychle jsem ani já sám nemohl uvěřit . Vojáci osvobozeneckého hnutí si ji často pouštěli , mám z ní dobrý pocit“.

 

   

 

Možná ale teď by byl Bob zklamaný , to co se v Zimbabwe od roku 2000 děje je až neskutečné . Prezident Mugabe  který ho pozval aby zahrál pro lidi a s kterým si podal ruku se postupem času stal hrozbou pro celou zemi , myslím si že dokud bude Mugabe u moci , tak Zimbabwe zkvétat rozhodně nebude.  Promiňte mi za mírné odskočení od tématu.

 

Vložené fotografie pocházejí z onoho skvělého vystoupení  , váš Eboko .

 

[ 229 – 7.12.2010 ] Kam Utéct ?

 

Původně jsem chtěl napsat něco jinačího , mám ještě v rukávu spoustu témat o kterých si myslím že nemáte ponětí ale dneska ráno jsem zabrousil na svůj velmi oblíbený web , kde jsem se zděsil .Myslím si , že na to , když to možná je mimo standartní téma tohoto webu musím alespoň upozornit.

 

Nyní sice pobývám mimo svůj domov ale to nemění z žádnýho důvodu můj srdeční postoj k mému rodnému místu , kterým jsou Krušné hory.  Není jiné místo kde bych se cítil tolik šťastný , když vidím všude tu krásu co všemohoucí stvořil , výhledy kde se až tají dech , zaniklé obce kde člověk přijde na jiné myšlenky , relaxuje protože musí , jinak by se z toho šílenýho koloběhu života zbláznil .

Za pár let tomu zřejmě na velké části území bude jinak , přece je lepší zisk než něco odevzdat .

 

„Teprve teď uvidíme, co pro nás přichystali podvodní obchodníci s ekoenergií a obce, které jim na to skočily.“

 

 

 

 „Podívejte se, co bude vidět brzy z Mědníku.
Od Klínovce po Krupku jich má stát 250. Nyní jich stojí cca. 30 !!!
To je konec Krušných hor.

Člověk by brečel, nadával a hlavně něco dělal !!!

Co s tím uděláme?“

K tomuto článku vkládám >>> ZDE <<< na poslech skladbu která se myslím si hodí , je to „Running Away – Crazy Baldhead“ z Newyorské Madison Square Garden (17.6.1978) ,protože kam pak člověk bude chtít za trochou klidu „utéct“ ?

Snad to nedopadne tak , jak to ty hajzlové plánujou !!!

 váš Eboko .

 

[ 228 – 6.12.2010 ] Z Manhattan Center 1975

 

Tento koncert následoval tři dni po až nečekaně  úspěšném vystoupení v Central Parku , tedy 21.června 1975 , a byl také úspěšný , v hledišti bylo prý více lidí než se nakonec prodalo lístků .

Tento koncert byl zachycen , sice ne v plné délce i na video , zjistil jsem že k němu má být v originálu přidáno i interview , foto z tohoto interview najdete na obrázku v sekci „k stažení“ , jedná se o klasickou fotografii kde se Bob směje opřený o pult ve žlutozeleném tričku .

 

  

 

Dnes ale chci zmínit celý audiozáznam , který sice se dochoval v mizerné kvalitě , avšak něco magického z něho vyzařuje  . Zajímavý je hlavně (společně s vystoupením v Central Parku) velkým počtem skladeb, další koncerty z turné Natty Dread již nebyly takhle dlouhé . Najdete tu i ne moc často živě zpívané skladby jako „Nice Time“ , „So Jah Seh“ nebo „Bend Down Low“   . Pokud tento skvost doma  díky velké rozšířenosti i přesto nemáte vlozil jsem jej >>> ZDE <<<.

 

Cenná fotografie vlevo kterou jsem přidal pochází z hotelu Big Apple kde byl Bob s kapelou před vystoupením ubytovaný , vpravo dále naleznete zvětšený leták koncertu . Příjemný poslech , váš Eboko .   

 

[ 227 – 3.12.2010 ] Atmosféra ze San Sira 1980


Koncert byl naplánovaný na den 27.června 1980 a mělo to být pouze jedno ze standartních vystoupení  závěrečné Uprising Tour , dnes ale každý Bobovo fanoušek ví , že tato show z Milánského Stadionu San Siro , byla v této šňůře asi nejlepší .

 

 

 

Atmosféru může dokreslit i zhruba 20 minutový dokument který jsem sem vkládal 16.dubna 2009 kdy jsem vám tady koncert v článku číslo 54 prvně představoval . Dnes ale musím také využít toho že mi lze sem vkládat videa z Youtube ( jednou to de , pak zas dlouho ne) a abych vykreslil atmosféru přímo z koncertu , vkládám sem kraťoučký videozáznam ze skladby „No Woman No Cry“ , když ale musím říct , je obrovská škoda , že skladba není zachycena v plné délce.

 

 
 

 

Chris Blackwell dokonale využil situace , když na toto datum koncert naplánoval . Spoléhal totiž že návštěva papeže o týden dříve přiláká do Milána spoustu lidí , proto volil vystoupení v obrovském San Siro stadionu ,s tím že ale přijde přes sto tisíc lidí ale asi ani on sám nepočítal .Fotografie pochází z odpoledne tohoto památného dne , kde si lidé  zabírali nejlepší místa .Příjemný poslech , váš Eboko.

 

[ 226 – 29.11.2010 ] Interview se  Stevem  Gilbertem

 

Tohleto Interview jsem kdysi dávno míval přímo k stažení v úvodu stránky , ale myslím si že tohle velmi speciální interview stojí za zmínku znovu a znovu .

 

Proběhlo 14.září 1980 v Miamské rádiové stanici kde byl Bob hostem pořadu Steve Gilberta . Interview začalo standartními otázkami na téma rastafariánství (standartní proto , protože se ho na to ptali snad úplně vždycky a všude) pak následovala zhruba půlhodinka která byla věnována posluchačům , kteří do rádia přímo volali a Boba se ptali na svoje vlastní otázky .

 

Nejsem sice prvotřídní angličtinář ale celému záznamu lze celkem dobře rozumět . Nejčastěji se lidé Boba ptali , kdy chce vystoupit v Miami – odpověděl : „ V prosinci 1980“ , pár otázek směřovali na to kde bral inspiraci při psaní skladby „I Shot The Sheriff“ nebo „Could You Be Loved“, mnozí ale chtěli jen Boba pozdravit . Dnes určitě ti lidé mají príma pocit že s ním mohli alespoň nachviličku mluvit.

 

 

 

Tohle je právě jediné zaznamenané interview kde se Bob baví s fanoušky a v mé sbírce je nejcennější , moc rád ho poslouchám , jsou to pro mě hodně pozitivní vibrace , když vezmete v potaz že proběhlo přesně týden před tím než omdlel při ranním joggingu v Newyorském Central Parku , a kde mu pak lékaři předpověděli necelý měsíc života , leze až mráz po zádech .

 

Fotografie zřejmě z vysílání žádná neexistuje , proto vkládám nějakou z jiného interview z roku 1980, nevím ale z kterého , protože u většiny fotek které jsou pohozené na internetu popisek neexistuje.

Interview naleznete   >>> ZDE <<< , příjemný poslech , váš Eboko .

 

[ 225 – 28.11.2010 ] Z fotbalu

 

Tak zase nachvilku usedám k psaní , měl jsem v plánu napsat dřív ale nešel nám tu 3 dni internet , nebyla šance .

 

 

 

Jeden z čtenářů „Tom Happy“ mě zhruba před týdnem napsal mejla ohledně fotky , kterou já vkládám sem . Fotka je zajímavá už na první pohled , Bobův protivník má na sobě dres Dukly Praha , tato fotka pochází z francouzského turné 1980 ale už vám nepovím z kterého přesně města , myslím si že to bylo Grenoble. Je to asi tak jediná zmínka o naší malé zemi v srdci Evropy . Myslím si taky že je ohromná škoda že Bob tenkrát si nechal od Chrise Blackwella rozmluvit koncert v Praze , ono ale se tomu nedivím , nebylo zde o co stát , anglicky nikdo neuměl a pochybuju v to že by v bývalém komunistickém režimu bylo místo i pro řadového občana , aby mohl na koncert , kdo ví co by se dělo .

To si tak vždycky vzpomenu když vidím koncert z Rockpalast v Dortmundu z 12.června 1980 , toto byl den kdy se Bob se svými the Wailers původně chtěl vystoupit u nás.

 

  

 

Jen tak pro zajímavost a k tématu vkládám  videa z poločasu zápasu mezi Ajaxem Amsterodam a FC  Kakkerlakken , vy kdo sledujete Ajax často jste si možná všimli , že fanoušci zpívají „Three Little Birds“ celkem často . To je zatím všechno ode mě za nedlouho budu zase pokračovat , váš Eboko .

 

[ 224 – 22.11.2010 ] Nové foto

 

„První hodinu bylo právo , druhou hodinu následovala matematika a pak přijde do naší tělocvičny jeden z největších ikon naší doby zahrát improvizované vystoupení „ – ano přesně tak se stalo v roce 1972 v chlapecké škole v londýnském Peckhamu.

 

 

 

Majitel fotografií , bývalý učitel umění (nyní v důchodu) Manor K. Baugh řekl :

„ Jeden z mých přátel kteří v té době pracovali v rádiové stanici CBS kde pracoval na pořadech podporující mladé talenty , přišel s nápadem aby Bob Marley a Johny Nash vystoupily v naší škole , já jsem nebyl proti .  Z 45 minutového vystoupení se mi vybavuje skladba „Stir It Up“  která byla v té době v hitparádě CBS v TOP 40 .

 

V té době Bob rozhodně nebyl hvězdou celosvětového formátu , na jeho vystoupení se žádná fronta nečekala a také nebyl problém se zastavit na pár slov. Řekl jsem mu že mi připomíná Boba Dylana , odpověděl mi v tom smyslu že Dylan měl určitý vliv na styl psaní jeho písniček.

 

  

 

Bob i Johny byli relativně na mizině . Bob mni řekl , že má už dost každodenního plahočení a že chce zpět domů na Jamajku . Dokonce jsem mu dal nějaké drobné na autobus.

 

Dnes si ale na to rád vzpomenu , měl jsem možnost strávit nějaký čas s muzikantem který se později stal celosvětovým symbolem v boji za svobodu“

 

Pochybuji že existuje nějaký audio záznam , každopádně fotky které z tohoto vystoupení zbyly jsou perfektní , Eboko .

 

[ 223 – 13.11.2010 ] Potřetí Babylon By Bus


Na konci srpna 2009 tady padla první zmínka o této desce , dnes mám už o věci jasno , chtěl bych tak trochu pozměnit , myslím si že fakta která jsem našel na www.wailer.de  jsou velice nepřesná.

Tenkrát mi poradil jeden z čtenářů abych hledal rady právě na onom německém serveru , track-list desky Babylon By bus je tam asi takhle :

 

Positive Vibration (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978.

Punky Reggae Party (Live 1978)
Recorded live at the Paris Pavillon, Paris, France, on June 25th 1978.

Exodus
(Live 1978)
Recorded live at the Paris Pavillon, Paris, France, on June 25th 1978.

Stir It Up (Live 1978)
Recorded live at The Lyceum, London, UK, on July 18th 1978.

Rat Race (Live 1978)
Recorded at Jaap Edenhal, Amsterdam, Netherlands, on June 13th 1978.

Concrete Jungle (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978.

Kinky Reggae (Live 1978)
Recorded live at the Paris Pavillon, Paris, France, on June 25th 1978.

Lively Up Yourself (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978.

Rebel Music (Live 1978)
Recorded live at the Paris Pavillon, Paris, France, on June 25th 1978.

War / No More Trouble (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978.

 

Is This Love (Live 1978)
Recorded live at the Paris Pavillon, Paris, France, on June 25th 1978.

The Heathen (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978.

Jamming (Live 1978)
Recorded live in Copenhagen, on June 26th 1978

 

V tom aby se prase vyznalo , opět by mě velmi zajímalo ,kdo to takhle „blbě vymyslel“, abych to shrnul .

 

Myslím si že všechny skladby na desce (krom „Stir It Up“ která pochází z Londýnského Lycea z 18.7.1975 ) pocházejí z Pařížského Paris Pavilionu kde Bob s The Wailers celkem třikrát vystupoval mezi daty 25.a 27.června 1978 , což je zásadní . Neexistuje totiž žádná zmínka o tom že by 26. Bob koncertoval v Copenhagen čili v dánské Kodani ( to je přeci hloupost) , dále chci zmínit další přehmat (jako prase když už to tak musím říct) – u skladby „Rat Race“ je uvedeno – recorded at Amsterodam 13.6. a chci vám říct: tento koncert neexistuje !

 

  

 

Už jen logicky : Bobovo turné 1978 bylo rozvrženo mezi dva kontinenty . Mezi 18.květnem a 18 červnem vystupovala kapela pouze v USA , poté od 22.června do 10.července byla uskutečněna kraťoučká evropská šňůra koncertů aby se 14.července kapela opět přesunula za velkou louži do USA kde 5.8. turné ukončila . A jen tak Pro pořádek : 12.6.kapela vystoupila v Newyorském Civic Center a o dva dni později v Sheltonském  Pinecrest Country Clubu , vážně pochybuju že by mezeru vyplnil koncert z  6000 km dalekého Amsterodamu.

Takže jak mi tohle může někdo vysvětlit , myslím si že to napsal člověk který nemá absolutně ponětí o tom co napsal a bohužel si to asi myslí spoustu lidí , totiž jejich web je rozšířenější než ten můj , ale tak já aspoň budu skromně věřit ,že to někomu koho to zajímá v hlavě uvízlo .

 

Závěrem bych chtěl >>> ZDE <<< vložit k poslechu skladbu „Jammin“ která je opět převzata z jediného celého zaznamenaného koncertu z oněch tří Pařížských  , tedy z 26.června 1978.  Váš Eboko .

 

 

[ 222 – 12.11.2010 ] Opět K albu Babylon By Bus

 

Toto album poslouchám teď celkem často , chtěl jsem původně napsat sérii o albu Rastaman Vibration ale nějak se na to necejtím  . Možná jste si všimli že nemám teď to pravé spisovatelské období , ono se to zase ale zlepší takže mě hned netlučte . Přeci jen píšu na toto téma už přes dva roky , myslím si že můžu na jeden měsíc dovolit trošku zpomalit tempo . Mám v hlavě to o čem bych chtěl psát ale spíš chybí teď trošku ta chuť , důvodem ale také může být velmi slabá návštěvnost tohoto webu , pamatuju si že ještě před rokem chodilo cca 35 lidí denně , a od tohoto léta to někdy není ani polovina . Celkem mě mrzí i to ( a nevím jestli se mi to jen nezdá ) slabší zájem o toto téma , Emaily mi do mojí schránky robertnestamarley.wbs@email.cz nechodí vůbec žádné, diskuzní fórum je úplně mrtvé  a od toho se i můj zájem pracovat pro vás odvíjí . Polepšete se !

 

 

 

Minule jsem tady vkládal na poslech některé silnější verze skladby „Exodus“ , dnes to bude skladba „Rebel Music“ která na začátku roku 1978 byla celkem častým jevem v track-listu Bobovo vystoupení. Přesto ale jak čas plynul a od oficiálního spuštění Kaya turné až do konce turné Uprising se skladba na track-listech objevila jen velmi svátečně . Což si myslím je veliká škoda , miluju tuhle skladbu v jakékoli verzi . 

 

>>> ZDE <<< vkládám k poslechu originální verzi z Pařížského koncertu (26.6.1978) ze kterého byla skladba pro desku vyjmuta , je v původní zvukové kvalitě (před vyčištěním ) , a pokud máte zbytečných 3500 amerických dolarů v kapse , můžete si v aukci koupit obal desky Bobem přímo podepsaný, viz obrázek . Takže zase někdy příště , váš Eboko .

 

[ 221 – 4.11.2010 ] Jen něco málo k albu Babylon By Bus

 

Malinko odbočím z tématu o albu Rastaman Vibration , ihned se zas k němu ale vrátím .

Včera jsem na noční poslouchal z MP3 přehrávače po dlouhé době album Babylon By Bus a musím říci že u některých skladeb které jsou k dispozici , bylo vydání tohoto alba trefa do černého.

 

Možná si to někteří ani neuvědomují ale například verze skladby „ Exodus“ je na tomto albu vůbec nejlepší verze co jsem kdy slyšel . Tato verze pochází z koncertu který se uskutečnil 25.července 1978 v Pařížském Pavillonu . Pokoušel jsem se dnes odpoledne najít v archívu z turné tohoto roku některou verzi která by se alespoň malounko přiblížila té excelentní verzi kterou Chris Blackwell zvolil pro album Babylon By Bus .

 

  

 

První verze pochází z krátkého archívu koncertu ze Staffordshirejské New Bingley Hall ( 22.6. ) a druhá , která se mě zdá taky velice kvalitní , pochází z Queen Elizabeth Theatre z Vancouveru (14.7).

Obě verze si k poslechu nalistujte >>> ZDE <<< .

 

Závěrem dodám že toto album obsahuje některé rarity které Bob moc na koncertech turné 1978 nehrál , například „Rat Race“ , „Kinky Reggae“ a samozřejmě také skladbu „Rebel Music“ . Jen škoda že album nebylo doplněno ještě o mé velmi oblíbené skladby jako jsou „Running Away/Crazy Baldhead“ a „No Woman No Cry“ , bylo to ale asi dáno tím že se zkrátka na LP už časově nevešly .  

Váš Eboko.

 

[ 220 – 28.10.2010 ] K desce Rastaman Vibration – část druhá

 

Dneska zmíním skladbu ,která se stala součástí tohoto alba jako bonus až v roce 2000 , je to samozřejmě skladba „Jah Live“

 

Vznikla už někdy na začátku září roku 1975 v Kingstonském Harry J.Studiu a byla jeho odpovědí směřována k jamajské veřejnosti . Několik dní před tím byl totiž v Císařském Paláci v Addis Abebě zabit Haile Selassie , to bylo také titulkem všech jamajských novin a terčem výsměchu byly samozřejmě rastafariáni na ostrově.

 

Vzpomínky k těmto událostem dobře zachycuje kniha Timothe Whitea Oheň v dlaních.

 

   

 

Několik dní po vydání singlu „Jah Live“ , který byl vydán pod štítkem TUFF GONG skladba zněla snad v každém rohu ostrova , byla velmi populární. Bob si tak upevnil své postavení v žebříčku jamajské hudby.

 

Spoustu fanoušků ve světě ale vydání singlu nezaregistrovala , až v roce 1982 kde byla součástí soundtracku k filmu Countryman , výjimkou byla Anglie kde byl singl vydaný už v roce 1976.

 

>>> ZDE <<< si poslechněte 12 palcovou Dub verzi která vznikla ve studiu Lee Perryho tedy v Black Arch a stala se tak „B“ stranou Perryho singlu „Remiah Dub“. Příště budu pokračovat , váš Eboko .

 

[ 219 -  25.10.2010 ] K desce Rastaman Vibration – část první


Zvolil jsem si toto téma zhruba zase pro nadcházející měsíc , protože nejen poslední dobou ale zhruba po celý rok toto album si pouštím nejraději . Chtěl bych tu zase uvézt některé audio nahrávky o kterých  mnozí ani nevíte , a tak skompletovat celé toto album ,budu pracovat  stejně tak jak tomu bylo na začátku roku když jsem popisoval desku Uprising , když nevím přesně v jakých časových intervalech , ikdyž to pro mě nehraje roli , není to moje povinnost ale koníček , podle toho k tomu přistupuju.

 

 

 

Toto album mě přijde zajímavé především po zvukové stránce , do kapely přišli kytaristé jako  Earl (Chinna) Smith a Donald Kinsley , kteří ještě zvýraznili zvuk the Wailers a dovedli ho na úplně jinou úroveň než například při nahrávání alba Natty Dread v roce předchozím . Nezlobte se na mě ale musím to říct , od roku 1976 se jamajská scéna rozdělovala na reggae scénu a Boba Marleyho  s The Wailers. Neznám jediné reggae album toho roku které by se alespoň přiblížilo hudební a textové kvalitě alba Rastaman Vibration . To Je můj názor .

 

Na tomto albu naleznete 10 skladeb ze kterých 3 pocházejí z Early Years , 11 skladba byla doplněna k albu v roce 2000 jako bonusová , byla to skladba  „Jah Live“.

 

 

 

Dnes vám přiblížím alespoň jednu z nich. Skladba „Cry To Me“ má ze všech skladeb tracklistu alba nejdelší historii , její kořeny sahají až do roku 1966 , >>> ZDE <<< si její originální verzi můžete vyhledat a poslechnout.  Pochází ze Studia 1 , její vokály namísto I-Threes ve zmíněném albu zpívá Peter Tosh a Bunny Wailer . Zajímavé , alespoň pro mě je , že ani jednou jí  Bob nezazpíval živě a ani jednou od roku 1976 nezazněla na žádné studiové zkoušce ani  v žádném demu (myslím tím ale archívy které jsou zaznamenané ) , dodnes o této skladbě nejsou v tomto ohledu žádné informace .

Jen z roku 1971 existuje kraťoučký akustický záznam, z doby  kdy žil Bob nějaký čas ve Švédsku, nahlédněte >>> ZDE <<< . Příště budu pokračovat , váš Eboko .  

 

[ 218 – 19.10.2010 ] Osaka 1979

 

Archivní záznam z Festival Hall v Osace byl posledním který mi v mé bohaté sbírce chyběl, to se ale včera stalo minulostí , tímto článkem chci hlavně poděkovat Júliusovi ze Slovenska že mi dal tip kde ho mám najít . Je posledním z 139 Bobovo živých vystoupení , který si přidávám do sbírky a jsem šťastnej , můžu si asi jako jedinej v republice říct , co se týče koncertů , mám 100% .

 

 

 

Tento koncert byl zároveň posledním vystoupením Boba v zemi vycházejícího slunce .

6 koncertů v Tokiu , mezi 5.a 10.dubnem 1979 a na ně navazovali dva koncerty v Osace – 11.a 13.dubna, zajímavé je že mimo jediného koncertu v Tokiu , jsou všechny zaznamenané . Pouze první koncert v Osace není zachycen kompletní , jak lze vyčíst z velmi rozšířeného coveru , který je velmi rozšířený na internetu , fotografie na něm pocházejí ale zase z druhé show .

Po podrobném prozkoumání Tracklistů stojí za zmínku to , že pouze v první show v Tokijském Shinjuku Kouseinenkin Hall nezazněla skladba „War“ .  

 

   

 

Bob Marley a The Wailers byli první kapelou která v japonsku vystupovala , to že v Japonsku vystoupí rebel z Trenchtownu samozřejmě vyvolalo veliký ohlas , všechny koncerty byly  velmi rychle vyprodány .  Jako ochutnávku z onoho posledního koncertu vkládám >>> ZDE <<< závěrečnou skladbu „Exodus“ , která potvrzuje krásnou atmosféru tohoto vystoupení , na to že archív je zaznamenaný někým z hlediště ,má myslím si skvělý zvuk . K prvnímu koncertu v Osace mám ještě také jednu zajímavost , už jste viděli Boba zpívat s dreadama svázanýma v culíku a v kravatě ? jestli ne , shlídněte fotky které pocházejí z 11.dubna čili z koncertu v Kosei Nenkin Main Hall ,  váš Eboko .

 

[ 217 – 10.10.2010 ] Time Will Tell

 

Dneska odpoledne jsem se zaposlouchal do rehealsals z Miamského Criteria studia , tato zkouška byla zaznamenána dne 31.5.1978 . Bob jak je známo v Miami trávil od roku 1977 velmi mnoho času , měl zde matku ale také celou velmi početnou rodinu. Abych se vrátil ale k tématu , na těchto zkouškách Bob většinou zkoušel hrát skladby které mohl případně představit i veřejnosti . Jestliže ale někdo z vás vlastníte některé Bobovo rehealsals , zjistíte že to nebyla vždy pravda . Co se týče mé sbírky co jsem za ty léta nasbíral vím , že většinou to bylo naopak a skladby , kterým věnoval při zkoušení  nejvíce času , pak na koncertech hrál jen poskromnu a nakonec jsem moc rád že mám alespoň tyto záznamy a můžu si je alespoň takhle vychutnat .

 

 

 

 Jedním z typických příkladů může být i skladba „Time Will Tell“ . Na zkoušce v Criteria studiu z uvedeného data jí věnoval přez 24 minut ,

>>> ZDE <<< nalistujte a poslechněte sami . Tato skladba je celkově z desky Kaya řekl bych nejméně známá veřejnosti , vždyť jí Bob zahrál publiku pouze jednou , a to na koncertu v Massachusettském Music Inn. Naštěstí je tento velmi dlouhý koncert zaznamenaný a >>> ZDE <<<  si skladbu sami můžete poslechnout. Po tomto koncertu ale skladba vyšuměla z Bobovo repertoárů , kdo ví proč to tak bylo .

 

Myslím si , že pokud by v Island Records mnoho let po Bobovo smrti nepojmenovali po této skladbě jeden z vůbec nejlepších Bobovo životopisných videodokumentů , jen málokdo by si na tuto skladbu vzpomněl . Váš Eboko .

 

[ 216 – 4.10.2010 ] Krize

 

Jak tak koukám tak v celém seznamu skladeb k poslechu není ani jediná živá verze této skladby , pouze B strana singlu „Is This Love“ kde je její instrumentální verze , vložil jsem ji k jednomu z prvních článků tohoto roku.

 

Pamatuji si že tuto skladbu jsem si hodně oblíbil když jsem si tenkrát v roce 2002 koupil desku Kaya . V bookletu této desky je napsáno že skladba vznikla až v roce 1978 , což je myslím si hloupost , už při zasedání ve studiu Leslieho Konga na konci 60.let ji Bob zahrál  na akustickou kytaru ve spojení se skladbou „Cheer Up“ , je tedy jasné že její historie sahá daleko před rok 1978 . Avšak je možné že ji nesložil kompletně celou a tak si zajammoval pouze úryvek který si tou dobou vymyslel a do kompletní fáze ji upravil až mnohem později . Je pravdou že ve sledu let mezi těmito dvěma obdobími by jste nějaký archív jen stěží hledali.Proto jsem vložil >>> ZDE <<< tuto stařičkou akustickou verzi.

 

  

 

První živou verzi naleznete v archívu Torontského koncertu z 9.června , avšak verze která se mě líbí asi nejvíce pochází ze závěrečného koncertu Kaya turné , z Miamského klubu Jai Alai Fronton který Bob se svými the Wailers odehrál 5.srpna 1978 , bylo to také ale naposledy kdy tuto skladbu naživo zahrál  , vložil jsem ji >>> ZDE <<<. Fotografie které jsem k tomuto článku použil pocházejí z Řeckého divadla v Berkeley , kde Bob hrál zhruba o týden dříve a kde také tato skladba zazněla, Z Jai Alai jsem totiž žádnou nenašel , váš Eboko .    

 

[ 215 – 24.9.2010 ] Hammersmith Odeon 1976

 

Možná jsem tu někde tento koncert zmínil , ale nepamatuju si to, možná jen v nějakém rychlém sledu , tak to musím napravit.

 

Hammersmith Odeon je hala která se nachází v Londýně , má kapacitu 5000 míst (viz. obrázek dole) , nemám ale žádný podklad o tom kolik lidí zrovna na koncertu bylo . Bob s The Wailers zde vystřihly celkem 6 vystoupení mezi dny 15.a 18.června ,přičemž zaznamenaný je pouze jeden a to z 16.6.  Tento koncert může být také zajímavý tím že z něj existuje nepřeberné množství fotomateriálu(právě těmito fotkami jsem článek zkrášlil)  . Samotný koncert nahrával Mark Miller , technik u Island Records na svůj magnetofon , dlouhá léta se mělo za to , že záznam tohoto koncertu bude někde v prodeji , avšak zatím se tak nestalo , důvodem může být asi hlavní fakt že z celkové závěrečné skladby „Get Up Stand Up“, „Let The Rhythm Groove“ , „War“ ,“ No More Trouble“ které jak je známo z Rastaman Vibration turné na sebe přímo navazují se zachovala jen poslední zmiňovaná skladba  ( >>> ZDE <<< jsem jí vložil k poslechu) . Pokud ale Chris Blackwell se někdy rozhodne koncert vydat , rozhodně ho bude muset nějak vyvážit , při prvním poslechu totiž zjistíte že zvuk je takový nemastný neslaný , není to ten zvuk na který jsem zvyklý , když si vytáhnu k poslechu nějaký archív z tohoto turné.

 

  

 

Já osobně poslední dobou koncerty z Rastaman Vibration turné moc rád poslouchám , jedná se o to a každý fanoušek to zřejmě ze záznamů vycítí . Bob na těchto koncertech dost často silně improvizoval a i přesto že jednotlivé skladby můžete slyšet v každé jednotlivé show , pokaždé má skladba jiný nádech , při některých mi až jde mráz po zádech . Bob si Rastaman Vibration turné dosti užíval , nejenom rostla jeho sláva ale také hlavně rostlo i publikum . Mám informace že předešlé turné Natty Dread vždy sledoval necelý tisíc lidí zatím co na turné v roce 1976 byly sály narvané k prasknutí a každému umělci se lépe hraje když nevidí volné místa .

 

   

 

Nejzajímavější skladbou z tohoto koncertu může být „Crazy Baldhead“ , je zároveň poslední samostatnou verzí , později už jí Bob hrál společně se skladbou „Running Away“ ale to je přeci známá věc ( uložil jsem ji >>> ZDE <<< ). Tak zase příště , váš Eboko .

 

[ 214 – 18.9.2010 ] Rastaman Chant / Conquering Lion

 

Dnes zase jen trošku zmíním jeden z okamžiků Rastaman Vibration turné 1976 , zachvíli musím totiž jít do práce .

 

Těmito dvěma skladbami Bob na začátku turné začínal své koncerty , je škoda že to mockrát nebylo , ve stejném roce si totiž Bob zvyknul používat skladbu Trenchtown Rock . Pokud ale doma máte kopie z archivních pásek například z Philadelphijské Upper Darby (23.4) ,Bostonu (26.4.) , Newyorského Beacon Theatre (1.5.) a Torontské Convocation Hall (5.5.) můžete si onu atmosféru těchto dvou skladeb připomenout . Také stojí za zmínku že poslední verzi těchto skladeb zahrál Bob na slavném One Love Peace Concertu 22.4.1978 v Kingstonu na Jamajce , další živé verze ale již nepřišli .

 

 

 

Dlouho jsem marně sháněl  nějakou fotografii z okamžiku kdy tuto skladbu  hrál , protože zcela výjimečně hrál i on spolu s Seeco Patersonem na Nyahbinghi buben , až dnes se na mě konečně pousmálo štěstíčko  a fotografie kterou jsem k článku vložil pochází z mého velmi oblíbeného koncertu ze zmíněného Newyorského Beacon Theatre , i ukázka ,

kterou jsem vložil  >>> ZDE <<< .

Váš Eboko.

 

[ 213 – 12.9.2010 ] Exodus – Kaya Horn Mixes

 

Dnes bych chtěl udělat jen takový malý vstup ,hlavně  jsem  zvědavý, jak to osloví vás.

 

Čas od času narazím na některé mixy demo verzí , nebo taky poupravené skladby od různých sběratelů  ale nedávno se mi dostal do rukou velmi zajímavý archív s názvem Exodus -  Kaya Horn Mixes a vůbec abych řekl pravdu nevím o co se jedná . Nevím kdy tento archív vznikl , nevím v kterém studiu nebo případně kdo jej tak upravil , nikde jsem o tom více nedozvěděl , přesto ale se jedná o velmi zajímavý kousek.

 

 

 

>>> ZDE <<< jsem jej celý uložil k stažení . Vy sami už z prvního poslechu zcela určitě poznáte že skladby (které sice mají melodii velmi podobnou jako na samotných deskách Exodus a Kaya ) Bob zpívá úplně jinak než jsme zvyklí  , nikde jinde jsem se s tím ještě nesetkal  , proto  - poslechněte si tento archív i vy ať pochopíte , co mám na mysli , určitě by mě zajímali i některé komentáře ale nebudu to hrotit , pokud budete chtít napište , jaký máte z poslechu těchto skladeb pocit . Váš Eboko .  

 

[ 212 – 11.9.2010 ] Kim Gottlieb a její nová kniha

 

Tak jsem nastěhovaný v mém novém "Pražském" domově , internet je zapojený takže budu opět pokračovat v mojí milované práci . Dneska jsem si vytáhl informace které vám chci předat , jsou o knize která co nevidět vyjde . Kim Gottlieb je další známou fotografkou , která zveřejňuje své dílo v nové knize , která má podobný nádech jako kniha Soul Rebel od Davida Burnetta o které jsem 19.4.2010 v článku číslo 184. psal.

 

 

 

V této knize má být zveřejněno více než 200 fotografií Boba ale také dalších umělců kteří charakterizují zlatou éru reggae 70.let . Některé fotografie jistě znáte ale většina z nich nebyla přez 30.let nikde zveřejněna . Kromě fotografií naleznete v knize povídání  nejen o Bobovi ale o celé zlaté reggae éře , zde přispěl povídáním i známý reggae historik Roger Steffens . Kniha se má objevit  na trhu 26.října , snad ji budou mít i někde u nás .

 

Kim Gottlieb  neměla za Bobem do domu v letech 1975 a 1976 přístup jen tak náhodou, byla totiž manželkou Jeffa Walkera , vedoucího publicistiky u Island Records .

 

Jsem na tuto knihu zvědavý , spoustu fotografií znám , například z Hope Road kde hraje Bob stolní tenis , třeba mi ale tato kniha opět něco nového odkryje , a já doufám že bude zajímat i vás ! 

Mimojiné fotografie z předního obalu knihy se objevila i na předním obalu singlu "Jamming" v roce 1977 ale to je jen tak pro zajímavost .

Váš Eboko .  

 

[ 211 – 2.9.2010 ] Obdivovatelé

 

Po tomto článku si dám zhruba týden pauzu , důvodem je mé stěhování ze Západních Čech do našeho hlavního města do Prahy , nebudu mít zřejmě  vůbec na psaní čas – děkuji vám za pochopení !

 

Mnoho rockových hvězd vyjádřilo v 70.letech svůj obdiv k Bobovi , počínaje Bruce Springsteenem který ( jak vidíte dole na plakátu akce ) pozval již v roce 1973 the Wailers jako speciální hosty na koncert v Max´s Kansas City . Bruce byl společně se Stingem velkým Bobovým obdivovatelem , možná také proto se na velké akci různých umělců  pod názvem  Amnesty International rozhodli společně s Tracy Chapman  a Yussou N´Dourem  tuto velkolepou akci zakončit skladbou „Get Up Stand Up“ , bylo to v Buenos Aires roku 1988 .

( K shlédnutí je >>> ZDE <<< )

 

V roce 1974 se Eric Clapton po návratu z dovolené strávené na Jamajce dostal (a mnoho týdnů pobyl) na první místo americké hitparády se svou verzí skladby „ I shot The Sheriff“ ( >>> ZDE <<< ) , tím vzdává holt autorovi . Zajímavostí může být fakt že dodnes tuto skladbu s oblibou na koncertech hraje , dovolil jsem si >>> ZDE <<< vybrat mojí nejoblíbenější verzi z Newyorské Madison Square Garden.

 

   

 

V roce 1975 začala, i díky dlouhému americkému Natty Dread turné Bobova sláva vzrůstat . Na jeho vystoupení se začali chodit dívat i některé slavné osobnosti ,což bylo pro začínající hvězdu Boba Marleyho jedině dobře.

Mezi dny 9.a 13.července sehráli každý den jeden koncert v maličkém avšak velmi slavném Los Angeleském klubu Roxy . Na poslední vystoupení se mezi obyčejné lidi vměstnalo (kapacita klubu je dodnes cca 400 míst) spoustu slavných ze světa hudby , jako například: Billy Preston, Low Reed , Herbie Hancock , John Mitchell nebo dva bývalí členové Beatles – Ringo Star a George Harrison ( na snímcích ze zákulisí koncertu ).

Po tomto vystoupení řekl frontman kapely The Velvet Underground , zpěvák a kytarista Low Reed novinářům : „No Woman No Cry je nejlepší skladba jakou jsem kdy slyšel , až mě z ní mrazilo v zádech“ >>>ZDE <<< si tento záznam můžete stáhnout a poslechnout – jedinou nevýhodou zůstává jen fakt , že archív z tohoto koncertu je zachycen v nejhorší kvalitě ze všech  pásek dochovaných z tohoto roku.

 

 

 

I slavní Rolling Stone se snažili o to aby Bob Marley and The Wailers byli při jejich koncertech jako předkapela , manažeři obouch kapel se ale na tom nikdy nebyly schopni dohodnout , proto z věci nakonec sešlo . Já se tomu nedivím , co kdyby to bylo naopak a Rolling Stone dělali předkapelu Bobovi  , taková potupa že (?!) .

 

Na konci tohoto roku sehrál Bob první ze svých dvou duetů se Steviem Wonderem , byla to skladba „I Shot The Sheriff“ v Národním Stadionu v Kingstonu na Jamajce . Druhý duet sehrál až později v roce 1979 v Philadelphijské  Penn Hall 7.listopadu , při příležitosti akce „Black Music Assocation“ , nevím ale kterou skladbu spolu zpívali , viz fotografie nahoře.

 

Dodnes ale Bobovo skladby můžete slyšet na různých velkých světových akcích v podání různých světových umělců , při některých mě až mrazí v zádech jako například >>> ZDE <<< při skladbě Redemption Song v podání nádherné Alicie Keys . 

To je prozatím ale už ode mě vše , váš Eboko .

 
 

[ 210 – 27.8.2010 ] LIVE   FOREVER

 

A je to tady (!!!) ,i když jsem tomu už nedával moc nadějí , konečně se dočkám oficiálního vydání jednoho z mnoha archívů. Společnost TUFF GONG se rozhodla u 30.výročí koncertu z Pittsburgského Stanley Theatre , který původně zazněl 23.září 1980 , vydat album tohoto původně velmi zachovalého archívu , toto album se má jmenovat LIVE FOREVER . 

 

Fotografie na obalu je trošku chybně vybrána , TUFF GONG nepotěší ty fanoušky kteří chtěli foto přímo z koncertu , tato fotografie pochází z jednoho z vystoupení Evropské části Uprising turné , tipuji ale nejsem si zcela jistý , že snímek pochází z Italského Turína .

Album ale hlavně napraví dnes již velmi rozšířený omyl  který jasně hovoří o skladbě „Is This Love“ jakožto poslední , kterou Bob na jevišti zazpíval . Já vím a i z desky se to později dozvíte , že onou skladbou je „Get Up Stand Up“ . >>> ZDE <<< naleznete kompletní tracklist.

 

 

 

V té době , toho večera , všichni v hledišti Stanley Theatre věděli , že jsou svědky historie . Bob stál na vysokém jevišti a hrdě spustil „Get Up Stand Up“ a hlediště se ozvalo „Ka Yo Yo Yo“ v tomto posledním Bobovo vystoupení .

 

LIVE FOREVER má přesně vystihovat původní atmosféru , má to být první album kde nedojde k žádnému vyčištění pásky , z čehož mám obrovskou radost i já . Pro zajímavost můžu uvézt , této koncert zachytil  na magnetofonovou pásku Bobovo hudební inženýr Dennis Thompson , jemuž vlastně můžeme za všechno poděkovat.

 

Na albu naleznete také nikdy předtím oficiálně vydané živé verze skladeb jako jsou „Comming In From The Cold“ , „Work“ , Zion Train“ , „Redemption Song“ a „Could You Be Loved“ .

Takže neváhejte a od 23.září shánějte ! , váš Eboko.

 

[ 209 – 25.8.2010 ] Modlete se za mě

 

Teď jak jste si asi všimli jsem nějaký čas a také vlastní chybou byl bez internetu ,že by mě to nějak stresovalo – to ne , nemohl jsem ale nic psát a ani vydávat a tak jsem alespoň mimo řešení vlastních problémů z každodenního života mohl v klidu a nikým nerušen naslouchat archívům které mám tak rád . Po poslechu Mother B. Tapes na mě velmi zapůsobila druhá skladba v pořadí na druhé straně pásky „Pray For Me“ čili v překladu „Modlete se za mě“ , tak vám  o jejím původu něco málo prozradím.

 

Tato skladba není v žádném případě reggae ! Bob měl velice rád brazilskou hudbu , přímým důkazem může být třeba i Interview z Newyorského Essex House ze září 1980 kde Bob mimo skladby „Comming In From The Cold“ a velmi dlouhé verze skladby  „Redemption Song“ několikrát vybrnkává zvláštní kombinace akordů . Že nevíte kam je přiřadit? Byly shodné s rytmem samby ale hlavně patřily této krásné skladbě, kterou Bob složil v době, kdy na konci března 1980 přiletěl z vysněné dovolené z Brazilského Ria De Janeira .  

 

 

 

Bylo pozdní odpoledne 23.března 1980 , Bob právě doma v Island House dokončil interview s novinářkou  (dnes spisovatelkou)Helene Lee když přiběhl do dvorku k domu  za Bobem s velmi smutnou  zprávou Alvin Seeco Patterson „ Jacob Miller který tu před pár hodinami s námi byl , se zabil v autě na křižovatce spojující  Hope Road a Waterloo Road . Alespoň jeho děti jsou sice v šoku ale nehodu přežily.

 

Bob byl touto zprávou hluboce otřesen ,nejen že spolu strávili dovolenou v Brazílii (viz foto)  ale  Jacob byl jedním z jeho nejlepších přátel . Tohoto večera  složil ( a na pásku zaznamenal)  Bob skladbu „Pray For Me“ , stáhněte >>> ZDE <<< kterou se snažil uctít památku mrtvého kamaráda .

Popravdě i já mám velmi zvláštní pocit , když jí poslouchám , ale je nádherná !

Také vás můžu nasměrovat >>> ZDE <<< najdete krásný článek od  Mr3sky – „Vzpomínka na Jacoba Millera“ , váš Eboko.

 

[ 208 – 15.8.2010 ] Keep On Moving

 

Dnes jsem si připravil jen krátké psaní , ale i tak výstižné . Tato skladby v překladu zní „stále v přesunu“ je jedna z mých velmi oblíbených písní Early Years . Existuje velká spousta verzí  , některé se objevují na kompilacích písní z časů kdy Bob spolupracoval z Lee Perrym a když nepočítám demo a archívy jednu z komerčnějších verzí naleznete i na druhém LP desky Exodus Deluxe album , všechny verze se započítávají od roku 1971 kdy ji „vytvořil“ Bob společně s Lee Perrym v Black Arch studiu , v uvozovkách proto , protože originál napsal daleko před nimi Curtis Mayfield. >>> ZDE <<< si můžete poslechnout její přímý originál.

 

    
 

 

Možná to nevíte , aletro skladba zazněla i na jednom z velmi slavném Bobovo vystoupení – na Smile Jamaica koncertu , který jak víte proběhl přesně den po neúspěšném atentátu na osobu Boba Marleyho  5.12.1976 .

>>> ZDE << jsem tuto velmi unikátní verzi pro vás připravil , myslím si že svým textem se opravdu na tento koncert hodila , a závěrečným veršem „Jsem stále v přesunu ,bože už po mě jdou“ přímo v očích lidí na stadionu vzbuzovala pocit že odteď je vlastně „Bob vyhnancem“ . Váš Eboko .

 

[ 207 – 9.8.2010 ] Opět z Dijonu

 

Poslední dobou vůbec nic nestíhám a proto dnes jsem si udělal chvilku čas , tento článek je o tom co na mě poslední dobou příjemně zapůsobilo . V tomto týdnu jsem narazil na krátký , pouze 30.minutový audio záznam který má název „Cleaned Version from Dijon ´80“ a je velmi zajímavý.

 

Už jsem tady na webu tento koncert který se konal 4.června 1980 párkrát zmínil (např. v článku číslo 50) , archív tohoto koncertu je zajímavý pro sběratele například první živou verzí skladby „Revolution“ od roku 1974 kdy vyšlo album Natty Dread , nebo v předstihu  (vydání desky Uprising) zahranou skladbou „We And Them“ která tu má neskutečných 7 minut a nebo také jedinou živou verzí z roku 1980 skladby „Talking Blues“ .

 

  

 

Možná jediným mínusem může být fakt že „vyčištěných“ skladeb je jen špetka ( Od Natural Mystic po No Woman No Cry , která je ještě v půlce useklá) ale ten kdo tohle takhle upravil zanechal za sebou myslím si , skvělou práci . Původní verze totiž  nějak oslnivou kvalitu zvuku postrádá - důvodem je, že celý 1,5 hodinový koncert je zachycen  z hlediště , slyšet jsou zde také hodně lidi ,jak se baví mezi sebou  , I tak je to ale jeden z mých nejoblíbenějších archívů z Uprising Turné 1980.

 

>>> ZDE <<< jsem si pro vás připravil pro srovnání zmíněnou první živou verzi skladby „Revolution“ .

Fotografie vlevo pochází ze zvukové zkoušky (soundchecku) a vpravo je snímek zachycující přímo hlediště a tak můžete mít i vy představu kolik lidí Dijonský Sport Palace tehdy navštívilo. Váš Eboko.

 

[ 206 – 30.7.2010 ] Rozhovor s Garrym Crockettem

 

Dnes malounko odbočuji od tématu „Early Years“ , slavím tento den 25. Narozeniny a tak stejně jako loni se budu věnovat tomu co se tento den odehrálo , pouze o 32 let dříve , ve Warehouse v New Orleansu 30.7.1978 .

Garry Crocket je jak jsem zjistil zpěvák a kytarista , hrával prý v těchto letech s Greggem Wrightem ale sklamu vás , neznám ani jednoho ani druhého , rozhovor který jsem pro vás přeložil jsem oběvil na krásném webu www. bobmarleymagazine.com , doufám že vám zpříjemní den.

 

„ V létě 1978 jsme pomáhali otevřít pro lidi show Boba Marleyho and The Wailers v Warehouse v Lousianské metropoli New Orleans. Moc jsem se nedostal k tomu abych s panem Marleym prohodil více než pár slov , když jsem poctivě sledoval celou jeho zvukovou zkoušku (soundcheck) a ještě tentýž večer jsem spolu jinými organizátory pozván do jejich šatny kde nám všichni členové skupiny přátelsky podali ruce a poděkovali za příjemné přivítání i skvělou přípravu .

Nálada uvnitř šatny byla velmi uvolněná , jak by ne , z šatny se linula vůně marihuanového kouře , bylo jasné že muzikanti se koncentrují na vystoupení.

 

 

 

Přesto  že jsem nikdy před tím nevěnoval reggae hudbě moc pozornosti , zůstal jsem po celý koncert a sledoval jsem vše z předních řad haly . Byl jsem velice mile překvapen jak i celé publikum intenzivně prožívalo texty jednotlivých písní , nic podobného jsem v celé své kariéře neviděl. Zdálo se mi jako by se přímo jednalo o nějaký „vyšší náboženský“ prožitek.

 

To je asi tak vše co vám z oné noci můžu povědět , ještě ale  třeba i to že jsem si po skončení koncertu u vchodu zakoupil desku Rastaman Vibration. Možná trošku smutné je to , že jsem si několik let po Bobovo smrti uvědomil to co jsem prožil a že Bob Marley nebyl jen obyčejný člověk . Toho že jsem byl svědkem jeho vystoupení si neskutečně cenním – mír vám – Garry Crockett „

 

Snad možná jediná dochovaná fotografie pochází přímo z vystoupení . Mým dárkem pro vás může být v sekci „K stažení“ ,kde si můžete stáhnout a pak v klidu vašeho domova poslechnout archív celého vystoupení , váš Eboko .

 

[ 205 – 27.7.2010 ] Ze Studia 1 – část třetí

 

V lednu 1965 The Wailers nahrávali společně s dnes legendární kapelou (kterou jsem měl možnost vidět naživo) s The Skatalites a na prvním testu byl Peter Tosh vybrán Doddem ke zpěvu skladby „Jumbie Jamboree“ , tato skladba je opět adaptací slavnější skladby „Zombie Jamboree“ od Harryho Belafontaneho z roku 1962 . Tuto skladbu ale zase on převzal  z klasického Trinidadského calypsa s názvem „Calypso Jamboree“ jehož autora ale neznám.

 

 

 

Jinak ale byl pro zpěv většinou zvolen Bob , to zjistíte z poslechu skladeb tohoto období : „Diamond Baby“ , „Talking about my Baby“ nebo také „Hooligan Ska“ (která byla známá i pod skráceným názvem "Hooligan").

V tomto roce kapela také čerpá verze od Curtise Mayfielda a jeho The Impressions , výsledkem je třeba skladba „I Made A Mistake“ která byla zaznamenána ve Studiu One 13.června a kde se ve zpěvu doplňovali Bob s Bunnym , Beverly Kelso  a Tosh měli na starost vokály.

 

V listopadu  Bob opět se snaží zpívat gospely , v tomto období vznikají tři skladby : „Just In Time“ , „Down By The Riverside“ a klasická skladba „This Train“ . Pro zajímavost , v první jmenované skladbě nezpívá vokály Rita Marleyová ani nikdo z The Wailers  ale Marlene a Rita Giffordovi z ženské skupiny The Soulettes.

 

   

 

Ve stejném měsíci také Bob zazpíval verzi „Ten Commendments of Love“ , originál této skladby složily a nazpívali američtí The Moonglows už v roce 1958 , >>> ZDE <<< poslechněte . Nejvíce se ale tato skladba proslavila až v roce 1981 a to v podání Neville Brothers . Bobovo verze byla zveřejněna na LP desce „The Wailing Wailers“ která byla ve Studiu 1 vydána těsně po Bobovo vycestování do USA v roce 1966. Váš Eboko .

 
 

[ 204 – 23.7.2010 ] Selassie is the Chapel

 

Právě jsem chtěl vydávat něco uplně jiného , vydám ale zítra .

Dnes je totiž nejen pro mne významný den , dnes – před více než sto lety se narodil pozdější etiopský císař a prorok Ras Tafari Makonnen – lev dobyvatel z rodu Judah .

 

 

 

Při této příležitosti „rastafariánských vánoc“ bych rád zmínil vůbec první rasta píseň ktetou Bob složil , jmenuje se „Selassie Is The Chapel“ a vznikla za pomoci Rasta gurrua Mortima Planna v roce 1968.

Tato skladba se stala další z možných pozdějších adaptací klasické skladby „Crying In The Chapel“ která vznikla již v 20.letech , také ji přezpívalo velké množství zpěváků z nichž asi nejslavnější verzi nazpíval Elvis Presley , váš Eboko.

 

 
 

[ 203 – 14.7.2010 ] ze Studia 1 – část druhá

 

V dalším zasedání ale již na jaře roku 1965 The Wailers ve Studiu One natočily své skladby jako jsou „Love And Affection“ a „Do It Right“ ale také jednu z vážnějších skladeb kterou původně složily Beattles – „And I Love Her“ (v původním znění  >>> ZDE <<< ).

Tentokrát se ale Clement Dodd snažil aby se The Wailers drželi spíše amerického zvuku , který stále ve velkém pronikal na ostrov.

 

 

 

Na začátku července Dodd po the Wailers chtěl opět nové verze známých skladeb . V této době se tedy inspirují od Curtise Mayfieldovo známé skladby „People Get Ready“ a vzniká tak stařičká verze klasické skladby „One Love / People Get Ready“ .

Ve stejné době vzniká skladby s vtipným textem „Shame and Scandal“ kterou složil Bob Marley společně s Peterem Toshem  kterou naopak od nich přezpívávají dodnes mnozí umělci a v mnoha jazycích . Tato skladba je také vyjímečná tím že je zahrána ve stylu Mento , který byl na počátku 60. Let moderní po celé Karibské oblasti.

 

   

 

Na přelomu července a srpna The Wailers nahráli skladbu „What´s New Pussycat“ , Ska verzi v té době velmi moderní skladby kterou původně složil pro zpěváka Toma Jonese Burt Bacharah . Tato skladba byla soundtrackem ke stejnojmennému filmu který natočil v tomto roce slavný Woody Allen . (>>> ZDE <<< si opět poslechněte původní verzi )

 

Poté v říjnu Bob nahrál svou skladbu „ I´m Still Waiting“ pro melodii k této skladbě si bral inspiraci ze skladba „Sitting In The Park“ od Billyho Stewarta . Další na řadě byla skladba „Ska Jerk“ což je rekonstrukce skladby „Shotgun“ od Juniora Walkera and The All Stars  .

 

Příště budu pokračovat – váš Eboko.

 
 

[ 202 – 12.7.2010 ] ze Studia 1 – část první

 

Mezi lety 1964 a 1966 nahrávali the Wailers v Studiu One Sira Clementa „Coxone“ Dodda a právě o materiálech z tohoto období bude dneska řeč.

Možná máte v paměti první skladby které the Wailers hráli v rychlém Ska tempu – „Judge Not“ či „Simmer Down“ , tyhle skladby byly spíše výjimkou , Bob ve svých začátcích hrál a zpíval spíše evangelia čili gospel. Například skladby jako „I am Going Home“ nebo „Swing Low Sweet Chariot“ dále následovali „Christmas is Here“ (tato skladba byla další verzí skladby „Sound the Trumpet“)

 

  

 

„Amen“ je taky celkem známý gospel , který Bob složil pro muzikál „Lillies of the Field“ , který byl v roce 1964 celkem populární . U této skladby zvolil Dodd pro zpěv hlas Petera Toshe (na singlu ještě jako Peter Touch ) a Bob zpíval spíše vokály , jak můžete slyšet v ukázce. Krátce poté ale Dodd poradil Bobovi přezpívat klasickou skladbu Jimmiho Clantona „Go Jimmy Go“ z roku 1959 ,

(>>> ZDE <<< je původní verze )

 

V tomto samém roce (1964) bylo ve Studiu One zaznamenáno spoustu verzí které The Wailers převzali od různých známých či neznámých amerických kapel , protože spoustu singlů putovalo na Jamajku přímo z USA . Například skladba „Dance With Me“ je přímo ovlivněná skladbou „On Broadway“ od the Driffters . Také další skladba „Wings of A Dowe“ kterou Bob přezpíval do Ska verze z klasického karibského Calypsa pro mě neznámého autora a kterou téhož roku ve stejném studiu přezpíval i Prince Buster avšak pod názvem „Flying Ska“.

 

                    

 

„Teenager in Love“ je další verze kterou Bob převzal od americké skupiny Dion and the Belmonts , skladba původně pochází z druhé poloviny 50.let. ( >>> ZDE <<< je puvodní verze )

„Oh My Darling“ zaznamenaná z září 1964 patří k jednomu z mála duetů mezi Bobem a Marciou Griffith . Tato skladba byla už v 30.letech interpretována několika hudebníky , ale její asi nejzdařilejší verzi zaznamenal v roce 1959 BB King , skladba se jmenovala „I Love You So“ , byla také poslední skladbou kterou v roce 1964 The Wailers převzali . Příště více , váš Eboko .

(Našel jsem spousty ukázek na Youtube , proto stačí pro tyto ukázky pouze kliknout na název skladby )

 
 

[ 201 – 8.7.2010 ] Téma měsíce –„ EARLY YEARS “ –úvod


Tento článek slouží jako takový malý vstup k tématu , který jsem si pro tento měsíc zvolil .

Existuje opravdu velmi mnoho skladeb z tohoto období mezi lety 1962 a 1966.

 

Díky posmrtné 4 CD edici největších hitů Songs Of Freedom můžete v prvním CD nahlédnout a aokusit atmosféru těchto let , kdy vlastně reggae ještě ani neexistovalo , avšak mnoho je před vámi skryto a tak jeopět na mě , abych vám řekl o této éře Ska více .

 

    

 

Je spoustu seznamů a diskografií na internetu nebo v knihách (např. v knize Oheň v dlaních) podle kterých lze hledat , avšak bez přesných informací je to hledání k ničemu , jak jsem se mnohokrát přesvědčil . Spousty skladeb nebyli vydané , byly třeba jen jednou či dvakrát zahrané při nějakém zasedání , jindy o nich existuje zmínka například z pamětí lidí kteří se kolem kapely The Wailers nějakým způsobem ve Studiu One  motaly , jindy existuje jediné svědectví na paíře , ale i o těchto věcech se zmíním.

Chci vám pomoci utvořit si o tomto období vlastní obrázek , protože kde jinde u nás se o tom můžete dozvědět více ?

 

Pro tento vstup jsem si vybral symbolickou ukázku v podobě skladby >>> „Do You Still Love Me“ <<< kterou Bob složil souběžně s jeho první skladbou „Judge Not“ .Nezbývá mi nic jiného než popřát příjemný poslech a doporučit vám sledování tohoto mého webu i nadále , váš Eboko.

 

[ 200 – 6.7.2010 ] Spolupráce s JAD Records – část třetí

 

V létě roku 1972 byla natočena opět v CBS studiu skladba „Reggae on Broadway“ , tento singl nebyl moc úspěšný v místních žebříčcích , shodou okolností to bylo v době kdy Bob již nebyl s JAD Recors příliš spokojený . Chtěl hrát reggae a také chtěl být slavným zpěvákem , cítil ale že je vše opačně , proto toužil po změně. Chtěl hrát čisté reggae , místo toho hrál spíše s reggae okořeněný Rhythm´N´Blues a vidět nebyl skoro vůbec. Zhoršoval se i jeho vztah s šéfem JAD Records Danym Simsem . Proslýchalo se , že kapele platí s velkým spožděním kvůli závislosti na hazardu a pití.

 

I přesto že se Sims tvrdil , že u Boba objevil talent , v CBS studiu nikdo moc o Bobovo hlas nestál , tím spíš o jeho skladby , které občas někdo přezpíval . Například „Stir It Up“ si vypujčil Johny Nash a třeba skladbu „Guava Jelly“ přezpívala Barbara Streisandová.

 

  

 

Přes spoustu neshod měl ale Bob stále platnou smlouvu s JAD Records a s CBS studiem . Proto když na začátku příštího roku podepsal novou smlouvu s Blackwellovým Island Records , nějaké ( nevím přesně) procento ze zisku z prvních skladeb desky Catch A Fire se odvádělo zpět do JAD Rec. A CBS studia.

 

>>> ZDE <<< ponechávám na poslech demo verzi zmíněné skladby „Reggae on Broadway“ . Na Fotografiích nahoře naleznete vlevo obrázek singlu a vpravo přímo Bobem podepsaný obal singlu , což je celkem rarita . Váš Eboko .

 
 

[ 199 – 29.6.2010 ] Spolupráce s JAD Records – část druhá

 

Dnes pokračuji jak jsem již slíbil . Je zvláštní , že jsem s e v mnoha životopisných knihách či spisech nenašel skoro nic kde by bylo napsáno něco z období let 1971-72 . Hledal jsem a také jsem našel některé vzpomínky frontmana  nově v té době stmelené kapely The Jungles Johna „Rabbita“ Bundricka , na jeho spolupráci s Bobem.

 

„Bob prvně přišel do mého domu ve Stockholmu v létě roku 1971 . Pamatuji si , že chtěl napsat několik písní pro film „Will Sa Garna Tro“ kde měl hrát i sám Johny Nash společně s Christinou Schollinovou . Měl jsem mu pomoci s tímto soundtrackem ve studiu . Bob a já jsme tedy na starost obsah i kabát písní , neboť Nash koupil filmová práva. Měli jsme nahrát vše co jsme měli tou dobou v plánu , bez ohledu na to , kterou ze skladeb si do filmu vyberou . Bohužel , nakonec ve filmu žádná skladba nezazněla.

 

     

 

Nikdy předtím jsem reggae neslyšel , nevěděl jsem že tento žánr vůbec existuje , hudba z Jamajky sem tou dobou nepronikala . Vlastně asi reggae  ani nic neříkalo nikomu z hudebníků které sestavil pro Boba Dany Sims . Proto Bob nebyl dlouho spokojený se zvukem , postupem času jsme si v kapele zvykli na jeho nadávky typu : Blood Claat nebo Rasds Claat . Makali jsme ale všichni tvrdě a postupem času jsme se naučili držet s ním krok , zpočátku nás ale musel doprovázet on sám na rytmickou kytaru.

 

Na psaní jsme měli každý svůj klid , nikdo na nás nepospíchal . Společnými silami jsme ale složily dvě skladby – „Stir It Up“ a „Comma Comma“ , byly to hezké časy , rád na to vzpomínám.“

 

>>> ZDE <<< si tyto skladby můžete poslechnout v původním znění z roku 1971 , přidal jsem k nim i některé skladby z archívu Nash and Sims Dema , které bylo vytvořeno právě pro zmíněný film , je zde má oblíbená skladba „Stay With Me“ nebo třeba téměř neznámá „Milkshake and Potatoships“ , příště budu pokračovat , váš Eboko.

 

[ 198 – 27.6.2010 ] Spolupráce s JAD Records – část první

 

Určitě jste se již aspoň jednou setkali se skladbami které vznikli mezi lety 1971/72 a které mají štítek JAD Records . Tyto skladby : „Stay With Me“ , I´M Hurting Inside“ , „Gonna Get You“ , „ Milshake and Potatochips“ , „Do The Reggae“ , „Oh Lord I Got To Get There“ nebo třeba „Reggae on Broadway“ či skladby zvukově poupravené – například : „Soul Rebel“ či „Lonesome Feeling“ nebo „Chances Are“ ….

Všechny tyto skladby mají svou specifickou atmosféru , všechny vznikly ve Švédsku (kde Bob na přelomu těchto let žil) za spolupráce hudebníků , kteří ještě neměli ani ponětí jak má ve skutečnosti reggae hudba znít , a možná právě proto mají tyto skladby nádech Rhythm´N´Blues.

 

   

 

Pro Boba to byly těžké roky , čemuž předcházelo v roce 1969 zatčení Bunnyho Wailera  a také časté hádky s Peterem Toshem a téměř otrokářská práce u jamajských nahrávacích společnosí ho vedla k vycestování do Švédska , kde měla Rita Marleyová část rodiny a kde také ještě společně s Johnym Nashem bydleli. Nevím přesně kde se s Johnym Nashem Bob seznámil , každopádně Johny byl také hudebník , toužící po nějakém slušnějším ohodnocením , kterému se mu na Jamajce stále nedostávalo. Jeho kariéru odstarovalo debutové album u Atlantic Records „Just One Look“ v roce 1963 které bylo doprovázeno stejnojmennou skladbou , která ho v tomto roce vynesla do čela jamajských hitparád. Pak ale o něm takřka nebylo slyšet.

Ve většině skladeb z let 1971/72 u JAD records lze v pozadí slyšet Nashovo hlas.

 

Manažerem JAD Records byl Danny Sims (proto se v archívech z tohoto roku zmiňuje jeho jméno) který se snažil Bobovi vyhovět a k jeho gustu mu přidělil hudebníky z různých kapel, které měl v dispozici .

 

Rytmická sekce tedy patřila Peterovi Duprimu , Richardovi Baileyovi a Winstonu Delandrovi . Bubeník byl Anthony Kwaku Rebop . Dechová sekce patřila Georgemu Lee , Eddymu a Peterovi Quanzovi . Na Klávesy hráli Martin Ford společně s frontmanem kapely Johnem „Rabbit“ Bundrickem , který se s Bobem ihned spřátelil a s touto kapelou jej po celý pobyt provázel.

Zajímavostí může být i fakt , že „Rabbit“ jako schopný klávesista doprovázel Boba i později v roce 1973 v některých skladbách , při natáčení debutového alba pro Island Records - Catch A Fire .

 

Příště budu v tématu pokračovat , na poslech >>> ZDE <<< vkládám už zmiňovanou skladbu : „Oh Lord I Got To Get There“ z roku 1972 – singl viz.obrázek nahoře , váš Eboko .

 
 

[ 197 – 24.6.2010 ] Paris Pavilion , Francie 1977

 

Myslím si , že tento koncert který se uskutečnil 10.května 1977a byl také vlastně úvodním koncertem Evropského turné v Paříži , patří mezi nejvyhledávanější u sběratelů z tohoto roku .Asi hlavním důvodem je fakt , že byl zachycen po velmi krátkých částech.

 

Celý audio záznam by jste jen těžko hledali , zřejmě mimo  „opět“ necelou skladbu „Burning And Looting“ prakticky neexistuje . (tuto skladbu jsem vložil k poslechu >>> ZDE <<< )

Kdo ale ví ,kolik toho existuje na videu (?) , kolik toho bylo sestříháno – vyhozeno , nebo naopak se někde předemnou skrývá . Tyto odpovědí je asi potřeba hledat u francouzské televizní společnosti  INA.FR která všechny záběry vlastní . >>> ZDE <<< se podívejte na krátký dokument nejen o vystoupení  s krátkým záznamem skladby „I Shot The Sheriff“  ,zajímavý může být ale také snímek Boba který vychází z autobusu pod Eifelovou věží.

 

 

 

Největším problémem ale mohou být ve sprostředkování tohoto videa samotní sběratelé , kteří se snaží o zveřejnění  záznamů na všelijakých servrech pod názvem „New Footage“ (čili – nový materiál) , nebo také se rozmohl dosti hamounský zlozvyk , podepisovat si tyto ukázky pro sebe. Jako by tato práce kterou nám dal Bob měla někomu jinému patřit , což je samozřejmě hloupost , ale lidé jsou různí. Dost často se setkávám s videy přez které přejíždí velký nápis „Sample“ (čili – ukázka) , toto mi dosti vadí . Chtěl bych toho , kdo to dělá dostat pod ruku .

 

  

 

>>> ZDE <<< také mohu poukázat na některé fotografie z této show ale také z interview které se konalo kdesi na pařížském fotbalovém plácku – několik hodin před samotným vystoupením .

Váš Eboko .

 
 

[ 196 – 19.6.2010 ] potřetí živě z londýnského Rainbow

 

Dnes večer mám opět chvilku čas , chtěl bych vás seznámit se záznamem , který opět není moc rozšířen .

V londýnském rainbow Theatre proved Bob se svými the Wailers celkem čtyři vystoupení ( od 1.6.do 4.6.) . Svůj archív mají první tři koncerty . První jak jsem trošku i zmínil v článku č.194 je zachycen v celkem přijatelné kvalitě . Druhý záznam snad skoro všichni znáte , dnes je to slavný a klasický videozáznam , který je sice trošku komerčně poupraven , některé skladby nejsou kompletní , ale ten kdo se moc v Bobovo hudbě neorientuje , záznam jistě ocení pěti hvězdičkami , nadruhou stranu záznam je to vysoce kvalitní , což se o archívu který zmiňuji dnes , říci nedá .

 

 

 

O tomto záznamu jsem se zatím nikde nic nedočetl , těžko říci , zda byl zachycen z podia nebo z hlediště , každopádně , zvuk si myslím by nebyl nejhorší ,kdyby byl alespoň trošku vyvážený , každý kdo si poslechne některé ukázky , které jsem vložil

>>> ZDE <<< jistě pochopí o čem je řeč.Zkrátka musíte přidat trošku volume , aby jste vůbec  Boba slyšeli.

Přesto ale na něm naleznete například skladbu „Concrete Jungle“ která se v předešlých dvouch koncertech nevyskytuje , vlastně na celém turné 1977 ji Bob zpíval jen zřídka .

Je škoda že záznam se dochoval v takovém zoufalém stavu , kde kdo může mít z poslechu smíšené pocity , ikdyž při poslechu mé velmi oblíbené skladby „No Woman No Cry“ mi i přez opravdu katastrofální kvalitu leze mráz po zádech .Závěrem tu také nechám závěrečnou skladbu „Exodus“ , která se mi zdá zvukově možná nejlepší .  Zkrátka , nemůže být vše vždy  stoprocentní .Fotografie pochází z tohoto koncertu.Váš Eboko .

 
 

[ 195 – 17.6.2010 ] Sběratelství  -  IV.

 

Dnes jsem se rozhodl pokračovat v tomto tématu , protože vlastně vše co se tu kolem Boba točí vychází z mé sbírky . Jsou ale věci o kterých nemám ani ponětí , stále je spoustu věcí , spoustu záznamů ať už videa či audia , které jsem nikdy neviděl a moc bych si přál naleznout , nebo vědět zda jsou zveřejněna kompletní , jako například videozáznamy z Baltard Pavillionu z Paříže 1.5.1977   , ale je toho spousty . Já vím že spoustu lidí tvrdí to , že téma které si tu vymýšlím už dávno znají a je to pro ně zbytečné číst , tak si říkám , proč vlastně sami nečo nevytvoří . Spoustu lidí naletí skopírovaným informacím , uvedu příklad : www.bobmarley.kvalitne.cz kde jsem se vlastně nikdy nic nedozvěděl , a jehož majitel snad ihned co toto vytvořil tak jej uvrhnul . Nechápu to , když už něco člověk dělá , snaží se to lidem předvést tak , aby se za svou práci nemusel stydět a také aby měl dobrý pocit že v čtenářích něco zanechal . Zdá se mi , jako by spoustu lidí co tu něco o Bobovi začali , jakoby hlavní podstatu toho oč vlastně by mělo jít ,zahalili tím - kdo oni sami vlastně jsou, a když zjistili že vlastně tady v u nás v malé zemičce uprostřed Evropy toto téma příliš lidí nezajímá a že je to nemůže nějak proslavit , ihned svou práci zrušili . Přijde mi to pokrytecké . Ikdyž i vám se může zdát , že se snažím tímto zviditelnit , mýlíte se , já nemám potřebu . Mě spravování tohoto webu moc baví , baví mě ale také třeba díky němu poznávat lidi kteří nejsou pokrytci a také nejsou povrchní , a ikdyž jich opravdu není mnoho , jsou tu , oni si zaslouží abych se o to víc snažil získávat informace a vkládat raritní záznamy . Věřte mi , můj úmysl v tvorbě tohoto webu patří vám ! Iikdyž někdy mě celkem mrzí že Diskuzní fórum je pomalu prázdné a že mi přijde jen jeden mejl do čtvrt roku , přesto když vidím snahu, výsledek vnímáte sami.

 

  

 

Dnes také tímto článkem chci poukázat na fotografie . Jak víte sami , existuje spousty fotek které se mnohokrát opakují  - zdají se být okoukané , ale existuje spoustu stovek fotek o kterých nikdo nic neví . Tímto vám můžu doporučit jeden z mála opravdu kvalitních webů kde tyto fotky můžete obdivovat : http://bobmarleyarchive.free.fr/photo.html ,  I já jsem včera večer  s pomocí dobrého přítele Jacoba  z Olomouce objevil spoustu fotek které jsou opravdu pro potěchu očí , naleznete je v mé fotogalerii .

Dnes má sbírka činí zhruba 3400 fotek a doopravdy ani nevím kolik je fotek o kterých vůbec nevím , nechám se překvapit .

 

Časem jsem zjistil , že informace nemusím hledat pouze na světových webech nebo v blízkém okruhu Bobovi rodiny , nakonec daleko více těchto věcí naleznete přímo u fotografů kteří měli ve své době možnost s Bobem nějaký čas být . Spousty věcí které se jen tak nedozvíte skýtají mnohá  Interview , a i přesto že není možná jednoduché některé materiály získat , myslím si že například na Youtube je těchto záznamů spousty . Proto se možná něterým z vás může zdát že zkrátka informací které lítají kolem Boba je strašná spousta , mě se zdá jako by to nemělo konce , což je jedině dobře , protože tyto informace pomáhají vytvářet takovou tu správnou atmosféru , a zachovává jeho odkaz a o tom to vlastně celé je. Například >>> ZDE <<< si poslechněte Interview („po telefonu“) pro americkou Trenchtown Rock Radio Show která vysílala z Vermontského  Burlingtonu dne 17.září 1980 .

 

  

 

Párkrát jsem se tu také zmínil o nahrávání archívů z hlediště , jak to mohlo být obtížné , nosit na koncerty magiče a tak , teď mi to přijde až trošku směšné , když vidím jak to funguje dnes. Lidé si záznamy nahrají do mobilů nebo do foťáků a druhý den po koncertu je plný internet záznamů , jen těžko si někdo může představit jak tomu bylo před více než 30 lety kdy žádné mobily ani digitální foťáky nebyly .  Nahoře jsem vložil dvě fotografie které pochází z Bobovo koncertu z Stockholmu 1980 , ikdyž vlastně těžko říci , zda li fanoušek něco nahrával , protože žádný záznam z tohoto koncertu zatím nalezen nebyl  . Kdo ví , budoucnost napoví ! Váš Eboko .

 

 

[ 194 – 16.6.2010 ] Tolik je toho co říci

 

Dnes opět po nějakém čase usedám k psaní , ikdyž nechystám nic obsáhlého,teprve se zahřívám z od příjezdu z chaty . Dnes se přikláním spíše k poslechu protože jak tak koukám , v seznamu archivních audio záznamů které vkládám k jednotlivým článkům vůbec není skladba „So Much Things To Say“ , takže je jasné , že se to dnes musí změnit, >>> ZDE <<< jsem verze uložil k poslechu.

 

  

 

Nikdy jsem se nesetkal z žádnou demo či dub verzí  této skladby , přesto existuje velmi ojedinělý a také velmi cenný záznam z Morning Train Rehealsals , které Bob se svými the Wailers učinil zhruba měsíc před oficiálním zahájením Exodus Turné .

Tuto skladbu sice občas hrával i na koncertech , můžete jí naleznout na také archívu koncertu z Syracuského Landmark Theatre z roku 1978 nebo také na klasickém záznamu z Santa Barbary 1979 .Podle mě ale nikde už nezní tak skvěle jako z koncertu z Londýnského Rainbow Theatre v úvodním koncertu kraťoučkého Exodus turné z 1.6.1977.

 

 

 

Tento koncert může být také zvláštní tím , že jeho úvodní čtyři skladby jsou poskládané přesně jako  jsou na desce Exodus . Fotografie , které jsem k tomuto mému krátkému příspěvku přidal pocházejí z Londýnského Rainbow Theatre , jen těžko říct z jakého koncertu v pořadí mezi 1.a 4.červnem přesně , určitě ale potěším ty které mimo poslechu sbírají i fotky . Váš Eboko.

 
 

[ 193 – 7.6.2010 ] Některé ze zvláštností turné 1976 – část třetí

 

Až dnes píšu , důvodem této nečekané  pauzy byl spálený procesor v mém PC , ihned po tomto článku ale bude následovat týdenní pauza , kvůli dovolené , kterou budu trávit mimo domov.

 

Rozhodl jsem se vrátit k tématu v kterém se snažím vás blíže sblížit s Rastaman Vibration koncertní šňůrou , stále skrývá určité skvosty o které bych vás nechtěl připravit , dnes jsem si vybral archív z koncertu který se konal 26.5. 1976 v Los Angeleském Roxy Theatre.

 

  

  

 

Archív tohoto koncertu byl za Bobovo života nejvíce rozšířeným záznamem , kopie z původní audiokazety se šířila mezi posluchači rychleji než samotné řadové desky . V této době kdy světem hýbe internet už nemůžu tvrdit který je nejrozšířenější .

Asi nejméně tento fakt učinil radost nahrávací společnosti Island Records , proto se Chris Blackwell v roce 2000 rozhodl koncert oficiálně zveřejnit na druhém disku limitované edice s názvem Rastaman Vibration Deluxe Edition. Nenechte se ale zmást , vy kteří si chcete tuto edici pořídit pouze kvůli koncertu  budete sklamáni  , na disku nejsou zachyceny poslední dvě skladby . Tyto skladby (v původním znění) jsem vložil k poslechu >>> ZDE <<< . Jedná se o skladby „Positive Vibration“ a o dlouhý mix skladeb „Get Up Stand Up -> War ->Let The Rhythm Move -> No More Trouble“ který může být pro toto turné charakteristický , ikdyž v tomto sletu nehrál Bob tyto skladby všude , většinou je hrál zpřeházeně nebo koncert ukončil pouze jedinou skladbou. Zároveň se tento mix stal sběratelskou raritkou .

 

 

 

O 4 roky později se Island Records pokusila svůj omyl napravit když vydali dvoj album (viz. foto) kde je koncert už kompletní . Zvuk je ale uměle vyvážený tak aby byl prospěšný k komerčnímu zisku.

Není ale nad to , pustit si doma kopii z původní kazetxy , i přesto že se možná zvukově nevyrovná tomu co v roce 2004 předvedla Island Records , je to ale přímý originál to se musí brát v potaz , není to „prostředek k vydělání peněz“ a atmosféra by se dala krájet , příjemný poslech přeji , váš Eboko.

 

 

 
 

[ 192 – 30.5.2010 ] Druhý Newyorský koncert  - 1980

 

Dneska , jak už je mým zvykem trošku přeskočím k jinému tématu ale ihned po tomto článku se k zvláštnostem z turné 1976 vrátím .

 

K některým koncertům totiž existují i dva rozličné archívy , to je důvod proč dnes píšu o tomto koncertu z Newyroské Madison Square Garden z dne 20.9.1980 o kterém jsem si až do nedávna myslel že existuje pouze jeden celkem hodně ořezaný archív , rozdílu si můžete všimnout dole. Spoustu skladeb je nekompletních.

 

  

 

Dnes ale už s jistotou vím že tento koncert zachytily na své přijímače dva lidé , tudíž existují dva různé archívy stejného koncertu . Nevím z jakého důvodu jsou skladby v první verzi koncertu takovým způsobem ochuzeny . V druhém archívu je pouze menší skok u skladby „ I Shot The Sheriff“ , z důvodu obrácení kazety , jinak je tento archív nejen kompletní ale má i celkem kvalitní zvuk .

>>> ZDE <<< jsem jej uložil k poslechu .


Ostatně toto jsou právě ty fakta , které bez pomoci dlouholetého sběratele jen těžko narazíte , proto i já můžu poděkovat španělskému sběrateli Tanatikovi který na svých stránkách (www.bob-marley.es) zveřejnil  skladbu „Burnin and Lootin“ , jinak by mě ani nenapadlo , že mám ještě k té kratší verzi kterou jsem měl hledat druhou , tato skladba totiž na skrácené verzi čísko 1 není.

>>> ZDE <<< vkládám ze zmíněné kratší verze ořezanou verzi skladby „Them Belly Full“ nebo například  závěrečnou „Could You Be Loved“. Tím ale netvrdím že zkrácený archív pro mě není cenný.

 

   

 

Pro  vás může mít tento koncert (i ten který uskutečnil na stejném místě o den dříve) trošku odlišný charakter , než v předešlých vystoupeních ze stejného roku . Skladby jsou hrané v odlišném pořadí , navíc oba tyto Newyorské koncerty uzavírá skladba „Could You Be Loved“ namísto tradiční i klasické skladby „Get Up Stand Up“ , což je v určitém smyslu docela rarita.

 

Všude možně čtu něco jako ve smyslu , že Bob své koncerty dokončil s vypětím sil , avšak ten kdo si například tento předposlední koncert  v Bobovo kariéře celý poslechne , může tvrdit opak , Bobovo výkon a výkon kapely je famózní .  Váš Eboko.

 
 

[ 191 – 26.5.2010 ] Některé ze zvláštností turné 1976 – část druhá

 

Tento týden poslouchám stále nejčastěji Rastaman Vibration turné , proto jsem se rozhodl vám přiblížit další zajímavé verze skladeb , protože z tohoto turné se to zajímavostmi jen hemží , ten kdo je pozornější si jistě všímá .

Tyto verze jsou opět uloženy k poslechu >>> ZDE <<< .

 

   

 

Další v pořadí je skladba „Kinky Reggae“ kterou sice Bob nehrál na každém koncertě , ale když už ji v tomto roce někde zahrál , většinou v jejím průběhu jmenoval všechny členy The Wailers a I-Threes , nakonec i sebe. Asi nejdelší verze kterou tu pro vás mám připravenou má něco přes 11 minut a pochází z Early (brzké – odpolední) show z Newyorského Beacon Theatre . Archív tohoto koncertu patří k těm které rozhodně není lehké sehnat což například o Late (pozdější – večerní) show ze stejného místa i dne 1.5. se říci nedá . Jak jsem už mnohokrát zmínil – čím horší kvalita zvuku , tím horší a zdlouhavější hledání , což asi závisí hlavně na posluchačích , které většinou zajímají pouze záznamy v závratné kvalitě , zatímco na těchto archívech spočívá silná vrstva prachu. Stejně je to obdivuhodné , odehrát dva stejně vibracema nabité koncerty v jediný den.

 

Pro srovnání vkládám verzi , která je sice asi o 3 minuty kratší ale je zajímavá tím – že v jejím průběhu Bob členy The Wailers a I-Threes nehlásí a je to snad jediná takováhle verze této skladba z roku 1976, archivní záznam pochází z Mineapoliské Orchestra Haly ze dne 13.5.

 

 

   

 

A když už jsem zmínil onen sběratelsky vyhledávaný a také velmi cenný záznam z Early show z Beacon Theatre , doplňuji tento článek nejen fotografiemi z tohoto koncertu ale ještě i  skladbou „Johny Was“ , bylo by nesprávné tvrdit to co jsem o této skladbě před nějakým časem tvrdil , chybně jsem informoval o tom , že v archívech živých koncertů se tato skladba objevuje pouze dvakrát . Dnes tuto chybu napravuji , ikdyž jsem si opravdu myslel že tato skladba byla zaznamenána pouze z Upper Darba Tower Theatre (23.4) a z Torontské Convocation Haly (5.5.) . Zkrátka nikdo není neomylný , váš Eboko .

 
 

[ 190 – 22.5.2010 ] Některé ze zvláštností  turné 1976 - část první

 

Kdo z vás jste čekali informace o Survival turné , tak vás sklamu  , nechám to zase na někdy příště , dnes mám náladu napsat něco jiného protože jsem se včera celé odpoledne a dnes celé ráno zaposlouchal do koncertů Rastaman Vibration turné .

 

 

 

Koncerty tohoto turné jsou zvláštní tím (alespoň těch 16 zaznamenaných – nepočítám Smile Jamaica koncert z prosince 1976), každý z koncertů je svým způsobem originální . Na první pohled se všše může jevit jinak protože tracklisty show jsou poměrně skoro vždy totožné . Ale ten koho to neodradí a zaposlouchá se  (některé koncerty jsou v této době celkem snadno dosažitelné) pozná že mluvím pravdu.

 

Například skladba „Roots ,Rock ,Reggae“ která se zdá být v rychlejším tempu z Bostonu („Late“ 25.4.) než třeba z San Diega (25.5. ) kde se tempo zdá se být pomalejší , což dává skladbě skoro 9 minutovou délku , přičemž oba záznamy jsou luxusní .

 

  

 

A když jsem již zmínil Bostonskou show , >>> ZDE <<< si mimo skladby „Roots , Rock , Reggae“ nalistujte i skladbu „Lively Up Yourself“  kdy uprostřed skladby vtrhl k rozvášněnému Bobovi i jeho nejstarší syn Ziggy – viz foto  , co z toho vzniklo se již nikdy v Bobovo kariéře nezopakovalo (Ikdyž třeba při závěrečné skladbě Jah Live OLPC 1978 a v Zimbabwe 1980 vběhli děti na pódium tak nezpívali) , ten kdo tento záznam uslyšíte třeba prvně může lézt mráz po zádech k čemuž přispívá do zajista i perfektní kvalita záznamu , když zavřete oči připadáte si jako na koncertu.Váš Eboko .