Robert Nesta Marley - ARCHÍV

 

[ 149 – 31.12.2009 ] Guiltiness (provinilost)

 

Tato skladba s opět perfektním textem je mou nejoblíbenější skladbou z alba Exodus .

Proto vám chci něco povědět o tom co leželo pocelá léta v archívu.

 

Živý záznam existuje poze jeden a to hned z prvního koncertu turné Exodus ve dne 1.7.1977 z Londýnského Rainbow divadla . Pak jakoby se po této skladbě slehla zem , nevím proč ji později někde nepředvedl. >>> ZDE <<< si tuto jedinečnou živou verzi vyhledejte a poslechněte , tato verze se mi zdá býti ještě daleko lepší než verze která byla vydána na desce Exodus , a to možná i díky její dvojnásobné délce . Skladba v takové délce ale nebyla zahrána nějakou náhodou , >>> ZDE <<< si poslechněte záznam z Basing Street Rehealsals , tato jedna z posledních studiových zkoušek před novým turné trošku předpovídá časové rozpoložení této skladby . Jen doplním že tato studivá zkouška je datována na 24.květen 1977.

 

   

 

Existuje spousty fotek z Londýnského Rainbow divadla , protože ale jak jsem již několikrát zmínil – koncerty byly čtyři a to od 1.do 4.června , to má za důsledek , že nevím která fotka kam patří , tak třeba se trefím tou správnou.

 

Tímto článkem uzavírám velmi štědrý rok tohoto webu , letos jsem napsal 127 článků a já doufám že budu nadále takto pokračovat i v roce 2010. V novém roce vám přeji  vše jen dobré , váš Eboko.

 

[ 148 – 25.12.2009 ] Pinecrest Country Club 1978

 

Tak dnes trošku změním téma , po celý měsíc jsem psal o začátcích u Island Records , dnes ale něco málo zmíním o dalším mezníku v Kaya Turné , které co se týče hudebního provedení poslouchám nejraději.

 

  

 

Jak tak koukám , v audio ukázkách kterých je zde hromada je snad pouze jednou skladba „Easy Skanking“ , to musím dnes změnit. Tahle skladba mi přijde jako naprostá pohodička . Zalistoval jsem v archívech roku 1978 , existuje spousta verzí , tuto skladbu na tomto turné hrál pokaždé ale nadruhou stranu se mi zdá že je pokaždé zahrána jinak než jí známe z desky Kaya . Jen z dvou záznamů cejtím jistou podobnost , první záznam této skladby pochází z Music Hall v Bostonu (8.6.) a druhý záznam pochází z Pinecrest Country Clubu v Sheltonu , tento koncert je datován na 14.červen 1978. >>> ZDE <<< vám tuto verzi zanechávám , pro zpříjemnění dnešního svátku , který je alespoň pro mě určený k relaxaci.

 

  

 

Fotografie které doplňují tento článek pochází z onoho vystoupení .

Zajímavostí může být Bobovo košile v které vystoupil další den v Newyorském Waldorf Astoria Hotelu kde měl tiskovou konferenci kvůli prezentaci nové desky Kaya , právě zde při této příležitosti obdržel Mírovou cenu OSN . O tomto předání jsem napsal i v článku číslo 36 , váš Eboko.

 

[ 147 – 21.12.2009 ] Malé poohlédnutí se za albem  Natty Dread

 

Štědrý den je sice až ve čtvrtek ,dalo by se říci že já ho už mám dnes , poštou mi dorazilo LP alba Natty Dread …  A tak něco sepíšu . Teď zpětně je zajímavé rozložení skladeb na živých vystoupeních Boba . Když se podívám na tracklist tohoto alba , vidím první skladbu „Lively Up Yourself“ , tato skladba se již vyskytuje na turné k deskám Catch a Fire i Burnin v roce 1973 , je tedy první skladbou kterou Bob zkoušel pro další desku . >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout ze dne 31.10.1973 z vystoupení v americkém KSAN Broadcast v Sausallitu a nebo také jsem dole umístil video ze studia  Island Records z roku 1974.

 

 

 

Jsou tu ale další fakta . Skladby z tohoto alba Bob neustále používal až do konce kariéry .  zhruba shrnu jaké skladba v jakém roce nejčastěji hrál .

 

Lively Up Yourself – 1973 až 1980

No Woman No Cry – 1975 až 1980

Them Belly Full –  1979

Rebel Music – 1978

So Jah Seh – 1975

Natty Dread – 1980

Bend Down Low – 1975 až 1976

Talking Blues – 1980

Revolution – 1980

 

Tak mě napadá , protože jak jsem už zmínil na diskuzním foru na serveru www.lide.cz  , budu pro vás vytvářet k vánocům speciální výběr ze své jedinečné sbírky , tak tedy 24.12. sledujte web .

Přeju dopředu , poklidné prožití svátků vánočních , váš Eboko.

 

 

 

[ 146 – 15.12.2009 ] Burnin UK turné 1973

 

The Wailers přišly do Anglie v listopadu 1973 na turné podporující nové album Burnin . Toto turné bylo nejkratší v Bobovo později bohaté kariéře , netrvalo ani dva měsíce  a tak určitě tušíte proč tomu tak bylo . Na turné zaskakoval Joe Higgs místo Bunnyho který kapelu definitivně ale bez nějakých hádek opustil , zatímco Peter Tosh se hádal s Bobem a s Wyou skoro každý den , to mělo za následek že po tomto turné kapelu opustil . Rozhodně se všem ulevilo , krok to byl správný.

 

 

 

Na propagaci nového alba Burnin provedli před koncertním turné test který byl opět natočen v Top Gear BBC Studiu ve dne 26.11. Z nehož je zaznamenán archív který obsahuje tyto skladby : „Kinky Reggae“ , „You Cant Blame The Youth“ (nalistujte >>> ZDE <<<) , „Get Up Stand Up“ a kraťoučké „Interview“ .

Poté se vydali na krátké turné , vystoupily v městech jako jsou : Nottingham , Bradford , Birmingham ,Stafford , Blackpool ,Liverpool , Doncaster , Leeds , Manchaster a Northampton.

Fotografie nahoře pojednává o koncertu v Blackpoolu 22.11. Přesto ale jediný zaznamenaný je koncert z Leedsu který byl na programu 27.11.,tento koncert byl oficiálně vydán až po letech , pod názvem Burnin DELUXE , kde slouží jako druhé CD. Toď odemne prodnešek vše , váš Eboko.

 

 

[ 145 – 9.12.2009 ] Propagace desky Catch A Fire

 

Už je to třetí den co skoro v kuse poslouchám archívy z roku 1973 . Možná za to může také chrumné počasí , po kterém se cítím ospale a nejraději bych prospal celý den , právě tyto záznamy mi dávají energii pro tyto dny ,protože v roce 1973 hráli The Wailers snad v nejsvižnějším tempu , co od nich znám a právě toto mě dnes inspiruje v psaní.

 

 

 

1.května 1973 zahájily The Wailers velmi intenzivní propagaci své první desky u Island Records – Catch A Fire . Vystupují v BBC Top Gear Studiu , tento záznam je zachycen na audio pásce a obsahuje skladby jako jsou : „Slave Driver“ , „Stir It Up“ , „Concrete Jungle“  a „Rastaman Chant“ , z těchto čtyř skladeb jsou dvě zachyceny na videozáznam a zazněli v televizi – „Stir It Up“ a „Concrete Jungle“ (viz. Videozáznam dole)  , je to naprostá klasika , audiozáznam se často šíří pod názvem „First Island Session“.

 

 

 

V BBC Top Gear studiu vystupovalo více kapel , před tím než se stali slavnými , mimo The Wailers zde vystupovali i Led Zeppelin nebo Pink Floyd a tento nepostradatelný hudební program britského veřejnoprávního vysílání funguje již od roku 1967 . Tyto vystoupení uváděl pro britské posluchače nedávno zesnulý John Peel , který když uslyšel jamajské The wailers byl přímo nadšený a 20.května se dohodl s Chrisem Blackwellem a s kapelou , že 24.května BBC odvysílá i živé vystoupení které se mělo odehrávat  v Londýnském Paris Theatre. Dnes je tento archívní audio záznam nejstarším , koncertním záznamem The Wailers.

>>> ZDE <<< si nalistujte skladbu „No More Trouble“ právě z tohoto vystoupení.

Fotografie nahoře pochází z tohoto vystoupení , cenná je tím , že zde účinkuje Bunny „Wailer“ Livingston , který jak je známo uprostřed turné k této desce kapelu opustil.

Váš Eboko.

 

[ 144 – 7.12.2009 ] Sundown – England 1973

 

Dnes ráno jsem se zaposlouchal do tohoto archívu který se konal dne 27.května 1973 v Sundown , Edmonton – Hitchine Herts v Anglii . Některé z vás může název plést , tato show se nekonala v Kanadské metropoli v Edmontonu nýbrž v Anglickém Londýně .

 

 

 

Bob Marley a The Wailers zde nebyly hlavními hvězdami číslo jedna , v těchto dobách je znal jen málokdo . Myslím si že je spíše už znali posluchači z USA kde Bob předtím koncertoval ale v Londýně byli spíše pro místní velkou neznámou a to i přesto že se dnes již klasická deska Catch A fire nahrávala právě v Londýně.  Na této akci byl hvězdou číslo jedna Desmond Dekker a Bob s the Wailers pouze  na vystoupení přikývli a show uzavírali jako speciální hosté , jak si ostatně můžete přečíst na letáku , který jsem umístil nahoře.

 

Tento koncert se řadí do turné k desce Catch A Fire ale pomalu otevírá pro veřejnost i desku Burnin´ , díky skladbě „Get Up Stand Up“ která zde zazněla . Tohoto koncertu se ale už nezůčastnil Bunny Wailer a zastoupil ho rovnocenně Joe Higgs , Peter Tosh také nechtěl vystoupit , nakonec ho ale Bob přemluvil , vznikl tak záznam který je v mnoha ohledech perfektní , zcela tak definuje atmosféru k rebelantskému období roku 1973.

 

 

 

Audio archív je sejmutý z videozáznamu , obsahuje tři skladby : „Slave Driver“ , „Stop That Train“ a také „Get Up Stand Up“ . A já abych vám doplnil mimo videozáznamu který jsem k článku vložil i prostřední skladbu , která byla z videozáznamu z nějakého pro mě neznámého důvodu vystřižena . Mohlo jít o technické problémy , protože z celého vystoupení tohoto dne se zachovaly právě jen tyto tři skladby a nic jiného . I přesto si myslím že je to veliký zážitek si tento archív poslechnout a

>>> ZDE <<< si nalistujte a stáhněte onu prostřední skladbu .

Váš Eboko.

 

[ 143 – 6.12.2009 ] Want More – Hamburg 1976

 

Tento měsíc bude možná z mojí strany slabší , ale tak máte aspoň spoustu času i na mé předešlé články . Všude se tvrdí že vánoce jsou svátky klidu a míru , tomu bych chtěl věřit , vánoce jsouale spíše svátky nervů a stresu . My co pracujeme ve „službách“ o tom víme moc a moc , proto omluvte do toho 24.ho mou slabou činnost .

 

Už dříve jsem něco málo napsal o Rastaman Vibration turné  , archívy z tohoto turné bývají velmi oblíbenými pro sběratele .

 

  

 

Bob roku 1976 v dubnu a květnu pústil do zběsilého turné po USA  , v druhé polovině června vystupoval ve Velké Británii. Kapela byla velkým lákadlem pro všechny . Al Anderson přenechal na nějakou dobu svou pozici Donaldovi Kinsleymu , který nebyl první koho the Wailers na tomto turné zkoušely , Earl „China“ Smith , byl dalším členem této rytmické sekce.

 

První dva týdny v červnu Bob se svými the Wailers koncertoval v kontinentální Evropě . K tomuto období existuje jen málo informací . Vím ale že vystupoval ve Švédském Gronalundu ,pak zahrál dva koncerty v Německu (Düsseldorf , Hamburg ) , toto kraťoučké Evropské turné ukončil v Nizozemském Amsterodamu.

 

 

 

A právě ze zmíněného Hamburku (9.června ´76) je zachycen videozáznam který vy všichni zcela určitě znáte , je to záznam skladby „Want More“ a je uvítací skladbou na DVD / WHS výběru Legend .

>>> ZDE <<< si můžete poslechnout archivní audio záznam celé skladby  , koncert mimo tohoto kratičkého videa byl kompletrně celý zachycený na magnetofon někým z publika . Tento záznam sice není moc kvalitní , přesto ale cenný , je to jediná audio zmínka o turné po kontinentální Evropě z roku 1976 . Váš Eboko

 

[ 142 – 30.11.2009 ] Detaily Evropského Uprising turné 1980

 

Spoustu lidí říká , že turné k desce Uprising má nejraději , rád bych tedy dnes zmínil pár detailů kterými se ráz turné drobínek liší od předešlých koncertních šňůr .

 

První změnou je částečné nebo úplné vymizení skladeb jako jsou : „Concrete Jungle“ , „Them Belly Full“ , „The Heathen“ ,“Running Away-Crazy Baldhead“ a „Rebel Music“ z tracklistů koncertů .

To má za důsledek , že kytarová sóla na které si posluchači zvykli a které byli předtím samozřejmostí , jsou v tomto turné spíše vítanou výjimkou. Na druhou stranu jsem si všiml někdy až falešného zvuku klavíru.

 

Další změnou jsou vstupy koncertů . V celém Evropském turné začínají koncerty dvěmi až pěti skladbami I-Threes  po kterých zahájení koncertu Boba Marleyho okořeňují The Wailers někdy až tří minutovým vstupním Intrem , jako například >>> ZDE <<< stojí za zmínku „Intro“ z Barcelony (30.6.) .

 

Mění se i úvodní skladba , „Natural Mystic“ střídá skladbu „Positive Vibration“ kterou Bob takřka stále používal u vstupu od turné k desce Kaya .

 

 

 

Také přestává hrát velmi dlouhé verze skladeb jako je : „Jammin“ a „Exodus“ .

Ráz koncertů možná trošku mění většinou třetí skladba v pořadí  „Revolution“ , kterou si >>> ZDE <<< vyhledejte ,stáhněte a poslecněte , pochází z koncertu který byl na programu dne 6.6. v Kolíně nad Rýnem.

 

Mění se i tradiční výzdoba podia – plátno s Haile Selassiem I. Nahrazuje téměř vždy plátno s logem alba Uprising které má zcela určitě komerční záměr.

 

Přestože jsem tady o Uprising turné hodně napsal , tento článek pro vás může sloužit jako takové malé shrnutí.

Závěrem chci dodat , ikdyž to je mimo tohoto téma , v sekci „k stažení“ naleznete odkazy na koncert z Manhattan Center o kterém jsem psal ve svém článku 140. Váš Eboko.

 

[ 141 – 28.11.2009 ] kolekce " The Best Of "

 

Je to už pár let co jsem si koupil album Legend které při prvním vydání v roce 1984 ve světě lámalo rekordy v prodeji a  Bobovo rodina za něj dostala nemálo zlatých desek  , pomyslel jsem si „aha teď mám to nejlepší a nejzásadnější z karéry slavného Boba Marleyho „ – teď s nějakým časovým odstupem vmímám že je to právě naopak .

 

 

 

Sice jsou na albu některé velmi slavné skladby , rozhodně ale možná polovina skladeb tam prostě nemá co pohledávat . O pár let později vyšel další „prý bezkonkurenční“ nejlepší výběr (One Love-the wery Best Of), přesto se ale nezměnilo tařka nic. Omluvte mě , ale původní studivé skladby podle mě nedosáhnou takového rázu , docela se divím proč na tomto výběru nejsou živé nahrávky alespoň v poměru 1:1 . Vždyť například skladby jako „I Shot The Sheriff“ nebo „Get Up Stand Up“ jsou rozhodně daleko lepší a konfrontujou posluchače s atmosférou daleko lépe než verze které vyšli na albu Burnin´ v roce 1973 .

 

Toto se moc v diskuzích neprobírá , přesto ale chci zdůraznit mou častou otázku . Co dělají na těchto výběrech skladby jako je „Turn Your Lights Down Low“ , „One Love“ , „Satisfy My Soul“ , „Three Little Birds“, „Roots Rock Reggae“ nebo zmíněné slabší verze ?

 

 

 

Aspoň že existuje jedna deska kterou bych já jako „The Best Of“ s klidem označil  , vyšla v roce 1986 a jmenuje se Rebel  Music  . Rozhodně zde nenajdete  žádné slaďáčky , je to rebélie jako vyšitá , tady je přesně trefeno , jaké skladby mají na kolekci být  … „Crazy baldhead“ , „War-No More Trouble“  nebo „Rat Race“ . Z těchto skladeb každý musí vycítit , za co Bob bojoval !

 

Takže  pokud budete chtít na vánoce nebo na narozeniny udělat někomu blízkému radost , alba jako je Legend (1984) a One Love (2002)  nekupujte , jsou to vyhozené peníze . Váš Eboko .

 

 

[ 140 – 25.11.2009 ] Manhattan Center  21.6.1975

 

Tak dnes se dostávám ke slíbenému tématu které jsem tak trošku nakousl v minulém článku.

Ani já jsem donedávna netušil , že toto video vůbec existuje . Pro fanoušky a sběratele může mít tento jediný koncertní záznam z turné Natty Dread (1975) jedinečný a přímo unikátní význam.

 

 

 

Není to záznam celého koncertu , záznam je zachycen z dvou pozic .přesto že tento záznam má neskutečných 30 minut , jsou v něm zachyceny tři skladby – „Bend Down Low“ , „Talking Blues“ a „Nice Time“ . Tyto tři skladby jsou zachyceny na videu pouze z tohoto vystoupení. První dvě jmenované skladby jsou zachyceny celkem 2x , prvně z publika a posléze i z podia , divák si může vybrat , na který záznam se chce podívat . také s tímto jsem se ještě nikdy nesetkal , že by video nebylo nijak upraveno ani sestříháno a obě verze obou skladeb jsou v plné délce .

 

Již dříve jsem se dozvěděl o umístění ukázky z tohoto vystoupení na servru Youtube . Jde ale pouze o uměle vytvořenou ukázku , všimněte si sami  - není pochybností , že na tomto videu není zachycena skladba „So Jah Seh“ .

 

 

 

Tento koncert je zachycen v plné délce jako audio záznam.

>>> ZDE <<< si vyhledejte , stáhněte a poslechněte skladbu „Rebel Music“ která zní téměř shodně jako na desce Natty Dread – to je také z tohoto vystoupení unikátní. Zajímavostí může být další fakt . na foukací harmoniku hrál Lee Jaffe , který zřejmě někoho zaskakoval , protože jeho funkce u kapely byla trošku jiná , organizoval vystoupení a zajišťoval ubytování .

Toto vystoupení bylo rovněž jením z prvních kde kapela zkoušela kytaristu Ala Andersona , který se později stal jedním ze základních kamenů The Wailers .

Je to příjemný a pro mne velmi cenný archív , mějte se přátelé , váš Eboko.

 

[ 139 – 23.11.2009 ] Sběratelství  III.

 

V článku číslo 67.jsem se trošku zmínil o nahrávkách které vznikaly v někdy až drsných podmínkách a můj článek číslo 4 je také o této mé vášni , dnes ale také zmíním videozáznamy protože o těch jsem ještě nenapsal . Dalo by se říci , že u nás v ČR nemám konkurenta přesto ale mám ještě spoustu otázek ,navíc stále existuje pár videozáznamů které jsem nikdy neviděl celé.

 

U videí není někdy lehké přímo určit zda-li se jedná o archív nebo o oficiální video , zdá se to být jednoduché ale pro člověka který se v tomto moc neorientuje to jednoduché rozhodně není .

Pár video záznamů vlastní Bobovo rodina , tyto záznamy lze v této době celkem snadno pořídit , záznam z Rainbow Theatre 1977 je typický příklad . Pokud tento záznam vnímám ze sběratelského hlediska tak není až tak hodnotný , to platí například i o záznamu z Santa Barbary 1979 , který dodnes není majetkem Bobovo rodiny , ale i přes to lze celkem snadně pořídit . Dále tu máme video záznamy které nejsou určené k prodeji ale posluchač má díky snadnému šíření  přez server www.youtube.com celkem dobrý přehled i o těchto raritách . No a nakonec jsou videozáznamy které jsou pro sběratele velmi cenné a jsou celosvětovou raritou . Není vůbec jednoduché tyto videa sehnat , buť to  jsou majetkem v soukromých sbírkách a nebo se o jejich kopie daný majitel nechce podělit a proto je získávání tolik složité . Zde totiž nehraje roli komerční užívání , zde se nekouká na kvalitu obrazu a zvuku , tyto záznamy bývají v absolutní originální kvalitě a proto člověka který se v tomto doslova vyžívá (jako jsem já) , mají nenahraditelný význam .  Pro mě je takto velmi cenný záznam z Newyorského Manhattan Center 1975,Londýnského Exeteru  1976 nebo záznam koncertu z Chicagského Uptown Theatre 1979.

 

  

 

Příkladem ale také může být záznam z Oaklandu 1979 který je dodnes majetkem šéfa televizní stanice která celý koncert zachytila . Mimo něj existuje jen žalostný počet sběratelů  kteří  kopii tohoto originálu mají . >>> ZDE <<< se můžete podívat na závěrečné čtyři skladby tohoto koncertu z kterého existuje i audio archív , není ale pochyb o tom že onen audio záznam není sejmutý z videa , jak tomu občas bývá . Myslím si , že záznam tohoto koncertu nebude ani pro mě lehké získat i když se o to spoustu let pokouším.

 

  

 

Co třeba další typický příklad : „Ottawa Soundcheck 1979“ který byl v plné délce (včetně interview které s Bobem během pobytu v Ottawě pořídil Bingie Barger ) zachycen televizní stanicí „Aired at Canadian“ , který má opět jen malé procento sběratelů , Na „Youtube“ jsou k nahlédnutí dvě ukázky , z nichž >>> ZDE <<< je například skladba „Wake Up And Live“ .

 

 

 

Tento dnešní článek doplňuji o „screenshoty“ z dalšího velmi těžko dosažitelného videa , které má sice jen něco málo přes 30.minut a jež pochází z koncertu z Newyorského Manhattan Center 1975 . K tomuto záznamu se budu více vyjadřovat , brzy o něm napíši článek.

Závěrem sem vkládám videozáznam z Berlína 1980 u kterého si nejsem úplně jistý zda-li  není ještě o kousek delší . Ale to jsou fakta která nejsem schopen zatím ničím podložit , a jsou otázkou času , kterého já jako vášnivý sběratel mám ještě spoustu . V Diskuzním fóru se o tomto dá mluvit do nekonečna, váš Eboko .

 

 

[ 138 – 20.11.2009 ] Mezinárodní rok dětí

 

„Rok dětí“ , tímto heslem symbolizovalo hnutí UNICEF rok 1979 . Po celý rok se pořádaly na celé planetě humanitární  festivaly ,  všechny tyto akce sponzorovala OSN . Nevím jakou odezvu měla tato akce poporující chudé děti na celém světě u nás a v zemích bývalého totalitního bloku ale ve světě tato akce měla velký ohlas milionů lidí .

 

 

 

To byl důvod proč dne 10.srpna i na Jamajce byla v Národním Stadionu v Kingstonu pořádaná jednodenní benefiční akce kde mimo Rase Michaela a Synů Neguse  , Jacoba Millera a Black Uhuru vystoupily i Bob Marley se svými The Wailers . Tento koncert byl posledním živým vystoupením Boba ve své zemi (není to Reggae Sunsplash v Montegu Bay  jak se možná doposud mnozí

domníváte ).

S podivem neexistuje žádná bližší dokumentace o akci a ani o samotném Bobovo výkonu  . Vím jen , že fotografie které jsem do tohoto článku vložil pocházejí z videozáznamu který byl tohoto dne pořízen , bohužel tento záznam je ztracen bůh ví kde.

 

  

 

Nebylo to ale poslední Bobovo vystoupení na této akci  „Rok dítěte“ , něco podobného se také konalo na Bahamských Ostrovech dne 15.prosince . Sice nevím jestli na této akci vystupovali jen Bob Marley a The Wailers , nebo zde na kriketovém stadionu Queen Elizabeth v hlavním městě Nassau vystupovali ještě nejací jiní hudebníci , informacemi o tomto vystoupení to také nehýří .

 

Alespoň že existuje archív z tohoto dne . K poslechu jsem  >>> ZDE <<< uložil skladbu „No Woman No Cry“ kterou při koncertu uvedl  Bobovo nejstarší syn – Ziggy .

Váš Eboko.    

 

[ 137 – 19.11.2009 ] Pohané – „The Heathen“

 

Z poslechu této skladby mám zvláštní pocit , je to rebélie sama o sobě . Text sice není nikterak obsáhlý , má pouze tři sloky z nichž se jedna dvakrát opakuje , myslím si ale že někdy je potřeba říkat věci ráz na ráz.

Tato skladba byla jednou z prvních kterou Bob ve svém vyhnání do exilu složil a také si myslím že právě v této skladbě jsou shromážděné Bobovo pocity z atentátu z nehož se jen tak tak vykroutil živý , z politické situace která uvrhla do beznaděje lid  ve své domovině na Jamajce .

 

 

 

Přez to ale jak sleduji světová fóra kde se Bobova tvorba a život podrobně probírá , tato skladba je možná u světových posluchačů nejméně oblíbenou ze všech , důvodem můžou být někdy až 3 minutová kytarová sóla z různých koncertů , kde ji Bob se svými the Wailers zahrál , přestože na oficiální desce má jen něco málo přez dvě minuty.

Každý člověk ale má právo na svůj názor – podle mě tyto dlouhá kytarová sóla jako například >>> ZDE <<< z Londýnského Rainbow Theatre z 1.6.1977 , jen okořeňují pravou atmosféru této skladby a bez nich si tuto skladbu snad ani nedovedu představit.

 

 

 

Video které jsem k tomuto článku vložil pochází z vystoupení které se konalo dne 27.11.1979 v Kalifornské Santa Barbaře .

Bohužel ale není na žádném archívu zachycená demo verze , přesto ale mám k dispozici záznam  této skladby ze  studiové zkoušky který byl natočený v létě 1977 v Londýně  - archív mezi sběrateli koluje pod názvem „Morning Train Rehealsals“ a >>> ZDE <<< si ji vyhledejte a poslechněte , váš Eboko .   

 

[ 136 – 18.11.2009 ] Nový kabát

 

Tento dnešní článek berte jako takové malé poohlédnutí nebo shrnutí .

Určitě jsou mezi vámi i tací , a všimli jste si že na oficiálních deskách u Island Records Bob představil některé skladby z „Early Years“ tedy ze starých časů .. pro zajímavost je zde vypíšu , v závorce je uveden rok vydání originálních verzí .

 

1973 - Catch A Fire album : „Concrete Jungle“ (1971) , „Stir It Up“ (1967)

1973 - Burnin album: „Put It On“ (1968) , „Small Axe“ (1970) , „Duppy Conquerer“ (1970)

1974 - Natty Dread album: „Lively Up Yourself“ (1971)

1976 – Rastaman Vibration album: „Cry To Me“ (1965) , „Night Shift“ (1970) , „Who The Cap Fit“ (1970)

1977 – Exodus album: „One Love“ (1965)

1978 -  Kaya album: „Kaya“ (1971) , „Sun Is Shining“ (1971) , „Satisfy my Soul“ (1971)

 

 

 

Jsou zde ale také skladby které Bob zkoušel  , a které se na album nedostaly  a jediné místo kde je lze najít je archív . Jedná se o skladbu „Soul Rebel“ (1970) která je zaznamenána ze zvukové zkoušky z Miamského Criteria Studia která se datuje na 31.5.1978 . Nebo také o skladbu kterou si >>> ZDE <<< můžete stáhnout a poslechnout , je to skladba která vznikla v roce 1970 , Bob se k ní na malinkou chvilku vrátil až v Tuff Gong Rehealsals na jaře roku 1979 , když připravoval album Survival , jmenuje se „Soul Shakedown Party“ . Váš Eboko .  

 

[ 135 – 12.11.2009 ] Duhová země

 

Trošku jsem se dnes zaposlouchal do mé nejstarší desky , která vlastně jako první vyvolala můj obrovský zájem o hudbu Boba Marleyho před skoro 11 lety , jmenuje se Natural Mystic (viz fotka dole v levo), jedná se o desku kterou vytvořila Blue Mountains records , je to typický příklad čachrování s tvorbou The wailers z období roku 1970 o které se přímo zasadil Lee Scratch Perry.

 

  

 

Nicméně jsou zde skladby  které do tohoto období nepatří  , jedná se o skladby „Natural Mystic“ a „Rainbow Country“ které Bob nahrál za spolupráce opět Lee Perryho v nyní již legendárním Black Ark Studiu v roce 1975. U druhé zmíněné skladby nelze přehlédnout , že toto demo až an Bobův hlas je komletně celé zahráno v elektronické podobě , v první sloce je použit verš z skladby „Roots Rock Reggae“ .

 

V roce 1978 Bob opět spolupracoval s Perrym v jeho studiu na skladbě „Punky Reggae Party“ , v tomto roce vydal desku , jejíchž obal jsem vložil nahoře (vpravo) kde mimo již zmíněných skladeb z roku 1975 jsou i skladby jako : „I Know A Place“ , „Keep On Moving“ a „Who Colt The Game“.

>>> ZDE <<< jsem vložil k poslechu nejdelší možnou verzi skladby , která je ale také k nalezení na archívu „Rastaman Vibration Dubs and Demos“ z roku 1976 , nikdy více se ale ke skladbě nevrátil .Váš Eboko.

 

[ 134 – 11.11.2009 ] Capital Center – Landover 1978

 

Sice mám ještě rozpracováno něco jiného , přesto musím napsat něco k tomuto vystoupení , které bylo na programu 16.6.1978 .

 

Svým způsobem archív nabízí dnes již neopakovatelnou atmosféru , Capital Center v městečku Landover ve státě Maryland totiž už nestojí. Řadu let sloužila jako hokejový svatostánek  pro hokejisty Washingtonu Capitals  , toto městečko se totiž nachází jen pár kilometrů jihozápadně od Washingtonu. Tato sportovní hala byla 15.prosince 2002 srovnána se zemí , byla příliš zastaralá a nísto ni zde vyrostlo nákupní centrum . Mimo Boba zde vystoupilo i spoustu jiných hvězd jako například Led Zeppelin nebo také Bob Dylan.

 

 

 

Teď ale k samotnému vystoupení . Právě na Track Listu tohoto koncertu naleznete mimojiné i skladbu „Talking Blues“ , >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout , zmiňuji ji proto , protože na žádném jiném vystoupení z roku 1978 k nalezení není . Do seznamu Track listu se navrátila až na konci Bobovo kariéry , naleznete ji v archívu ke dni 4.6.1980 v Parc Des Sports ve francouzském Dijonu.

 

Přestože vím , že koncertu se nezůčastnilo snad ani 5000 lidí , show to byla velkolepá , jak můžete ostatně i slyšet například ze skladby „Jamming“ kterou jsem >>> ZDE <<< uložil k poslechu. I přesto že Landover není zrovna metropole , byl důvod tak malé návštěvnosti koncertu možná fakt , že mnoho lidí o tomto koncertu nemělo zdání , na různých místech  mimo města Landover totiž visely letáky které měli lidi informovat o vystoupení  kterým Bob zahajoval Kaya turné a které bylo na programu druhý den (tedy 17.6.) v Newyorské hale Madison Square Garden.

 

 

 

Tento koncert je názorný příklad toho , o čem se často mluví . Bob totiž dával do každého svého vystoupení všechno , výjimkou nebyl ani poloprázdný stadion , nikoho nechtěl připravit o zážitek.

Zvuková kvalita archívu sice není kdovíjak kvalitní , atmosférou ale čiší . Váš Eboko .    

 

[  133 – 9.11.2009 ] Spirit Dancer

 

Dnešní psaní berte jako moje osobní  (snad teda i vaše) poděkování Viktorovi A.F. který si dal spoustu práce a přeložil pro nás tuto knížku , na které se podíleli autoři jako Timothy White (spisovatel) ,Bruce W. Talamon (fotograf) a také Roger Steffens (redaktor a dnešní době největší sběratel reggae archívů) , kniha vyšla v roce 2004 a uplně vyhovuje mému gustu , je zde napsáno to co se dělo v zákulisí koncertů i něco z Bobovo soukromého života , řekl bych ,že je to o mnoho více povedené dílo než u nás v Čechách prodávaná kniha Oheň v dlaních.Zde uvedu malý odstavec , který berte jako malou upoutávku k této knize . Je volně dostupná v mé sekci „k stažení“ .

 

 

 

Bob Marley byl hudebník, řečník, básník, filozof a prorok. Byl opravdu nábožensky založená osoba ale volně se otevíral smyslnosti sexu, milionář s neuvěřitelnou lhostejností ke svým penězům, byl prototip otce pro své lidi ve více než jednom významu. Považoval všechny za‚‘‘své lidi‘‘. Zanechal posobě jedenáct dětí, sedum žen, odkaz v podobě songů dosud nepřekonané v moderní hudební hystorii, jsou to pravé nové žalmy. Věděl že zde na zemi nemá moc času a choval se podle toho. ‘‘Měly byjsme se podívat na Mahatma Gandhi nebo na Martina Lutera Kinga aby jsem našly někoho ským se dá Bob srovnat,‘‘ říká filmový biografr Jo Menell.

 

 

 

Jestli se toto zdá přemrštěné, zvažte toto. Krátce po hystoricém podepsání smlouvy mezi Israelem a P.L.O. v roce 1993,v Los Angeles před vjezdem do Beverlly Hills se objevil obrovský billboard s černým pozadím, na levo byl Israeleský ministr, Yitzhak Rabin a napravo předseda P.L.O. Yasir Arafat, jak si podávájí ruce. Nad jejich rukama byl velký bílí nápis: ‘‘jestliže kočička a pejsek můžou spolu být, tak i mi můžeme jeden druhého milovat a štastně žít?--- Bob Marley‘‘. Jeden ze signálů událostí dvacátého století posvěcený slovy skromného mystika z ostrova Jamajky dokazuje samozdřejmě jeho trvající vliv, vliv který cítí všichni lidé každé barvy, národnosti a náboženství.

 

Závěrem si  >>> ZDE <<< můžete stáhnout k poslechu skladbu „Johny Was“ z nově nalezeného archívu z Beacon Theater (early sow) která byla na programu 1.5.1976 , váš Eboko .

 

[ 132 – 6.11.2009 ] Zranění

Dne 10.května 1977 v Paříži zahájil Bob jak jsem již zmínil , své koncertní turné po Evropě , bylo to dva týdny před začátkem oficiálního turné k desce Exodus.

Před tímto prvním koncertem si Bob domluvil s novináři fotbal >>> ZDE <<< jsou některé fotografie z tohoto dne . V jednom střetu utrpěl Bob vážnější zranění , francouzský novinář mu přišlápl palec u pravé nohy , viz fotografie dole. Nebylo to ale vůbec poprvé , něco podobného se mu už stalo před pár lety při jednom utkání v Trench Townu .

Francouzský lékař který mu noho ošetřoval Bobovi řekl , aby se snažil spíše odpočívat , to ale bylo nemožné – vždyť turné začalo stejného dne .

 

 

 

Bob tyto rady bral na vědomí a snažil se mezi vystoupeními spíše odpočívat , Exodus turné v Evropě ale bylo po čtvrtém koncertě v Londýnském Rainbow Theatre ukončeno.

Pokud se podíváte na videozáznam pořízený z druhého Londýnského koncertu , zjistíte že Bob při svém tanci se většinou svou vahou opírá o levou nohu a snaží se došlapávat pravou nohou na patu, muselo to být velmi nepříjemné . Závěr koncertu zakončují  rozloučením s publikem  The Wailers , Bob je už mimo dosah kamer v zákulisí , zjišťuje spoustu krve v pravé botě . Rána se znovu otevřela .

 

Bob po čtvrtém koncertě v Londýnském Rainbow Theatre odjel za svou matkou do Delaware , chtěl strávit  odpočinkem několik dní před zahájením amerického turné které bylo připraveno na začátek července , první koncert měl být v New Yorku.

 

O několik dní později mu doktoři po speciálním ošetření zjišťují , že důvodem pro nehojení rány rakovinotvorné buňky v kůži poraněného palce a doporučují Bobovi  amputaci prstu . Léčba by měla trvat 6. Měsíců , čož by znamenalo ukončení celého amerického turné . Čelí tak tlaku ze strany veřejnosti  a také zprostředkovatelů koncertů .Po  nějaké době se přesto Bob veřejnosti omlouvá a předčasně ruší celé americké turné i přesto že o některých vystopueních ví , že budou lístky  beznadějně vyprodány , jako například v Seattlu a v Berkeley (viz dole letáky z koncertů) , návrat ujišťuje až po definitivním vyléčení.

 

  

 

Doktoři tvrdí že stav se bez amputace nohy nezlepší , přesto ale se stává nečekané , po několika dnech se ale začíná rána rychle hojit . Dokonce po několika týdnech si může Bob opět s přáteli zaběhat nebo si zahrát milovaný fotbal.  Možná má pocit , že není třeba amputace , po tak neočekávaném rychlém vyléčení .

 

Nicméně skutečnost , že Bob znal diagnózu rakoviny a možnost amputace po dokončení evropského turné , proč tak neučinil ?  Věřím že měl namáhavý program – spoustu zvukových zkoušek , rozhovory , koncerty .. ale tak mě napadá -> viz. Fotografie dole: Co ho vedlo aby 16. Května 1977 navštívil před vystoupením v Německém Heidelbergu ortopedii ?

 

 

 

Závěrem chci říci : Opravdové pravdě se již asi nikdy nikdo nedohledá , přesto ale ignoruji absurdní názory na to , že rastaman nesmí to a ono , že je na to nepsaný zákon (např. amputace) , rastaman může cokoli co si umane , je svobodný člověk . Je spousty a spousty článků v novinách (stejně tak jako na internetu) věnujících se tomuto tématu. Myslím si, že lidé kteří se doberou takových závěrů nemají vůbec přehled o Bobově životě a chtějí svým výrokem zaujmout a zviditelnit se.Nemají pro svůj postoj žádný důkaz a chtějí se takříkajíc "povozit na cizím utrpení".

Ať je tomu jakkoli , jedinou pravdu zná jen Bob sám . Doufám že tímto mým článkem dosáhnu z vaší strany  zamyšlením .

Já nekonám rozsudky , píšu realitu - váš Eboko . 

 

[ 131 - 2.11.2009 ] Misty Morning

Konečně mě opustila viróza a tak se můžu 100% soustředit na psaní . Sliboval jsem že se budu věnovat trošku roku 1977 , svůj slib právě plním .

Misty Morning je skladba pro kterou mám slabost , je trošku škoda že do dnešního dne ještě nikdo nenašel koncert kde ji zahrál , ale to je také jedna z častých otázek , protože nevím o tom jestli nějaký záznam existuje ,nebo jestli vůbec živě zazněla.
>>> ZDE <<< tuto skladbu vkládám k poslechu z "Bob & the sons of Jah Rehealsals" , psal se leden roku 1977 a jedná se o raritu , zde ji totiž Bob úplně poprvé zahrál a také se říká , že v lednu 1977 ji také složil . Na štítku desky Kaya která byla vydána následujícího roku je napsané že skladbu Bob složil v roce 1977. Tento fakt mi ale jaksi k tomu abych si udělal o věci definitivní závěr nestačí.

  

Někteří životopisci tvrdí , že Bob tuto skladbu složil při svém pobytu u matky v Dellaware v roce 1966 . Skladba přeci přímo odkazuje na "Šedivé nebe" , které by teoreticky mohlo připomínat dobu zimního Dellaware , odlišné pro život v Karibiku na který byl zvyklý a následně v lednu roku 1977 v Londýně ho při zkoušce třeba díky tomu napadla.

Může to být ale také mýlka , netvrdím že je to přímo tak , někdy je ale dobré se zamyslet nad tím co slova ve skladbě můžou znamenat , je důležité poslouchat o čem texty jsou. Fotografie pochází z Londýna 1977 . Mějte se , váš Eboko .

 

[ 130 - 28.10.2008 ] Uptown Theatre Chicago 1978

Dnes jsem chtěl pokračovat v turné 1977 , avšak , dostal se mi do rukou nečekaný materiál s kterým se musím pochlubit a z kterého mám ohromnou radost.
Když jsem se podíval na název Uptown Theatre,  říkal jsem si v duchu "to je zase nějaký překlep" , protože v Uptown Theatre vystupoval Bob i v roce 1979 , tento záznam (audio + video) koluje mezi sběrateli a je také raritou (viz článek číslo 12) .Přesto mi to nedalo a na internetu jsem si dohledal , že Bob opravdu 27.května v Uptown Theatre v Chicagu koncertoval .

 

  

K mému obrovskému nadšení je záznam opravdu z roku 1978 , což potvrzuje nejenom přiložená ofocená vstupenka , ale i tracklist , který anižbych potřeboval nějaké tabulky sedí přímo pro toto datum (27.5.), protože je téměř shodný (jen časově se zásadně liší) jako vystoupení o dva dny dříve které se konalo v Orphenum Theatre ve Wisconsinu (25.5.)  . Také můžu vyvrátit i fakt , že to byl jediný koncert kde zazněl rasta tradicionál který složil Count Ossie , tedy skladba "So Long Rastafari Call You" , v Chicagu zazaněla tato rarita také a >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout , mimojiné se skladbou "Jammin" která je zahrána ve vysokém tempu .
Forografie a ticket jsou přímo z vystoupení . Nic více zatím o tomto nově nalezeném archívu nemám ale stále mluvím o tom co ještě přinese čas , a musím říci že mi přinesl nádherný koncert . Váš Eboko .

 

[ 129 - 27.10.2009 ] Haag - Holandsko 1977

Včera jsem byl inspirován při psaní koncertem v Brusselu , bylo to druhé vystoupení v roce 1977 , dneska se malinko zmíním o třetím vystopuení .
Rok 1977 si spoustu lidí spojuje s Bobovo zraněním ve fotbale nebo s klasickým koncertem v Londýnském Rainbow (které vyšlo na WHS,DVD - viz. článek č. 44) , v knize Oheň v dlaních , taky mnoho řečeno není , tak se budu snažit trochu vybočit ze standartu a předvést vám rok 1977 trochu jinak , než jste byli zvyklí , doufám že vás tím potěším.

 

  

Tato živá show byla na programu dne 13.5.1977 a patří také mezi mé nejoblíbenější archívy .Je ale pravda , že zvuk je v horší kvalitě ale co bychom mohli očekávat od záznamu který byl pořízen z hlediště před zhruba 32 lety . Při jejímž poslechu se mi zdá , že při převádění z originální pásky do multimediálního souboru došlo možná k malému zrychlení , atmosféře to ale neškodí .
Včera večer jsem si vzpomněl , že k předešlému článku , kde jsem zmiňoval Brusselský koncert nemám fotku , ale opak je pravdou - tedy foto v levo patří tomuto koncertu . Fotografie v pravo zachycuje přímo Haagské vystoupení. >>> ZDE <<< jsem vložil k poslechu skladbu "War / No More Trouble" v jejímž začátku si publikum myslelo že se jedná o skladbu "Get up Stand Up" , Bob je ale rychle opravil ... hezký záznam .I nadále se budu věnovat roku 1977, váš Eboko

 

[ 128 - 26.10.2009 ] Výjimečný úvod - "Rebel Music"

Zaplať pán bůh neboli zaplať Jah Rastafari , konečně mám pro své psaní trochu více volna .
Zajímavé je to , že vždycky když chci napsat něco na dané téma , napadají mě jiná témata a musím je hned napsat , to je dnešní příklad , měl jsem "naplánováno " něco jiného , ale nevadí , dokud jsou nápady , je to dobré.

Včera večer když jsem přišel z odpolední šichty , tak jsem se u večeře zaposlouchal do archívu koncertu který byl na programu 11.5.1977 v místě zvaném Forest National hall v Belgickém Bruselu,byl to druhý koncert v pořadí v roce 1977.

 

 

Už z prvního poslechu posluchač zistí , že se vystoupení trošku od těch předešlých liší . Začíná improvizovaným "Intrem" ( viz. >>> ZDE <<< ) který přímo přechází v úvodní skladbu "Rebel Music" ( viz. >>> ZDE <<< ) , což je samo o sobě rarita . První koncert který Bob se svými The Wailers uskutečnil v roce 1977 byl o den dříve , tedy 10.5. ale v paříži. Z koncertu se mnoho archívu nezaznamenalo , pouze minutové záznamy skladeb "I shot The Sheriff" a "Burning and Looting" , ale nevím zda-li bylo vystoupení zahájeno skladbou "Rebel Music" .

Většinou se posluchači může na první pohled zdát , že Bob své koncerty začíná ve vlažném tempu a až u čtvrté nebo páté skladby dostává publikum do varu , přičemž koncerty uzavírá většinou skladba "Get Up Stand Up" nebo od roku 1977 "Exodus" při které není v euforii jen Bob se svými The Wailers ale i větší část publika.
U tohoto koncertu to ale tak není , možná díky skladbě "rebel Music" která je zahána ve velmi energickém tempu , a možná taky díky ní , se celý koncert nese ve fantastické atmosféře .

 

  

Do roku 1977 Bob většinou  jako úvodní skladby svých koncertů  volil "Lion Of Judah" , "Rastaman Chant" a posléze po celé turné k desce Rastaman Vibration skladbu "Trenchtown Rock" , "Rebel Music" odstartovala jen 4 koncerty (možná jich bylo více, ale archívy jsou jen čtyři)  a to v Bruselu 11.5. , Haagu 13.5. , Gottenburgu 19.5. a naposledy byla jako úvodní skladby zaznamenána ve Stockholmu 20.5. , poté ji na delší sobu vystřídaly skladby "Natural Mystic" a "Positive Vibration" .
Fotografie z Bruselského vystoupení jsem pro vás nenašel , místo toho jsem k článku přihodil velmi cenné fotografie z vystoupení v Německém Hamburgu , kde vystupoval o 6 dní později (17.5.) Celé vystoupení z Bruselu naleznete v sekci "k stažení". Váš Eboko .
 

 

[ 127 - 23.10.2009 ] Abidjan 1980 ?

Dnes po nějakém čase který jsem strávil mimo PC díky určitým komplikacím s Windowsem XP opět pokračuji ve svém psaní.
Není těžké na internetu nalézt falešný plakát koncertu který poukazuje na dva koncerty v 16. a 17. březnu 1980 v hlavním městě Pobřeží Slonoviny v Abidjanu . Podle značky Island Records by se mohlo zdát že v pátek a sobotu onoho data skutečně vystoupil , Island Records ale s tímto padělkem nemají vůbec nic společného .

 

   

 

Stejný plakt kdosi vložil jako cover archívu "Live at Nigeria 1.1.1980" . Věřím tomu že archív má spoustu lidí ,protože je velmi rozšířený . Zde , jak je vidět si dal původní majitel hodně záležet aby předložil pravdivé údaje (myšleno ironicky).
Za prvré : v roce 1980 Bob nehrál v Nigérii (vlastně tam nikdy nehrál)
Za druhé: obal k archívu byl vytvořen právě z onoho falešného Abidjanského vystoupení.

Toto mi nedalo a po nějakém čase jsem zjistil že ten samý archív kde přesně sedí skladby i jejich délka patří archívu "Live in Miami 1980" , ale toto je opět stejně přesvědčivé.
Za prvé : v roce 1980 Bob v žádném Floridském městě nekoncertoval.
Za druhé: Koncert obsahuje skladby z desky Survival (Např. "One Drop" , "Wake up and live") které v roce 1980 nikde na žádném koncertu nezazněly , krom teda již na tomto webu zmíněné skladby "Africa United" z Francouzského Toulonu.
Za třetí: skladby přesně odpovídají koncert který byl na programu 13.prosince 1979 v hale Jai Alai Fronton ve Floridské Tampě Bay .

Já nechápu , proč je právě u tohoto vystoupení tolik přehmatů , Ti kteří tento archív pod falešnými názvy poprvé rozšířily byli asi lidé kteří Bobově hudbě asi vůbec nerozuměli.
>>> ZDE <<< jsem z této show vložil skladbu "Wake Up and Live" . Mějte se přátelé , váš Eboko.

 

[ 126 – 16.10.2009 ] Atmosféra koncertů v MSG 1980

 

Občas se vracím k událostem , které jsem v minulosti zmínil , čas od času přijdu na nové informace . Dnes tímto článkem chci připomenout koncerty z Newyorské hokejové haly Madison Square Garden z 19.a 20.září  1980 .

Dne 21. Září ráno  jak je již známo , Bob zkolaboval při Joggingu v Central Parku , zajímalo by mě jak bylo Americké koncertní turné přesně naplánováno , otázkou je : jestli Chris Blackwell odřekl večerní koncert a nebo jestli měli v této hale zaznít opravdu jen tyto dva koncerty .

Spoustu věcí z Bobovo života je ještě neodhaleno , pro někoho jsou to možná zbytečná fakta , mě to ale zajímá.

 

  

 

Repertoáry obou koncertů jsou velmi zvláštní , já asi nejsem první , komu přijde zvláštní , že například 20.9. v druhém MSG koncertu jsou skladby v track Listu zpřeházené . Nevím jaký to mělo význam , každopádně to charakterizuje toto „zvláštní“ vystoupení , tento fakt však nijak atmosféře neškodí , ba naopak je to přínos . Ukázkou toho může být třeba i skladba „The Heathen“ která je druhá v pořadí , vložil jsem ji k poslechu >>> ZDE <<< , navíc koncert odstartovala skladba „Them Belly Full“ což je také nevídané , mnozí by asi čekali spíše skladbu „Positive Vibration“ .

A je tu další fakt . Nejen že tento koncert nebyl zakončen skladbou „Get Up Stand Up“ jak určitě každý by čekal , v samotném koncertu se dokonce skladba ani nevyskytuje . Milým překvapením proto může být pro posluchače závěrečná skladba „Could You Be Loved“ . Bob do MSG přišel s úplně jinou verzí než při mnoha vystoupeních po Starém kontinentu , daleko víc zní jako singl který se pouštěl často v Amerických hitparádách nebo hudebních klubech , i tento archivní záznam je k poslechu vložený >>> ZDE <<< .

Obě fotografie byly pořízené z druhého Madisonského vystoupení , tedy ze dne 20.9.1980, a jen pro rekapitulaci – první seznámení s těmito vystoupeními naleznete v článku číslo 58 který jsem napsal dne 30.4.2009 , váš Eboko.

 

[ 125 – 14.10.2009 ] Malá sekyrka

 

„Jestliže ty jsi velký strom , tak já jsem malá sekyrka , naostřená srazit tě , připravena srazit tě“

 

Takto zní refrén klasické skladby „Small Axe“ (malá sekyrky) , možná je jen jednou z mnoha Bobovo uměleckých děl , není ale jednoduché získat verzi skladby z živého koncertu . Na Track listech živých vystoupení byla zahrnuta pouze skromně a i archív existuje pouze jeden a to ze závěrečného koncertu v Kalifornském Matrix Clubu který byl na programu 30.10.1973 , při turné k desce Burnin´ .

>>> ZDE <<< si tuto živou raritku můžete poslechnout.

 

  

 

Přesto že se jedná o klasiku z Bobovo tvorby , nikdo ve skutečnosti neví kdy byla skladba složena , jediné co je jisté je , že skladba vznikla v rozmezí let 1970 a 1971.

Singl byl vydaný ve spolupráci s Lee Perrym v roce 1971 , poslední úprava skladby vyšla na desce Burnin´ v roce 1973.

Každý jistě poznává fotky které jsem k tomuto článku vložil , jen málo z vás ale asi ví , že pochází z motelu kde byl Bob ubytován právě v den posledního koncertu v Matrix Clubu . na obrázcích vedle Boba stojí i jeho kamarád Joe Higgs , který kapelu při turné k desce Burnin´ po Spojených Státech Amerických doprovázel. To  je ale ode mne pro dnešek vše , váš Eboko.  

 

[ 124 – 11.9.2009 ] JAD Records po roce 1981

 

Byznys je byznys a dokud byl Bob mezi živými, nikdo si hlavu nelámal s vydávání skladeb ze starých časů , když ale byl Bob mrtev , byly vydané desky obrovským tahákem pro lidi – bohužel dodnes tomu tak je .

 

První deska po Bobovo smrti která vyšla nesla název „Soul Rebel“ a byla vydána v roce 1982 , obsahuje 10 skladeb v originální podobě.

V roce 1985 , a to pouze v Brazílii a Německu byla zveřejněna deska „Bob,Peter,Bunny and Rita“ , na tuto myšlenku navazovala o tři roky později (1988) deska „Remixes-Bob Marley“ , ale nevím jak tyto dvě desky v Disko stylu přijali Bobovo zastánci  . V té době ještě neexistoval internet a tudíž nikdo neměl přístup pro srovnání k originálním verzím . Já sám mám doma něco podobného , singl skladby z roku 1995 „Who Colt The Game“ (originál naleznete v The Black Arch demu z roku 1978) a popravdě se mi tato verze v disko stylu vůbec nelíbí .

 

 

 

 Koncem 90.tých let ještě v Anglii vyšli desky jako „Soul Almighty – Years volume 1“ , „Black Progress-volume 2“ a 3CD výběr „Grooving Kingston“ , z jednotlivých částí obalů jsem vytvořil fotku (nahoře) , naštěstí už tyto desky jsou v originálním znění. Výběr „Grooving Kingston“ je také zajímavý tím , že na jeho třetí desce naleznete kompletní archív záznamu „Sweden Rehealsals 1971“ a ze kterého jsem >>> ZDE <<< vybral mou oblíbenou skladbu „I´m Hurting Inside“ a také přihazuji jeden velmi povedený kousek v podání jamajské legendy Big-Youth „Do Good“ , opět asi každý pozná že zpěvák čerpá ze skladby „Craven Choke Puppy“ z roku 1971 . Váš Eboko .

 

 

[ 123 – 9.10.2009 ] Staré časy – část druhá

 

Tak mě napadá že spousta o „Early Years“ naleznete v knížce Oheň v dlaních , je to tam podrobné ale zase na druhou stranu to , co zajímá mě o kousek víc (z článků vám to musí být jasné) tam není , já tady píšu to , jak to zhruba vím já bez použití nějakých knih, články na shrnutí právě těchto „starých časů“ berte spíše jako připomenutí , teda nezbývá mi nic jiného než pokračovat .

 

 

 

V roce 1969 se pokračovalo v práci pod stejnou firmou a vinyly byly označeni štítkem JAD records . Do Bobovo skladeb (ale i do Peterovo a Bunnyho ) začíná procházet o poznání více rastafariánská tématika , na první pohled je to zjevné například u skladeb „This Train“ , „Wisdom“ , „Thanks You Lord“ nebo také u mé oblíbené skladby „Soul Captives“ . Možná bych si dovolil tvrdit fakt , že první kdo inspiroval hlavně Boba v takovémto přeorientování byl právě rastafariánský gurru Mortimo Plano  se kterým se často stýkal a ne prrávě Lee Perry , který se tímto často pyšní a ve všech možných reggae dokumentech to o sobě rád říká .

Přesto že Bob „přivoněl“ přímo k rastafariánské tématice , prvním jamajským megahitem u společnosti JAD Records byla paradoxně skladba „Mr. Chaterrbox“ ve které žádná rasta tématika obsažena není . I přesto že se tato skladba hrála celkem dlouho prakticky všude , na Bobovo výplatu vliv neměla .

 

Toto možná vedlo Boba k novému rozhodnutí , sehnat si někoho z hudební branže , kdo vydává singly i mimo Jamajku , nechtěl totiž dopustit aby byl bitý jamajskýmy poměry a stejně to nikam nedotáhl . V období mezi 29.dubnem a 19.květnem nahrává singly pro Leslieho Konga , s vydělanými penězi si nechává v jeho fimě stojící na 127 King Street razit singly i pod vlastní značkou TUFF GONG .

Od srpna téhož roku začíná spolupracovat i s Lee Perrym , který měl úspěch s kapelou The Upsetters v Anglii .

 

 

 

Z kraje roku  1972 opět spolupracuje s JAD Records ale své singly prodává rovněž otištěné štítkem TUFF GONG , vydává se ještě naposledy u této společnosti na dobrodružství do Švédského Stockholmu kde má manželka Rita svého otce a kde žije až do října , kdy si sjednává schůzku s Chrisem Blackwellem z Island Records.

Během Pobytu ve Švédsku se pomalinku začíná rýsovat to co nabírá v následujícím roce na otáčkách . Peter a Bunny se pomalinku chystají na své sólové dráhy , své singly vydávají rovněž u JAD Records ale pod svými štítky „Solomonic“ a „Intel Diplo“.

>>> ZDE <<< jsem uložil k poslechu skladbu „Mr. Chatterbox“ , jedná se o druhou a o poznání delší verzi skladby která vyšla přesně rok od té slávy kterou na Jamajce sklidila (tedy v roce 1970) , Bob na ní  spolupracoval s Bunnym Lee . Další skladbou , kterou vám zde nabízím je skladba „I Like It Like This“ která vznikla za spolupráce Johnyho Lovera a jak si jistě všimnete , je to nový kabát skladby „Dont Rock My Boat“ a třetí skladbou v pořadí je druhá verze skladby I´m Still Waiting která byla vytvořena v roce 1971 z původní skladby vydané v roce 1965.  V dalším článku ještě připomenu některá fakta . Mějte se , a vy rasta přátelé co si užíváte v Krompachu sraz,tímto vás zdravím , váš Eboko .

 

[ 122 – 8.10.2009 ] Staré časy – část první

 

Tak mě napadá , jak tak koukám na seznam svých článků , že jsem se ještě nezabýval tím , co se dělo před tím než se Bob upsal Island Records . Zkusím to nějak sepsat , pro neznalého člověka můžou být staré časy matoucí , byď v nich Bob napsal daleko víc skladeb než u Island Records , to co se dělo potom byl jen malý zlomek jeho tvorby . Problém je určit přesný datum a přesně definovat každý singl do správné doby  , ale každopádně  je čas se do toho pustit .

 

 

 

Bob svou kariéru odstartoval v roce 1962 ve studiu Leslieho Konga , poté pracoval na spoustě písní ve Studiu One Sira Clementa Coxone Dodda od roku 1963 až do roku 1966 kdy se oženil se svou ženou Ritou . V říjnu téhož roku se rozhodl pro cestu do USA za svou matkou , v hlavě měl úplně nové plány .

V polovině roku 1967 byl zřízen v 18 Park Road Greenwich v Trenchtownu  obchod kde se mimojiné razily vanilové desky pod štítkem obchodu – Wail´n Soul´m .

Nové album „Rock Steady“ ale nedosáhlo prakticky žádného úspěchu , možná byl základní problém ten , že úspěchu v té době měly skladby Gangsterů , zdálo se že hudba rasa umělců nebude mít jen tak šanci , prosadit se . kromě toho v tomto roce zavřeli za „pašování“ marihuany Bunnyho Wailera a Petera Toshe , Bob když viděl jak se země snaží zbavit se (beze svědků)  rastamanů rozhodl se rychle se zbalit a přestěhovat se do míst kde vyrůstal v Nine Mile, a kde opět nalezl klid pro svou práci . byli to špatné časy pro The Wailers , i proto se snažil Bob své nahrávky i nadále produkovat , mnoho skladeb pochází z tohoto období na sklonku let 1968-1969.

 

 

 

Během roku 1968 začal Bob intenzivněji (díky propuštění Bunnyho a Petera) pracovat v JAD Records , u nich také mimojiné vydal dvě skladby na kterých pracoval rastafariánským gurru – Mortimem Planem , skladby byly zaznamenány ve studiu JBC dne 6.června téhož roku . Pokračovat budu příště , nevím kolik bude mít článek pokračování , každopádně zatím opět téma „Zimbabwe 1980“ odsunu , mám náladu psát na toto téma , odpuste .

>>> ZDE <<< si můžete stáhnout k poslechu ukázku z roku 1964 ze Stusia One „Wings of A Dove“ nebo skladbu „Let Him Go“ kterou vydali The wailers roku 1966 když byl Bob v USA , na závěr taky vkládám skladbu „Selassie is The Chapel“ která byla jednou ze skladeb na které pracoval s Mortimem Planem roku 1968 . Mějte se přátelé , váš Eboko .

 

 

[ 121 – 5.10.2009 ] Jump Nyahbinghi DEMO

 

Tak jsem se konečně vrátil domů – přestože dnes nepíšu nic dlouhého ,  pomalinku se opět dostávám do svého rytmu a budu vám líčit jednotlivé archívy , tato skladba je jedním z nich. Mnohokrát jsem se v tramvaji při cestách do práce a nebo z práce zaposlouchal do této skladby , která má nejen povzbuzující text ale i v mnoha ohledech perfektní rytmus.

Mimo oficiální verzi která vyšla na albu Confronation v roce 1983 ještě existují dvě demo verze : první z nich byla nahrána na jaře roku 1979 v té době novém TUFF GONG studiu v Kingstonu . Opět netuším proč tato skladba se nevešla do tracklistu desky Survival která vyšla téhož roku .

Druhá verze přechází do Dubu , sice to rozhodně nebyla první Dubová verze kterou Bob ve svém studiu a mimo něj vytvořil , přesto si myslím že tato druhá verze skladby je pro vás velkou neznámou , je ale to opravdový skvost . V roce 1980 byla zařazena do tracklistu archívu „Dennis Thompson Mixes“ a obě tyto verze naleznete k poslechu >>> ZDE <<<

 

 

 

Teď se opět budu hodně věnovat psaní , jedním z dalších témat bude dlouho připravované téma o vystoupení v Zimbabwe ve dni vyhlášení samostatnosti této africké země , ale nebudu předbíhat . Také ale pokud někdo z vás by sem chtěl přispět nějakým zajímavým článkem a rozšířit tak ještě více obzory posluchačům , budu velice rád , kontakt na mě je uveden v sekci „autoři“ . To je ode mne  pro dnešek  vše , váš Eboko .

 

[ 120 – 27.9.2009 ] Bend Down Low

 

Dnes chci napsat něco o této klasické skladbě , která byla postupem času zcela zapomenuta.

 

Tuto skladbu Bob složil jako svou první v Delaware během svého pobytu v roce 1966 . Singl (na straně B se skladbou „Freedom Time“ ) byl vyšel stejného roku po Bobovo příjezdu na Jamajku v novém studiu Wailin Soul´m , o pár let později byla skladba se stejným složením (strany A a B) vydána i v JAD records a na konci roku 1969 byla přidána do Lee Perryho mixu skladeb s konečným názvem „All in One“ . Závěrem byla v novém kabátě přiřazena i na klasické album Natty Dread v roce 1974.

 

 

 

Celkem často ji Bob zpíval na americkém turné v roce 1975 , >>> ZDE <<< je uložena k poslechu z koncertu z Torontské Massey Hall , koncert byl na programu 8.června a bylo to také poprvé kdy ji Bob živě předal publiku.

V roce 1976 na turné k desce Rastaman Vibration ji už tak hojně jako v předešlém roce nehrál , byla na track listech spíš výjimkou . 20.5.1976 po koncertu v  Housonské Music Hall ji už nikdy živě nezahrál . Tato skladba je jako ukázka už na webu uložena (u článku „Sběratelství 2.“ Ze dne 21.5.2009) – tato verze je také pro mnohé sběratele zajímavá tím , že Bob není moc slyšet v mikrofonu zatím co The Wailers se předvádí perfektními sóly. Perfektní klávesové sólo lze vyposlouchat i na jiné verzi , kterou jsem vám uložil rovněž >>> ZDE <<< . Pochází z mého nejoblíbenějšího koncertu z roku 1976 a to z New Yorského Beacon Theatre (late show) který byl na programu 1.května tohoto roku . To je ode mne prozatím vše , váš Eboko.

 

[ 119 – 25.9.2009 ] LIVE !!! ´75 – plnohodnotná verze

 

Dnešní článek navazuje na předešlý , zmínil jsem se o dvou verzích které na oficiální desce LIVE!!! byli z nějakého důvodu zkráceny . U předešlého článku je vložena k poslechu závěrečná skladba „Get Up Stand Up“ , dnes k tomuto článku doplním onu druhou skladbu , která je v originální podobě a délce , je řeč o skladbě „Lively Up Yourself“ která je >>> ZDE <<< rovněž uložena .

 

  

 

Jedním z hlavních problémů je doba . Dnes žijeme v době , v které můžou mít hudebníci desku jakékoli podobě a jakékoli kvalitě , tím myslím ale hlavně délku skladeb. Ve starých dobách kdy ještě Bob nahrával byly poměry zcela odličné . Vynilové desky měli omezenou délku , proto dodávám fakt , že je možné že tento aspekt vedl Island Records k vystříhání těchto dvou „dlouhých“ skladeb   . Možná ale šlo o nějaký komerční manévr , avšak tomu já moc nevěřím . Island Records jsou podle mě v této době už jediní kteří mají zájem vydávat oficiálně i Archivní materiály , přesným příkladem jsou druhé CD u DELUXE edic oficiálních alb.

 

  

 

Je ale škoda , ať už byl záměr jakýkoli že album LIVE!!! který byl výběrem toho nejlepšího z dvou Londýnských koncertů z Ballroom Lycea (17.7.a 18.7.1975) je takto „ořezaný“ nicméně díky tomuto webu si můžete správné verze skladeb , které by jinak pohltil čas , poslechnout. Fotografie opět patří k jedné z dvou  zmíněných vystoupení. Mějte se přátelé , váš Eboko.

 

[ 118 – 24.9.2009 ] Live At Ballroom Liceum 1975

Docela mě rozesmálo dneska ráno : v závěru článku č. 116 píšu že nejrozšířenější archív na světě je koncert z ROXY z LA 25.5.1976 , a že byl tím pravým důvodem k natočení oficiálního alba LIVE!!! , to je přeci hloupost , nemůže koncert z roku 1976 předcházet oficiální desce vydané v roce 1975 , měl jsem zmínit koncert v ROXY z 13.10.1975 . Prča ale je i to , že mi nikdo z čtenářů můj překlep nepřipomněl a kdybych si toho nevšiml , hyzdilo by to tento článek nadále .

 

  

 

Dříve jsem měl ve svém „Wanted“ seznamu i koncert z  Ballroom Lycea v Londýně . Jeden známý mi řekl  , „to je přece ten oficiální živák LIVE!!!“  Tak jsem koncert z pátracího seznamu odškrtl a vše hodil za hlavu . Dnes po nějaké době musím přiznat , že je to zase všechno úplně jinak . Nejen že musím opět koncert do „Wanted“ seznamu dopsat (myslím ten z 17.7.1975) ale musím do něj dopsat i nadcházející koncert z 18.7.1975 který Bob Marley and The Wailers odehráli na stejném místě . Oficiální deska LIVE!!! Totiž nese skladby z obou koncertů .

 

 

  

 

Totiž , první koncert obsahuje i skladby jako je „Stir It Up“ a „Kinky Reggae“ které na desce nenajdete .

Druhý koncert je o poznání delší , má přes 90 minut ale nevím protože show nemám , která skladba z něj byla odejmuta.

Navíc i přesto že oficiální deska je mix dvou koncertů (to by se dalo přežít) , pro mé zklamání přímo na ní jsou dokonce dvě zkrácené verze , o té první budu psát v dalším článku , tou druhou skladbou je „Get Up Stand Up“ kterou si >>> ZDE <<< najděte a poslechněte , myslím že není třeba dodávat , kde je chybějící kousek skladby . Že by další oblbování posluchačů ?

Fotografie pochází  z prvního koncertu v Londýnském Ballroom Lyceu 17.7.1975 , váš Eboko.

 

[ 117 – 23.9.2009 ] Debut v Madison Square Garden

 

Dnešní článek je věnován tomuto vystoupení které se uskutečnilo 17.6.1978 a které jsem si dnes konečně poslechl celý i já , moc děkuji majiteli stránek www.equalityandjustice.fr za ochotu , protože jinak bych ho jen těžko našel , a mohl bych se klidně na hlavu postavit , zkrátka hledání některých archívů je jako hledat jehlu v kupce sena .

 

   

 

Tímto koncertem jak mnozí víte Bob se svou kapelou The Wailers  oficiálně odstartovali turné k desce Kaya , na samotném track listu koncertu ale není nic tak zvláštního , protože skladby z desky Kaya které se v koncertu vyskytly totiž Bob představil světu dříve než byla samotná deska vydána.

Atmosféra koncertu je perfektní , možná že je to jen můj pocit protože jsem koncert neúspěšně hledal několik let . Bob byl i zde výjimečný tím , bylo jedno kde zrovna vystupoval , na každém koncertě podával maximální výkon , což je samo o sobě mezi umělci  (nejen reggae hudby) raritou.

 

  

 

Přesto ale má koncert jednu zvláštnost . Bob zde vystupoval v křiklavé fialové košili , kterou už při žádném jiném vystoupení na sobě neměl (viz fotografie) .

K poslechu jsem >>> ZDE <<< vložil úvodní skladbu „Positive Vibration“ kterou předchází krátké „Intro“ .

Mějte se přátelé , váš Eboko.

 

[ 116 – 22.9.2009 ] To není konec – to je začátek !

 

Dnes je to přesně rok , co jsem spustil tento web. Chtěl bych vám velice poděkovat za to že denní návštěvnost webu je tak vysoká – protože zhruba 50 návštěv denně jen potvrzuje zájem o život a hudbu Boba Marleyho u nás v malé zemi v srdci Evropy .

K dnešnímu dni jsem vydal 116 pro české čtenáře zcela originálních článků a ozdobil je původními fotkami , navíc skoro u každého článku je minimálně jedna archivní ukázka pro dané téma .

Kdekdo by mohl tvrdit že již není o čem lidi informovat a že počet informací se zúží  ale ne milí přátelé , to není konec , to je teprve začátek , je toho ještě spoustu co vám ještě můžu sdělit . Svět kolem Boba je i dnes po 10 letech mého zájmu  a po každodenním poslechu mým největším koníčkem.

 

 

 

Na fotografii je Bob s kamarádem Alanem Colem . Chlapík uprostřed je fanoušek který Boba a Alana potkal v San Franciském parku , pro kterého je tento snímek vzpomínkou na životní zážitek , tento snímek byl pořízen v roce 1976.

>>> ZDE <<< vkládám na poslech skladbu „Want More“ z archivního záznamu  z koncertu  z ROXY klubu z Los Angeles (25.5.1976) . Váš Eboko.

 

[ 115 – 19.9.2009 ] Demo verze – opravdový originál (?)

 

Na toto téma jsem už dávno chtěl napsat příspěvek , respektive svůj pohled a názor ale asi jsem buď to zapomněl a nebo jsem nad tím mávnul jen rukou. Dnes se ale k tématu vracím , protože „coby odborník“ na Bobovo tvorbu bych chtěl na toto poukázat nebo poradit.

Tato debata může být vedena pouze v okruhu studiových Demo verzí , živých vystoupení a taky Rehealsals se toto spíše netýká.

 

Určitě i vám již proklouzlo mezi prsty spoustu CD s různým obalem a různým obsahem skladeb , a najednou jste si pokládaly základní otázky typu : co je to za Demo ? kdy bylo nahráno ? Toto se stalo mě „opět“ včera . Našel jsem Demo s atypickým názvem „Bob Marley – Redemption Studio Demo“ a na štítku obalu bylo napsáno „Demo verze skladeb od roku 1973 po rok 1980“ a položil jsem si stejné otázky . Až po poslechu jsem zjistil že 16 z 18 skladeb onoho výběru jsou alternativní verze („B“ strany singlů) z různých originálních demo archívů . I přesto že neznám den,měsíc a ani rok vydání tohoto neoficiálního alba , jsem si na 100% jistý že jde o posmrtně vydané CD (nebo spíše výběr nějakého nadšence , než přímo vydané CD) , protože skladba číslo 12. „Ride Natty Ride“ je verzí která je vyjmuta z Wounded Lion Rehealsals 1979. Tento výběr uzavírá skladba s číslem 18. „Redemption Song“ která je rovněž vyjmuta ale z jiného archívu , pod názvem Essex House Rehealsals 1980.

 

 

 

Toto je názorný příklad toho , jak se posluchač či sběratel přijde k zásadnímu výsledku.

Zde uvedu pro pořádekseznam originálních Demo archívů – z jejichž obsahu (sekce Demíčka) může posluchač nebo sběratel čerpat zásadní informace o původu skladeb.

 

1968, nash & sims demos
1973, catch a fire & burnin demos
1974, natty dread demos
1975, jah live outtakes
1976, dub sessions
1977, exodus demos
1977, exodus scratch demos
1977, kaya demos
1978, black ark demos
1979, dadda demos
1979,survival demos
1979, survival session in tuff gong studio
1980, confrontation demos
1980, mother b bedroom tape
1980, uprising demos
1980, dennis thompson mixes

 

>>> ZDE <<< vkládám k poslechu alternativní verzi skladby „Am-A-Do“ kterou naleznete na originálním Archívu Natty Dread Demo Tapes .

Nebo také >>> ZDE <<< je k nalezení Demo verze skladby „Want More“ která zase dokazuje fakt , že některá Dema byly vydány jen jako samostatné skladby. Tato verze je přejata z LP , jak určitě i sami poznáte.

Závěrem chci dodat jen to , že některé Demo verze jsou i v posmrtném znění vynikajícími výběry , ale jiné a bohužel většina nestojí za nic . Chce to při budování sbírky mít nadmíru trpělivosti . Váš Eboko

 

[ 114 – 16.9.2009 ] Boston 1978

 

Dneska jsem se zaposlouchal do dvou koncertů které proběhly a jsou zaznamenané v eden den a to z Bostonské Music Hall 8.6.1978 .

Přijde mi někdy docela zvláštví jak mohl zvládnout dvě vystoupení v jeden den , nebyl to ale stálý jev , Bob měl takto naplánované vystoupení spíše výjmečně . Pro sběratele jsou tyto show označeny slovy „Early“ (brzká) a „Late“ (pozdější) show pro přehlednost. Většinou bývá track list z Early a Late show shodný , koncertům z Bostonské Music Hal 1978 se to ale netýká.

 

  

                                                            (Early Show)                                                     (Late Show)

 

Pro laiky je možná zajímavostí (ale pro mě to už žádná novinka není) že Bob uvedl skladby z nové desky Kaya již dříve před začátkem jejího oficiálního turné , přitom toto oficiální turné bylo zahájeno o 9 dní později a zahájil ho koncert v New Yorské hokejové hale Madison Square Garden.

Verze skladeb takto uvedené dříve bývají často odlišné , toto se týká například skladby „Running Away“ kterou si můžete poslechnout ale nejprve odkaz ke stažení vyhledat >>> ZDE <<< .

 

Early Show je zachycena v horší kvalitě , zato ale koncert odstartoval mocnou skladbou „Slave Driver“ která je uložena rovněž >>> ZDE <<< , bylo tak učiněno výjmečně , mockrát jsem se od roku 1973 se skladbou nesetkal.

Zato Late Show má kvalitu zvuku perfektní , celý koncert si po zaregistrování můžete zdarma poslechnout >>> ZDE <<<  ale vy , kdo jej chcete vlastnit , není těžké jej na internetu najít a stáhnout . O Bostonských vystoupeních budu ještě psát , Protože právě v Bostonu Bob vystupoval ve své bohaté kariéře nejčastěji, váš Eboko.

 

[ 113 – 15.9.2009 ] Pohřeb Boba Marleyho (autor Mr3ska)

 

Jeho poselství zabalené do textů písní se stalo takříkajíc "nesmrtelným". Mnohá z jeho slov bývala a stále mohou být pomyslným trnem v oku pro mnoho lidí. Člověk jež dokázal, aby si lidé více vážili jeden druhého odešel, ale jeho poselství tu zůstává.

 

   


Na jeho oblíbenost mezi prostým lidem a sílu jeho poselství poukázalo i to, že se s ním na jeho poslední cestě přišly rozloučit tisíce lidí. Mezi těmito lidmi byla i početná skupina rastafariánů, hlásících se stejně jako Bob k Twelve Tribes of Israel (na záznamu Marleyho pohřbu je to skupinka lidí v bílém se zeleno-žluto-červenými hučkami na hlavách). Kromě mnoha jiných pronesl na Bobově pohřbu řeč i tehdejší Jamajský premiér Edward Seaga. A toto je její část:


  "Jeho poselství bylo protestem proti bezpráví a snahou zlepšit podmínky utlačovaných. Stával zde a koncertoval, a všude kde vystoupil přinesl a šířil své poselství a své vize. Narodil se ve skromné chatrči v Nine Mile ve farnosti St. Ann. Žil v západní části Kingstonu, kde jako chlapec započal svůj boj s podmínkami a životem v ghettu. Velice rychle se přizpůsobil zdejšímu prostředí a naučil se v něm přežít. Přežít ty dny na západním konci Kingstonu. Ale byl to jemu vlastní talent, neochvějná disciplína a neskutečná vytrvalost, které z něj neudělaly další oběť ghetta, ale vystřelily jej na vrcholy hudebních žebříčků v zemích třetího světa a nejen tam."

 

  


A stejně jak to udělal i Edward Seaga, měl bych zde i já pronést část tradicionálu, který Bob Marley zpívával. A tady je:

I say fly away home to Zion, fly away home,
I say fly away home to Zion, fly away home.
One bright morning when my work is over,
Man will fly away home.

 

 

[ 112 – 14.9.2009 ] Roskilde Festival,Dánsko 1978 – pokračování

Dnes pokračuji v tom co jsem již jednou začal , a to v článku číslo 35.ze dne 12.2.09 . Psal jsem o tom , že nemám dostatek informací k datu 1.7.1978kdy Bob koncertoval na tomto festivalu, to už ale je minulostí , dnes mám jak celý archivní záznam , tak o něco málo více informací.

 

První věcí je záznam celého koncertu . Tento záznam je pro mě jako sběratele absolutní novinkou , ještě jsem se totiž nesetkal s tím , že by jej některý sběratel vlastnil proto jsem si myslel že skladba Kaya kterou jsem před časem nalezl , je jediná skladba zaznamenaná z koncertu,také proto jsem jej neměl ani zapsaný ve svém „Wanted“ seznamu. Tento archív je totiž horkou novinkou , která byla 31 let někde uschovaná , než se jí její autor rozhodl pomocí internetu poslat do světa .

 

  

 

Záznam koncertu je ve vynikající zvukové kvalitě , nicméně je veliká škoda že skoro polovina skladeb jsou na začátku , v polovině nebo na konci useklé.

Rozhodl jsem se tento koncert po vás uploadovat a naleznete ho v sekci>>> k stažení <<< , snáz tak poznáte atmosféru tohoto báječného koncertu uskutečněného uprostřed festivalu dne 1.7.1978 za účasti 36.000 diváků.

Váš Eboko.

 

[ 111 – 10.9.2009 ] Demo verze alba Uprising 1980

 

Dnes chci pojednat o demo verzích k tomuto albu , které se staly legendárními . Řeč je o opravdových sběratelských skvostech , ale jen málo lidí u nás v České Republice má přehled o tom , co mohlo vyjít na dnes již klasické a také mojí nejoblíbenější desce Uprising.

 

  

 

Říká se , že Chris Blackwell odmítl vydat některé skladby na toto album , nevím co bylo důvodem , přesto ale některé z nich se staly tématem pro posmrtné album Confrontation . Dokonce i někteří životopisci , jako například českým čtenářům známý autor Timothy White říká , že i skladba „Comming In From The Cold“ na albu neměla vyjít. Na Demo verzi k albu Uprising tak naleznete syrové skladby které byly v komerční podobě vydány na již zmíněném albu Confrontation v roce 1983 . Jsou to tyto skladby : „Trenchtown (také pod názvem „Give me Trenchtown“) , „Stiff Necked Fools“ (Která je >>> ZDE <<< uložena k poslechu) „Chant Down Babylon“ nebo děkovná skladba „Give Thanks and Praises“.

 

Mimo těchto skladeb na Demu logicky naleznete i skladby které na Uprising albu v roce 1980 nakonec vyšli . Jednou z nich je má oblíbená skladba „We and Them“ z které má posluchač , možná díky Bobovo improvizaci velmi silný pocit . >>> ZDE <<< jsem vám tuto skladbu uložil k poslechu .

Vložené video patří k archívu Criteria Studio Rehealsals , Miami 14.9.1980.

 

 

 

Ještě bych rád k této skladbě uvedl jednu zajímavost : na buletinu (obalu) desky je udáván rok 1980 jako rok vzniku skladby , ale je to omyl . Pilný posluchač (sběratel) jistě ví , že první zmínka o skladbě přišla na jaře roku 1977 ,je zaznamenána na archívu Mother B. Tapes a >>> ZDE <<< je rovněž uložena , nezbývá mi nic jiného než popřát , příjemný poslech přátelé , váš Eboko.

 

[ 110 – 7.9.2009 ] Uklidněte se – Simmer Down

 

Web je zčásti obnoven , proto se můžu opět věnovat psaní . Dne 1.9. jsem napsal charakteristiku Dream  koncertu který se uskutečnil 4.10.1975 v Kingstonu na Jamajce , také jsem napsal že na koncertu zazněla i skladba „Simmer Down“ ale na poslech z repertoáru tradičních The Wailers jsem vložil skladbu „One Love \ People Get Ready“ , která jak jsem zmínil byla i poslední skladbou kterou společně Bob , Peter a Bunny na koncertu zazpívali .

 

 

 

Dnes bych chtěl zveřejnit záznam skladby „Simmer Down“ .

Skladba kterou znáte, zní v originále z roku 1964 v silném SKA rytmu . V archívu Dream koncertu můžete slyšet tuto skladbu v rytmu One Drop .

Pravdou je že rytmus je řekněme „pomalý“ (připomíná mi výňatek ze skladby „All In One\Medley“ kde se Bob v roce 1970 ještě trošku ke skladbě vrátil) ale přesto si zanechává své symbolické kouzlo , >>> ZDE <<< je uložena pod příslušným názvem článku k poslechu . Příjemný zbytek dne přeji , váš Eboko.  

 

[ 109 – 1.9.2009 ] Dream Concert – Kingston JMC 1975

Dnes jsem chtěl vydat úplně jiný článek ale nakonec jsem se rozhodl oné téma které jsem chtěl začít , posunout na další dny , nejsem si s článkem na 100% jistý , ale na jeho vydání nebudete dlouho čekat , dočkáte se zítra nebo pozítří .

Hned ráno jsem se zaposlouchal do úplně jiného koncertu , a jak zní nadpis , dnes budu psát o koncertu který se uskutečnil 4.10.1975 v Národním Stadionu v Jamajském hlavním městě Kingstonu .

 

Byla to jedinečná šou té doby na Jamajce a ne náhodně se jmenoval „Dream Concert“.

V roce 1975 již v kapele The Wailers vystupoval úplně někdo jiný , Peter Tosh a Bunny Wailer se o rok dříve vydali na své sólové dráhy .

Ale tento koncert měli The Wailers , jako nejvýznamnější Jamajská kapela té doby hrát pospolu stejně tak , jako když kapela vznikla , bylo to také naposled co spolu „Bob Marley , Peter Tosh a Bunny Wailer“ vystoupily na jevišti .

 

 

 

Podle toho byl také upraven Track List koncertu . Koncert odstartovala skladba „Rastaman Chant“ z roku 1973 , následovali tři skladby které rozhodně pro tuto příležitost nebyli vybrány jen náhodou , šlo o skladby které mají původ v roce 1965 ve Sudiu One Sira Clementa Coxone Dodda – „Nice Time“ , „Simmer Down“ a „One Love \ People Get Ready“ ( >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout ) a právě poslední jmenovaná skladba byla vůbec poslední , kterou původní členové The Wailers společně zahráli a zazpívali .

 

 

 

Koncert pokračoval dvěma skladbami Bunnyho Wailera (z klasického alba Blackheart Man) „Dreamland“ ( >>> ZDE <<< je uložena k poslechu) a „Fight Against Conviction“ , na další tři skladby se na podiu s Bunnym Wailerem vyměnil Peter Tosh aby zahrál své klasické skladby jako „Mark Of The Best“ (>>> ZDE <<< je rovněž uložena k poslechu) „Can´t Blame The Youth“  a slavnou a v té době v Jamajských rádiích zakázanou skladbu „Legalize It“ .

Poté byl na podium pozván i Bob Marley aby zahrál své klasické skladby té doby , byli také tři : „So Jah Seh“ , „No Woman No Cry“ a „Jah Live“ (>>> ZDE <<< uložena k poslechu ) .

Čili koncert byl nejen přehlídkou toho nejklasičtějšího ze společných starých časů , ale i výběr nejklasičtějších skladeb té doby , kdy již Bob , Peter a Bunny vyjeli na své sólové dráhy .

 

Závěr koncertu patřil speciálním hostům – Steviemu Wonderovi a jeho kapele , která bez rozmýšlení vystřihla v té době nejslavnější hit amerických hitparád „I Shot The Sheriff“ . Vše se vyvinulo tím , že na podium byl přizván i samotný autor skladby Bob Marley , vznikl tak duet „Boba a Stevieho“ který dodnes patří k nezapomenutelným a >>> ZDE <<< je tento klenot uložen k poslechu .

 

Já doufám že jsem za pomocí tohoto článku pomohl pochopit a oprášit atmosféru z tohoto opravdu nádherného koncertu . Mějte se váš Eboko .

[ 108 – 26.8.2009 ] Kdo má pod čepicí ?

 

Jsou určité skladby které bych označil za mistrovské dílo , které budou mít lidé na paměti ještě hodně hodně dlouho . Tato skladba „Who The Cap Fit „ je přímým důkazem . Perfektní text a perfektní melodie , nebyla po vydání na desce Rastaman Vibration pouze reakcí na singl vydaný na Jamajce v roce 1971 – to se ještě skladba jmenovala „Man to Man“ . Chris Blackwell si byl jistý tím , že by byla škoda tuto skladbu neprosadit do světa . I já jsem si tím jistý , udělal to správně .

Tato píseň je inspirována lidovým rčením , které se na Jamajce často používá .celý text můžete najít v sekci „ke stažení“.

 

„Tvůj nejhorší nepřítel by mohl být tvým přítelem ,

A tvůj nejlepší přítel by mohl být tvým nejhorším nepřítelem.

 

Někteří lidé s tebou pojí a popijí,

Pak tě za tvými zády pomluví,

Jen tvůj přítel zná tvá tajemství

Jen on ho může odhalit.

Kdo má pod čepicí , nechce jí nosit

A říká , hodím ti obilí ale já říkám : nejsem tvoje slepice,

Říkám „ko-ko-ko – Kvak-kvak-kvak“

 

Tuto skladbu Bob poprvé předvedl živě na koncertu v Lenoxu 18.6.1978 (>>> ZDE <<< je uložena k poslechu) a později ještě na Jamajském Sunsplash Festivalu v přístavním městě Montego Bay 7.7.1979 (>>> ZDE <<< je uložena rovněž k poslechu ).

 

 

 

Na žádném jiném archívu z koncertu již k nalezení není , pouze na zvukové zkoušce („Rehealsals“) v Miami 21.5.1978 ji zahrál , překvapivě ke skladbě použil jiný rytmický základ , podle mě tím skladba nabírá dalšího rozměru a >>> ZDE <<< jsem ji vložil k poslechu . Váš Eboko

 

 

[ 107 – 23.8.2009 ] Paříž ´78 – Babylon By Bus (?)

Dnes chci probrat další téma , které je pro mě záhadou.

Týká se to tří koncertů z Pařížského Balthard Pavilonu které byly zdrojem pro teď už legendární desku Babylon By Bus , tyto tři koncerty byly na programu dne 25.až  27.června 1978.

 

Jsem celkem zmaten , do včerejška jsem si myslel že opravdu celé album je kopií Pařížského koncertu ze dne 27.6. který byl archivován některým z hostů nebo techniků , avšak je to úplně jinak. Už při prvním pohledu můžeme najít mnoho prapodivností . Srovnejte si Track List desky a koncertu – skladby na desce jsou rozházené v takové podobě , jak je Bob nikdy na živém vystoupení nezahrál , ano může to být výjimka , avšak zde je až moc výjimek ,já beru jednu nebo dvě přehozené skladby ale toto je příliš . Například druhá a třetí skladba v pořadí – „Punky Reggae Party“ ani „Exodus“ nikdy nebyly zahrány hned v úvodu , sklada „Concrete Jungle“ nebyla nikdy hrána uprostřed koncertu nýbrž druhá nebo třetí v pořadí a skladbou „Jamming“ Bob nikdy koncert neuzavíral . je tu ale i další zarážející fakt . Archív Pařížského koncertu zahajuje skladba „Burnin and Lootin“ a ne jak je uvedena na desce skladba „Positive Vibration“ , je ale možné , že Chris Blackwell chtěl po Bobovi aby skladby takhle zpřeházel záměrně , a nebo že je deska utvořena s všech třech koncertů . Škoda jen , že další dva koncerty nebyly zarchivovány , bylo by to vše mnohem snažší .

 

 

 

Ale i přesto je tu další fakt , tím je skladba „Punky Reggae Party“ . Na spoustě webů jsem se dočetl že tato skladba pochází z koncertu ze dne 27.6. ale také když jsem pročetl reakce těch sběratelů kteří koncert vlastní , shodují se v tom, že žádná skladba archívu není shodná s výběrem desky . Poslechněte si >>> ZDE <<< skladbu sami , a možná pochopíte , proč je deska Babylon By Bus opředena značnou dávkou tajemství .  Určitě se ještě k tématu vrátím , doufám že tuto záhadu dovedu objasnit , váš Eboko

 

 

[ 106 – 21.8.2009 ] V Torontu 1978

Když už jsem nakousl turné které představilo desku Kaya v Kanadě , měl bych něco napsat k jejímu druhému koncertu , ve skutečnosti prvním v pořadí . Koncert v hokejovém Maple Leaf Gardens stadionu byl na programu o den dříve než už zmíněný koncert v Montrealu  , tedy 9.června 1978 .

Faktem ale je že ve stejném pořadí a opět jen dvě vystoupení za sebou a ve stejných místech podnikl Bob Marley se svými The Wailers i v turné k desce Survival (1.a 2.11.1979 ) proto se tyto koncerty mohou mezi posluchači třeba plést , není ale třeba – každá šou má jiný charakter , a hodně se liší .

 

 

 

Koncert v Maple Leaf Gardens 78 je zvláštní tím že byl nahrán z publika , čož může být rarita sama o sobě , mnoho koncertů z Bobovo bohaté kariéry nebylo zachyceno z podia , sice jsem to přesně nepočítal ale hádám že jich není ani deset . Tyto koncerty jsou možná špatně poslouchatelné , záznamy nemají takových kvalit ale to rozhodně neubírá na jejich hodnotě , >>> ZDE <<< si poslechněte zahajovací skladbu „Concrete Jungle“ z které atmosféra šou jen čiší .

Ale také závěr koncertu je zajímavý >>> ZDE <<< si poslechněte skladbu „Punky Reggae Party“ ve které je zřejmý posun do skladby „Get Up Stand Up“ , možná tento posun byl překvapením i pro některé hudebníky z The Wailers , výstup Boba byl ale jedinečný a plný energie .

 

 

 

Fotografie nahoře hodně koluje na webech , ale jen málo lidí ví že tato fotka je ze zákulisí po vystoupení v Torontu 1978 . Řekl bych vzpomínková fotka , jednou z dívek , ale nevík která z nich , byla Linda Dawe , manažerka Kanadské televizní společnosti RCA .

Myslím si že interview které jsem do článku vložil je ještě o něco známější , záznam z Toronta . Mimo zajímavého rozhovoru si povšimněte krátkého videozáznamu skladby „Concrete ungle“ ale nevím jestli je zachycen jen kousek této skladby , nebo celá a nebo dokonce celý koncert , ale kvalita zvuku mezi videozáznamem a audiozáznamem je nesrovnatelná . Čas určitě řekne víc , mějte se fajn , váš Eboko.

 

 

[ 105 – 19.8.2009 ] Montreal 1978

Dal jsem si malou pauzičku ale dnes budu pokračovat .

Každý z sběratelů který má o něco více materiálu než obyčejný posluchač časem zjistí , že jsou určité nahrávky (archívy) o kterých moc neví a vlastně zjistí že si o tom ani neví , co si má myslet . Jednou z těchto nahrávek je bezpochyby živá nahrávka skladby „Waiting In Vain“.

 

Když jsem živý záznam skladby v archívu „Santana Secret Tape (článek číslo 88.)“ vyštrachal , napadlo mě , odkud tato verze je (stáhněte si ji >>> ZDE <<< ) .

Z dlouhého seznamu Bobovo archivních koncertů jsem vyčetl , že byla zaznamenána pouze jednou a to v Montreralském vystoupení v Forum Concert Bowl 10.6.1978 ( na fotografii ).

 

 

 

Tento jedinečný a velmi cenný originál si poslechněte >>> ZDE <<< . Ale popravdě řečeno – nevím jestli je onen záznam jen vylepšenou a nějak přefiltrovanou verzí z Montrealského koncertu. Totiž (!) , Montrealská vystoupení (ať už je to zmíněný koncert z 10.6.1978 nebo o rok později z 2.11.1979 ) mají stejný charakter : oba jsou hodně špatně dostupné (první z nich jsem sehnal až letos v červnu) ale také mají oba velmi špatnou , až bych řekl katastrofální kvalitu . Koncerty jsou vyhledávané u sběratelů ale u posluchačů díky špatné kvalitě těžko říct. Výjimkou není ani skladba „Waiting In Vain“ . Zaráží mě ale fakt (!) , že Montrealská verze je v čase 2:12 seklá ( čili ve sběratelském slangu je „Cut“ – čili v půlce ukončená )  - důvodem byl možná konec pásky a než si toho majitel archívu který vše nahrával všiml , a obrátil kazetu na stranu B , skladba dozněla . Potom by měl logicky záznam skladby z „Santana Secret Tape“ mít také čas jen 2:12 , jakto že má délku 5:05 ?

Je to opravdu zajímavé…. Posuďte sami při poslechu obou nahrávek , váš Eboko .

 

 

[ 104 – 14.8.2009 ] No Woman No Cry

Dnešní článek bych chtěl věnovat jak už jsem zmínil skladbě kterou třeba někteří z vás moc nemusí a přijde vám ohraná , existují ale lidé kteří ji mají rádi , ale také ti kteří jí považují za pomyslný klíč k Bobovo hudbě , jedním z nich jsem i já . Pro mě tato skladba nebude nikdy ohraná , tato Bobovo skladba má k mému srdci ze všech nejblíže protože byla jednou z prvních kterou jsem od něho před léty slyšel a podnítila ve mně první zájem o jeho hudbu , která se postupem času stala mou obrovskou vášní .

 

Jednou ze zajímavých věcí k této skladbě je její rytmus .

V roce 1974 vyšla tato skladba na albu Natty Dread , nesla se v pozoruhodné atmosféře , rozhodně mi připadá že na tomto albu nepoznám rozdíl mezi sirovou demoverzí a skladbou která byla právě na tomto albu vydána . Kdo by čekal že se o rok později z této skladby stane takový hit a o pár let později mezinárodní megahit ?

 

 

 

Zásadní rozdíl je v tempu rytmu . Zatím co originální verze je rychlá , na verzích z živých koncertů turné Natty Dread je už na první pohled zřejmé určité zpomalení , je tu prosto pro uvolnění , v těchto verzích lze rozpoznat , že hlavním faktorem rytmu nejsou kytary ale velmi hluboký rytmus bubnů ve stylu „One Drop“ .

 

>>> ZDE <<< si poslechněte jednu z mých vůbec nejoblíbenějších verzí skladby z Early Show 26.4.76 z Bostonské Music Hall . Fotografie nehoře je z koncertu v Londýnském Lyceu 1975 , který oficiálně vyšel jako album „Live !!!“ kde je k poslechu nejklasičtější živá verze. Mějte se hezky přátelé , váš Eboko .

 

 

[ 103 – 12.8.2009 ] o dětech

 

Kolik dětí má Bob ve skutečnosti ? – přiznávám se nevím , mnohokrát se toto téma rozebírá na českých a i světových forech .Popravdě , já osobně mimo k Ziggymu a Rohanovi Marleymu nic pozitivního necítím – důvodem jsou archívy které nejsou schopni po tolika letech zveřejnit k prodeji a tímto hamižným postojem jak to cítím já , to opravdové kouzlo Bobovi hudby skrývají .  Proto bych tento článek možná ani nikdy nenapsal , píšu jej proto , protože jsem jej slíbil kamarádce.

Doufám že článek nějak potěší protože toto téma je pro mě dosti obsáhlé a zamotané , pokusím se tedy vám téma podat , jak nejlépe dovedu .

Nebudu se nějak pídit zdlouhavě kdo a co v živodě dokázal , tento článek chápejte jen jako „skromný“ přehled .

 

Dne 17. Října 1968 se narodil v Trenchtownu Ritě a Bobovi první syn Ziggy – nejpopulárnější ze synů Boba , možná také proto že v USA prodal více alb než jeho otec.

 

Stephen se narodil 20. Dubna 1972 ve Wilmongtonu v Delaware , kde trávila Rita spoustu času když Bob s kapelou pobývali v Anglii ve snaze prosadit se u Island Records .

 

 

 

Bob měl spoustu žen ale sám říkal že nejvášnivější vztah měl v roce 1977 s jamajskou Miss World Cindy Breakspearovou , s níž měl syna Damiana který se narodil ke konci roku 77 . Bob trávil s Damianem spoustu času (foto nahoře) protože dům Cindy stál jen přes silnici.

 

Kromě dětí s Ritou a Cindy byly Bobovi uznány ještě další dětí od různých žen , Jmenovitě ->

První z nich měl s Janet Huntovou , tanečnicí z Kingstonského klubu . Románek začal prý okolo roku 1970 ale není moc informací z tohoto vztahu . Její syn Rohan se narodil v roce 1972 a ve 4 letech byl předán do péče Cedelly do USa– matka Boba . V 90.letech byl fotbalistou Hurricanes University v Miami , později souzen za napadení policisty , po osvobození se oženil ze zpěvačkou Laurin Hillovou. Nyní vlastní v domovině rozsáhlé plantáže kávy „Marley´s Coffee“.

V témže roce 1970 měl další románek s Pat Williamsovou . Důkazem je skladba „Midnight Ravers“ ( >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout z Paris Theatre 24.5.1973 )

Kterou Bob v této době npsal . V roce 1972 se narodil syn Robbie , který byl ihned předán do péče manželky Rity .

Bob měl románek i ve Velké Británii se ženou jménem Janet Boweu . V roce 1973 porodila dceru Karen která vyrůstala u Janet matky na farmě v Saint Andrew nedaleko Kingstonu . Janet si brala malou Karen často na návštěvy v 56. Hope Road , nevím ale čím se živí Karen dnes.

Dne 4.června 1975 , ve stejné době kdy se Bob vypravil na Turné k albu Natty Dread se na Barbadosu narodil syn Julian Marley. Jeho matka Lucy Pounderová je národností z ostrova Barbadosu z malých Antil ale v roce 1974 měla románek s Bobem v Anglii . Julian se jak všichni víte věnuje reggae hudbě – jeho první album se jmenuje Uprising .

Dalším ze Synů je Kymani Marley – narodil se 26.února 1976 v Kingstonu . Kymani odcestoval s matkou jako velmi mladý do Miami ,kde byl představen otcově rodině a kde také vyrůstal .

 

     

 

Nejmladší z Bobovo dětí je Makeda (jméno dostala podle královny ze Sáby) narozena v roce 1981 ženě jménem Ywette Crichter , která pracovala jako sekretářka v Island House , v domě který patřil Chrisovi Blackwellovi a kde Bob v roce 1980 často pobýval , znali se ale již od roku 1975. Dcera byla rovněř věřena do péče Rity Marleyové.na Fotografiích nahoře je Bob s Ywette na konci roku 1975  , na fotografii vedle je Julian Marley s matkou .

Sice v tomto článku nejsou obsaženy jména všech Bobovo dětí , více ale nevím . Mějte se přátelé , váš Eboko .  

 

 

[ 102 – 10.8.2009 ] Diane Jobson

Z touto ženou jsem vás již jednou seznámil – a to v třetí části o prstenu z Dynastie Šalamounova , víte ale že byla jednou z nejbližších Bobových přátel , kteří byli po jeho boku až do jeho smrti ?

 

Seznámili se už na začátku roku 1980 na pláži nedaleko Kingstonu – na Hellshire Bay při natáčení jedné z mnoha scén k filmu Countryman , Bob jak je známo chodil na tuto pláž skoro denně relaxovat . Diane Jobson  (občas vystupuje pod jménem Dickie Jobson) napsala k tomuto filmu scénář , je nevlastní sestrou a nejlepší přítelkyní šéfa Island Records Chrise Blackwella .

 

Na konci roku 1980 když Bob pobýval u Dr. Josefa Isselse , poprosil Chris Blakwell Diane aby pomohl Bobovi zvládnout duševní napětí . Nakonec ale byla s Bobem až do konce jeho života  , tím ale říkám doslovně , po celý léčebný pobyt v Bavorsku mu byla osobní důvěrnicí , pak když se už nedalo nic dělat letěla s ním 9.5.1981 k matce do Miami , kde o necelé dva dni později i zemřel . Dole na fotografii je s Bobem po příletu do Miami  - je to rovněž poslední foto z Bobovo života .

 

 

 

Zde uvedu kousek rozhovoru který jsem našel na www.bobmarleymagazine.com

Německo 1980-81 : Byla jste při jeho léčebném pobytu v Německu jednou z jeho nejbližších přátel . Můžete nám říci co bylo jeho denní náplní ? Vím že jste chodily na dlouhé procházky do přírody .

 

Diane:   Pamatuji si , že atmosféra v Německu byla někdy velmi smutná . Snažila jsem se mu pomoci , když jsem přesně nevěděla jak zastavit jeho nemoc , byla jsem při něm a podporovala jeho obrovskou lásku k bohu . Byl to člověk jehož duše nikdy nezemřela  , příkladem je jeho sláva i 28 let po jeho smrti . jeho duch pomáhá dodnes ovlivňovat životy lidí všech věkových kategorií , ať už sociálního nebo náboženského charakteru .

Bob spoustu času v Německu trávil na klinice ale snažil se chodit do přírody na procházky jak to jen bylo možné . Při těchto procházkách si vždy našel čas na čtení z Bible , hraní na kytaru a skládání písní . On nikdy nebyl zahořklý , ničeho v životě nelitoval a vždy byl vděčný bohu za to , že mu dal možnost zpívat skladby v jeho jménu . Bob měl velký smysl pro humor , škoda jen že z kliniky a okolí neexistuje žádný záznam .

Byl to muž s posláním „Jah mi ukázal cestu jak mám žít , a tak jsem učinil“ ,říkal.

 

Já doufám , že jsem vám pomohl trochu pochopit atmosféru života v klinice Dr. Isselse , třeba se časem ještě k tomuto tématu vrátím .

>>> ZDE <<< jsem vložil na poslech skladbu Jammin (instrumentální verzi) z Sons of Jah rehealsals 1977 . Váš Eboko .

 

 

[ 101 -9.8.2009 ] Rozhovor s Ilse M. Isselsovou

 

Po ukončení tématu o prstenu z dynastie Šalamounovy bych se chtěl začít věnovat tomu co jsem již zmínil že o tom budu psát . Je to konečná „fáze“ Bobovo života , rozmezí mezi posledním koncertem v Pittsbugském Stanley Theatre v září 1980 a jeho úmrtím v květnu roku 1981 .

Ve skoro každém blogu se na toto naráží v negativním světle , člověka který o tom nic neví to natolik zmate , že vlastně má pocit jakoby Bob v tomto (ale i  rok dva dříve ) hrozným způsobem trpí , přijde mi jakoby se majitelé webů a blogů v tom vyžívali .. „ S vypětím sil dokončil koncert v Pittsburgu“ …. „Stihl ještě nahrát album Survival a Uprising“ … a přitom vůbec nevnímají jaký je dopad smrti v rastafariánském hnutí na okolí (Rastaman nežije a neumírá , Rastaman prostě je !) a nebo zkrátka si zkopírují to co někdo někde má , ale jo – pitomci se najdou všude a o tomhle já nechci ani slyšet . Bob zpívá ve své skladbě Babylon Systém že se „musí dětem říkat pravda“ , tak to musí být !

Tuto atmosféru snad co nejlépe připomene rozhovor který jsem našel a přeložil z tohoto webu www.bobmarleymagazine.com , je to rozhovor velmi zajímavý , neříká nic o bolestech , přeci to je jasné a vyžívat se v tom jako lidská hyena nebudu. Nevím kdo rozhovor vedl , myslím si že to není moc podstatné , u nich na webu je řečeno jako by ten rozhovor vedli oni , já tomu sice nevěřím ale jak říkám toto pro tuto informaci není podstatné .

 

 

 

Bob Marley Magazine : Bob byl v Bavorské klinice od listopadu 1980 do května 1981 , jaký to byl pacient ?

Ilse M.Isselsová : Vnímala jsem ho jako velmi nábožensky založeného muže , byl charismatický a s positivním přístupem k životu i smrti.

 

BMM: Mluvil s vámi manžel o zdravotním stavu Boba ?

IMI: Teď již jsem vdova po Dr. Josefu Isselsovi . Poskytnu jen informace o Bobovi které nebudou v rozporu s mou a nebo jeho rodinou , nechci ani moc zajíždět do jeho soukromí , když – v médiích se rychle roznesly zprávy o jeho pobytu v naší klinice .

 

BMM: Byl v depresích , nebo vnímal léčbu optimisticky ?

IMI: Zdálo se , že v prvních měsících léčby se cítil podstatně lépe , opět mohl hrát pro zábavu fotbal . To pomohlo , byl optimistický i když viděl zlepšující se stavy jiných vážně nemocných pacientů . Chodil dlouhé výlety do našich krásných hor a zdálo se , měla jsem pocit že se mu zde líbí , i přes jeho nemoc a léčbu s ní spojenou. Vždy s ním někdo byl , buď to někdo z lékařského personálu , nebo z rodiny a přátel . Obyvatelé našeho města byli velmi pyšní na to že tu s námi v tuto dobu byl . V květnu 1981 mi přišlo velmi líto , že mu více nemůžeme pomoci .

 

BMM: Pamatujete si , jaký druh léčby byl Bobovi sestavený ?

IMI: Dr.Issels vkládal obrovskou důležitost do psychické stránky pacientů . Snažil se naučit své pacienty aby se s nemocí smířit – první krok k uzdravení . Očista mysli a těla byla hlavní náplní jeho práce , tvrdil že nemocniční zařízení a léky je jedna věc ale psychický stav pacienta věc druhá .

 

BMM: Co Bob obvykle jedl a pil ? Musel se držet nějaké dietě ?

IMI: Dr. Issels měl napsanou speciální dietu , detoxikovat tělo a pokud vím Bob se snažil jí přijmout.

 

BMM: Jaký byl k němu manželovo vztah ? Byl to výlučně zdravotnický vztah , nebo to bylo také jakési přátelství ?

IMI : Je obtížné odpovědět na vaši otázku o vztahu mezi Dr. Joefem Isselsem a Bobem , vlastně ani já nevím co si o manželovi Bob z hloubi duše myslel . Jednu věc ale vím : jednalo se o vztah úcty a důvěry . Manžel vysoce respektoval Boba  , jako člověka který žije pro své přesvědčení , za to co má pro něj v životě skutečnou hodnotu , pro co bojoval .  Měli mnoho dlouhých rozhovorů nejen z oboru lékařství , ale i o životě.

 

BMM: jak vzpomínáte na setkání s Bobem?

IMI: Na mé první setkání s ním vzpomínám velmi ráda ale také na seznámení s jeho rodinou a přáteli během jeho pobytu u nás na klinice .

Bob Marley – To byl velmi zvláštní a zajímavý člověk .

 

BMM: Děkuji .

 

Závěrem chci poděkovat za rozhovor , jsem zvědavý na nějaké příspěvky od vás na toto téma ( pokud tedy nějaké budou ) . Připravuji článek ještě o Diane Jobsonové , která rovněž trávila v klinice Dr. Josefa Isselse spoustu času.

>>> ZDE <<< proto symbolicky vkládám na poslech skladbu „Comming In From The Cold“ z jeho posledního koncertu v Pittsburgském Stanley Theatre .

Váš Eboko.

 

 

[ 100 – 7.8.2009 ] Prsten ( část třetí )

 

Prorok Gád chtěl za každou cenu po Bobově smrti prsten získat aby byl stejně po generace majetkem nejvyššího proroka rastafariánského hnutí 12.kenů.

 

Samotný Bob o prstenu moc nemluvil , jediné co řekl byl fakt , že byl dárkem od Wassena Selassieho , mesiášovo nejstaršího syna . Dokonce ani nejbližším z rodiny nic neřekl . Zkrátka měl stále prsten při sobě , ale 9.května 1981 , kdy se přesunul z Bavorska do Miami , kde strávil poslední hodiny života , daroval tento symbol Šalamounovy dynastie své osobní důvěrnici Diane Jobsonové , chtěl totiž aby se prsten vrátil tam , odkud pochází .

 

 

 

Všichni v okruhu Boba Marleyho na Jamajce si mysleli , že další kdo bude prsten vlastnit bude nejstarší Bobovo syn Ziggy . Avšak bylo tomu jinak . Lidé si mysleli , že byl součástí věcí které měl Bob v rakvi , avšak tak tomu ve skutečnosti nebylo .

Diane Jobsonová prorokovi Gádovi osobně řekla : „Prsten je zpátky tam , kam patří , v Etiopii ! Vy na něj nárok nemáte „ – toto byla výpověď ženy která věděla spoustu věcí z Bobovo života , její vztah s Bobem měl a má obrovskou hodnotu.

 

28.let po Bobově smrti se dá se 100% pravděpodobností říci , že onen prsten je nyní majetkem Etiopského Národního muzea.

>>> ZDE <<<vkládám skladbu z archívu „Home Tape 1980“ – „Can´t Bow Inna Babylon“ která sice s článkem nemá nic společného , avšak atmosférou se sem hodí. Další téma o kterém budu příště psát a na který se můžete těšit  bude o Bobově smrti   , příjemný zbytek krásného dne , váš Eboko

 

 

[ 99 – 6.8.2009 ] Prsten – část druhá

 

Ve třicátých letech 20.století v Etiopské metropoli Addis Abebě  byl Haile Selassie I. korunován na etiopského císaře , stal se tím 225 potomkem z rodu krále Šalamouna z Izraele a královny Makedy ze Sáby .

 

Legenda praví , že Makeda při své návštěvě Izraele otěhotněla s králem Šalamounem . Když se rozhodla vrátit domů do Sáby (území dnešní Etiopie ) král Šalamoun ji na rozloučenou daroval prsten na němž bylo vyryto „Lev z pokolení Judova“ . Prsten má být ochraňován z generaci na generace , když byl syn Menelik dospělý prsten dostal on . Poslední kdo prsten měl , v tomto nepřerušeném pořadí byl syn posledního etiopského císaře Haile Selassieho – Wossen Selassie . V roce 1974 uskutečnili komunisté v čele s Menghistu Haile Miriamem úspěšný vojenský převrat , zbavili se tak 2000 let panování Šalamounovi dynastie v zemi .

 

V roce 1977 trávil Bob spoustu času v Londýně , kde se scházel na debaty i se zástupci etiopské Ortodoxní Církve . Během jednoho z těchto setkání byl přítomen i sám syn Haile Selassieho – Wossen Selassie , žijící rovněž v Londýně , protože zde dostal azyl , kvůli převratu v Etiopii .

Wossen byl ohromně nadšený z Boba , který veřejně slavil příchod Haile Selassieho jako nového mesiáše .Wossen nevěřil v ideály rastafariánství ale respektoval rastafariány protože se snažili žít podle pravd jeho otce.

Pohovor s Bobem trval skoro dvě hodiny , a když se zdálo že je u konce tak Wossen k Bobovi rychle přistoupil a řekl : „Tohle patřilo mému otci – vy jste jediný kdo jej může nosit „ a dal Bobovi prsten.

 

 

 

Bob Byl ohromený , nehybně stál a díval se na prsten , na němž byl černý kámen s postavou Lva Judejského , stejný obrázek který ho pronásledoval ve snech v Delaware o 11 let dříve , i scéna to byla obdobná – Dědictví Šalamounovo dynastie mu Wossen navlékl přímo na prst. Bob celý zbledl .

Následně se ho Wossen zeptal jestli je Bob v pořádku , protože vypadal hodně vyděšeně  a Bob mu odpověděl .

„Tohle byla pro mě hádanka s kterou jsem žil mnoho let , a dnes jsem na ni dostal vytouženou odpověď“ .

 

>>> ZDE <<< jsem vložil jedno z mnoha interview kde Bob mluví o Rastafariánství – archív se jmenuje „Interview With Mumia Abu Jamal“ a je z roku 1979 , dal jsem ho sem pro zajímavost , nemá nic společného s příběhem z článku , váš Eboko .

 

 

[ 98 – 2.8.2009 ] Prsten ( část první )

 

Nějaký čas teď budu psát o pro mě zajímavém tématu , které je trošku uvedeno i v knize Oheň v dlaních , rozhodně ale existují o dost více kvalitní knihy , proto tuto knihu nějak nesháním ,informace pro tento článek jsem našel na světových webech . K samotnému prstenu se vede příběh který je doprovázen řadou faktů. Část první je o Bobovo pobytu v USA  , proč zde byl jen 8 měsíců a taky o tom kdo první Bobovi doporučil stát se rastafariánem. Článek bude mít tři části , nějaký čas se teď budu věnovat Bobovo životu i smrti .

 

V roce 1966 přijel Bob za matkou do města Delaware v Wilmingtonu , zatímco manželka Rita zůstala na Jamajce kde se starala o děti .

Po čase stráveným v USA trpěl Bob depresemi , avšak ne kvůli každodennímu shonu velkoměsta na který nebyl doma v Kingstonu zvyklí . Deprese měl z noční můry která ho pronásledovala . Jednou přišla  jeho matka Cedella dříve domu z noční směny , uviděla Boba sedět v obýváku na gauči , byl nervózní a hrozně zpocený .

 Řekli ji : „Mami , mívám teď sny to tom jak mě někdo stále pronásleduje . Mám stejnou úzkost poslední dobou jako tenkrát , když jsem měl noční můry a nedlouho na to zemřel děda Omeriah“.

„Zdálo se mi o muži ve vojenské uniformě , pozdravil jsem ho ale on neodpověděl a stále mě pozorně sledoval . Držel v rukou prsten , řekl mi – toto je jediné co ti mohu dát „ 

 

 

 

Matka ho ujistila tím , myslela si že sen má jednoduché vysvětlení . Šla do svého pokoje a ukázala Bobovi prsten který jí daroval před Bobovo narozením Norval Marley . „Věřím že je to požehnání od tvého otce“, řekla.

Bob ji ale odpověděl „ Mami nemyslím si že osobou v mých snech je Norval , protože na prstenu je vyobrazen Lev a na prstenu od Norvala není“.

 

O měsíc později se Spojené státy dostali do ozbrojeného konfliktu s Vietnamem , spoustu mladým američanům přišlo poštou předvolání do armády.

Toto předvolání přišlo i Bobovi , on ale naštěstí měl jak Americké tak Jamajské občanství .

Matka mu radila :  „Bobe vrať se na Jamajku , přece mi nezemřeš v cizí zemi v uniformě další cizí země , vrať se domů na Jamajku a staň se rastafariánem , ten muž v uniformě je Haile Selassie .

 

Proto by sedalo říci že první impulz k „vstupu“ na cestu rastamana mu dala jeho matka , namísto manželky Rity Marley , která tvrdí že k rastafaránství přivedla Boba po návštěve císaře na ostrově právě ona . Přesně je to řečeno na DVD dokumentu „Caribbean Night“ , ale nakonec se ozvídám že věci jsou uplně jinak . Eboko

 

 

[ 97 – 30.7.2009 ] Warehouse - New Orleans *30.7.1978

 

Dnes chci opět oprášit jeden skvělý archív koncertu , jehož poslech stojí určitě za to . Dnes slavím 24 narozeniny a tento koncert byl na programu ve stejný den , akorát před 31 lety – tedy ve Warehouse v New Orleansu 30.7.1978 .

 

Vlastně celé turné k desce Kaya je zajímavé tím , že bylo velmi brzy spuštěno 17.6.v Madison Square Garden v New Yorku  a velmi brzy ukončeno 5.8.v Miami .

Koncertní šňůra od 7.5. (Spectrum Theatre Philadelphia) do 16.6. (Landover Maryland USA) , je bráno řekněme jako dodoatek k turné Exodus , a to i přesto že jsou v těchto koncertech na tracklistech obsaženy skladby z již nové desky Kaya . Bob se s uvedením nových skladeb nějak nerozpakoval. Berte ale v potaz tyto fakta – mluvím zde o archivovaných koncertech . Proto data se můžou v mnoha ohledech lišit , i přesto že Kaya turné bylo celkem poctivě zarchivováno tím že víc jak 50% koncertů má z tohoto roku svůj archív.

 

  

 

Koncert o kterém píši dnes je zachován v skvělé zvukově vyvážené kvalitě , byl předposlední z archívů turné 1978.

Koncert je , zdá se mi – plný energie , Bobovo dobrá nálada v této show je zřejmá na první pohled .

Zajímavostí může být plakát akce (fotografie nahoře) kde se udává datum koncertu na 7.5. ale spíš je to tisková chyba , možná i díky tomu originál prodával neznámý vlastník na světové aukci za 100 dolarů , což je velká suma za kus papíru .

 

>>> ZDE <<< si můžete poslechnout mou nejoblíbenější skladbu za celá ty léta – „No Woman No Cry“ která , řekl bych – je tradičně malounko poškozená , stejně jako tomu je na archívech z Londýna 77 , Amandla Festivalu 79 nebo také například z Pittsburgu 80 .

Závěrem ještě >>> ZDE <<< si poslechněte závěrečnou skladbu koncertu „Is This Love“ která rovněž patří mezi mé nejoblíbenější skladby .

Fotografii přímo z Warehouse koncertu jsem nenašel , proto fotografie pochází z Houstonského vystoupení , které bylo na programu o den dříve.

Přeji příjemný zbytek dne , váš Eboko.

 

 

[ 96 – 28.7.2009 ] Bob a 12 kmenů Izraelských

 

V 70. Letech Bob přijal rastafariánství jako svou cestu životem , dlouhé chvíle trávil s Mortimem Plannem na jamajském venkově , poslouchal moudrosti stařešin ale i přesto že Planno byl jednou z vůdčích osobností nejstaršího rastafariánského řádu Nyahbinghi , Bob se jejím členem nestal i přesto že si tohoto hnutí bral velkou inspiraci.

 

Koncem roku 1975 se připojil k jinému jamajskému rastafariánskému řádu , tím byl řád 12 kmenů Izraelských , ve kterém je mimo jiných věcí dělení členů do skupin podle horoskopu se jmény synů Izraelských . Bob se narodil v únoru , tudíž pocházel z Pokolení Josefa .  Mnoho rastamanů bylo členy tohoto hnutí , nakonec i většina reggae hudebníků . Z Bobovo přátel k tomuto hnutí vstoupil i Alan „Skill“ Cole a Judy Mowatt .

 

  

 

Judy Mowatt (na fotografii vedle Boba při One Love Peace koncertu) byla zpěvačkou pro jejíchž zpěv měl Bob obrovskou slabost , její album „Black Woman“ bylo proto prvním albem vydaném v TUFF GONG studiu . Na tomto albu naleznete mimo jiné i skladbu „Joseph“ , Judy o ní říkala že je to taková malá osobní pocta Bobovi.

 

Po Bobovo smrti řekla“ „Moc přátel k 12 kmenů izraelským nevstoupilo , mimo Boba , který byl z pokolení Josefa . Všichni víme že Josefa zradili jeho vlastní bratři , byl to silně motivovaný vizionář který zemřel velmi mladý. Myslím si že Bob byl převtělený Josef , měli spoustu společného.“

 

>>> ZDE <<< jsem vložil na poslech zhudebněný projev Haile Selassieho I. „War“ z onoho Mírového koncertu . Zhudebnit tento projev byl velmi povedený nápad Carltona Barretta , který právě proto je udávaný na desce Rastaman Vibration (kde skladba vyšla) jako „spoluautor“ této skladby. Váš Eboko.

 

[ 95 – 24.7.2009  ] Trochu z ROXY

 

Dneska pokračuji v psaní – čtyři články za čtyři dny přesně dokumentují mou skvělou náladu a nadšení otevírat pomyslná dvířka do historie světa kolem Boba Marleyho , které tady u nás v České republice byly léta , i po revoluci , pro fanoušky z nelítosti uzavřená . I když včerejší článek se nesl spíše v duchu mé oslavy.

Dnes chci trochu oprášit atmosféru koncertů z míst kde hrál Bob nejčastěji , byly to místa jako Boston , Londýn , New York ale také koncerty v Kalifornské metropoli Los Angeles , a o vystoupeních z ROXY Theatre v Hollywoodu budu mluvit dnes.

 

ROXY Theatre (divadlo) stojí v ulici Sunset Boulevard – číslo popisné 9009 . Toto divadlo stojí od roku 1970 ale ještě v tomto roce bylo silně poničeno rozsáhlým požárem , nově otevřeno pro veřejnost bylo až v roce 1973 . Jedná se o klasickou Kalifornskou stavbu ale hrálo také značnou úlohu v propafaci Afro Americké kultury , přesto že kapacita je jen 500 míst . Říká se , že zde vystupoval i Martin Luther King .

 

 

 

Bob zde poprvé vystupoval na konci Natty Dread turné po USA . Pět koncertů mezi 9.a 13.červencem , poté jeho cesta směřovala do Londýna , kde vzniklo oficiální album – LIVE !!! at Lyceum . Nechci ale odbíhat od dnešního tématu , jak jsem již jednou zmínil , tyto koncerty shlédly mimo jiné i americké hvězdy jako například Bob Dylan.

Pro zajímavost uvedu fakt , že na těchto koncertech Bob poprvé použil „Wyo-Yo-Yo“ s diváky ve skladbě „Get Up Stand Up“ . >>> ZDE <<< si tuto skladbu můžete poslechnout z jediného dochovaného archívu ke dni 13.7.1975.

 

O rok později , při Rastaman Vibration turné zde Bob vystřihl další legendární koncert (26.5.76) který je k naleznutí na druhém CD v edici Rastaman Vibration Deluxe Edition.

V roce 1978 zde vystupoval opět , avšak škoda že neexistuje žádný archív k tomuto koncertu , kterým uzavíral Kaya turné ve dni 25.července 1978.

 

 

 

Jeho poslední koncert v ROXY Theater byl na programu 27.listopadu 1979 , který je na seznamech sběratelů celého světa přisuzován turné k desce Survival .

Byl to charitativní koncert , kvůli tomuto faktu sem Bob vlastně jel . Vybrané finanční prostředky ( a že jich nebylo málo ) směřovali na výstavbu mládežnického centra , organizaci založila Sugar Ray Robinsonová . Obě fotografie patří tomuto koncertu. >>> ZDE <<< jsem vložil na poslech skladbu „Stir It Up“ která se na koncertech té doby objevovala jen zřídka .

Věřím ,že jsem i tímto článkem vám pomohl získat nějaké ty informace , že začnete po archívech pátrat a vytvářet vlastní sbírky , mnoho štěstí při hledání , váš Eboko.

 

 

[ 94 – 23.7.2009 ] Narození spasitele

 

Dnes je to přesně 117 let od narození Ras Tafari Makonnena – který svůj původ odvozuje od moudrého krále Šalamouna a královny ze Sáby .

Tento den slaví rastafariáni z celého světa jako den narození spasitele a učitele národů .

 

 

 

Proto ti z vás kteří se rastafariány nazýváte , oslavte tento den jak se sluší a patří . >>> ZDE <<< jsem vložil skladbu která se podle mě hodí pro tento den nejlépe , skladba se jmenuje „Lion Of Judah“  a pochází z koncertu z Torontské Convocation Haly ze dne 5.5.1976 . Krásný sváteční den přeji , váš Eboko

 

 

[ 93 – 22.7.2009 ] I Shot The Sheriff

 

Dnes píšu o skladbě  , jedné z nejznámějších skladeb , protože když se řekne Bob Marley , každému se ihned vybaví „No Woman No Cry“ , „Could You Be Loved“ a nebo právě „I Shot the Sheriff“

Tato skladba byla skoro stále v inventáři koncertů po Americe , Evropě a v Oceánii v letech 1975 až 1980.

 

Song je z roku 1973. Bob ale část melodie a samotného textu upravil , původně se skladba měla jmenovat „I Shot The Policeman “ . Říká se že skladbu pozměnil na konečnou „I Shot The Sheriff“ když si ji jen tak začali zpívat spolu s Alanem Colem a Lee Jaffem na jedné z mnoha pláží nedaleko Kingstonu . Jsem přesvědčen že takhle zní skladba lépe . I když skladba vyšla na desce Burnin v roce 1973 , na Track listech koncertů z Burnin turné té doby se skladba nevyskytla ani jednou . Možná by ji Bob ani živě nezpíval a upadla by do zapomnění kdyby ji nepřezpíval Eric Clapton , který s ní měl obrovský úspěch nejen v jamajské hitparádě ale hlavně v USA kde za ní dostal zlatou desku a prodalo se více než milion kopií . Zajímavostí je fakt , že Bobova verze byla v jamajských rádiích zakázána vysílat .

 

 

 

 A další zajímavost . Dívám se na track listy různých Bobovo slavných koncertů , a tato skladba , i přesto že by se tam hodila , se tam zkrátka skoro nevyskytuje.

Smile jamaica (76) , Carib Theatre (74) , Reggae Sunsplash (79),One Love Peace Concert (78) ,Amandla Festival (79) . Jen na Wonder Dream koncertu (75) a to jen proto že si Stevie Wonder když ji začal hrát se svou kapelou tak si nechal na podium přizvat Boba . Jen na slavném koncertě v Zimbabwe (80) , avšak jen na tom prvním kde skladbu po necelých dvou minitách přerušila střelba policie a slzný plyn – tím byl předčasně ukončen i samotný koncert který se přesunul na druhý den (byl natáčený místní televizní společností) kde se již skladba neobjevuje.

 

Závěrem chci dodat , je tato skladba tedy opravdovou klasickou záležitostí ?

>>> ZDE <<< jsem na poslech vložil tuto skladbu z Torontské Massey Hall (8.6.1975) kde ji Bob poprvé , po dvouletém opoždění představil veřejnosti, viz fotografie nahoře.

Váš Eboko

 

 

[ 92 – 21.7.2009 ] Rebel Music – archív neznámý

 

Dnes chci podat určité informace o tomto archívu , když nevím jestli tady v čr je někdo , kdo by odpověděl.

Tato skladba živě (+ještě skladba „Waiting In Vain“) je k nalezení na pásce „Santana Secret Tapes“ . Mezi sběrateli se traduje , že Roger Steffens (nej. Světový sběratel – viz. článek č. 33 ) tuto pásku nechal zhotovit z různých archivů jako dárek pro kytarového génia a dlouholetého fanouška Carlose santanu , odkud je i pojmenování výsledné kolekce – „Santanovo tajné pásky“ , v této době není žádný problém na internetu archív dohledat.

 

 

 

Teď k samotné skladbě řeknu svůj názor , >>>ZDE <<< si ji poslechněte . Ale já nevím kam jí zařadit , mám kompletní sbírku archívů pro turné Exodus z roku 1977 ale na žádném z koncertů jsem tuto verzi nenašel . Podle vysoké kvality zvuku se ale domnívám že původ této verze je na jednom ze čtyř Londýnských koncertů – mezi 1.a 4.červnem – na fotce je jeden z nich .

 

Pro pořádek uvedu : 1.6. – není tato skladba na track listu

                                        2.6. – koncert všichni znáte , jedná se o nejklasičtější videozáznam , vydaný na WHS a DVD

                                        3.6. – Archív koncertu v katastrofální kvalitě (tuto šou tedy vylučuju)

                                       4.6. – Archív neexistuje

 

Dalo by se proto tvrdit , že skladba z těchto pásek je přímým originálem z onoho klasického koncertu z 2.6. , pak se nabízí otázka : Proč tam není v tomto znění ? Nebo moje druhá verze odpovědi : skladba je jedinou zaznamenanou z 4.6. , opravdu nevím , zkrátka archív této skladby je zahalený tajemstvím , ale řekne mi tu správnou odpověď někdy někdo ? … hezký den , váš Eboko.

 

 

[ 91 – 18.7.2009 ] Vzestup Boba Marleyho

 

Dnes mám chuť opět něco napsat , takovouhle chuť mívám často , skoro denně ale brzdí mě můj velmi pomalý internet , za tři dni ale budu mít po starostech , a opět budu moci sekat články jako na běžícím páse , protože sice zatím mám jasno o čem psát , v dalších dnech – měsících – rocích,se z mé strany ještě máte na co těšit , jsem stále tak nažhavený ,jako když jsem v září 2008 web spouštěl , je stále mnoho nevyjasněných témat , český čtenář(fanoušek,posluchač) jistě ocení to , co mu i po revoluci proklouzlo mezi prsty .

 

Nemám vlastně tušení kdo že je Christopher John Farley , ani se mi nedostala do rukou jeho nedávno v roce 2006 vydaná kniha „Legenda – Vzestup Boba Marleyho“ ale na internetu jsem po nějakém čase hledání našel pár krátkých úryvků , díky kterým třeba i vy začnete po této knize pátrat . V této knize se autor snaží objektivně pojednat o univerzálnímu charakteru tohoto umělce , upozorňuje hlavně na zkorumpovanost světové politiky a tedy i význam Bobovo proti-politických skladeb , pro jejich jasnost ale i vážnost , i na autorovo zřetelný smysl pro humor .

 

 

 

„V této době se v USA začíná objevovat mezi lidmi silná kritika , mířená na prezidenta Bushe , který stojí v čele nejmocnějšího vojska planety , je proto pravý čas vnímat zpravodajství nejznámějšího proti-politického umělce , který proti těmto nešvarům používal nejsilnější zbraň planety – hudbu“

 

„I přesto , že nejhlavnější funkci zastává zřejmě politika , Marleyho hudba tuto funkci mnohokrát přesáhla , má totiž více obdivovatelů než politici všech zemí světa“

 

„V jednom ze svém interview Bob Dylan řekl : Marleyho hudba není politická – jeho hudba je univerzální“

 

„Politici na Jamajce dlouho naivně věřili že Bob ve své hudbě není k publiku přesvědčivý , ale lidé raději poslouchají message které je zprostředkované v sladké melodii než v klapotu zbraní“

 

„Skladby jako : „Babylon System“ , „Get Up Stand Up“ , „Rat Race“ nebo „War“ jsou nesmrtelné , perfektně vypovídají o charakteru politických systémů . Pokud jste na dovolené v Číně , buďte při šíření těchto skladeb opatrní“

 

Já osobně si myslím , že není od věci tuto knihu vlastnit ,může být zajímavá. >>> ZDE <<< jsem vložil na poslech skladbu „Babylon System“ z Wounded Lion Rehealsals , o kterém jsem psal v předchozím článku (č.90) a určitě taky není od věci zde uvést alespoň kousek textu , který určitě inspiroval Ch.J.Farleyho k napsání knihy . „Babylónský Systém je jako upír – vysává krev  dětí ….. stavět kostely a univerzity , absolvovat zloděje a vrahy“ …………… Váš Eboko .

 

[ 90 – 14.7.2009 ] Raněný Lev (Wounded Lion)

 

Tohle musí být soudný den,

Pane slyšíš mě co říkám ?

Můj pohár se naplnil a již přetéká,

S tím já již nic neudělám.

 

Sežeňte si zbraně a střelivo ,

Teď určitě přijde revoluce.

Jsem jako raněný lev v džungli ,

Jo v týhle džungli ,

Áááá aaa áááá…..

 

Tato skladba patří do stejnojmenného archívu s názvem „Wounded Lion rehealsals“ , vznikla na začátku roku 1979 těsně po návratu z Etiopského Shashamane , byla jednou z prvních kterou Bob zkoušel v té době zbrusu novém TUFF GONG studiu , původně měla vyjít na albu Survival , nevím ale proč se tomu tak už nestalo , je to škoda , skladba má nejen zajímavý text ale nese se ve velmi uvolněném rytmu . Sice nevím kolikrát ji Bob hrál , ale je zaznamenána pouze jednou a to právě na tomto archívu , kde má neuvěřitelných 20 minut , což je samo o sobě unikátní , >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout .

 

 

 

Na tomto archívu můžete najít i další neznámou skladbu „You Talk Too Much“ , 18.minutovou verzi skladby „Babylon System“ ,nebo 14.minutovou verzi skladby „Zimbabwe“ . je tu ale ještě jeden pro mnohé zarážející fakt , čímž můžu s klidem vyvrátit například to co uvádí autor Timothy White ve své knize „Oheň v dlaních“ , je to skladba „Could You Be Loved“ pro kterou uvádí původ až do roku 1980, ale skladba je rovněž k nalezení na tomto rehealsals , má malinko přez 8 minut , dá se  tedy dokonce tvrdit , že se jedná o absolutní originál a první verzi této Bobovo klasické skladby a >>> ZDE <<< si ji sami poslechněte , jak zní původ. Mějte se , váš Eboko.

 

[ 89 – 13.7.2009 ] Dennis Thompson Mixes

Mám velmi rád demo verze , pro jejich nezaměnitelnou atmosféru a originální zvuk který není nikým předělaný , zkrátka demo verze jsou opravdovým originálem skladeb které posléze vyšli na deskách ,  tento výběr o kterém dneska píšu nesmí ve vaší sbírce chybět .

Zprvu jsem si myslel že jde o nějaký výběr nějakého sběratele , protože tento archív obsahuje skladby od roku 1978 po rok 1980 .

Nejedná se o žádné mixy , jak možná vás mate název archívu  - spíš je to mix originálních (demo) verzí vytvořených v TUFF GONG studiu.

 

 

 

Tento výběr je nesmírně zajímavý pro sbírky světových sběratelů , protože obsahuje verze skladeb které nikde jinde neseženete – například verzi skladby „Babylon Systém“ nebo „One Drop“ kterou jsem >>> ZDE <<< vložil na poslech , posluchač z této skladby jistě vycítí že ji Bob zpíval v dobré náladě , závěr skladby doplňuje improvizace .

 

Archív byl dlouhá léta pro sběratele nedostupný a uzamčený v archivu TUFF GONG studia , než se ho jeho majitel , jistý Dennis Thompson rozhodl zveřejnit . Dennis pracoval v roce 1979 v tomto studiu jako zvukař – Bob mu díky jeho tvrdé práci přezdíval Dennis „Machine Gun“ Thompson , rozhodně ale ve studiu patřil k nejpoctivějším , vždy pracoval dlouhé hodiny navíc aby zvuk dotáhl do maxima a tento archív je přímým důkazem jeho práce . Po Bobovo smrti Dennis spolupracoval v tomto studiu na vydání různých edicí s názvem Deluxe Edition k bobovým deskám , teď žije na Jamajském venkově .

Kdo nevlastní archív „Dennis Thompson Mixes“ , o hodně přichází , tento archív patří k mým nejcennějším demo archívům – nese se ve skvělé atmosféře , opravdu – doporučuji – váš Eboko.

 

 

[ 88 – 8.7.2009 ] Živě nezveřejněné

 

Nevím přesně kolik koncertů je zaznamenáno v archívu . Ano , mám sice v sekci „živé koncerty“ který je doplněný tabulkami s obsahem jednotlivých šou , ale i když jednou dosáhnu (a chybí mi jen 14 živáků) všeho , pořád si budu klást otázku  - je to opravdu všechno ? Musel bych znát všechny světové sběratele a vědět o tom jaké archívi mezi nimi kolují abych věděl do jakého rozměru se může má sbírka vyšplhat ,myslím si že čas jistě ještě prozradí svá tajemství.

 

  

 

Chtěl bych slyšet : „Baby We´ve Got A Date“ , „Cry To Me“ ,  „Turn Your Lights Down Low“ , „Satisfy my Soul (Kaya verzi)“ , „Misty Morning“ , „She´s Gone“ ,  „Top Ranking“ , „Babylon System“ , „Real Situation“ a „Pimper´s Paradise“.

Avšak neztrácím naději , že jednou vyškrtnu alespoň nějaké skladby z tohoto seznamu. Podle mých zdrojů s jistotou vím , že například poslední zmiňovaná skladba zazněla na koncertu v Irském Dublinu , kam na koncert se přišlo podívat skoro 90 000 lidí (fotografie z koncertu nahoře) , ale archivní záznam zřejmě neexistuje, říkám „zřejmě“ nic totiž není jisté a člověk by si neměl myslet že má úplně všechno.

 

Když jsem se ale již o skladbě „Pimper´s Paradise“ jednou zmínil , vložil jsem k shlédnutí z Youtube alespoň jeden ze dvou zatím zveřejněných archivů z TUFF GONG studia z roku 1980 a >>> ZDE <<< si můžete poslechnout DUB verzi ze stejného studia i roku .

Sice to stále říkám , ale jsem opravdu zvědavý čím mě čas obohatí , váš Eboko.

 

 

[ 87 – 7.7.2009 ] Paull´s  Mall club – Boston 1973

 

Lee Jaffe byl zodpovědný za pohyb The Wailers po turné ve Spojených Státech v roce 1973.

Na fotografii dole je vidět s kapelou (pátý z leva) na konci října v San Franciscu . Ale i dříve , v červenci se staral o kapelu v New Yorku a v Bostonu , o kterém píšu dneska.

 

  

 

Město Boston bylo jedním z pilířů Bobovo vystoupení , vystupoval zde nejvíc krát v kariéře . První koncert v tomto městě učinili The Wailers v malém klubu Paull´s Mall , nebylo třeba velkých sálů , v té době o reggae věděl jen málokdo , ale i tak si kapela získala v Bostonu své pravidelné posluchače. Například o dva roky později v roce 1975 při „Natty Dread“ turné zde kapela vystupovala neuvěřitelně 14x v sedmi dnech (čili denně dva koncerty) , v tomto roce 1973 zde The Wailers podnikly 5 koncertů ve dnech 11.až 15.července , >>> ZDE <<< si poslechněte skladbu „Stir It Up“ z jejich prvního Bostonského vystoupení , tedy z 11.7.1973 .

 

 

 

Kapela hrála bezvadně , bratři Barrettovi skvěle (jako vždy) drželi rytmus , Wya perfektně ovládal piáno a i Peter Tosh který v mnoha koncertech té doby hrál na kytaru až příliš agresivně , se skvěle držel rytmu , vše skvěle doplnil Bobovo zpěv plný energie . To i přes potyčky mezi Peterem Toshem a kapelou , Tosh nenáviděl tuto koncertní šňůru , vždy si stěžoval že musí sedět i 6 hodin v kuse na zadku v autobuse , přesto ale turné dokončil , například třetí člen originálního seskupení kapely Bunny Wailer se z kapelou rozloučil už na začátku turné . Možná to ale bylo správně , Bob k sobě potřeboval spolehlivou partu , která bude držet při sobě a bude bez zbytečných potyček – bratři Barrettovi šli názorným příkladem . To je ode mne pro dnešek vše , váš Eboko .

 

 

[ 86 – 5.7.2009 ] Portland ´ 78

 

Dnes mám zase chuť něco krátce napsat o tomto živém vystoupení které bylo na programu 16.7.1978 , tento koncert byl druhým v řadě severoamerického turné k desce Kaya .

 

  

 

Existují dva archivní záznamy pro tento den . První archív je pojmenovaný krátce „Portland OR USA“ má velmi kvalitní zvuk , určitě stojí za to si ho někde sehnat . Ale ten druhý který byl  z největší pravděpodobnosti sejmut z Gramodesky je přímý opak , postrádá i logiku . Už jste někdy slyšeli že by Bob zahajoval koncert skladbou „War \ No More Trouble“ , čili pokud ve své sbírce náhodou nemáte tento archív pojmenovaný „Paramount Theater – Portland – Oregon – USA“ myslím že se nic neděje a o nic jste nepřišli , za druhé na tomto druhém archívu chybí i nejhezčí skladba koncertu „No Woman No Cry“ , která nejen že není technicky poškozená ale tato verze je vskutku jedinečná . >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout , váš Eboko .

 

 

[ 85 – 2.7.2009 ] Cesta do země zaslíbené

 

Dneska něco málo napíšu o Bobově prvním výletu do Afriky , článek jsem se snažil obohatit jedinečnými fotografiemi z této cesty.

Lidé si často myslí že Bob přijel do Afriky prvně až na samotný koncert v Gabonu na začátku roku 1980. Avšak vše je jinak .

Dnes jsem se zaposlouchal do onoho Librevillského koncertu a , nedalo mi to zjišťovat jestli nebyl Bob už dříve na tomto kontinentu , na Bobových oficiálních stránkách v životopisu jsem se dočetl že Bob strávil na konci roku 1975 pár dní v Etiopii , pátral jsem ještě kde se dalo a náhle jsem narazil na pár úryvků z knihy Bruna Bluma „Les Reggae – Les Rastas“, rastafariána pocházejícího z Jamajky ale dlouhá léta žijícího v Etiopii, který píše o Bobovo výletu trošku přesněji.

 

 

 

Bob sice měl naplánováno že na konci roku 1975 navštíví Etiopii , ale s Alanem Skill Colem s kterým cestu chtěl podniknout nezískali na návštěvu Etiopie potřebné vízum , celé to bylo způsobené tím že od roku 1974 po svržení Haile Selassieho I. vedl zemi železnou rukou komunistický vůdce Miriam Menghistu  a tamní arogantní komunistický režim zakázal aby do země cestovali turisté , chtěl zemi odříznout od zbytku světa , aby nastolil onen trapný Marxismus . Bob a Alan se snažili dostat alespoň do styku s Etiopskou rastafariánskou komunitou , aby po letech uskutečnily svou první cestu do těchto míst . Bob se spojil s Brunem a vymysleli cestu jak se do Shashamane dostat přez nehlídanou hranici mezi Keňou a Etiopií .

 

Na začátku roku 1979 Bob a Alan vystoupily z letadla na Mezinárodním letišti v hlavním městě Keni v Nairobi (získat vstupní vízum do Keni bylo snadné) , kde na ně čekal Bruno . V keni pobyli pár dní (fotografie nahoře v levo je z Keňského hotelu kde pobývali , na fotce ale Alan chybí , ostatní lidé jsou členy hotelového personálu) a vydali se přez hranici do města Shashamane ležícího necelých 200 km jižně od Addis Abeby , tam strávily necelý týden a pak opět přez Keňu odletěli domů na Jamajku .  Sice v Etiopii poslouchal na Haile Selassieho jen samé křivdy , pobyt v Shashamane ovlivnil velmi positivně jeho mysl , aby tak po příletu mohl opět tvořit v nově postaveném TUFF GONG studiu. Všechny tři (ostatní) fotografie jsou ze Shashamane . Zajímavé je ale o této cestě to , že o ní Bob na žádném archivně dochovaném Interview nehovořil , a v mnoha životopisných dokumentech přesný popis cesty chybí , proto já doufám že jsem vám v tomto článku ujasnil další z faktů Bobovo života , váš Eboko

 

 

[ 84 – 30.6.2009 ] Noční směna

 

Dneska chci pokračovat v představování zvláštností při turné 1976 na kterém jsem se poslední dobou zasekl.

Původně jsem chtěl psát o mém nejoblíbenějším koncertu tohoto turné z Newyorského Beacon Theatre , kde mimojiné hrál čtyři dny po sobě ale archivován je pouze jediný koncert z 1.5. , ale nenašel jsem potřebné Inko abych mohl sestavit kompletní článek , nevadí časem určitě na něco narazím , přesto ale se dnes o něm alespoň zmíním .

 

Při pohledu na track list tohoto koncertu si každý všimne i skladby „Night Shift“ . Tato skladba má svůj původ v roce 1966 kdy Bob odcestoval z rodné Jamajky za mtkou ale také za prací do města Dellaware ve Spojených Státech Amerických . Bob tam totiž pracoval jen na nočních směnách v továrně Chrysler , kde tuto skladbu také napsal.  Původně se jmenovala „All Night“ (často na reedicích pozměněno na „All Right“)   a  byla vydána v roce 1972 jako singl z Black Arch studia za spolupráce Lee Perryho , o čtyři roky později skladby vyšla na albu Rastaman Vibration , Bob trošku pozměnil sloky a přejmenoval ji na „Night Shift“.

 

  

 

Na živém vystoupení se tato skladba (stejně jako balada Johny Was) objevila pouze 2x . Poprvé ji zahrál na úvodním koncertu tohoto turné v Upper Darby (článek č. 81 ) a podruhé a bohužel naposledy v mém velmi oblíbeném Beacon Theatre v Ney Yorku (1.5.) a z něho jsem >>> ZDE <<< vložil ukázku zmíněné skladby.

Jediný rozdíl mezi těmito dvěmi později zcela neznámými skladbami je jen ten , že k skladbě „Night Shift“ se Bob později ještě jednou vrátil , ještě její záznam naleznete na  archívu studiové zkoušky v Miami  (článek č. 41 kde je tato skladba také k poslechu).

Obě fotografie jsou z Beacon Theatre NY , na první z nich má Bob triko k propagaci alba Natty Dread , čož mě přijde vůči nově vydanému  albu Rastaman Vibration zcela nepochopitelné , ale to zmiňuji jen tak pro zajímavost , váš Eboko

[ 83 – 29.6.2009 ] Johny Was

Dnes budu pokračovat v psaní o určitých meznících v turné roku 1976 , k jedním z nich určitě patří i tato balada, která byla jako poslední umístěna na album Rastaman Vibration možná i díky této skladbě bylo toto album v USA Bobovo nejúspěšnějším ,a skrze které se z Boba stala světová superhvězda.

 

 

 

Tato skladba na mě působí jako Blues , žena svírá hlavu v dlaních a pláče , protože jí na ulici odpráskli syna , zbloudilou kulkou …..

Nevím ale z jakého důvodu Bob tuto baladu představil jen americkému publiku na turné Rastaman Vibration.>>> ZDE <<< si ji poslechněte z koncertu v Torontské Convocation Hall (5.5.) ze kterého je i fotografie, druhý a poslední koncert kde tuto skladbu představil , a z kterého existuje archív , je z Upper Darby ( o kterém jsem psal minule). Zvláštností je také , že ke skladbě neexistuje žádný další archív , skladba postupem let se zcela ztratila . Eboko

 

 

[ 82 – 26.6.2009 ] Upper Darby Theatre ´76

 

Včera jsem psal o turné k desce Rastaman Vibration jako k celku , teď se ale budu věnovat jednotlivým vystoupením , dnes píšu o prvním koncertu této dlouhé šňůry , o Upper  Darby Theatre v Philadelphii (23.4.1976) , který má své nezaměnitelné kouzlo a už jen svým track listem je pro mne (a doufám že i pro vás) zajímavým . Včera jsem psal o poslední odděleně zazpívané skladbě „No More Trouble“ (i s ukázkou) , to ale není jediná zajímavost tohoto koncertu.

 

 

 

Jak jsem uvedl včera , the Wailers prošli změnou v sestavě a tento koncert byl první živou zkouškou nové sestavy , při tomto prvním koncertu turné je zřejmá nesehranost , jde to vypozorovat v přestávkách mezi jednotlivými skladbami  . Boba to ale nevyvedlo z míry , v těchto pauzičkách se zachoval jako divadelní umělec , více než kdy jindy mezi skladbami mluvil , touto improvizací dokonale zakryl nervozitu nových členů the Wailers . Vdalších vystoupeních už ale the Wailers hráli soustředěně , proto tento úkaz je zcela nevídaný a dokonale charakterizuje atmosféru tohoto živého vystoupení.

 

 

 

Ještě jednou věcí byl tento koncert jedinečný , nejen že trval s několika přídavky dvě hodiny , ale jedním z přídavků byla i skladba „Jah Live“ . Tuto skladbu hrál Bob celkem 3x , z toho ale 2x na Jamajce , proto je z tohoto koncertu velmi cennou skladbou pro sbírky světových sběratelů , nikdy později ji již na žádném koncertě světového turné , z neznámých důvodů nehrál . >>> ZDE <<< si tuto skladbu můžete poslechnout .

Zítra nebo pozítří budu povídat o dalších vystoupení z turné k albu Rastaman Vibration , krásný den , váš Eboko.

 

 

[ 81 – 25.6.2009 ] O turné k desce Rastaman Vibration

 

Rád bych zde uvedl nějaké zajímavosti a tak udělal nějaký přehled o tomto turné .

Přesto že album vyšlo 30.dubna 1976 , turné k této desce už Bob s kapelou odstartovali o pár dní dříve – 23.dubna v Upper Darby Theatru v Philadelphii  

 

  

 

Koncerty z tohoto turné jsou velmi oblíbené mezi sběrateli , já nejsem výjimkou , i přesto že track listy koncertů (mimo závěrečný  koncert Smile Jamaica) jsou si velmi podobné , což je mimo jiných turné zajímavostí , existuje pár koncertů se stejnými tracklisty.

Album mělo velký úspěch  a i přes to že nikdy nebylo na lepší m místě v americké hitparádě než na desáté pozici , Bob s kapelou vyrazily s velikou chutí do USA a Kanady na dvouměsíční  (konec dubna a celý květen) turné , pak v druhé polovině června vyrazil na turné do Evropy .

The wailers se tento rok rozrostli o dva kytaristy : Donalda Kinseyho (místo Ala Andersona) a Earl Chinu Smitha , vznikl tak zcela nový zvuk kapely , obměněný od předchozích let mnoha solovými výstupy těchto nových hudebníků . >>> ZDE <<< si změnu můžete poslechnout například u skladby „Lively Up Yourself“ ze San Diega 25.5.

 

  

 

Během turné 76 Bob kombinoval uvolněný rytmus z čehož byla i uvolněná atmosféra koncertů  ale i rytmus rebélií s buřičskou atmosférou , nijak menší než v minulých letech , jediné u kterého se všechny koncerty shodly byly Bobovo improvizace , čímž je tato tour jedinečná . Tento jev je zcela zřetelný u zakončování koncertů , kde vždy smíchal 4 skladby do sebe , ale pokaždé v jiném provedení. >>> ZDE <<< jsem vložil ukázku z Orchestra Hall Mineapolis 13.5. kdy Bob smíchal skladby jako „Get Up Stand Up“ , „War“ improvizaci s názvem „Let the Rhythm Move It“ a „No More Trouble“ a tím dostal hlediště do tranzu.

 

Zajímavé je že díky těmto improvizacím Bob dosáhl konečného spojení skladeb „War“ a „No More Trouble“  které v tomto provedení používal až do konce své kariéry , čili improvizace to byli prospěšné . Do té doby hrál logicky tyto skladby odděleně , poslední koncert kde hrál skladby odděleně byl první koncert turné Rastaman Vibration v Upper Darby , >>> ZDE <<< si můžete poslechnout skladbu „No More Trouble“ ze zmíněného koncertu.

V dalším povídání  se budu věnovat jednotlivým koncertům tohoto turné , váš Eboko.

 

 

[ 80 – 20.6.2009 ] Buffalo Voják

 

Tato skladba byla jednou z prvních kterou jsem kdysy od Boba slyšel , mám k ní stále silný vztah . Možná jsem už dávno mohl o ní něco napsat , ale Demo verze které vznikly v TUFF GONG studiu na konci roku 1980 za moc nestojí a já jsem nechtěl ji předvézt  ve špatném světle , řekl bych že tento počin byl jedním z vůbec nejhorších v tomto studiu. Dneska jsem ale objevil  Demo verzi která se mi líbí daleko víc.

 

   

 

Kořeny této skladby sahají až do roku 1978 , přesto není umístěna na žádném Demu k desce Kaya , protože vznikla dávno po vydání této desky a tudíž je archív uložený samostatně . Nahoře v levo na obrázku je Noel G. Williams , známý spíše jako DJ King Sporty – jamajčan který se v polovině sedmdesátých let přestěhoval do Miami . Bydlel nedaleko domu v ulici Vista Lane kde trávil spoustu času Bob s rodinou a kde se také oba jako sousedé seznámily. Tato skladba vznikla za jejich vzájemné spolupráci – Bob napsal text a Noel vymyslel melodii .

Rozhodně při poslechu této jedinečné verze , kterou si můžete poslechnout >>>ZDE <<< mám ještě lepší pocit , než z cílené (a možná trochu komerční) verze která byla vydána až na posmrtném albu Confrontation v roce 1983 , i když nějakému z čtenářů se více líbí právě ta novější – je to otázka názoru. Někdy člověk narazí na zajímavé informace , sám jsem velmi zvědavý co čas ještě přinese , hezký den přeji , váš Eboko .

 

 

[ 79 – 19.6.2009 ] Povídání o Demo verzích

 

Nikdy bych nevěřil kolik Demo materiálů lze sehnat , je jich opravdu mnoho – obzvláště od roku 1977. Dnes večer bych určitě chtěl opět nějaké Demo oživit .

Velmi zajímavý je archív pojmenovaný jednoduše „Kaya Demos“ – obsahuje 19 verzí skladeb k desce Kaya . Některé skladby jsou podle mě lépe zahrané na tomto Demu než na samotné desce – například „Shes Gone“ . >>> ZDE <<< si poslechněte dvě skvělé verze skladby „Time Will Tell“ , které pocházejí právě z tohoto archívu.

 

 

 

Když na jaře roku 1979 vzniklo TUFF GONG studio , Bob byl nadšený , byl to totiž jeho sen vlastnit své nahrávací studio . Logicky začalo vznikat více a více Demo verzí . >>> ZDE <<< se podívejte na archivní záznam skladby „So Much Trouble In The World“ který byl první který Bob v novém studiu nahrál . Určitě jej poznáváte , kousek videa se nachází na životopisném dokumentu „Rebel Music“ .

To je dnes ale opravdu z mé strany vše , váš Eboko .

 

 

[ 78 - 19.6.2009 ] Milovníci Rocku

 

Nejsem sice fanoušek rockové hudby , přesto kytarová sóla z živých vystoupení Boba Marleyho and The Wailers mám velice rád.

Tyto sola se objevují  už na albu Catch A Fire u skladeb jako „Concrete Jungle“ , „Baby weve got a Date“ nebo „Stir It Up“ avšak na turné nebyli samozřejmostí a objevují se zde jen velmi poskromnu , sem tam nějaké to sólo vyšvihl Peter Tosh .

 

Určitá změna ve zvuku proběhla při výměně hudebníků v skupině The Wailers u alba Natty Dread .

Když ale si poslechnete řadovou desku a nějaký koncert je jasné že v poslechu je velký rozdíl , opět na deskách je nějaké to kytarové solo uvedeno poskromnu , zatímco živé vystoupení byly tímto znakem nabouchané  k prasknutí .

V turné 1974 až 1976 tyto sola hráli : Al Anderson a také Earl Chinna Smith .

Ale i přes některé skvělé vystoupení , šéf Island records Chris Blackwell nebyl stále se zvukem spokojen na 100% (chybělo také zapálení a charizma)  , proto když se v roce 1977 nahrávalo album Exodus , přizval do kapely kytaristu Juniora Murvina , který tuto ulohu zvládl bravurně je proto v kapele The Wailers dodnes , když dnes již hrají jen tak pro radost. V roce 1980 se do kapely vrátil Al Anderson a na některých vystoupeních (např. Rockpalast Dortmund ) se spolu doplňovali .

 

 

 

Není pro mě jednoduché vybrat tu nejlepší ukázku protože je jich mnoho , přesto >>>ZDE <<< si poslechněte skladbu „Lively Up Yourself“  z koncertu který byl uskutečněn 5.4.1979 v Japonském Tokyu . Avšak skladby – které bývali a jsou pro Juniora Murvina hotovou lahůdkou jsou i – „Is This Love“ , „The Heathen“ nebo také „Jamming“ .

Toto je asi důvod toho , proč mám tolik rád koncerty po roce 1977 , kytarová sóla jsou pro mě skvělým spestřením , Eboko .

 

 

[ 77 – 18.6.2009] Kořeny skladby „Roots“

 

Dnes večer bych něco málo pověděl o skladbě „Roots“ (v překladu - kořeny) , která se zdá být mocná . Prvně jsem tuto skladbu slyšel na posmrtné kompilaci hitů s názvem Rebel Music z roku 1985 , říkal jsem si , kde je původ této skladby , která má úžasně klidné tempo ?

 

 

 

V roce 1977 se skladba poprvé objevila na B straně singlu skladby „Waiting In Vain“ . Jediný dochovaný archív této skladby ( se štítkem -  demo archivované v Londýnském Island Records v r. 1977 ) se nalézá na B straně demo skladby Exodus , zajímavostí je že po tímto štítkem jsou jen tyto dvě skladby .  >>> ZDE <<< si tento jedinečný archív můžete poslechnout .  Dlouho po Bobově smrti se skladba objevila také na oficiálním albu , v roce 2007 vyšla na disku č.2 na DELUXE Exodus Edition.

V mé sekci „texty“ si můžete mimo jiné stáhnout přeložený text k této skladbě , váš Eboko .

 

 

[ 76 – 17.6.2009 ] Exodus Demo verze

Každá řadová deska má zarchivované svoje demo , jen Exodus album má svoje skladby v syrové podobě rozházené po všech možných archívech a shromažďovat demo skladby je malinko složitější , ale pokud sběratel ví kde má hledat může mít komplet.  Někdo tyto skladby po letech se snažil sjednotit do konečné podoby , je to také archív ale stvořený z více částí , nese název „Exodus Demos , Alternates and Dubs“ , já osobně v tom vidím něco jako posmrtné album , protože mnoho skladeb je v 12 palcovém formátu , čili jde o skladby vydané posmrtně, album vytvořil nějaký aucajdr.

 

 

 

Archív který obsahuje nejvíce materiálu v té době k nově připravované desce nese název „Exodus – scratch – Kaya Demos“  z kterého >>> ZDE <<< vkládám skladbu „Turn Your Lights Down Low“  .

Tento archív je excelentní nejen v tom že obsahuje verze v maximální kvalitě  ale také proto že obsahuje zcela neznámé verze a také že není těžké ho na internetu najít .

 

Syrové skladby pro Exodus album ale naleznete i na archívech : „Bob Marley The Sons Of Jah“ , Exodus and Kaya Horn Mix „ , „Morning Train Rehealsals“ a také na „Basing Street Rehealsals“.

Rozhodně ale to stojí za to si udělat svůj archív pomocí těchto materiálů a nespoléhat na práci nějakého laika , váš Eboko . 

 

 

[ 75 – 15.6.2009 ] Exodus album

 

Podle hudebních znalců a kritiků z celého světa je album Exodus Bobovo nejklasičtější album . Já osobně mám toto album velice rád , toto album bylo zhruba před 10 lety mé první Bobovo řadové album a určitě bylo klíčovým okýnkem do jeho hudby , kterou mám tolik rád . Určitě každý z vás má jedno album kterého si váží tolik , jako já tohoto alba , v diskuzním foru jen tak pro zajímavost napište každý z vás název toho vašeho alba (a nemusí to být ani reggae) kterého si vážíte nejvíce.

 

  

 

Na Bobovo oficiálním webu se dozvíte že v roce 2007 kdy toto album slavilo třicet let výročí , vyšlo pár zajímavých věcí  , zde bych k nim něco chtěl říct :

Exodus Deluxe Edition 2CD/2LP – Edice je limitovaná a má pouze 5000 kopií .První deska obsahuje 10 klasických skladeb ale již stereo vyvážené + bonusovou skladbu „Roots“ a nějaké alternativní verze .

Druhá deska  obsahuje předělanou verzi Marleyho klasického koncertu z Londýnského Rainbow Theatre ( viz článek z 13.3.2009 ) + další alternativní verze .

 

Exodus 30. Anniversary CD/LP  - na desce jsou obsaženo 10 klasických skladeb v původním znění .

Zvláštností je , že LP má původní obal stejně jako když poprvé vyšlo v roce 1977.

 

Kniha – Exodus 360. Anniversary – obsahuje 144 stran a je bohatě ilustrovaná , naleznete v ní dosud nezveřejněné fotografie . Knihu sestavily hudební znalci a kritici jako R.Williams , l.Bradley , v. Goldman , R. Christgau a  N.Spencer a je k sehnání pod štítkem Island Records (což je podle mě obdivuhodné a také raritka Island Records).

 

Album Exodus dosáhlo nejvyššího ocenění až v roce 1999 , kdy jej anglický magazín TIME označil svým přínosem do moderní hudby jako nejlepší album 20.století . >>> ZDE <<< vkládám k poslechu demo verzi titulní skladby , které je k naleznutí na archivní pásce „Bob Marley and the Sons Of Jah Rehealsals“ což je docela matoucí , ale demo k albu Exodus není nikde archivováno v celku , a jeho části jsou vždy po troškách roztroušeny v archívech , kde by jej snad ani nikdo nehledal . Ale o tom vám povím třeba zítra , pro dnešní den je to z mé strany vše , váš Eboko .

 

 

[ 74 – 10.6.2009 ] Kytary

 

Jeden z čtenářů mě včera poprosil abych něco napsal o Bobově kytaře , tak se vám pokusím opět nějaké ty informace předat.

 

Nevím přesně na jaký typ kytary hrával Bob v roce 1973 při turné , vím ale že ji v roce 1974 navždy vyměnil za svou oblíbenou a slavnou kytaru značky Gibson Les Paul , která je podle všeho pohřbená spolu s ním v rakvi . Rodina Boba Marleyho tvrdí , že všechny staré kytary vlastní právě oni , jak starou zchátralou kytaru na kterou Bob před rokem 1970 hrával , tak i akustickou kytaru na kterou na koncertech hrával „Redemption Song“  , ve skutečnosti to ale není úplná pravda .

Existují totiž ještě dva kusy na které Bob hrál , a které se dnes pohybují na trhu světových aukcí.

 

 

 

První kytara je trošku zahalena tajemstvím , i prřesto že pravda je ověřená. Vancouverský kytarista který vystupoval pod uměleckým jménem Sir John Kalson (mě zcela neznámý umělec) tvrdí že vlastní kytaru zn. Gibson na kterou Bob hrál , prý v roce 1978 mu ji osobně daroval . Ikdyž není známo že by byli přátelé  , ale je taky možné že to byla nějaká Bobova náhradní kytara , a že Boba toto darování ani nijak nemrzelo . Ve skutečnosti je toto fakt který nikdo neví , i přesto že kytarista The Wailers unior Murvin potvrdil , že mu ji Bob po svém koncertu v zázemí Sportovního centra Queen Elizabeth věnoval. Koncert proběhl 14.července 1978 a >>> ZDE <<< jsem vám k nahlédnutí věnoval skladbu „Jammin“.

 

Druhá kytara se může zdát o poznání slavnější , když nevím jestli hodnotnější .

Je jím kytara značky Yamaha kterou Bob použil na svém turné po Japonsku , Austrálii a po Havaji na jaře roku 1979 .Nevím proč zrovna s ní Bob vystupoval ale myslím si že důvodem mohla být reklama.

Jiní tvrdí , že ji použil z důvodu že mu prý nedorazily do japonska všechny nástroje a tak mu byla sehnána  tato náhradní kytara . Kdo mi ale vyvrátí nějak fakt , že Bob 11.4. vystoupil v Osace se svou klasickou kytarou zn. Gibson Les Paul ?

Podle mě je škoda  že Bobovo rodina nevynaložila energii a své nekonečné finanční prostředky na odkoupení a uložení této slavné kytary v Bobově muzeu na Hope Road 56 v Kingstonu.

Je to opravdu škoda , že tento unikát se pohybuje v rukou zbohatlíků na trzích světových aukcí .

Zanechávám zde nějaké fotky , to je odemně prodnešek vše ,  váš Eboko .

 

 

[ 73 – 8.6.2009 ] Omluvte mě jen si musím zapálit spliff

 

Je jasné že i na toto téma musím napsat článek , dříve nebo později , jak je známo Bob propagoval legalizaci marihuany. Nepsal jsem předtím nic na toto téma , né že bych jej nějak přehlížel i přesto že je Bob na mnoho fotografiích vyobrazen se svým jointem . Pravým důvodem je asi fakt , že já jsem nekuřák  ač je to možná paradox a já na to vypadám – toto je realita .

Tímto článkem bych ale chtěl spíše použít onu propagaci na které Bobovi záleželo , protože na toto téma mluvil skutečně skoro v každém interview . Já nejsem pro legalizaci této „lehké drogy“ , osobně ale nezatracuji ty , kterým na tom záleží . Ganja je tabu – existuje množství názorů , je na každém člověku aby přijmul názor každého jedince a aby byla zachována tolerance mezi lidmi .

 

Existuje mnoho fotografií  které ukazují Boba jako náruživého kuřáka , z různých koutů světa a z různých turné . Vždy ale záleželo na organizátorech koncertů , pokud povolí kapele aby si v prostorách haly nebo festivalů mohli zameditovat . Rozhodně ale také existovali místa , většinou po turné po USA , kde bylo kapele i Bobovi kouření této rostliny zakázáno.

 

 

 

Všichni jsme byli již svědky toho , že reggae hudebníci si podpálí jointa přímo na podiu . I dříve tomu tak bylo , vzpomeňme třeba videozáznamy z koncertů Petera Toshe  - to byla samozřejmost. Nevím ale , jestli i Bob někdy byl spozorován  přímo na podiu s jointem , neexistuje nic co by to prozradilo  ani archív  , možná jen zmínka  , která ale stejně nic na 100% nepotvrdí.

V Newyorském Beacon Theatre (Foto nahoře)  při turné k albu Rastaman Vibration (1976) uprostřed závěrečné skladby „Get Up Stand Up“  zpívá „Promiňte , zhasíná mi žár na mém splitu“ , třeba ale je to jen sloka k nově připravované skladbě , co vyšla na toto téma v nadcházejícím roce s názvem „Easy Skanking“ . >>> ZDE <<<  si to můžete poslechnout , přesně v čase 7:50 to zpívá .

 

Na jedno místo v USA si ale Bob stěžovat nemohl , tím místem byl Newyorský Central Park  , kde trávil Bohb až nekonečné množství času hraním fotbalu a běháním . Toto místo měl Bob rád , krom sportovních aktivit si zde mohl v klidu a nikým nerušen zakouřit svůj spliff.

 

Další skladbou , která má v sobě určitou dávku pohody (ta je v jeho tvorbě nevídaným jevem) je skladba „Easy Skanking“ , ze které jsem použil kousek z první sloky na název článku . >>> ZDE <<< si ji můžete její dle mého názoru nejlepší verzi z Warehouse haly  z New Orleans (30.7.1978) . Fotografie nahoře je z německých novin , na ní je Bob v kuriozním triku – které představuje nejen zadní obal desky „Kaya“ .

 

Závěrem bych chtěl zdůraznit , že tento článek poukazuje jen na to jak byl Bob magickou vůní inspirován , rozhodně ale nikoho nenutí ke konzumaci . Nesnáším falešný pohled na Bob a ani na celou reggae scénu , skrze kouření marihuany , snad jsem potěšil ….váš Eboko .

 

 

[ 72 – 7.6.2009 ] Interview s Nevillem Willoughby 1973

 

Na konci roku 1973 Neville Willoughby interview s Bobem ,archivní  záznam je zachycen na kazetě magnetofonu Sony TC-106 . Když Neville mluvil s Bobem , používal jamajské patois  . Toto interview bylo poupraveno ve studiu TUFF GONG v roce 1981 , když do originálního rozhovoru byla do pozadí vložena hudba .

Já si tak myslím , že toto interview patří k jednomu z nejklasičtějších , různé fze jsou totiž obsazeny v různých Bobovo životopisných dokumentech . Tak tedy ….

__________________________________________________________________________________

NEVILLE: Dobrý den Bobe , poslouchejte  - mnoho lidí mají pocit že jsou rastas , může to tak být ?

 

BOB:  Dobrý den , děkuji za pozvání . Ano , mnozí se tak nazývají , ve skutečnosti ale je jen pár vyvolených.

 

NEVILLE: Však co si jako rastaman myslíte o všech druzích trestních činnotí a násilí ?

 

BOB:  V každé zemi přichází kriminalita a násilí s hloupými zákony . Nevím proč si lidé těmito hloupými zákony přitěžují . Zem je v pohoybu , nutit lidi poslouchat ty jejich BLA-BLA-BUM-BUM-BUM zákony , způsobuje nepříjemnosti .

 

NEVILLE: Jaké zákony ? To samé lze říci o jakých zákonech ?

 

BOB: Každý zákon ! Jediným opravdovým zákonem je právo na život , Zákony které nutí člověka se přizpůsobovat jsou hloupé.

 

NEVILLE: Je pravda , že rastas nevěří v násilí ?

 

BOB: Ano rastové nevěří v žádném případě v násilí !

 

NEVILLE: Teď znáte své náboženské přesvědčení , že ano . Co soudíte , nebo jste sklamaný z toho že někteří lidé neposlouchají to o čem zpíváte ?

 

BOB:  Ano někteří lidé doopravdy neposlouchají to o čem zpívám , ani se mi nesnaží rozumět , to je ale jejich věc , já z toho rozhodně sklamaný nejsem , protože vedle těchto lidí jsou i lidé co mě poslouchají a chtějí vědět pravdu,

 

NEVILLE: Řekněte mi teď jako rasta , jaký je váš pocit být jamajčanem ?

BOB: Být jamajčanem ?

NEVILLE: Ano !

BOB : Být Jamajčan – já tak sebe nevidím , necítím se být jamajčan , cítím se být rasta … Jamajka je Jamajka , Afrika je Afrika … člověk je rasta .

 

NEVILLE: Aha , nemáte hranice ?

 

BOB: Každý máme jen své hranice . Teď ale stejně musím poukázat na jedno místo na této zemi , vím že je mnoho lidí kteří žijí pod ochranou mého otce , můj otec pochází z Etiopie .

 

NEVILLE: Doslova ? Jinými slovy , vaší nadějí je doslovný život v Etiopii ?

 

BOB : Nedělám si nějaké naděje  . Chodím a nalézám  , jsem stále nablízku . Dnes je rok 1973 , jemu teď bude 74 let . Bůh řekl , jakmile on zemře , země se ude pomalu hroutit , on už má své místo , jako my všichni .

 

NEVILLE: Nyní jste pojmenováni jako Bob Marley and the Wailers . Stále píšete takovou spoustu skladeb , máte stále tolik práce , zajímá mě , jak se zavazujete kapele ?

 

BOB : No jasně , tato skupina je The Wailers , nevím z jakého důvodu se lidem více líbí Bob Marley and The Wailers , já jsem nikdy nikoho nepřemlouval k tomu , abychom byli takhle pojmenováni . Právě teď tak trošku odpočívám , na zkouškách hrajeme spoustu stařičkých písní abychom se trochu odreagovali z namáhavého turné . Zavazuju skupině ? – nevím , stane se to co se má stát , protože my si sice můžeme naplánovat život , ale plány jsou k ničemu , vždycky vás může bůh nechat beze stopy nechat zmizet .

 

NEVILLE: Dobrá , ale jak píšete skladby , píšete hodně hudby ale mě zajímá . Různí lidé píšou hudbu různými způsoby . Někteří si sednou a napíšou nejdříve text a pak k němu vymýšlejí melodii , jiní zase naopak . Máte nějaký svůj způsob psaní skladeb ?

 

BOB: Mě dobře srůstá . Jsem rád když napíšu píseň ale i když ji zabrnkám na kytaru . já píšu své skladby s kytarou , rostou společně . Líbí se mi hrát na kytaru a pak se z toho třeba něco stane , bůh je mou inspirací  a jakmile přejde na mě , vznikaí další skladby , protože já jsem klidně mohl vymyslet k jedné skladbě tucet melodií a mohl jsem klidně myslet na spoustu věcí – takhle já tvořím svou hudbu.

 

NEVILLE : Ano , chápu !

 

BOB:  Neville víte  , Jamajka je hrozně krásné místo na zemi  , mám Jamajku opravdu rád , protože je tam nádherná příroda  . Ale její lidé by měli směřovat k nějakému cíli , jít nějakým směrem . Jdu svým směrem , volám o pochopení otrokářům kteří nás bily  , ale i novodobým otrokářům , kteří se snaží ovládnout naše životy .

 

NEVILLE : Děkuji Bobe Marley  , bylo mi potěšení , že jsem s vámi mohl promluvit

 

BOB:  Prosím , i i já jsem rád .

 

 

__________________________________________________________________________________

Já jsem ve skutečnosti kousek rozhovoru vyškrtl , důvodem bylo až mnoho jamajského patois ve větách , nerozuměl jsem přesně oč jde , prostě jsem to vyškrtl , sami to určitě poznáte , pokud si  toto interview celé poslechnete .  Doufám ale že jsem vás potěšil , pracoval jsem na tomto interview 5 dní.

>>> ZDE <<< si poslechněte úryvek , sami poznáte kam zařadit .Přeji přijemný den , když jako by se podle počasí  zdálo  podzimní , váš Eboko .

 

 

[ 71 – 2.6.2009 ]Peníze

 

Dočetl jsem se na internetu fakt , že Jamajská Národní Banka chystá od příštího roku vydat edici pro 5000 dolarovou bankovku ( 4 JMD = 1 KČ )  , na které by měli být nejslavnější  jamajčané všech dob ale kupodivu Bob Marley na bankovkách být nemá . Dokonce i bývalý ministerský předseda z let 1967 až 1972 Hugh Shearer si u ředitele Národní Banky stěžoval proč je tomu tak , vždyť Bob Marley je stále , i skoro 30 let po své smrti nejslavnějším jamajčanem všech dob.

 

 

 

Cleveland Brownie (předseda kultury na Jamajce) se domnívá , že výběr je politického charakteru a že toto překvapení  které na Jamajce čekal každý druhý by stejně asi byla jen „opožděná reakce pro někoho , kdo tento malý karibský ostrov na celém světě proslavil“.

Alespoň již byli vydány archivní mince a poštovní  známky , uvedl .

 

  

 

V jednom ze svých mnoha interview  Bob řekl „peníze jsou jen čísla a člověk který je jimi posedlý nemůže být nikdy opravdově šťastný „ . S tím já souhlasím , nebyl to jen falešný pohled na věc od člověka , který o peníze neměl nouze , v jeho případě bylo jasné , že bral peníze jako prostředek , nikoli jako hlavní cíl .

Eboko .

 

 

[ 70 – 30.5.2009 ] Zapomenuté Rehealsals – část druhá

 

Dnes pokračuji v né moc obsáhlém , ale alespoň standartním průřezem o zcela zapomenutých záznamech  , I přesto že tento web je postaven na hl. cíli : oprášit prach a obnovit zašlou atmosféru.

Ottawa Soundcheck  and Interview 1979

Dnes jsem asi 3x poslouchal tento 47 minutový archivní záznam který byl natočený 3.11.1979 v Civic Center , několik hodin před samotným koncertem. V této zvukové zkoušce se celkem nachází 4 skladby („Wake Up and Live“ , „Positive Vibration“ , „Crazy Baldhead“ a „Running Away“) . Existují dvě verze této zkoušky , na jedné jsou pouze skladby , druhá je sestříhaná a proložena interview , které má necelých 10 minut a vedl ho Mumia Abu Jamal , pro kterého to ale nebylo první setkání s

Králem reggae .Jak jsem vyposlouchal , mimo častých otázek o rastafariánství  , toto interview slouží jako propagace alba Survival , kde přímo Bob říká „Toto album říká pravdu o situaci těch , kteří přežívají“ .

Youtube opět nabízí i do tohoto archívu okénko a já zde vkládám svou velmi oblíbenou skladbu „Running Away“ , která na videu z Youtube má 4:31 , ve skutečnosti archív Sounchecku z Ottawy 1979 nabízí verzi této skladby v neuvěřitelné délce 14 minut , což je určitě sběratelský unikát.

>>> ZDE <<< na tomto seznamu lze shlédnout i skladbu „Wake U pand Live“ a kousek onoho Interview.

 

 

 

Criteria Studio 1978

Archív z této zkoušky v Criteria Studiu je celkem rozšířený , je velmi snadné ho na internetu najít , jediné co není vůbec lehké , je shromáždit o něm nějaké informace . Jediné co vím , je toto : Test se uskutečnil 31.května 1978 (zítra tomu bude přesně 31 let) a jak jsem již říkal , Bob zkoušel na těchto testech staré nebo nové skladby které nikdy nikde oficiálně nevyšli , ale také skladby které oficiálně vyšli ale kterým zase Bob na živých vystoupeních nevěnoval pozornost . Proto na tomto testu vedle skladby „Waiting In Vain“ naleznete i velmi starou skladbu „Soul Rebel“ , historie této skladby sahá až do roku 1969 . >>> ZDE <<< ji naleznete k poslechu .

Určitě  tomuto testu a celkově testům v Bobovo oblíbeném Criteria Studiu budu věnovat ještě v budoucnosti pozornost , Miami totiž bylo od neúspěšného atentátu v roce 1976 druhým domovem , problémem je ale to , že nenacházím potřebné informace .

 

Závěrem chci říct , oba záznamy jsou ve velmi dobré kvalitě a je určitě příjemné , si jimi krátit volné chvíle , váš Eboko .

 

 

[ 69 – 28.5.2009 ] Zapomenuté Rehealsals

 

Dnes bych vám chtěl něco povědět o Rehealsals , které bych zařadil do složky zapomenuté , trošku bych z nich chtěl očistit tu vrstvu prachu , která na nich je , protože je znají jen málo z posluchačů .

Proč zapomenuté ? protože o nich pomalu nejsou žádné zmínky , i přesto že existují zarchivovány , a protože jsem ještě o nich nenašel potřebné informace , napíšu vždy jen to co vím + poslech .

Spoléhám ale , že někteří z vás vědí o čem je řeč.

 

Yvette Tape Rehealsals 1976

Jak všichni určitě víte , Bob měl spoustu milostných pletek s ženami , jednou z žen s kterou měl poměr byla Yvette Morissová , jejich vztah trval necelý rok (1975-76) . Bob skoro pořád měl u sebe kytaru s kterou  si denně krátil čas , proto pár záznamů je i zaznamenáno tak jako páska nesoucí název Yvette Rehealsals (někdy i pod názvem Yvette Bedroom Tape) která byla zaznamenána v ložnici oné slečny . V tomto sezení byl přítomen i Bobovo dlouholetý kamarád Alan Cole . Když se po letech Yvette ptali , zdali má nějaké vzpomínky k tomuto záznamu , řekla : „Bob mnohokrát hrál , nepamatuji si na nic zvláštního“. Podle mě je ale tato nahrávka zajímavá tím , že slouží jako malé okénko do jeho soukromého života .

>>> ZDE <<<  vkládám skladbu „Easy Skanking“ na poslech.

 

 

 

Basing Street Rehealsals 1977

Toto zkoušení je z Londýna , psal se den 24.5. , jde o první zkoušení než se Bob vydal na Exodus turné , které začalo jak určitě víte třemi koncerty v Londýnském Rainbow Theatre .

Také je to jediný test na kterém je zaznamenán zpěv doprovodných vokálových zpěvaček z I-Threes . Kvalita zvuku je celkem dobrá – posuďte sami >>> ZDE <<< u skladby „Positive Vibration“ , ale je to také jediná archivovaná zkouška kde je studiově zaznamenána skladba „No Woman No Cry“ .

 

Morning Train Rehealsals 1977

Toto je další ze zcela zapomenutých archívů z testovacích zkoušek. Možná dobrý tip pro vás aby jste se snažili po těchto archívech pátrat je fakt že Bob často zkoušel hrát skladby které na koncertech nezpíval , nebo ani nevyšli na oficiálních deskách .Jednou z těchto skladeb je skladba nesoucí název této zkoušky z léta 1977 „Morning Train“ kterou si >>> ZDE <<< zatím na prvním a jediném webu v ČR s touto tématikou moůžete poslechnout .

 

To je prodnešek vše přátelé , na další čtení o zkouškách , které rozhodně stojí za to aby jste o nich věděli se můžete těšit zítra , váš Eboko.

 

 

[ 68 – 25.5.2009] Test ve studiu Capitol 1973

 

Tak dneska se budu věnovat jedné události v roce 1973 . Psal se datum 24.října tohoto roku a The Wailers byli uprostřed svého Burnin‘ turné . 19.říjan poprvé vystoupily v Matrix Clubu v Kalifornském San Francisku , bylo to poprvé co The Wailers vystupovali v Kalifornii , přestože v té době kapela byla ještě neznámá a na koncertu nebylo ani sto lidí , Chris Blackwell se rozhodl , že ještě v Matrix Clubu kapela vystoupí dva krát a to 29.a 30.10.1973 .

 

Tím ale nechci moc předbíhat . Na onoho 24.října měla kapela domluvenou studiovou zkoušku ve studiu Capitol v Hollywoodu , zkoušení to bylo ale velmi zajímavé protože do studia byl přizván štáb místní televize , kde později byl záznam celého zkoušení vysílán. Nejen že videoklipy z této zkoušky jsou použity pro mnohé dokumenty o Bobovo životě , celá zkouška je zaznamenána a lze shlédnout na DVD  , i přesto že záznam je zatím pouze archivován . Jde ale o první DVD video z Bobovo později bohaté kariéry .

 

 

 

Kapela vystoupila ve složení : Bob Marley , Peter Tosh , Wya Lindo , Aston a Carlton Barettovi a také Joe Higgs , který zaskakoval za Bunnyho Wailera , který odmítl z neznámého důvodu se zůčastnit všech Kalifornských vystoupení . Záznam je zaznamenán v celkem dobré a dobové kvalitě , obsahuje perfektní skvosty (říkám to proto , že žádná ze skladeb již není zachycena na žádném videozáznamu) jako : „Duppy Conquerer“ , „Midnight Ravers“ , „Put It One“, „Stop That Train“ a „You Can’t Blame The Youth“.

 

Naštěstí na Youtube.com existují úryvky z tohoto exkluzivního archívu , vložil jsem z něho sem skladbu „Duppy Conquerer“ která sice vyšla na albu Burnin‘ ale její kořeny sahají až do roku 1970 .

V nejbližší době se chci podílet na článcích právě z roku 1973 , rozhodně ale stále píšu podle nálady , takže se spíše nechte překvapit o čem následující článek bude pojednávat , to je zatím pro dnešek ode mne vše  , užívejte nádherných slunečných dní , váš Eboko .

 

 

[ 67 – 21.5.2009 ] Sběratelství   ( II. )

 

Dneska mám touhu něco napsat , přestože vždy skáču od témata k tématu , dnes bych chtěl trošku se věnovat archívům všeobecně , protože pokaždé když poslouchám nějaký archív , je to jako bych ho měl před sebou na stříbrném podnose . zajímá mě jak třeba takový archív a za jakých podmínek vznikl , někdy se to ať chtěně nebo nechtěně vnese přímo do samotného záznamu , který má obrovskou hodnotu .  Když jsem prvně koukal na DVD koncertu z Bostonkého Amandla festivalu , je tam vidět jak nějaký chlápek přinesl magneťák přímo na podium a nahrával , neumím si ale představit jak někdo nahrával přímo z hlediště , když si to jen představím , přijde mi to úsměvné . Teď máme možnosti úplně jiné , nedá se to srovnávat .

 

 

 

>>> ZDE <<< si poslechněte archív skladby „rebel Music“ natočený přímo z rušného hlediště Carib Theatre z Kingstonu 1974 (asi nemusím připomínat že obrázek u přehrávání patří jiné šou) .

Nebo  >>> ZDE <<< příklad pomuchlané kazety u skladby „Bend Down Low“ z archívu Texaského koncertu z  Hofheinz Pavillion z Houstonu .  (foto nahoře jsou kazety na kterých je přímý originál , chtěl bych je někdy možnost držet v rukou

 

 

 

Příkladů je spousty , každý archív je svým způsobem zajímavý něčím ,  pro každého sběratele má každý záznam obrovskou hodnotu , a když o tom už mluvím , tak sběratelskými skvosty nejsou jen záznamy ale třeba i Fotky , články z novin … Klikněte >>> ZDE <<< a pohlédněte na krásnou fotogalerii z dvou Detroitských koncertů z 1975 a 1978 . Je spoustu věcí tajemstvím ale já se ptám , „Zůstanou navždy tajemstvím“ ?  (foto nahoře je z nově zveřejněného zápisníku ,Bobo přítele Nevilla Garricka který se staral hlavně aranžmá Bobovo desek ).. Do budoucna vám přeju spostu zajímavých „úlovků“ , váš Eboko.

 

 

[ 66 – 19.5.2009 ] So Jah Seh

 

Nebylo by na této skladbě nic zvláštního , vyšla na albu Naty Dread v 1974 , párkrát zazněla na koncertním turné k této desce , také s ní Bob zakončoval Smile Jamaica koncert o rok a půl později . Od té doby to byla zapomenutá skladba , úplně zmizela z Track Listu koncertů , proto vám jí chci předvézt v původním archívu který mám , něco jako „zmrtvýchvstání“. To samé se dá říkat i o skladbě „Johny Was“ .

 

>>> ZDE <<< jsem zanechal tuto skladbu na poslech . Verze kterou slyšíte je z Manhattan Center z New Yorku 21.6.1975 , kde Bobovo koncert vzbudil u diváků až nevídaný zájem , Tato nahrávka se mi moc líbí , záznam skladby zaručuje perfektní výkon kapely the Wailers.

 

   

 

První Newyorský koncert zazněl o tři dni dříve v Central Parkového Schaeffer Hudebního Festivalu (záznam z 18.6.1975 je také zaznamenán , dokonce pár sekund  i na videokameru) , proto vystoupení v Manhattan Center už mělo úroveň o něco vyšší . Klikněte >>> ZDE <<< a podívejte se sami , jsem si jist že z koncertu existuje ještě delší záznam než ten který (s dokonce barevnou) TV kamerou zachytila místní televize kousek záznamu , jen jej nalézt – což není rozhodně lehkou záležitostí , váš Eboko

 

 

[ 65 – 17.5.2009 ] Zamyšlení k albu Confrontation

 

Vždy když jsem se zaposlouchal do tohoto alba , cítil jsem divný pocit , album se mi do paměti vrylo jako „umělotina“ . Dnes , když do toho již trošku víc vidím ,mám ale již úplně jiný pocit , povím vám proč :

 

Toto album bylo vydané 23.května 1983 jako první posmrtné album . Nechci být pesimista , ale je to jediné posmrtné album které je na tak veliké úrovni , že v klidu předčí ty ostatní . Protože když se zamyslím , do dneška od toho roku 1983 vyšli na všech možných posmrtných albech jen 4 skladby pro které byl použit původní archív  ( „Iron Lion Zion“ – album Natural Mystic 1995 ,“Slogans“ – album Slogans 2005 , „I Know A Place“ – album One Love 2000 a teď ještě vyjde „Satisfy my soul“ na novémZiggyho albu B is For Bob 2009)  tak toto album je zcela převratné i tolik let od vydání .

 

  

 

Nejsou na něm ale zcela neznámé skladby , připomínám koncert z Reggae Sunsplash 1979 kde Bob vystřihl dvě skladby („Blackman Redemption“ a „Rastaman Live Up“ ) , některé skladby jsou k nalezení na Black Arch Demu ve stejnojmenném studiu Lee Perryho z let 1978-79 , zbylá polovina je archivována na Demo verzích k albům Survival a Uprising. Navíc kdyby Bob neumřel , album tak jako tak bylo připraveno k vydání , protože ihned po vydání alba Uprising Bob nahrál ve svém studiu TUF GONG demo k této nově připravované desce , kterou ale 2 roky po jeho smrti museli hudebně poupravit The Wailers  (původní zvuk je hodně syrový – biď originální) .

 

  

>>> ZDE <<< si poslechněte skladbu „I Know“ z onoho dema , kterou ale ještě stihl vydat jako singl v roce 1980.

 

Závěrem chci dodat , že toto album poslouchám velmi rád , snad se v budoucnu dočkám ještě něčeho podobného , co The Wailers učinily toho datumu 23.5.1983 , protože kupovat si celá alba jen kvůli jedné skladbě se mi opravdu nevyplatí. Pěkný den , váš Eboko .

 

 

[ 64 – 16.5.2009 ] Ziggy Marley - B is for Bob

 

Takto hodnotí novou desku nejstarší syn Boba Marleyho , Ziggy Marley , čtyřnásobný držitel cenny Grammy.

Ziggy Marley říká : „Nastal čas , aby muzikanti se snažili proniknout i do duší dětských diváků , protože mají více otevřenou mysl než dospělí. Je to další generace a je na nich aby učinily svět lepším místem pro žití.

Ziggy jiš letos ukázal světu nové album „Family Time“ které sám považuje jako začátek jeho zájmu o Rodinný život .

 

Tento dialog bude pokračovat albem které má být zveřejněno za necelý měsíc v červnu , album obsahuje 12 skladeb které složil jeho otec a Ziggy něteré z nich poupravil , v některých případech je zřejmé („Small Axe“) aby tyto skladby byly dostupné hlavně dětem .

Dále říká , že ve většině písniček se držel hlasu otce „Bob zpívá a já jsem hrál“ , jako například u skladby „Three Little Birds“ doprovázel otcův zpěv na akustiku. Tím také Ziggy slibuje že bude otcův duch na tomto novém albu zcela zachován.

 

Nejlepší skladbou alba je dle mého názoru verze skladby „satisfy my soul“ kde Ziggy použil archív.

Názory na tuto Desku , která sice vijde až v červnu , již teď lze na internetu sehnat , můžeme prodiskutovat spolu na mém Diskusním fóru , váš Eboko.

 

 

[ 63 – 14.5.2009 ] Slunce svítí – počasí je krásné

 

Tato skladba je podle mého názoru nejlepší skladbou z desky Kaya , avšak archív z živé šou je k této skladbě velmi skromný , obsahuje pouze dvě verze .

První naleznete jako vstup do koncertu v Music Inn. v Lenoxu (článek ke dni 11.11.2008) a druhou také u vstupu  k živému vystoupení , o kterém prohodím dnes pár slov – jedná se o vystoupení které proběhlo 23.července 1978 v Country Bowl v Kalifornském přístavním městečku Santa Barbaře.

 

Možná že si Bob pro tento den vybral tuto skladbu záměrně , v jedné pasáži Bob zpívá „Slunce svítí – počasí je krásné ..“ – a opravdu , tento den bylo nádherné počasí a Bob vystupoval na nádherném místě . Vzhledem k tomu že se psal den 23.7. který je pro rastafariány z celého světa oslavován jako den narození krále králů Haile Selassieho , tato šou se nesla ve sváteční podobě , I na plakátech které bylo před vystoupením v tomto městešku vyvěšeny bylo napsáno „Bob Marley & The Wailers – H.I.M. Birthday Show. Opravdu krásné místo , není divu že zde Bob již v roce 1976 vystupoval  (dole foto – známé foto) a pak také při oslavě alba Survival  (sami určitě znáte, celé vystoupení vyšlo jako DVD) .

 

I Bob byl na tento den patřičně vyparáděný , v této sváteční košili již poté nikdy nevystoupil.

Koncert trval hodinu a půl , nesl se ve skvělé náladě a >>> ZDE <<< si můžete poslechnout onu skvělou skladbu. Mějte se fajně , váš Eboko .

 

 

[ 62 – 9.5.2009 ] Bob Marley ve Švédsku – Kompletní přehled

 

10.6.1976 – Grönalund – Stockholm

11.000 lidí si našlo cestu na první Bobovo koncert ve Švédsku.

Koncert trval 50 minut , bylo to klasické vystoupení  Rastaman Vibration Tour , Avšak archív není k dispozici  - jen pár fotografií.

 

19.5.1977 - v hale Scandinavium - Stockholm

Nevím kolik lidí bylo na koncertu , existuje archív ( bohužel ale je na mém WANTED seznamu )

Jsou dokonce dvě verze , první má celkový čas 89:30 a druhá 88:21 .

V mé sbírce je pouze záznam skladby„The Heathen“ . >>>ZDE <<< si skladbu můžete poslechnout.

 

20.5.1977 – Grönalund - Stockholm

Na koncert se přišlo podívat 15.000 lidí . Existuje archivní záznam z celého koncertu , trval 95 minut.

(viz. předešlý článek)

 

29.6.1978 -  v hale Scandinavium – Stockholm

Tento koncert byl zrušen.

 

30.6.1978 - Grönalund – Stockholm

Více než 20.000 lidí shlédlo tohoto roku koncert . Kromě jediné fotografie , neexistuje z této šou žádný záznam.

 

17.6.1980 - Grönalund – Stockholm

Nikdo vlastně neví ,kolik lidí na koncertě bylo . Někdo tvrdí že 29.000 ale když koncert skončil  , zjistilo se že byl prodán i lístek s pořadovým číslem 35.000 .

I-Threes začali šou svými třemi songy , na ně pak navázal Bob Marley s The Wailers , koncert byl součástí Uprising Turné. Neexistuje žádný archivní záznam , jen mnoho fotek .

 

Váš Eboko.

 

 

[ 61 – 6.5.2009 ] Gronalund  , Švédsko 1977

 

Tento článek je reakcí na e-mail který jsem dostal , měl jsem v úmyslu psát něco zcela jiného , ale nevadí času je spoustu . Přítel se mě ptá na nějaké informace o vystoupeních ve Švédsku , tak jsem  zvolil pro sdělení pár informací ze Stockholmské čtvrti známé jako Gronalund , kde Bob pravidelně vystupoval.

 

Zde , jak můžete vidět na fotce fotografky Kate Simonové zrovna probíhá zvuková zkouška  , je odpoledne 20.května 1977 , na určitě zajímavém místě  - v povzdálí je zábavný park .

 

Stockholm je místo , které hrálo v Bobově životě určitě nějaký význam (však zde nějaký čas žil , během svých dobrodružství  Johnym Nashem ) ale o něco větší význam hrálo pro Ritu Marley (za svobodna Anderson) . Zde totiž žil pravý otec Rity – Leroy Anderson , který celý život pracoval jako tesař a spoustu času trávil v hudebních klubech jako jazzový saxofonista , Ritu brzy po narození vložil do péče své sestry a Jamajku navždy opustil . První setkání po x letech Rity a Leroye proběhlo ihned po večerním koncertu 20.5.1977 ve Stockholmském Gronalundu , později se zde Rita s otcem setkávali pravidelně po roce , Bob toto místo proto využil k pravidelným koncertům .

 

Ve Švédském Stockholmu v roce 1977 podniknul dva koncerty ve dnech 19.a 20.5.

První archív dodnes nemám (je na mém WANTED seznamu) proto těžko můžu archív nějak hodnotit  , druhý koncert je rovněž archivován . První polovina záznamu je zřejmě sejmuta z dosti poškozené originální pásky , druhá polovina je řekněme průměrná – celkový dojem ale i přes špatnou kvalitu záznamu zachovává tu správnou atmosféru . Možná také díky těmto dvoum koncertům vzrostl ve Švédsku zájem o původní reggae  (jež je patrný doposud) nevím kolik přesně lidí navštívilo Stockholmské koncerty  , jistě ale vím že se počet návštěvníků rok od roku zvyšoval o tisíce lidí.

 

Mám ještě jednu zajímavost – na koncertu z 20.5. poprvé zazněla živě skladba Jammin‘ , která byla v ten den novinkou , protože album Exodus na kterém tuto klasickou skladbu můžete nalézt vyšel až 3.června 1977 . >>> ZDE <<< si ji v nejstarší podobě můžete poslechnout .

Druhá zajímavost , ale o té jsem již 22.2.2009 psal je nejdelší verze skladby Exodus.

Přeji příjemný zbytek dne , když venku zrovna moc příjemně není , váš Eboko .

 

 

[ 60 – 4.5.2009 ] Manhattan Transfer LA 1975

 

Na začátku července roku 1975 Bob s kapelou ukončovali Natty Dread Turné po USA .

Týden po mimořádném úspěchu v San Franciském Boarding House (7.7.) a den před koncertem ve vyprodané legendární hale Roxi v Los Angeles ( ve kterém bylo spoustu amerických známích osobností ) byl Bob pozván do televizního pořadu „Manhattan Transfer“ .  Po Koncertu v Roxy měl Bob namířeno v tomto roce jen do Londýnského Lycea kde se natáčelo rovněž album LIVE!!! , ale o tom budu mluvit jindy.

 

Zhruba v té době v Kalifornii vzniká v televizní společnosti CBS hudební pořad „Manhatan Transfer TV Show“ . I přesto že zde Bob jako první nepředvedl Reggae (první reggae předvedli dnes již legendární Rolling Stones se skladbou „Prince Reggae“ ) , lidé v televizní společnosti se těšili na díl v kterém vystoupí Bob s kapelou the Wailers .

Tento pořad sloužil v Los Angeles jako přehled všeho nového na hudební scéně , hudebníci ve studiu zpívali na živo , což byl unikát protože jinde ve světě zpěváci zpívali (dosti populární) playback .

Nevím přesně jaký byl celý repertoár v pořadu ale osobně si myslím že tam byli skladby podporující nové album Natty Dread .

Nicméně v televizi (to je jediné archivováno ) zazněla i mocná skladba „Kinky Reggae“ , opět je super , že klip lze shlédnout na Youtube , i tolik let po tom.

 

Váš Eboko.

 

 

[ 59 – 3.5.2009 ] Pittsburg – Stanley Theatre 23.9.1980

 

Dneska ukončím dlouhé téma Uprising Tour koncertem který byl posledním v Bobovo bohaté kariéře . Možná jste si všimli že jsem po celou dobu s maximálním nasazením vyprávěl skoro o každém archívu této koncertní šňůry aniž bych zbytečně a zdlouhavě mluvil o jeho zhoršujícím se zdraví , které vlastně 23.9. vyvrcholilo tak , že již pak nebylo v jeho silách aby dále vystupoval . To není můj styl , když se nad tím zamyslím , je potřeba psát i o tomto datu s nadhledem ,protože Bob si přál v Pittsburgu koncertovat . Já osobně nevnímám to , v jakém zdravotním stavu tento jeho poslední koncert prožil , je mým přáním aby každá skladba z tohoto skvělého koncertu byla vnímána pozitivně  a aby tak byla zachována jeho pravá atmosféra , nenávidím když se často zmiňuje : „Stihl ještě v křečích zahrát poslední koncert“ – přestože určitě mu nebylo nejlépe , v dalším intervijů pořízené Ronem Sinclairem v říjnu 1980 Bob jasně říká „Budu se dále snažit nahrávat a koncerovat , jen jak to bude dostatečně možné !“

 

Časem každý sběratel zjistí , že i některé fotografie jsou cenné – nahoře je toho ukázka – Mimochodem možná to nevíte ale Bob již jednou ve Stanleyho divadle vystupoval a to v roce 1978 . Tato fotografie je pořízena chvilku před koncertem . Bob často dostával zlaté a platinové desky , ale rozhodně mi nepřijde obvyklé aby v sálech či divadlech umělci dostávali pamětní tabule .

 

Archív koncertu je v perfektní kvalitě , také se dost divím že ještě nebyl nikdy oficiálně vydán na LP nebo CD . Při detailním poslechu tohoto excelentního koncertu asi každého posluchače zarazí skladba „No Woman No Cry“ , která má až neskutečných 10 minut , avšak měli by jste vědět že ve skutečnosti je skladba kratší a má zhruba standartních 6 minut . Důvodem je , ten kdo poprvé přetahoval skladbu z originální pásky do mediálního formátu (souboru) udělal chybu a přehodil smyčku v sekvenci , proto se část písně v určité fázi 2x opakuje. Což ale jak jsem si mnohokrát při studování archívů všiml , je skoro pokaždé když se stane nějaká kolize , zamotá se páska nebo přeskočí jehla v gramofonu , skoro pokaždé to nějak poškodí právě tuto skladbu , například živý koncert v Santa Barbaře v 1978 či koncert z Amandly Festivalu v Bostonu 1979.

 

Další koncert který Bob chtěl zahrát a který byl naplánovaný k americkému Uprising turné na den 25.9. v Cole Field House v Marylandu (nahoře plakát akce) se již neuskutečnil , rakovina totiž jeho dalším vystoupením řekla svoje „NE“ (!) , proto poslední skladbou kterou Bob živě zazpíval byla „Is This Love“.

 

>>> ZDE <<< vkládám na poslech skladbu z onoho posledního koncertu „Positive Vibration“ – Buďte positivní ! Váš Eboko

 

 

[ 58 – 30.4.2009 ] Madison Square Garden 1980

 

Dnes něco povyprávím o vystoupení Boba Marleyho a The Wailers v Newyorské hokejové hale Madison Square Garden . Bob zde vystoupil celkem dvakrát a to : 19.a 20.září 1980.

Oba tyto koncerty byli silnou stránkou na podporu rozvoje třetího světa v Americe ,hlavně se ale Bob snažil oslovit černošské posluchače v USA.

 

Nejen v hudbě bylo ještě v osmdesátých letech vše rozděleno mezi černé a bílé , teď se zdá již být vše v pořádku , jak třeba můžete vidět v americké TV COMS , která se zaměřuje na hudební scénu , kde již ve studiu může sedět černoch s bělochem , ne vždy ale tomu tak bylo . Nahrávací Společnost Island records měla velikou snahu ale né bez problémů , usadit Boba na amrickou veřejnost a proniknout tak mezi černošské posluchače . Stejná situace byla i na konci roku 1979 kdy Bob v USA propagoval album Survival , vyvolalo to velkou vlnu kritiky  nakonec i singl skladby „Could You Be Loved“ který se držel v roce 1980 několik týdnů na výsluní v amerických hitparádách.

Škoda že Americké Uprising Turné bylo ukončeno po pěti vystoupeních , protože právě Bob Marley byl prvním kdo mohl spřetrhat v té době zažité rozdíly mezi černými a býlími .

 

 

 

Při druhém koncertu v Madison Square Garden vystupovala jako předkapela Bobovi soulová skupina Lionela Ritchieho  - The Commodores (Nahoře foto) , oba koncerty navštívilo přes 20 000 lidí .

 

Ještě mám několik zajímavostí z repertoáru , oba koncerty byly poněkud kratší .

Na obou koncertech sice zazněly skladby jako „I Shot the Sheriff“ , „No Woman No Cry“ , „Jammin“ či „Exodus“ ale oba koncerty zakončovala skladba „Could You Be Loved“ , což je unikát. Rovněž žádný z obou koncertů neobsahoval klasickoé skladby jako „Get Up Stand Up“ a „Redemption Song“ jež byli zásadou pro evropské turné . >>> ZDE <<< si můžete poslechnout jediný živý záznam skladby „Forever Loving Jah“ , která naopak na Track Listu prvního koncertu vypadá velmi neobvykle . Oba  koncerty jsou archivně zaznamenány z publika , kvalita zvuku je velmi špatná , avšak i za to můžeme být rádi,já sám si nesmírně vážím každého archívu .Přeji příjemný den přátelé , váš Eboko .

 

 

[ 57 – 27.4.2009 ] Essex House

 

Takto se jmenuje 45 minutový záznam který byl pořízen 18.září 1980 , obsahuje dvě skladby (Redemption Song a Comming In From The Cold) a dlouhé intervijů .

Essex House Hotel stojí v blízkosti Newyorského Central Parku .

 

Zde pobýval Bob s kapelou The Wailers , výjmečně bez zpěvaček z I-Threes , které byli ještě v Providence kde Bob 17.9. koncertoval , s Bobem e spojily až před prvním koncertem v Madison Square Garden který byl naplánovaný na 19.září .

 

Je hezké že tento videozáznam lze shlédnout celý na Youtube , ale takovýchto záznamů v průběhu let se dostávají na veřejnost stále víc , sám jsem zvědavý co čas ještě prozradí . Zde jsem nechal ke shlédnutí druhou skladbu v pořadí „Comming In From The Cold“ kterou ale již můžete shlédnout v DVD dokumentu o Bobovo životě v „Time Will Tell“ ,přesto ale originál je na Youtube , nepřefiltrovaný obraz , nevyvážený zvuk , což je pro sběratele daleko cennější , když se jedná o jeden a tentýž záznam .  Váš Eboko

 

 

[ 56 – 22.4.2009 ] Americká Uprising Tour – část první

 

12.července zahrál Bob svůj poslední koncert v Evropě ( v Deeside Leisure Center ) ,pak jako každý rok následovala doba odpočinku z dlouhého turné . Na začátku srpna 1980 se Bob přesunul z Kingstonu do svého druhého domova do Miami  , kde se dozvěděl až 16.září v Bostonu .

 

Mnohokrát jsem četl a slyšel že Bob už v té době věděl že má rakovinu a že Island Records chtějí tímto nadcházejícím turné po USA z Boba vyždímat poslední kapku sil z vidiny obrovských příjmů. Avšak teď , léta po smrti se lidé často chytají toho o čemž nemají ani páru , vy si myslíte že Island Records by nějak vytrhlo , kdyby Bob v USA nekoncertoval ? Je to hloupost , všude čtu tyhle nesmyslný názory . Hlavní fakt toho všeho je to že opravdu Bob na to turné moc chtěl , chtěl vyjadřovat lidem na koncertech to co si myslí , i já chci aby lidé věděli že bojoval za spravedlnost do konce života , sám totiž věděl že na boj s rakovinou je malý pán.

 

16. září  1980 Bob poprvé koncertoval v USA Uprising Tour v JB Hynes Auditorium hale v Bostonu (Foto nahoře) , on vlastně v Bostonu koncertoval každý rok mimo roku 1977 .

>>> ZDE <<< vkládám na poslech skladbu „Bad Card“ která sice zazněla na turné 5x avšak archív existuje k této skladbě jen odsud a ještě z francouzského Grenoble , o kterém jsem vám ale již jednou povídal.

 

Hned o den později (17.9.) vystoupil živě v Brownovo Univerzitě v Meehan hale v městě Providence na ostrově Rhode (Foto dole) . Ne vždycky jsou nahrávky podobné z dění koncertů , tento záznam koncertu je zřejmě jedna z výjimek , i přesto že je z poslechu archívu zjevné , že páska z které je archív do mediálního formát sejmut byla místy zmuchlaná . Místy například ve skladbě „Roots Rock Reggae“ kapela The Wailers koketuje s DUBovým zvukem . >>> ZDE <<< si to můžete sami zjistit.

 

Mnozí fandové si myslí , že například skladby „Comming In From The Cold“ a „Could You Be Loved“ nebyli nikdy nahrány nijak jinak než jako studiové verze . Omyl – na všech pěti koncertech amerického turné byly obě tyto skladby zaznamenány , nejhezčí verze obou skladeb naleznete na tomto koncertu . >>> ZDE <<< sami posuďte kvalitu nahrávky , když je to jen několikrát zkomprimovaná mp3 , ale s nepatrným rozdílem od originálu .

„Navíc“ (!) nikdo ze zůčastněných těchto dvou koncertů , ani nikdo z kapely neměl ani podezření na nemoc která v této době pomalu ale jistě nabírala na otáčkách !

Přeji příjemný den , váš Eboko .

 

[ 55 – 18.4.2009 ] Juddy Mowatt – životopis

 

Narodila se v roce 1952 v Jamajském hlavním městě Kingstonu , je matkou pěti dětí .

Nejslavnější album : „Black Woman“ z roku 1980 , Přijala rastafariánské náboženství ale celou svou kariéru se zastávala ženských práv i přesto  že v rastafariánství doposud dominují muži .

 

Jako náctiletá byla členkou vokální skupiny Gaylettes (známé také jako Gaytones) . Tato skupina se zaměřovala na reggae ale byla hodně ovlivněna i americkým Rhythm-and-Blues , obzvláště Aretha Franklin byla pro mladou  Juddy obrovským vorem (dodnes jí má nejraděj) . Největší hit Gaytones byl „Silence River“ z roku 1968 , o chvilku později v roce 1970 se kapela rozpadla , ale Juddy se postupně rýsovala na sólové dráze slibná kariéra . Některé z jejích nahrávek tohoto období byly vyrobeny ve studiu Sonie Pöttingerové , jedné z mála žen které se podíleli na rozvoji jamajského hudebního průmyslu . V tomto období Juddy vstoupila ke hnutí rastafariánů , přesněji k 12 Kmenům Izraelským , což do budoucna inspirovalo její tvorbu .

 

V roce 1974 vznikla vokální kapela I-Threes (s Marciou Griffiths a Ritou Marley)  . Skupina podporovala svými vokáli některé skladby na albu Natty Dread Boba Marleyho , Bobovi se ženské vokály natolik zalíbily , že nakonec I-Threes s Bobem Marleym & the Wailers prožily nejlepší část kariéry a vystupovali po jeho boku až do konce Bobovo kariéry vzáří roku 1980 .

 

Dokonce i ve výšce Marleyho popularity ae Juddy podařilo založit rodinu a udržet svou sólovou kariéru na správné vlně . V tomto období (1975) vzniklo její první sólové album „Mellow Mood“ .

I tak byla fanoušky reggae ve kterém také dominovali hlavně muži trochu opomíjena a to i přes to že sám Bob Marley Juddy Mowatt silně podporoval . Od roku 1977 Juddy pracovala na své druhé desce „Black Woman“ , která později v roce 1980 vyšla jako první kompletní album vydané v Bobovo studiu TUFF GONG v Kingstonu .

 

V roce 1980 při jednom z posledních Bobovo koncertů ( v francouzském Dijonu 4.6.80 ) Juddy s I-Threes  zazpívala (v roce 1980 vystupovali I-Threes jako předkapela) skladbu „Sister Chant“

( >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout ) v písni se několikrát oběvovala věta „Hospodine , ty uchovávej tuto duši znovu a znovu“ , jak řekl jeden z redaktorů magazínu Washington Post – „nerozuměli jsme mnoho z toho co touto skladbou Juddy myslí“ , ale ona zřejmě věděla že Bob umírá , proto zvolila do repertoáru koncertu tuto skladbu , vlastně touto skladbou koncert začal .

 

 

V rozhovoru pro All Music Guide magazín Juddy vysvětlila to jak byl Bob motivován vlastní tvůrčí činností . Realizoval to , co čítal stále v Bibli  , Haile Selassieho oslavoval jako druhý příchod Ježíše , možná i proto Juddy tolik podporoval , její album Black Woman tolik miloval.

(>>> ZDE <<< si můžete poslechnout skladbu „Down In The Walley“ z živého vystoupení z Kanady 1982 , skladbu naleznete na onom skvělém albu )

 

V období mezi lety 1981-1990 Juddy hojně koncertovala po Kanadě a USA , někdy ji provázeli i takový mistři svého oboru jako Sly Dunbar a Robbie Shakespeare .

Ale jak pomalu na začátku 90.let na Jamajce Dancehall sesazoval reggae z popředí zájmu , Juddy vydala své poslední album „Stop in the name of Love“ (1994) , skladba z tohoto alba „Try a little Tenderness“ ji vynesla až do nominace na cenu Grammy . Poté Juddy svou kariéru ukončila a začala se více věnovat rodině.

 

Ke konci roku 1990 však Judy konvertovala ke křesťanství a nyní zpívá Gospel. V roce 1998 vydala své první gospelové album "Love", jehož producentem je Claude Evans. V roce 2000 spustila svůj projekt "Soldiers of Jesus Christ" na němž se podíleli i další reggae zpěváci, kteří konvertovali ke křesťanství. Jako příklad bychom mohli uvést třeba umělce jako Papa San, Lt. Stitchie, Chevelle Franklyn, Carlene Davis, Junior Tucker, Winston "Bello" Bell of Bello & Blacka fame a Lady Junie. Roku 2002 vydala Judy nové album "Something old, Something New" na kterém můžete najít některé z jejích starých písní ve verzi tradiční kostelní hudby. Například písně "Many Are Called", "Strenght To Go Through" a nebo "Hold Them Jesus", jež se původně jmenovala "Hold Them Jah".

 

Juddy Mowatt jednou řekla : Je na čase aby měli černé ženy ve svém životě právoplatné postavení jako muži .

Myslím si , že je příjemné vědět , že Juddy Mowatt byla jednou z prvních bojovnic za práva a postavení žen ve společnosti zemí třetího světa.

Tímto článkem jí chci dát poklonu za její celoživotní práci , její skladby patří mezi mé nejoblíbenější .

Teď již ale budu pokračovat v plánu na konečnou šňůru Uprising tour , mějte se krásně přátelé , váš Eboko.

 

 

[ 54 – 16.4.2009 ] San Siro stadion – Miláno  1980

 

Dnes se již dostávám do druhé poloviny evropské Uprising Tour , něco málo zde zanechám jako vzpomínku na skvělý koncert který se uskutečnil 27.června v Milánském San Siro stadionu , Bob Marley ho vyprodal do posledního místečka , 100 000 lidí vidělo tuto skvělou šou , více lidí na jednu kapelu přišlo jen na Rolling Stones v roce 1976.

 

Zde zanechávám fotku  - pohled z vyšších míst stadionu , několik hodin před začátkem show .

 

>>> ZDE <<< si můžete poslechnout skladbu „Natty Dread“ .

I Youtube nabízí zajímavý archív , z kterého atmosféra jen čiší .

 

Tímto článkem zřejmě ukončuji evropské Uprising Tour 1980 a nadcházející články budou věnovány konečnou fází koncertů po USA , na které shromažďuji již dlouhou dobu informace.

Vůbec netvrdím že druhá polovina Evropské Tour nebyla mimo San Siro koncert nějak nezajímavá , jen nemám potřebné informace z kterých bych mohl něco napsat , mám jen nějaké kraťounké odstavce  například ke koncertu v Deeside Leisure center v Londýně 12.7. , přesto uvidím co mi budoucnost nabídne , na které články narazím, protože každý koncert nebo rehealsals si myslím zaslouží pár slov , navíc tento web není jen otázkou jednoho roku , dnes můžu nabídnout 54 článků , do budoucna chci nadále psát se stejným nasazením , jako když jsem před třičtvrtě rokem web spouštěl . Vy co se zajímáte o život a dění okolo této osobnosti , se máte jistě ještě na co těšit , zárukou jsem já , sběratel a nadšenec , mějte se skvěle , váš Eboko .

 

 

[ 53 – 15.4.2009 ] park Crystal Palace 1980

 

Jak jste si určitě všimli , dlouho jsem nic nenapsal . Důvodem bylo finále extraligy ledního hokeje na které navazovaly šichty v práci , díky tomu jsem na psaní neměl potřebný klid a hlavně čas .

Dnes s vámi chci probrat fakta o koncertu v Londýnském Crystal Palace parku .

K tomuto koncertu prý existuje delší záznam , avšak krom jedné skladby (ani ne celé) „Natural Mystic“ ( >>> ZDE <<< si ji můžete poslechnout ) jsem zatím nenarazil na zbývající části skladeb jako : „Jammin“ , „Zimbabwe“ , „I Shot The Sheriff“  a „Rastaman Vibration“ o kterých s jistotou vím že byly zaznamenány .

 

Hlavním faktem který motá hlavy sběratelům je přesný datum akce . Vlastně i já jsem do nedávna naivně věřil že se tato šou uskutečnila 7.7.1980 , tedy do té doby než jsem nalezl zajímavý údaj , šlo o Londýnský koncert U2 který se konal 6.7. – jejich manažer byl naštvaný z nízké návštěvnoti jejich koncertu – důvodem byl Bobovo koncert v Crystal palace parku . Teď ale důkaz – a každému musí být jasné kdy koncert proběhl – viz. datum na vstupence !

 

Přesná data  - to jsou údaje o kterých musí mít každý sběratel přehled ,  když pátrá , musí se spoléhat na důkazy , ne na něčí set listy nebo seznamy koncertů , zde se rodí nesrovnalosti a problémy se sháněním archívů. Mnozí tento Bobovo koncert bezmyšlenkovitě řadí do posledního evropského Uprising turné , čili turné ve Velké Británii .

 

Samotné místo je velmi zajímavé , nikdy jsem se předtím nesetkal s tím , že mezi podiem a hledištěm je uměle vytvořené jezírko . v Crystal Palace parku se totiž pořádaly  různá vystoupení pouze v létě , toto umělé jezírko sloužilo k osvěžení , myslím si že je to zajímavý nápad .  V 70.létech minulého století zde vystupovali velcí umělci i přesto že se do místa maximálně vměstnalo pouze 6000 lidí , i Bob říkal že se mu zde vystupovalo příjemně , zřejmě ho očarovala atmosféra tohoto místa .

Takto vypadá Crystal Palace dnes .

 

Zde zanechávám ještě nějaké foto z Bobovo koncertu a jednu unikátní fotku zachycenou amatérským fotografem z Londýnské tržnice , jen pár hodin před koncertem.

 

Mimo tento koncert mne zajímá , zdali jste se i vy setkali s chybným datem  ( viz. Diskuzní Forum  ) toď ode mne prozatím vše , mějte se krásně a užívejte slunečných dnů , váš Eboko .      

 

 

[ 52 – 6.4.2009 ] Německá Tour 1980 – část druhá

 

Den po koncertu v francouzském Bordeaux (vi článek číslo 50 ) se Bob se svou kapelou uchýlil do německého Dortmundu . Před koncertem asi nikdo netušil že tato živá šou se stane po Bobovo smrti jedním z nejklasičtějších vystoupení .

 

Do posledního místečka vyprodaný Westfalen Stadion sledoval dne 12.června nádherný koncert , který čtyřma skladbami odstartovalo Bobovo vokální trio I-Threes ( >>> ZDE <<< si můžete poslechnout v pořadí čtvrtou skladbu „That’s The Way“)  a koncert nakonec s dvěma přídavnýma skladbami trval hodinu a 40 minut . V tomto koncertu podal vinikající výkon i kytarista Al Anderson , sám po letech říkal že to byl nejlepší koncert jeho kariéry.

Zajímavé je , že koncert ještě Marleyho rodina nevydala na DVD , přesto ale není vůbec těžké ho na internetu stáhnout , lze ho také celý shlédnout na Youtube  ( viz má sekce „Videozáznamy“ ) . Koncert také živě přenášela německá televize WDR , která funguje dodnes .

 

Německá Tour poté pokračovala 13.6. ve vyprodaném Reit stadionu v Mnichově a 14.6. v Hamburgu , >>> ZDE <<< jsou fotografie z Bobovo procházky po místním parku.

Po šesti denní pauze kterou Bob s kapelou strávili ve Skandinávii , se opět Bob vydává do Německa , vyprodává zde Waldbhuhne Stadion v Berlíně , >>> ZDE <<< z tohoto koncertu který byl na programu 20.6. si můžete poslechnout „výjmečně“ druhou skladbu z koncertu „Natural Mystic“ , „výjmečně“ řečeno proto , protože touto skladbou vždy v roce 1980 své koncerty zahajoval . Nevím ale která skladba „Natural Mystic“ předběhla , protože archív zaznamenává šou až od druhé skladby . Také ale tento koncert patřil k nejkratším z celé Uprising Tour , trvá pouhých 45 minut , přesto ale byl zachycen mnoha fotografiemi , jedna z mnoha fotek je uložena zde pod tímto odstavcem .

 

Druhý den 21.6. ještě Bob vyprodává zimní stadion v Kasselu . Z onoho koncertu se ale nezachovaly žádné informace ani archív , přesto že to byl poslední koncert z Bobovo německé koncertní šňůry .

Důkazem toho , že v Německu byl o Boba obrovský zájem je osm vyprodaných koncertů , já doufám že se ještě k některému německému koncertu nebo Interview vrátím , určitě časem narazím ještě na nějakou tu zajímavost , tímto článkem ale opouštím Německo , dalším článkem ale budu opět zajímat o nějaký mezník v Uprising Tour . Mějte se krásně a užívejte jarních dnů , váš Eboko .

 

 

[ 51 – 2.4.2009 ] Německá Tour část první

 

Tento článek musím rozvrhnout na dvě části , to proto že Německé Turné nebylo vcelku jak lze vidět dole na seznamu , a já nechci vynechat žádný datum.

 

·  June 01 - Munich Festival - Horse Riding Stadium, Germany

·  June 03 - Palais des Sports, Grenoble, France

·  June 04 - Parc des Sports, Dijon, France

·  June 06 - Sporthalle, Cologne, Germany

·  June 08 - Kaiserslautern Festival, Betzenberg Stadium, Germany

·  June 09 - Hall Rhenus, Strasbourg, France

·  June 10 - Parc des Expositions, Orléans, France

·  June 11 - Hall des Expositions, Bordeaux, France

·  June 12 - Westfalen Stadium, Dortmund, Germany

·  June 13 - Reitstadion, Munchen, Germany

·  June 14 - Ernst Merck Halle, Hamburg, Germany

·  June 16 - Drammenshalle, Oslo, Norway

·  June 17 - Grona Lund, Stockholm, Sweden

·  June 18 - The Forum Copenhagen, Denmark

·  June 20 - Waldbuhne, West Berlin, East Germany

·  June 21 - Eissporthalle, Kassel, Germany

 

Mnohým z vás , když se řekne Německá Tour 1980 se ihned vybaví koncert z Dortmundu , který lze shlédnout celý na DVD a je klasickým příkladem pro Uprising Tour , nicméně je jen jedním z osmi německých koncertů .

Dnes povyprávím o těch které byly před ním . Dne 1.června navštívil Bob s kapelou Mnichov  .         Z koncertu který odpoledne tohoto dne odehrál se dochovala jen jediná skladba a to až právě ta poslední „Get Up Stand Up“  >>> ZDE <<< můžete shlédnout videozáznam . Poté Bob vyrazil do Francie (viz minulý článek) aby se o několik dní později do Německa opět vrátil a to do Kolína nad Rýnem . Za tuto mezírku v Německém turné zřejmě může sledovanost finále MS ve fotbale kde hrálo Německo a následná radost a oslava titulu mistra světa , proto těch pár dní Bob raději strávil ve Francii.

 

Možná zarážející pro vás ale i pro mne je fakt že Bob plánoval na 6.června koncert v Praze (Tour for Czech) ale hlavně kvůli silné jazykové bariéře tohoto komunistického státu se raději rozhodl vystoupit v Německu , je to obrovská škoda .

>>> ZDE <<< si můžete poslechnout skladbu „Work“ z tohoto koncertu , z vyprodaného stadionu Sporthalle z Kolína nad rýnem  (dole foto z koncertu) .

 

O dva dni později 8.6. představil album Uprising na koncertu v Kaiserslauternu .

>>> ZDE <<< si poslechněte skladbu „We and Them“ , která je vlastně zaznamenána jen odsud a také z francouzského Dijonu. Samotný archív , jak sami určitě poznáte z ukázky má velmi kvalitní zvuk , proto jsem si jej velmi oblíbil a často ho poslouchám (dole foto z koncertu).

 

Bob Marley se stal velkou hvězdou starého kontinentu , mnohem větší než ve Spojených Státech Amerických , kde o slávu usiloval mnohem silněji. Nakonec i Pan-Africká Message (jako např. skladba Zimbabwe) byla blízká více mladým bílým evropanům než africkým američanům , to byl také jeden z paradoxů jeho kariéry .

 

 

[ 50 – 31.3.2009 ] Francouzské turné 1980

 

Tak dnes jsem po malé 4 denní pauzičce v které jsem se věnoval shromažďováním archivů se rozhodl napsat článek na toto téma . někdy prostě není jednoduché sepsat článek tak abych abych danou atmosféru co nejlépe vám čtenářům podal a také abych byl sám ze článku spokejený. Dnes jsem napsal článek o začátku evropského turné  , doufám že tímto článkem splním vaše očekávání .Včera přišlo na tento můj web celých 68 lidí a to i přesto že se tu nic z mé strany nového neudálo , nesmírně si toho cením , mám z toho dobrý pocit , protože vím že má snaha nepřichází na zmar , taky ale vidím že osobnost Boba Marleyho lidi stále táhne tak , jako když s The Wailers jezdil po světě.

 

Tři nebo čtyři hodinky , tolik času věnoval Bob denně spánku . Je mnoho svědectví o tom že Bob upoutával pozornost těm kdo jej obklíčily , chtěl vždycky využít každou minutu života , jít spát poslední a vstávat jako první.

Zajímavý je rozhovor který s Bobem udělal francouzský reportér z místního rádia Bernard Loupias  o situaci na začátku evropského turné 1980.

 

„Dne 11.června po koncertu v Hall des Expositions v Bordeaux jsem se ubytoval místním hotelu v pokoji nedaleko pokoje který obýval Bob. Najednou mi někdo zaklepal na dveře , já otevřel ,ve dveřích stál Tommy Cowan z Bobovo ochranky a řekl mi že Bob chce semnou udělat intervijů . Vstoupil jsem do Bobovo pokoje kde svítila slabě neonová světla a sedl jsem si vedle Boba ke stolu , chvíli mi odpovídal na otázky , já si všimnul že jeho oči jsou hořečnaté bez známky únavy . Nemohl jsem uvěřit že vedle mě sedí mladý hudebník , svěží a plný energie  , který jezdí poctivě na každé turné a že jich v posledních třech letech bylo nepřeberné množství . Bob mi řekl že je sice ve rancii na turné ale velice si to tu užívá  . tour začala v Grenoblu aby podpořil nové album Uprising . Nyní jsme ale v Bordeaux , koncert byl skvělý , dvě hodiny čisté magie , tak by se určitě vystoupení dalo shrnout . Po koncertu , navzdory únavě Bob ještě poseděl v místní restauraci se skupinkou afrických studentů kde probírali vše možná témata . Po intervijů jsem se přesunul zpět do svého pokoje s dobrým pocitem , zdálo se mi že jsem nemluvil ze žádnou superstar ale s člověkem , který i přes svou namáhavou kariéru žije skromně a je rád že se může podělit o své zážitky s okolními lidmi .“

 

Jak už bylo řečeno , koncertem v grenoble začal Bob Francouzské turné – z tohoto koncertu se dochovala poze jedna skladba , skladba kterou Bob zahajoval v letech 1976 a 77 svá vystoupení , tato skladba nebyla nikdy oficiálně vydána na žádné desce v island Records , i přesto tuto skladbu měl Bob velmi rád. Onou skladbou je Trenchtown Rock  a právě v tomto roce zazněla jen na tomto koncertu , naleznete jí >>> ZDE <<< a i vy si ji můžete plně vychutnat.

 

Ještě bych chtěl něco málo říci o koncertu (viz foto dole) o koncertu z Dijonu , který byl uskutečněn 4.června , den po živém vystoupení z Grenoblu . Koncert se dochoval v plném rozsahu a je poměrně vzácnou záležitostí pro sběratele , protože ho někdo zaznamenal z publika . také lze sehnat pod názvem „LIVE IN PARIS 80“  .

 

>>> ZDE <<< jsem zanchal skladbu z tohoto koncertu , jmenuje se Talkin‘ Blues , vlastně je také vzácná , protože Bob ji mimo Natty Dread tour v roce 1975 nikdy už nazařazoval do inventáře svých živých vystoupeních . to je odemne pro dnešek vše , přeji krásný zbytek dne , váš Eboko.  

 

 

[ 49 – 26.3.2009 ] Zkouška (Rehealsals) v Miami 1980

 

Nevím kolik ještě studiových nahrávek dovalí čas ale myslím si že ještě spousty. Já osobně poslouchám raději tyto zkoušky , působí na mě vždy zvlášním dojmem a atmosférou . Většinou nejde o nějaké převratně kvalitní záznamy , některé jsou zaznamenány na kazetě , jiné , a tich je opravdu poskromnu , jdou v dnešní době shlédnout jako DVD .

 

Dnes na mě zapůsobilo zkošení které má opravdu dlouhý track list , né že by to bylo něčím výjmečné od ostatních , Aston Familyman  Barrett (na fotce) říkal že na zkouškách trávil týdně několik hodin ,ale celé toto zkoušení je zachycené kamerou , a to i některé části která jsou jak po zvukové tak po obrazové stránce dosti nekvalitní.

 

Zkouška (Rehealsals) byla pořízena dva dni před vystoupením v Bostonu – zhruba měsíc a půl po skončení Evropského turné. Ano mnozí tuší , řeč je o zkoušce z Criteria Studia v Miami 14.9.1980 , v Městě které bylo druhým Bobovým domovem , ale nebylou jedinou , protože v Criteria Studiu docela často zkoušel . Bob se po skončení Evropského turné rozhodl uchýlit raději do klidného letoviska v Miami než se třeba stát v Kingstonu terčem atentátníků , protože v té době probýhali na Jamajce volby.

 

Když to shrnu všeobecně , Bob často zkoušl hrát skladby , které buď výjmečně nebo vůbec živě nehrál , už jen z tohoto důvodu je sběr těchto záznamů tolik vyhledávanou kořistí . >>> ZDE <<< jsem zanechal na poslech mou oblíbenou skladbu „Night Shift“ která sama o sobě je z roku 1980 unikátní. Váš Eboko .

 

[ 48 – 25.3.2009 ] Vstup do Uprising Tour 1980

Možná celý měsíc se budu věnovat koncertům a událostem k tomuto roku 1980 , chci informovat o velkém množství koncertů v tomto roce . Mnozí z vás si tento rok spojují s Bobovým bojem s rakovinou , avšak s touto nemocí Bob začal bojovat až  v září zmíněného roku , roku kdy jeho sláva byla obrovská , kdy byl na vrcholu kariéry.

 

Tour pro nové album Uprising (které bylo vydané 10.6.1980) začala už 30.května ve švýcrském Zurichu a jak ví každý , tour předčasně ukončila nemoc , poslední koncert byl uskutečněn ve Stanleyho divadle v Pittsburghu 23.září , (Koncerty které jsou z této koncertní šňůry archivovány naleznete v sekci „Zaznamenané koncerty“) .

Postupně budu informovat o celém Evropském turné : ze Švýcarska  ,Francie ,Německa ,Itálie ,Belgie ,Holandska ,Dánska ,Irska – mimo koncertu z Španělské Barcelony o kterém jem již jednou psal v září 2008 .Turné se potom přesunulo za oceán do Bostonu a Providence , dva koncerty zahrál v New Yorku a poslední v Pittsburghu . Dodatkem chci říct – bude se vám možná zdát že že přeskakuji koncerty , ale žádný strach , na všechny se dostane .

 

Jak jsem zmínil , první koncert který Bob zahájil Uprising Tour byl koncert v Zurichu 30.května .

K tomuto koncertu jsem nenašel mnoho , jen některé fotografie – nahlédněte >>> ZDE <<< a krátký videozáznam.

 

 

 

 

[ 47 – 24.3.2009 ] Podpora alba Survival v roce 1980

 

Bob Marley sice hodně podporoval album „Survival“ během turné po Severní Americe v roce 1979 – ale v turné v roce 1980 skladby tohoto alba téměř vymizeli ze seznamů koncertů , tedy až na skladbu Zimbabwe ,která si myslím nesla silnou symboliku pro nezávislost země  .

 

 

 

Pokud budeme analyzovat repertoáry koncertů z roku 1980 v Evropě a USA , zjistíme , že opravdu skoro na každé show se objevuje jen skladba Zimbabwe . Někdo tvrdí že  7.7.80 v Londýnském Crystal Palace zazněla skladba Babylon Systém (nevím , nemám záznam abych to mohl potvrdit) ale pro mě je velikým překvapením skladba Africa United z koncertu v Toulonu na jihovýchodě Francie , den před tín než se Bob poprvé objeví v Itálii.

 

Na fotografii  Bob před koncertem v Toulonu  dostává zlatou desku (což u něj bylo celkem běžné).

>>> ZDE <<< naleznete onu skladbu Africa United ze zmíněného koncertu v Stade Mayol – Toulon 26.6.1980 .Eboko

 

 

[ 46 – 20.3.2009 ] Le Bourget 1980

 

Tak jsem konečně našel nějaké informace k sepsání tohoto článku  , měl jsem celkem naspěch , protože o článek mě tentokrát požádal kamarád a sběratel Ondra P. , takže snad mu postačí informace okolo datumu koncertu , který je jeho velmi oblíbený .

 

Bob vystoupil mnohokrát v zemi kde je dodnes reggae velmi populární , koncertem z 3.července 1980 z Pařížského letiště „Le Bourget“ ukončil tour po Francii. Mezi lidmi s kterými se tou dobou dal do řeči byla Helene Lee  , žena která je dodnes velikým znalcem světa reggae a právě v její knize „Trench Town Reggae In The Street of Bob Marley“ jsem našel úryvek z toho krátkého rozhovoru.

 

  

 

„Bylo těžké získat s ním rozhovor , protože novinářů bylo kolem mě mnoho a všichni s ním chtěli mluvit , všude na celém světě kde se  svou kapelou vystoupil . I přesto že byl velmi přitažlivý – nevěděla jsem , že už v té době byl velmi  těžce nemocný. V době kdy prožíval svou největší slávu , ukazoval obrovskou psychickou sílu , stále více používal ve své hudbě Biblické přísloví a stále více mluvil v anglickém žargonu  a všímal si , zdali ho lidé poslouchají . Některé jeho názory se mohli zdát na první pohled rozporuplné avšak za svými názory si pevně stál.

      Bob nebyl jen zastáncem třetího světa , byl zastáncem všech chudých a obyčejných lidí všech zemí světa.

      Byl si plně vědom , jakou úlohu mu bůh nadělil , tento pocit měl zcela určitě až do poslední sekundy svého života. Vzhledem k tomu že byla čas , kdy neměl čekat na nejhorší a nastoupit alespoň standartní léčbu rakoviny , on tento čas promarnit léčbou nechtěl a stále koncertoval , věnoval svůj život lidem . Během našeho rozhovoru mi řekl že se mu každou chvíli v noci zdá o výletu , řekla jsem mu „mluvíte o Etiopii ?“  ale on se na mě jen pousmál ale neodpověděl. Ve skutečnosti , když jsem později na letišti  Le Bourget při jeho vystoupení poslouchala jeho písně , tušila jsem to , co měl namysli. Věděl že jeho dny jsou sečteny. Stejně tak jako  Ježíš Kristus , se stal dobrovolně mučedníkem.“

 

>>> ZDE <<< jsem nechal trošku hudby k poslechu – skladbu „Could You Be Loved“ ze zmíněného koncertu kam přišlo skoro 50 000 lidí . Jen pro pořádek – Ti kdo máte archív s názvem „Live in Paris“ nenechte se mýlit , protože to není koncert z Lee Bourget , nýbrž koncert z Dijonu o necelý měsíc dříve. Váš Eboko

 

 

[ 45 – 17.3.2009 ] První Africká show

 

Mnoho lidí si myslí , že Bob v Africe koncertoval jen v Zimbabwe při vyhlášení samostatnosti země 18.4.1980 – asi proto že k tomuto datu existuje mnoho čkánků a videozáznam . Ale Bob před vystoupením v Zimbabwském hlavním městě harare (dříve Salisbury) již jednou koncertoval , a to v hlavním městě Gabonu (středoafrický stát) v Libreville , a já nechci toto vystupování přehlížet.

 

Kapela the Wailers musela předčasně ukončit oslavu Nového roku 1980 a vydat se na let z Kingstonu do Londýna (kde oslavily nový rok ) a o tři dni později letět z Londýna do Libreville kam dorazily časně ráno 4.1. a kde na ně na letiti čekala limuzína.  Boba o koncert požádal jeho veliký fanoušek a syn prezidenta země Pascalineho Bonga .

 

Bob byl z výletu přímo nadšený a rozmlouval s každým koho potkal  , druhý den odpoledne měl zahrát a jeho touha zde koncertovat se každým okamžikem zvyšovala .

 

Jenže když druhý den po obědě dorazil do tenisového areálu „Omar Bongo“ kde se akce konala , stál před ním malý tenisový kurt kde nebylo snad ani tisíc lidí  a Bob i přesto že se to nesnažil dávat najevo byl zklamaný a na prezidenta naštvaný , že nedokázal zorganizovat koncert na nějakém místě pro víc lidí .Ale smlouvu již podepsal proto chtě nechtě musel vystoupit. Bob Vystupoval v typickém africkém oblečení a nakonec z plánovaného hodinového vystoupení natáhl koncert na hodinu a půl .

 

Z tohoto koncertu se dochoval archivní záznam , na africké poměry velmi kvalitní záznam . >> ZDE << si poslechněte skladbu „Them Belly Full“ z tohoto koncertu , přeji příjemný zbytek dne, Eboko.    

 

 

[ 44 – 13.3.2009 ]  Rainbow Theatre London 1977

 

Dneska jsem si pro vás vážení čtenáři připravil článek , který je hlavně dárkem protože je nejoblíbenějším koncertem mýho kamaráda a sběratele Petra Sedloně , který včera oslavil dvacáté narozeniny .

 

Tento klasický koncert zná mnoho lidí . Před pár lety vyšel ve vysoké kvalitě na WHS později na DVD , To že patří k nejslavnějším zjistíte při shlédnutí Bobovo posmrtného Best of videozáznamu Legend , kde právě z tohoto záznamu je zachycena skoro půlka skladeb („I shot the Sheriff“ , „ No Woman No Cry“ , „Jamming“ , „Get Up Stand Up“ a „Exodus“) , ano tyto záznamy pocházejí právě z Rainbow Theatru který stojí ve čtvrti Finsbury Park v Londýně 2. Června 1977 .

 

 

 

 Jak jsem výše zmínil , koncert vyšel na vd ale až o 25 let později , první kdo koncert vysílal byla Francouzská televize Antenne 2 v pořadu „Le enfants Rock“ v roce 1977.

 

Po podrobném shlédnutí tohoto videozáznamu mě napadají dvě věci které tam zkrátka chybí:

 

Tou první věcí je začátek koncertu , nebylo totiž normální že by Bob začal hrát aniž by pronesl nějaký proslov (pozdrav nebo poselství) . Ale bohužel nemám archív kterým bych tuto mou teorii potvrdil , zkrátka nevím.

 

Tou druhou věcí je skladba „No Woman No Cry“ – povím vám proč.

Verze z tohoto koncertu patří k nejkrásnějším jaké jsem kdy slyšel , avšak roky jem byl přesvědčen že je videozáznam který je umístěn na DVD nějakým způsobem ošizen . Podívejte se ZDE na začátek skladby kde se nachází mnoho střihů obrazu (na tom by třeba nebylo nic špatný , avšak Bob je na jednom z tich střihů ohýbá pro kytaru ,ale ve skladbě kytaru nemá ).

 

Včera po letech jsem se dozvěděl že mám opravdu pravdu , proto zde na jediném Webu u nás si skladbu v plném znění můžete stáhnout . Vložil jsem > ZDE < odkaz , protože mi nefunguje v editoru „Správce souborů“ .

 

A proč autoři videozáznamu nedali celou skladbu do toho videa každý při poslechu pozná … (viz Diskuze) , já se loučím zase příště , u článku z 3. Července 1980 z francouzského stadionu Le Bourget v Paříži který připravuji jako další článek . Přeji příjemný den – ikdyž je pátek třináctého , váš Eboko.

 

 

 

[ 43 – 11.3.2009 ] Oakland Coliseum 1979

 

Dnes ráno jsem měl obrovskou chuť něco napsat , ale o čem budu psát jsem věděl až když jsem se zaposlouchal do koncertu který se konal 30.listopadu 1979 v coliseu Kalifornského Oaklandu .

Koncert prezentoval album Survival , vlastně ono , turné k této desce patřilo k nejkratším dochovaným ,protože trvalo jen zhruba měsíc a půl a Bob koncertoval v kanadě , USA a zakončil ho na Bahamách.

 

  

 

Originální zvuk z tohoto koncertu je převzatý z videozáznamu ( který několik let marně sháním ), audiozáznam se dochoval v absolutní kvalitě , proto se stále moc divím proč marleyho rodina se mimo Best of výběrů nepouší víc do vydávání koncertních CD , o které má veřejnost daleko větší zájem ( Bob marley má nejvíc dochovaných archívů ze všech umělců všech dob) a škudlí si je pro sebe. Ale k věci , z dochovaných poznámek jsem se dočetl , že videozáznam obsahuje jen necelou polovinu celého koncertu . začínaje skladbou „Positive Vibration“ dále „War \ No More Trouble“ , „Natty Dread“ a „Get Up Stand Up“ pak je několik minut pauza bez zvuku a videa a najednou se kamera nesmyslně přenese do půli koncertu , do části kde právě končí skladba „Exodus“ a Bob opouští podium na malou pauzičku , pak se rátí na pódium a poslední skladbou videa je skladba „Is This Love“ .Doufám že koncert někdy vijde na DVD , jinak opravdu nevím kde mám tento archivní kousek vyhledat. Možná jediný nedostatek videa je ten , že celý koncert je zachycen černobílou kamerou . Audiozáznam zachycuje všech 19.skladeb , záznam je ve velmi dobré kvalitě.

 

 

 

Zde nechám ukázku z Youtube , ke se nachází úvodní skladba „Positive Vibration“. Přeji příjemný den – váš Eboko.

 

 

[ 42 – 7.3.2009 ] Natty Dread Tour 1975

 

Tak konečně jsem se dnes dostal k psaní .

Toto turné bylo prní které organizoval Don Taylor , koncerty zaměřil kvůli médiím jen do velkých amerických měst .

 

První koncert této šňůry zahrál v Hotelu Diplomat v Miami 5.června , o tři dni později vystupoval v Massey Hall v Torontu – poté na dva koncerty odcestoval do Quiet Knight Clubu do Chicaga ..

• June 05 - Diplomat Hotel, Miami, Florida, USA
• June 08 - Toronto Massey Hall, Toronto, Ontario, Canada
• June 09 - Quiet Knight Club, Chicago, Illinois, USA
• June 10 - Quiet Knight Club, Chicago, Illinois, USA
• June 14 - Showcase Theater, Detroit, Michigan, USA
• June 16 - Agora Theater, Cleveland, Ohio, USA
• June 18 - Schaeffer Music Festival, Wohlman Skating Rink, Central Park, New York
• June 20 - The Spectrum Theatre, Philadelphia, Pennsylvania, USA
• June 21 - Manhattan Center, New York City, New York, USA June 22 - Hartford Connecticut, USA
• June 23 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 24 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 25 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 26 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 27 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 28 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• June 29 - Paul's Mall, Boston, Massachusetts, USA (early & late show)
• Early July - "The Manhattan Transfer Show", CBS Studio City, Hollywood, California, USA
• July 04 - Boarding House, San Francisco, California, USA
• July 05 - Boarding House, San Francisco, California, USA
• July 06 - Boarding House, San Francisco, California, USA
• July 07 - Boarding House, San Francisco, California, USA
• July 08 - Paramount Theater, Oakland, California, USA
• July 09 - Roxy Theatre, Los Angeles, California, USA
• July 10 - Roxy Theatre, Los Angeles, California, USA
• July 11 - Roxy Theatre, Los Angeles, California, USA
• July 12 - Roxy Theatre, Los Angeles, California, USA
• July 13 - Roxy Theatre, Los Angeles, California, USA

Bobovo turné vzbudilo potřebnou kritiku a jeho koncerty pro sponzora Big Apple byly zaměřeny ve třech městech : Boston , San Francisco a Los Angeles.V Bostonské hale Paull Mall  (kde již roku 1973 jednou vystoupil) zahrál od 23. Do 29 června dokonce 14 koncertů.

V první polovině července zakončil tour v kalifornii , kde získal obrovský úspěch. Chirs Blackwell se ujistil že jeho předpovědi se splnili – mladý a talentovaný zpěvák z Jamajského slumu Trenchtown se chystá stát se hvězdou.

 

 

 

 

 

 

[ 41 – 3.3.2009 ] album Natty Dread díl druhý

 

Bylo 25. Října 1974 když se poprvé objevila deska v britských obchodech.

Na obale bylo konečně napsáno „Bob Marley & the Wailers“ . Fotka která je na předním obalu byla přetvořena na malbu , je z turné z roku 1973 z anglického Leedsu , přetvořil jí T.Wrigh který měl na starosti i obal alba Burnin‘ (pozdeji tuto práci převzal Neville Garick).

 

Ti kteří nevěděli , jaká budoucnost bude po rozpadu kapely Boba čekat , byli nadšeni a nebyli vůbec zklamáni i přesto že se v británii deska nedostala na lepší než 43 místo. Obsahově byla velmi podobná desce Boba Dylana „Blood on the Track“  - proto se v Anglii zrodila přezdívka „černý Bob Dylan“

 

 

 

Pro sběratele je nevýhodou velký nedostatek archívů k tomuto datu .

Jen edice singlů která vyšla v Island studiích , která nese název „KAZO – Black Vinyl“ kde se objevují skladby v Alternetivních nebo Dubových verzích – zajímavé je že na straně B se ve skladbě „Talking Blues“ objevuje místo Bobovo hlasu hlas předního jamajského DJ U-Roye .

 

Pak ještě existuje tzv. „Natty Dread Out Takes“ která je také směsicí archívů ve studiích . a ze kterého později vložím skladbu „Am A Do“ na poslech – Toď odemě zatím vše – dalším článkem na ktrerý se můžete těšit bude věnován turné k desce Natty Dread.

 

 

[ 40 – 27.2.2009 ] album Natty Dread – část první

 

Toto je album , díky kterému reggae hudba Boba Marleyho oslovila mnoho lidí i mimo Karibik.Chci v tomto článku hovořit nejen o změnách v obsazení The Wailers , ale hlavně chci připomenout fakta která by fanoušek měl znát.

 

Na konci roku 1973 se Bob s rozhádanou kapelou The Wailrs vrací z Londýna na rodnou Jamajku . Peter Tosh a Bunny Wailer už nechtějí postupovat další tour (Výjimkou je poslední společné vystoupení v Carib Center 28.5.1974 ) a Klávesista Wya Lindo se rozhodl odejít do USA kde hrál s Bluesovou kapelou Taji Mahal.

 

 

 

Chrisu Blackwelovi se vůbec nelíbilo že kapela se pomalu rozpadla , pozval si tedy Boba a bratry Barrettovi na schůzku kde se měli domluvit co dál . Blackwell sehnal amerického kytaristu Ala Andersona , klávesistu Tyrone Downieho a ještě Alvina „Seeco“ Pattersona který hraje na fundeh bubny. V prvních dvouch LP zaskakovali do The Wailers také britští hudebníci jako : J.V.Gordon , G.d.Costa a D.Maden – ti ale později už na žádném albu nespolupracovali , jen ze záloh Island Records pomáhal kapele Lee Jaffe který hrál na harmoniku. Také se domluvily na tom , že nová deska se bude nahrávat ve studiu Harry J. které stojí v Roosevelt Avenue 10 v Kingstonu. 

 

Bob ještě potřeboval než nazpívá nové album zkusit dodat do kapely vokály – Chris Blacwell chtěl zkusit ženské – Bob přikývl a dodal do kapely ještě složku z I-Threes (ženské vokální trio Bobovo ženy Rity Marleyové a jejích dvou přítelkyň: Juddy Mowatovou a Marciu Griffith)  . První skladbou kde byly použity byla skladba „Natty Dread“ , pak také „Rebel Music“ a „Them Belly Full“ , Bob se ujistil že je složení kapely přesně podle jeho představ.

 

Bob se tedy mohl pustit v klidu do práce . V tomto období nahrál v Harry J. Studiu skladby „Rebel Music“ , „Natty Dread“ , „Them Belly Full“ , „Am A Do“ a „Iron Lion Zion“ . Poslední dvě jmenované ležely dlouhých 30 let v archívu než byly posmrtně vydány („Am A Do“ jako bonusový track k reedici alba Natty Dread v roce 2000 a „Iron Lion Zion“ v kompletním předělání vyšla jako tahák k albu Natural Mystic v roce 1995)  .

 

Vyrobit a vydat LP bylo v tomto studiu velmi neobvyklou záležitostí , protože na Jamajce vycházeli jen singly  , celkově album Natty Dread bylo jedním z prvních LP desek vydaných na Jamajce.

 

Všechny skladby tohoto alba napsal Bob , ikdyž podepsán je jen u tří : „Lively Up Yourself“ , „Bend Down Low“ a „Revolution“ . Pod ostatní skladby se podepsali : Rita Marleyová , Alan „Skil“ Cole , Seeco Patterson a také Winston Ford.

 

Lidé si myslí že skladba s největším úspěchem z tohoto alba je „No Woman No Cry“ – není to pravda protože tato skladba se stala o dva roky později mezinárodním superhitem . Skladby které dosáhli v tomto období obrovské popularity a uznání byly  „Rebel Music“ , „Them Belly Full“ a „Natty Dread“.

 

Z mé strany je to pro dnešek vše , ale nadále se chci věnovat tomuto tématu ( i vy v Disuzním fóru) – Brzy očekávejte pokračování , váš Eboko

 

 

[ 39 – 23.2.2009 ] Mother B. Tapes

 

Dnes jsem se trošku zaposlouchal do méně známého archivu s názvem „ Pásky Matky B.“ Jde o dva díly – dalo by se říct cd1 & cd2.

 

První páska je série akustických nahrávek , které zahrál Bob v ložnici , v domu své matky v ulici Vista Lane v Miami . Byly zaznamenány v říjnu 1977 v debě kdy Bob musel kvůli doléčení svého palce u nohy přerušit turné Exodus. Z tohoto období je také fotografie (Bob se svou matkou Cedellou Booker v kuchyni)  . V tomto období byly zaznamenány tyto skladby : Jailbreaker (dvě verze) , Place of Peace , Record a new Song , We & Dem (skladba o 4 roky později vyšla na Uprising albu) , Vexation , Jump them out of Babylon .

 

V druhé pásce jsou nahrávky provedené ve studiu Island Records v Londýně  z jara roku 1980 , zároveň jsou tu dochované záznamy z nahrávání alba Uprising.  Jsou zde i nějaké neidentifikované instrumentální skladby. Na této pásce naleznete : Band Instrumental (dvě verze) , Bass solo , Pray for Me , Slogans ( + instrumentální verzi ) , Guitar Solo .

 

 

 

Tyto dva pásky shromáždila matka Boba – cedila Booker – proto se tak i tento archív jmenuje „Mother B. Tapes“ . Archív ležel bez povšimnutí u Cedelly v bytě až do roku 1989 , v roce 1990 vyl vydán jako limitovaná edice na cd , ale do oběhu se dostalo jen velmi málo kopií , proto je tento archív sběratelským klenotem , né každý sběratel se může pyšnit tím , že vlastní kopii tohoto archívu.

 

P.S. : Skladba Slogan se objevuje později na posmrtném Best of výběru Africa United z roku 2005 v daleko lepší kvalitě . pro mě jako sběratele ale tato verze nemá zas až takovou hodnotu protože originál se nachází právě na Mother B. Tapes – >>> ZDE <<<  jí vkládám na poslech   , stejně tak jako >>> ZDE <<< akustickou skladbu Jailbreaker (v překladu -útěk z vězení) která se nachází na páce první .  

 

 

[ 38 – 22.2.2009 ] Exodus

 

Exodus se mi vždycky zdála zvláštní skladbou . Síla jeho rytmu , harmonie a její energičnost. Text není příliš dlouhý , ale tyto prvky byly důležitou složkou Bobovo koncertů od roku 1977 až do jeho posledního koncertu. Bob ji většinou používal jako skladbu kterou uzavírá koncert a později v letech 1979 a 1980 ji měl na track listu připravenou uprostřed koncertu , když potřeboval malou pauzičku , bylo mnoho způsobů kdy uprostřed skladby opustil podium , ale bylo i mnoho způsobů jak kapela odehrála konec skladby .

 

Tato skladba se stala titulní skladbou alba které sice bylo vydáno až v červnu 1977 , Bob už ale zahájil turné o měsíc dříve .

 

 

 

 

Jedny z prvních verzí této skladby byly pokaždé trochu jiné , zdálo se že Bob ještě přesně neví jak skladbu zahrát .

 

Například  posedním koncertu ve skandinávském Göteburgu (viz plakát akce-foto vyjmuto z buletinu k Rastaman Vibration albu)  skladba dosahuje neskutečných 16-ti mintut a >>>ZDE <<< si ji můžete poslechnout , váš Eboko.

 

 

[ 37 – 18.2.2009 ] Staffordshire 1978

 

Tak dneska se chci trošku věnovat archivnímu záznamu z koncertu který patří mezi mé nejoblíbenější, protože vyniká velmi kvalitním zvukem . Je to koncert ze dne 22.června 1978 z New Bingley Hall z anglického města Staffordshire a je provázen pár zvláštnostma .

 

První věcí je INTRO – může se zdát že jde o smyčku která byla vložena z jiného koncertu ( nevylučuju možnost tohoto faktu ačkoliv to nemám potvrzené) – vysvětluji to tím že Bobovi koncerty nikdy nezačínaly skladbou „Concrete Jungle“ (takže buď je to smyčka nebo první skladba chybí –může to být ale i úplně jinak a já můžu lhát protože si třeba výjmečně vybral tuto skladbu jako první jako například skladba „Sun Is Shining“ kterou začal koncert v Music Inn. v Lenoxu 18.6.78) – myslím si také že archív nezachycuje kompletní koncert – tento fakt doplňuji tím že záznam trvá jen 37:07 minuty což se mi zdá opravdu málo.

 

  

 

Druhou zvláštností je velmi čistý zvuk , zdá se mi hrozná škoda toho že je tento koncert archívem , klidně by ho mohli vydat a docela se divím že nikdo z Bobovo dětí pro to nic nedělá.

 

Třetí zvláštností je skladba „War“ .

Bob tuto skladbu hrál pokaždé stejně , byla trvalou součástí track listů pro koncerty od roku 1978 až do 1980 . Tady v Staffordshire se Bob držen originální verze vydané v roce 1976 na albu Rastaman Vibration , jako je odkaz v textu „Příčiny sprostých a nešťastných režimů niní drží naše bratry v Angole , v Mosambiku , v JAR…  „  většinou v textu zpíval pouze Jižní Afriku (v Rockpalastu v Dortmundu 1980 přidal Namíbii) .

Tato skladba má zde i delší předehru než na jakou může být posluchač po poslechnutí několika archívů navyklý , ale takto dlouhou předehra ještě zazněla o pár dní dříve 8.června 1978 v Kanadském Torontu , na dalším koncertu 26.června 1978 v Pařížském Pavilonu (archív vyšel jako LP Babylon By Bus) až do posledního koncertu Bobovo kariéry se skladba nemění v žádném ohledu , proto si myslím že verze této písně z tohoto koncertu je opravdovým unikátem pro sběratele.

 

A poslední zvláštností je fakt , že od druhé do poslední sedmé skladby to zní jako by to byla jedna skladba  , protože The wailers nepolevují a hrají v kuse – může se zdát že Bob někam pospíchal , ale to je zcela určitě hloupost . Toto jsem už ale vypozoroval dříve že Bob spojí třeba tři nebo čtyři skladby v jednu , i vy jste si toho určtě všimli , třeba na koncertech které vyšli na DVD.

 

>>> ZDE <<< Na poslech vkládám onu skladbu „War“ , Váš Eboko.

 

 

[ 36 – 13.2.2009 ] Interwiev v Newyorském  Waldorf Astoria Hotelu

 

Bob cestoval do New Yorku po celá 70.léta – v roce 1973 koncertoval v Max´s Kansas City , v 1975 v central Parku s takovým úspěchem že koncert v Manhattan Center byl vyprodán do posledního místa   . V roce 1976 čtyřikrát slušně zaplňuje Beacon Theatre , dalším krokem byla tisková konference v Waldorf Astoria Hotelu , pak následovala první show v Madison Square Garden ale o té budu psát někdy příště , dnes chci něco málo říci o oném intervijů které se konalo v klasickém ale i luxusním Newyorském hotelu.

 

  

 

Ale také chci zdůraznit jednu věc a tou je Bobova disciplinovanost . Vždy byl přítomen na jakémkoli sezení a to i když měl ve svém rozvrhu závazky které musel dodržet – šel příkladem .

 

V této tiskové konferenci (na obrázcích ) odbržel ocenění OSN za svou práci při zprostředkování na Jamajském One Love Peace koncertu . Také obdržel dar od Nigerijské vlády – byl to obraz nějakého slavného afrického malíře. Bob se v Astoria Hotelu pozravil s několika zástupci afrických zemí  a také potkal spoustu celebrit jako například M. Jaeggra  . Celé intervijů vyšlo na DVD  , kdo tento archiv má , usuzuju že mu Bobovo vystoupení může připadat jako „Natty Dread Inna Babylon“.

>>> ZDE <<< vkládám z tohoto 2,5 hodinového intervijů nejpodstatnější část – předávku „Peace Medal“ . Váš Eboko

 

 

[ 35 – 12.2.2009 ] Roskilde festival – Dánsko 1978

 

Dnes nenapíšu mnoho , protože nemám mnoho informací k tomuto datu. Ale i tak – našel jsem živě song „Kaya“ na kterém by nebylo moc důležité (sběratelé mají mnoho verzí této skladby ) kdyby nebyla jedinou dochovanou skladbou ke koncertu z Dánského festivalu v Roskilde který se konal 1 července 1978 . I přesto ale na Boba Marleyho byla svřena veškerá pozornost , byl největším tahákem festivalu , protože v té době byl v Dánsku Bob Marley osobností číslo jedna.

 

   

 

Atmosféra k této show je doprovázena fotografiemi Dánského fotografa Jorgena Angela . Já vám tedy přeji příjemný poslech této jediné dochované skladby která má opravdu díky tomu obrovskou hodnotu , naleznete ji >>> ZDE <<<. Eboko 

 

 

[ 34 – 10.2.2009 ] Heidelburg 1977

 

Dne 15.5.1977 přijeli Bob Marley a The Wailers do Mnichova na krátké Německé turné k nově vydané desce Exodus. Již byl i ve Francii ,Belgii a Holandsku a anižby si užil jediný den volna jel ještě do Švédska a Dánska .

 

   

 

Program v Německu byl rozdělen na čtyři koncerty ve čtyřech dnech a čtyřech městech : 15.5. v Mnichově , 16.5. v Heidelburgu , 17.5. v Hamburgu a 18.5. v Berlíně . Právě druhý koncert v pořadí je tím vyvoleným o kterém skromně napíšu pár řádků .

 

Přestože není nic vyjímečného na této show v malém Heidelburgském pavilonu , překvapuje mě že je velmi dobře zdokumentován . Právě z tohoto dne jsou snímky které jste zahlédli v mnoha publikacích. Jde o fotky z autobusu a také z příjezdu na zvukovou zkoušku z pavilonu pár hodin před koncertem, kde Bob hraje fotbal s členy The Wailers .

 

Abych nezapomněl na samotný koncert , k poslechu  >>> ZDE <<< vkládám skladbu I Shot The Sheriff z této show. 

 

 

[ 33 – 7.2.2009 ] – Roger Steffens

 

Narozen v Newyorském Brooklynu 17. Června 1942 , jistě jeho jméno znáte – ale nemyslím jeho plodnou práci v tisku , rozhlsu nebo televizi . Roger Steffens je totiž největší sběratel hudby a archívů Boba Marleyho na světě .

Desítky tisíc záznamů (jak archivní audiozáznamy , tak videozáznamy , knihy , svenýry , články )

A mnoho tisíc dalšího reggae . V archivu Rogera Steffense nleznete opravdu všecno.

 

Je známý i pod svou přezdívkou RoJah Ras  a je zakladatel časopisu „The Beat“ a také spolupracoval na mnoha projektech o Bobovi , jako například na dokumentu o jeho životě  „Behind The Music“ který natočila televize VH1 .

 

 

 

On sám však nedávno zveřejnil svou „Konečnou sbírku“  která je bible pro všechny fanoušky Boba Marleyho a reggae hudby . Zajímavostí je i to že Roger Steffens vlastní více materiálu o Bobovi než Bobova rodina , a myslím si že pro toho kdo uviděl tuto jedinečnou sbírku , zůstávají ústa otevřená.

 

>>> ZDE <<< se můžete podívat na web R.Steffense

 

 

[ 32 – 6.2.2009 ] Redemption Song

 

Dnes je den kdy se narodil umělec s velikým nadáním od boha – Robert Nesta Marley , umělec kterému já osobně vzdávám několik let úctu. Článek pro tento den je o skldbě která mě velice inspiruje a věřím , snad si dovoluju říct že inspiruje i vás . Je to skladba která oficálně vyšla na albu Uprising v roce 1980 je také poslední skladbou kterou Bob ve svém životě napsal. Posmrtně v roce 2006 tato uznávaná skladba vyhrála 4.místo v udílení nejlepších skladeb 20.století které se konalo ve Velké Británii. Je to také skladba která nese statut - Neoficiální hymna zemí třetího světa  a jak zní nadpis článku , onou skladbou je „Redemption Song“ – neboli Píseň o vykoupení .

 

Jó, ukradli mě starý piráti
a prodali mě na kupecké lodě –
jen pár minut potom, co mě vytáhli
z Bezedný jámy.
Ale moje ruce byly stvořeny silný
- rukama Všemohoucího.
Jdeme triumfálně vpředu téhle generace.
Všechno, co jsem kdy měl, jsou písně svobody.
Pomůžete mi zpívat tyhle písně svobody?
Protože všechno, co jsem kdy měl, jsou písně vykoupení,
písně vykoupení.

Osvoboďte se z mentálního otroctví!
Naše duše nemůže osvobodit nikdo jiný, než my sami
…

Pomůžete mi zpívat tyhle písně svobody?
Protože všechno, co jsem kdy měl, jsou písně vykoupení.
Všechno, co jsem kdy měl, jsou písně vykoupení,
tyhle písně svobody, písně svobody.

Když Bob skladbu napsal , před tím než měla být oficiálně vydána, Chris Blackwell měl na Boba prosbu aby skladbu zahrál i s kapelou , chtěl slyšet jak bude znít . Na demíčku k albu Uprising proto je jak akusticky tak i s kapelou . Vy ale tyto obě verze můžete najít na Reedici alba Uprising která vyšla v roce 2000 – do té doby byla verze s kapelou uložena jen na demu. Pokud vlastníte CD nebo LP výběr best of Legend který vyšel v roce 1984 , můžete si všimnout že pro tento výběr je skladba je vyjmuta z koncertu z Pittsburgu – já chci poukázat na to, že je to chyba – skladba na této desce je studiová verze k albu Uprising která vyšla ze studia TUFF GONG na Jamajce.

 

 

 

Nejkrásnější akustickou verzí dle mého názoru je verze ze studia Jamajské Státní Televize kde Boba na akustickou kytaru doprovázel Wya Lindo a popravdě při poslechu této verze mě mrazí v zádech.

 

 Na veřejnosti hrál Bob tuto skladbu poprvé ve Švýcarském Curychu  (na obrázku) v prvním koncertě Evropského turné pro rok 1980 . Teď se skladba nazývá „Redemption Song“ (píseň o vykoupení) , Bob když skladbu napsal , nazval jí „Old Pirates“ (staří piráti) .

Zatímco  posluchač si může oficiálně skladbu poslechnout jen studiové verze , já jsem se rozhodl už kvůli tomuto svátečním dnu poskytnout vám poslech z živých vystoupení , protože Bob tuto skladbu hrál na všech koncertech po vydání alba Uprising s výjimkou dvou koncertů z Madison Square Garden v New Yorku.

 

Tak tedy popořádku:

1980.06.12 - Dortmund Germany – video viz. >>>  ZDE <<<

1980.06.18 - The Forum Copenhaguen Denmark  >>> ZDE <<<

1980.06.27 - San Siro Stadium,Milano,Italy >>> ZDE <<<

1980.06.28 - Stadio Communale Turin France >>> ZDE <<<

1980.06.30 - Plaza De Toros Monumental Catalunya Barcelona Spain >>> ZDE <<<

1980.07.12 - Deeside Leisure Centre England >>> ZDE <<<

1980.09.16 - JB Hynes Auditorium Boston MA USA >>> ZDE <<<

1980.09.17 - Meehan Auditorium Providence Rhode Island USA >>> ZDE <<<

1980.09.23 - Stanley Theatre Pittsburgh USA >>> ZDE <<<

 

 

 

Nezbývá mi nic jiného než popřát vám krásný prožitek z tichto archívů a také prožít nějak hezky tento váteční den . Váš Eboko .

 

 

 

[ 31 – 4.2.2009 ] – Ibiza 1978

 

Dne 28.června 1978 přijel Bob Marley se svou kapelou The Wailers do města Ibiza na stejnojmenný ostrov Ibiza z Paříže , aby koncertoval zde na stadionu Del Toros .

 

Nikdo nemůže řci že přijeli do míst kde je nikdo nepozná , kapela byla v té době i na Ibize velmi populární.  Nevím proč ale Evropské turné k desce Kaya bylo celkem krátké – jeden koncert ve Velké Británii , tři v Paříži ,jednou na Ibize a pár koncertů ve Skandinávii.

 

  

 

Bobovi se na Ibize velmi líbilo , sám říkal že je zde mnoho hippies a veselých lidí (ono aby ne – na ostrově kvete cestovní ruch ) , musel ale sebou stále mít po ruce překladatele , ne Ibize se totiž mluví španělsky , ale i s tímto nedostatkem si Bob na Ibize užíval.

 

  

 

Lidé  kteří Boba viděli ud příletu jen vzpomínají na veselého chlapíka v úžasném klobouku .

Mám zde kousíček videozáznamu , a také chceteli vidět intervijů – klikněte >>> ZDE <<< .

Zachovala se i páska s celým koncertem , >>> ZDE <<< jsem uložil na poslech skladbu „Is This Love“ .

 

 

[ 30 – 3.2.2009 ] Smile Jamaica – část čtvrtá

„Když jsem se před dvěmi měsíci rozhodl zazpívat na tomto koncertu , nemyslel jsem na politiku , chtěl jsem zpívat pro lidi o lásce“

 

To byla první slova Boba co vzal do rukou mikrofon na podiu Smile Jamaica koncertu 5.12.1976 . Nebyl to nějaký extra koncert , byl poznamenaný mnoha problémy , Bob se snažil sehnat hudebníky – sám říkal „Mám hrozný problém někoho sehnat“ ale sehnal aslepoň Carltona Baretta,Tyrona Downieho,Donalda Kinsleyho a Juddy Mowatt. Zatímco se stadion začal plnit Bob ještě přesně nevěděl kdo bude plnit ostatní hudební funkce , vůbec nevěděl kdo bude hrát na basu a na rytmickou kytaru (protože Bob kvůli zranění ruky nemohl) . „Přesto to bude památný koncert“ – poznamenal Bob.

 

Ani po hudební stránce to nebyl nějaký extra koncert , zvukové monitory na scéně nebyly nějak extra kvalitní , byly také sehnány na poslední chvíli proto za těchto podmínek , některé tonové přestupy , Bob oprávněně toleroval.

 

 

 

Krátce před začátkem show za Bobem na Strawberry Hill přišel Tony Spauldinga – prává ruka M. Manleyho , ujistil Boba že mu slibuje bezpečí , spolu s dvěma Bodyguardama , sedl si do červeného Volva a zamířil si to do Kingstonu s doprovodem několika policejních aut, malou policejní vysílačkou mu nějaký strážník z místa show řekl , „zde čeká 80 000 dav lidía že se show rozhodl navštívit i vůdce PNP – M. Manley“.

 

Bob se podíval na neznámé hudebníky a ukázal jim Tracklist , poděkoval jim že mu přišli pomoci a řekl že bude tolerovat i improvizace (hráli spolu poprvé a napoledy v takovém složení – i pro mě po shlédnutí DVD bylo soro půlka hudebníků téměř neznámé tváře)

 

Tracklist zněl: „War / No More Trouble / Get Up Stand Up / Crazy Baldhead , Positive Vibration , Smile Jamaica , Rat Race , Trench Town Rock , Keep you Moving , Want More , Them Belly Full , Jah Live , Rastaman Chant , Rebel Music a So Jah Seh .

 

Na skladbu Rastaman Chant byly povoláni bubeníci vedlejší kapely Ras Michaela – The Sons of Negus.

 

Dav několika tisíc lidí tančil jakoby ani nebyla politická situace tak napjatá.

 

Bob Marley po poslední skladbě So Jah Seh , rozepl si košili - ukázal rány  a odešel z podia . Pro tohoto rastu to byl obrovský triumf avšak pak přišel nevyhnutelně exil.

 

 

 

Po dosažení voleb 20.12.1976 nic JLP nepomohlo a vůdce PNP M.Manley mohl opět slavit úspěch .PNP nejen získali dvojnásobek voličů ale i počet křesel ve sněmovně . E. Seaga vůdce opoziční JLP získal z 60 křesel pouhých 13. Byly to vůbec jedny z nejjednoduších voleb na Jamajce ?

 

Bob Marley odešel z Jamajky ihned po koncertu , už měl jasno i v tom kdo bude zatím obývat jeho dům na Hope Road 56 než se z exilu vrátí . Dne 8.12.76 přistálo letadlo s Bobem na letišti v Nassau , hlavním městě Bahamských Ostrovů . Bob měl v plánu zde nějakou dobu pobýt protože za ním přijela i jeho matka Cedela Bookerová ale také hlavně za vnoučaty . Na bahamách strávil Bob měsíc a půl . Na konci ledna 1977 se Bob přestěhoval do Londýna .

 

 

[ 29 – 2.2.2009 ] – Smile Jamaica – část třetí

Lidé na Jamajce se divili proč pistolníci nebyli zatčeni ,přitom právě oni po atentátu se zdržovali v Trench Townu , kde mohli být policií lehce vypátráni , Nemožná je skutečnost že je policie neidentifikovala protože se policie odkazovala na to , že není lehké uprostřed nebezpečné zony válčících gangů zastavit a prohledat auto .

 

 

 

Mezitím Chris Blackwell našel Bobovi útočiště na vrcholku kopce lemující Kingston , ve vile na Strawberry Hill . Bob tam vedl dlouhé rozhovory s lidmi , měl i pár rozhovorů s americkou zpěvačkou Robertou Flackovou , která si zrovna na Strawberry Hill užívala dovolené.

 

Během dvou dnů se zdálo že koncert je ve větru  , lidé si říkali – „odváží se jít Bob Marley na scénu?“ Celý ostrov čekal , co se bude dít.

 

Mnozí z příbuzných se snažili Boba oradit od tohoto kroku , hlavně Rita Marleyová . Nicméně , on tu byl hlavně tlak z vládoucí strany PNP aby sedohodli na aktu . Mezitím nastal další problém – někteří členové na Smile Jamaica koncertu hrát nechtěli ani za nic (jako třeba Aston Barrett) a Chris Blackwell musel ze zálohy povolat své hudebníky.

 

Proto tedy sobota  4.12.1976 byla dnem nátlaků a diskuzí , Přesto byl Bob ochoten jednat . Před ostatníma účastníkama (jako byli: Peter Tosh , Bunny Wailer a Burning Spear) oznámil , že po koncertu z Jamajky na nějakou dobu vycestuje , avšak nikomu neřekl kam.

 

 

[ 28 – 1.2.2009 ] Smile Jamaica – část druhá

V pátek 3.12. v 19:00 došlo v Kingstonském hotelu Sheraton ke schůzce kvůli nadcházejícímu koncertu aby bylo vše správně připravené – byl tam Ch.Blackwell , Don Taylor , zvukař Jeff Walker  a David Silver který byl pověřen kamerou.

 

V 20:30 do Hope Road přišel Neville Garick  těhotnou Judy Mowattovou která se cítila velmi špatně , o čtvrt hodiny později přišel také Alvin Seeco Patterson . Bob Marley zatím pojídal ovoce v kuchyni , společnost mu dělal Donald Kinsley který přijel po letech strávwných mimo domov , strávit na Jamajce pár dní.

 

 

 

V 21:10 přijel ze schůzky z Sheraton hotelu Don Taylor aby sdělil Bobovi pár základních informací o koncertu .

 

Onedlouho později se ozval ze zahrady obrovskej kravál , auto zn. Toyota prorazilo plot u Bobovo domu a z něj vyskákali čtyři muži vyzbrojení puškama a pistolema , protože neměli akci naplánovanou a Boba nesledovali , nevěděli přesně kde v domě je , vyrazily hlavní vchodové dveře , kde se cosi šustlo a hned bez váhání začli střílet na všechny strany , Rita Marleyhová měla veliké štěstí že kulky ji minuly ajen měla poškrábanou tvář od střepin .

 

Další střelba zazněla z kuchyně domu , Bob měl jediné štěstí že onen pistolník který mohl mít 16 let byl nervozní a střelil Boba jen do levého lokte . Don Taylor na tom byl ze všech nejhůře , schytal pět kulek , všechny kolem páteře , jednu dokonce jen 12 cm od srdce . Naštěstí onen pistolník nebyl zkušený střelec , proto bylo štěstí že se 3.12.1976 v Bobově domu na Hope Road 56 nikdo nezemřel.

 

 

 

Bob a Rita byly zraněny jen lehce , horší to měl Lewis Griffith Bobovo přítel který byl střelen do žaludku a taky Don Taylor který dostal 5 kulek . Všechny čtyři  zraněné odvezli na vyšetření do Kingstonstké fakultní nemocnice, Boba a ritu druhý den propustily , Taylora a Griffitha hlídala v nemocnici před dalším útokem ostraha , Griffithovi vyndali kulku v Kingstonské nemocnici , Don Taylor byl kvůli vážnosti střelných ran převezen do Cedar Libanon nemocnice v Miami , kde jsou pro tyto zranění lépe připraveni .

 

Bob kulku odstranit lékařským zákrokem nechtěl , po zbytek života žil s kulkou v levé ruce.

 

 

[ 27 – 26.1.2009 ] Smile Jamaica – část první

Původně jsem o tom psát nechtěl  ale někteří lidi se mě po různých internetových forech ptali  , i mi poslali pár mejlů abych to objasnil . Něco málo je napsáno v knize Oneň v dlaních kterou už kde kdo má , článek který právě vychází tady a který bude mít pár pokračování , nevychází z toho co je psané v té knize , vycházim z dostupných archivů o koncertu , o dění před koncertem , článek je směsicí archivů z různých světových webů a různých knih o Bobovi které se do ČR zatím nedostaly , proto vycházím z toho že na tomto webu vychází článek který ještě v ČR nevyšel. Nejen že jste mi vy čtenáři psali , ale i mě samotnému leží v hlavě to co udělalo z Jamajky peklo na zemi v roce 1976 , nemůžu ignorovat situaci která toho roku nastala od roku 1972 kdy vyhrála volby strana PNP s M.Manleym v čele.

Levé křídlo vlády bylo po celou tu dobu zkorumpované a ve d¨nech kdy se blížily volby v roce 1976 se to projevilo nejvíce . Díky zbraním, kterýma USA financovala tyto rebélie výměnou za tuny marihuany , se Jamajka nachvilku stala tím co znamenala Kuba v dobách studené války.

 

A tak zatímco Bob Marley končí v Británii své turné k albu Rastaman Vibration , Guvernér na Jamajce 19.června vyhlašuje stanné právo . Michael Manley totiž je přesvědčen že CIA chystá své muže a Edvard Seaga , vůdce opoziční JLP chystá převrat . 

Také Bob Marley by měl jinou výchozí pozici , jeho fotky posílené žhářskými texty jeho písních se objevovali na výlohách domů v hlvním městě Kingstonu , Bob uvedl že je více na straně PNP než JLP , tím udělal velkou chybu  ,udělal úplný opak toho o čem zpívá ve skladbě Revolution „ K politice nesmíte být nikdy laskavý“ i když v tom nebylo nic zlého , Bob zjistil že manley chce snížit tresty za kouření marihuany.Jak později řekl Joe Higs – Bob chtěl mít tu správnou funkci , mít podporu veřejnosti v bojích proti ozbrojeným gangům , ale tentokrát se předvolební kampaň vyvynula v jatka daleko dříve než by kdo čekal.

Onedlouho později Bob publikoval na Jamajské scéně singl „ Smile Jamaica“  píseň kterou napsal aby alespoň nějak zmírnil násilí a počet mrtvých na Jamajce , k této písni zajistil i koncert kde pro ten den požadoval klid zbraním , a který stanovil na datum 5.prosince 1976 . Don Taylor – Bobův manažer se o tom dohodl se stávajícím premiérem M.Manleym – Vše tedy bylo připraveno na 5.12. do Národního Stadionu Hrdinů v Kingstonu .

Strana JLP vedená E. Seagou chtěl také využít koncert Boba Marleyho který byl stanoven na den který byl 14 dní před volbami , ke svému užitku a zmobilizoval své lidi na podporu Smile Jamaica koncertu . Ale všichni na Jamajce tomu rozuměli tak , že Bob Marley je zranitelnější než kdykoli předtím.

 

Atmosféra byla velmi napnutá . Bylo pondělí 29.11. PNP nakázalana Jamajce zákaz vycházení (jen pro ty kteří měli od policie povolení) , situace kolem vražd a bojůvek gangů byla neúnosná .

V tichto chvílích i Bobovo dům na Hope Road 56 byl prázdný až na hrstku Bobovo nejbližších , jakoby někdo tušil že před volbama je to nejméně bezpečné místo. I Bob se přiznal svému příteli Trevoru Phillipsovi že v tichto napnutých dnech vídá před branami jeho zahrady stát bodyguarda E.Seagy jima Browna , měl z toho špatný pocit , zdálo se jakoby se něco chystalo.

[ 26 – 26.1.2009 ] Smile Jamaica – několik měsíců před

Byl březen 1976 , Hlavní město Jamajky Kingston je zatím oázou klidu před nadcházející ničivé sociální a politické krize na celé Jamajce .

Ve své knize „Reggae Bloodlines“ kterou napsal Stephen Davis a kde jsou legendární fotografie fotografky Peter Simonové , jsou i rozhovory a všechno kolem atentátu důkladně prostudováno a prošetřeno , včetně i několika rozhovorů před tím než k nepovedenému atentátu došlo. Davis byl jeden z prvních novinářů a dokumentaristů který o této klíčové události – pokusu o vraždu z 3.prosince a následujícího koncertu 6.prosince  napsal.

 

Davis po jednom rozhovoru s Bobem řekl :

„Kingston je malé městečko , a každý ví že je Bob marley v delikátní situaci , každý jeho krok ho následuje zájem z veřejnosti  a také zájem spojený s rozpory uvádění reggae hudby na světový trh . Bob tvrdí že jen díky tvrdé práci a propracovanosti v reggae hudbě , slaví tato hudba úspěch . Někteří zastánci reggae ale tvrdí že Marleyho reggae je komerční avšak zastánci pravicových i levicových ideologií tvrdí že The Wailers jsou nyní jedni z nejsilnějších ideologicky zaměřených skupin na světě. Někteří tvrdí že Bob tlačí skrze svou hudbu na politiky z celého světa rovnoměrně ale velcí muži jamajské politiky se snaží dostat Boba na svou stranu , zdá se proto že mají z Boba strach , i přesto že je ve svých textech zavrhuje , nemají v nejmenším zájmu se Boba zbavit. „

 

 

[ 25 – 19.1.2009 ] Atmosféra Smile Jamaica Koncertu

Tak nes vám chci něco málo povědět o tomto tématu , stejně ale se určitě k němu budu ještě vracet.

Než se mi do rukou dostal archivní audio záznam ,  čekal jsem na to šest let a minulý rok v létě jsem sehnal i celý video záznam , to video je vzrušující podívaná – ne kvůli nějak kvalitnímu zvuku , zkrátka ve větru poletovalo veliké napětí , zdali bude vůbec ještě někdo střílet , logicky můžete vytušit že hlas taky byl jen symbolikou Smile koncertu , jakej asi totiž může mít hlas někdo kdo byl  střelenej do hrudi  - ten koncert je spíše hrdinství nebo také se Bob dostal jamajčanům do podvědomí , pak už se dalo čekat že z něho časem bude ten , na kterého jamajčani taková léta čekali .

Koncert „Usměj se Jamajko“  je proto přelomový a velmi hodnotný záznam , ať již vlastníte video či audio , je to veliké štěstí ho vlastnit (kor u nás v České Republice :o) )

  

Jak už jsem nakousl , je to srdcervoucí rebélie a co se týče zvuku – není takový na jaký jsme od The Wailers zvyklí , ono totiž tam plno hudebníků The Wailers chybí a někteří kteří byly sehnáni narychlo , s Bobem před nebo po tom nehráli . Z toho důvodu se může zdát zvuk syrový , (dá se to rozpoznat například na skladbě Positive Vibration) důvodem toho ale byl také fakt , že ve skutečnosti nikdo nevěřil že by Bob ještě na koncertu mohl účinkovat.

Pro vložení jsem si vybral stejnojmennou skladbu „Smile Jamaica“ (je uložena >>> ZDE <<< )

Závěrem chci ještě dodat , neměl jsem důvod psát okolnosti koncertu , které si vlastně můžete vyhledat jak na internetu tak v rozsáhlé knize Oheň v Dlaních. Nechci ani nebudu totiž ztrácet čas něčím co už někdo napsal . Díky za pochopení , váš Eboko .

 

[ 24 – 14.1.2009 ] Duet – Bob Marley vs. Peter Tosh

Tento článek píšu proto , protože si myslím že jen hrstka vyvolených o něm ví a nebo mají tento památný archivní záznam z Kalifornského Burbank Starlight Amphitheatre roku 1978 kde spolu po boku zpívají Bob Marley a Peter Tosh v duetu skladbu Get Up Stand Up kterou oba před lety napsali.

Jak určitě sami víte , vztahy mezi Peterem a Bobem nebyli nějak extra přátelské když v roce 1974 Peter opustil The Wailers  . Bobovi se vyhýbal a vůbec se s ním nestýkal a proto když Bob v Kalifornii vystupoval na jednom z posledních koncertů onoho roku 1978 k nově vydané desce Kaya , ve V.I.P. Amfiteátru pro tento koncert byl i Peter Tosh který se na Boba přišel podívat, ale jen protože zrovna ve stejný čas a dobu měl lítání s Rolling Stones kvůli nově vydaném albu Bush Doctor  pak nčekaně vyšel na podium a hodil si s Bobem duet , což je určitě raritka. Asi měl zrovna dobou náladu , janak si to opravdu nedokážu vysvětlit , protože po tomto koncertu ve dne 24.7.1978 se už oba nikdy neviděli.

 

   

 

Rozhodně , jak už bývá mým zvykem , onu raritku „Get Up Stand Up“ z Burbanku náhodou mám , nezbývá mi nic jiného než vložit ji sem vám pro poslech , je >>> ZDE <<< , ať se líbí .Mějte se , Eboko

 

 

 

[ 23 – 13.1.2009 ] vzpomínka na Vincenta Forda

28. prosince zemřel v Kingstonské nemocnici na komplikace způsobené cukrovkou Vincent Ford ve věku 67 let , terý vstoupil do dějin reggae jako autor nejslavnější reggae skladby všech dob „No Woman No Cry“  je ale také autorem skladeb jako je : „Positive Vibration“ , „Roots Rock Reggae“ a „Crazy Baldhead“ .

 

 

 

Vinston se narodil v chudinské Kingstonské čtvrti Trenchtown v roce 1941 ( K de pobýval až do své smrti ) . S Bobem přišel do kontaktu v roce 1958, když mu bylo 17 let , Bobovi bylo 13 let . Vinston pracoval jako kuchař v školní jídelně kam Bob chodil , později pracoval jako kuchař v hospodě na First Street v Trenchtownu  a ve volných chvílích hrál na kytaru . Bob u něj nejen jedl zadarmo ale také když se chtěl naučit hrát na kytaru , prvním kdo ho to naučil byl právě Vinston Ford.

 

Mezitím když v roce 1962 Bob odešel za svou matkou do USA , Vinstona vyhodily z práce . Pro mladého Vinstona to byl  katastrofální rok , protože po neúspěšném snažení se někde uchytit jako kuchař ho otec , s kterým žil . vyhodil z domu a z Vinstona se stal rázem bezdomovec .

Dlouhá léta se Vinston potloukal všude možně po celém ostrově mezi rastafariány  kde časem přijal jejich víru .

 

 

 

Na konci roku 1973 ale onemocněl cukrovkou  která byla tak zhoubného charakteru že Vinstonovi mohla zachránit život jen amputace obou nohou . Jakmile se o tom dozvěděl Bob  (který vůbec od roku 1962 o Vincentovi nevěděl )  vyhledal ho a věnoval mu ve svém domě jednu místnost a místo v kuchyni kde asistoval Bobovo kuchaři H. Robinsonovi , protože od mala obdivoval fordovo kuchařské umění .  Přemýšlel jak se starému příteli co nejlépe odmění , onou odměnou bylo přepsání autorství Marleyho skladeb na  Vinstona Forda . Od té doby už Vinston nebyl bezdomovec , z tučných honorářů oněch skladeb koupil roku 1976 v Trenchtownu dům , kde pobýval až do konce svého života.

 

„I say fly away to zion, fly away home
One bright morning when my work is over
Man will fly away home“

 

 

[ 22 – 6.1.2008 ] Dub Verze

 

Myslím si že pojem „Dub Verze“ není příliž známý pojem u hudby Boba Marleyho . Ale  i jeho hudba byla s tímto pojmem spjata stejně tak jako s Jamajskou scénou , studiema a Sound Systémama . V Dub verzích byly desky (vinyly) 7‘ nebo dokonce 10‘ palcové ale právě byly vydané jen v omezeném množství a nebo byly upraveny jen pro různé DJ , proto je někdy velmi těžké najít Dub Verze. Navíc Bob nebydával ani v Tuff Gong nějaké Dub alba jako nepříklad Burning Spear – který má na svém kontě 6 alb samých Dubových verzí .

 

 

 

Sice se i u nás v čeku občas na trhu nebo v Internetových obchodech oběví i nějaká Dub deska , její obsah se ale většinou z 99% vytvořil až po Bobově smrti, což pro mě není to co hledám.Dub Materiály  z dob kdy ještě Bob žil lze horko těžko najít na demíčkách k řadovým deskám , je to jediné místo kde originální Dub Verze můžete najít.

 

Na poslech>>> ZDE <<< vkládám Dub verzi mé oblíbené skladby Roots Rock Reggae , která je ještě k nalezení i na Demo Albu k desce Rastaman Vibration pro rok 1976.